Autor : ©Jan Hurych
Název : JEŠTĚ K TOMU ČTENÍ




Začnu malou příhodou: šel jsem koupit basu piva a paní pokladní po zaplacení odešla dozadu, aby tam hodila basu na válečkovou dráhu. Jen tak mimoděk se podívám kolem a hle, zpod počítačového terminálu vyčuhovala čtečka s textem, ještě otevřená.
A vidíte, já si myslel, že zájem o čtečky už opadává Jen jedno varování: chytí-li vás se čtečkou v práci, může to být průšvih - na počítači se leccos zamaskuje, ale čtečka, to je jako pistole, ze které se ještě kouří . . .


JEŠTĚ K TOMU ČTENÍ

Už jako šestileté dítě, když jsem začal číst - naučila mě to moje máma ještě před školou a s tím mi dala i lásku ke čtení - jsem chodíval do veřejné knihovny v Libni. Někdy jsem přečetl i dvě, později i více knih za týden. Tehdy jsem ovšem četl celý text, nejprve dětské knihy, později i romány a klasikům jsem přišel na chuť ještě než mi je škola stačila zprotivit :-).

V té době moderního temna - v roce 1948 mi bylo jedenáct - začínali házet knihy do stoupy takovým tempem, že i Koniáš by se musel hrozně stydět. Přesto bylo pár dobrých knih zachráněno v různých antikvariátech, i když často jen zlomkově: např. ze šestnácti svazků brožované "Tisíce a jedné noci" jsem našel jen tři a to ještě jen v jednom libereckém antikvariátu. Ne že by i ty "noci" byly na indexu, ale prostě tehdy nevycházely, takže zbýval jen starý, dobrý - a tehdy ještě levný - antikvariát.

Přesto jem si odnesl na tu dobu pár cenných pokladů: Od Pierra Lotiho, scénáristy opery Madame Butterfly, jinak též námořního důstojníka a spisovatele (podobně jako byl Joseph Conrad, ono to moře nějak člověka nutí, aby psal :-) to byla romance z háremu s mazlivým jménem "Azyadé", od Quincyho "Kuřáci opia" a i pár knih v angličtině (na tu jsem chodil soukromě už jako kluk k jedné slečně, kterou jsem dokonce platonicky miloval) a ano, ta výborná učebnice byla od Antonína Osičky. Prvně vyšla 1921, tu moji jsem koupil tuším v roce 1950, ještě ji mám schovanou. Asi by měla dost velkou cenu, ale ty stránky mám moc ušmoulané a titulní dokonce chybí . . . .

Také jsem tam sehnal starší latinsko-český slovník - tehdy ještě nový nevyšel - který se mi hodil v dříve zrušeném a později obnoveném gymplu, s vulgáním jménem jedenáctiletka, kde jsem bral dva roky latinu. To už se ale v knihovnách objevovaly i nové výtisky francouzských a italských klasiků, přeložených do češtiny, ale zároveň jsem objevil, že i čtení technických knih může být dost zajímavé. To mě přivedlo k radioamatérství. Po maturitě už jsem také hned věděl, kam chci jít: no přece na elektrofakultu. Nu a na vysoké jsem četl hlavně skripta - jedna jsem pak i sám napsal, když jsem tam po promoci začal učit . . .


Takže když se na interentu začaly objevovat elektronické knihy - tehdy ještě bez čteček, ale jinak celkem pohodlně "čtitelné" na PC - měl už jsem vžité skoro všechny zvyky i zlozvyky "papírového" čtení.

Tak především jsem se naučil číst výběrově. . Jinak to ostatně ani nejde, když máte málo času, chcete přečíst hodně knih a nejsou to zrovna učebnice, kde se přeskakování nevyplácí :-). Později jsem se sice naučil "rychločtení" (viz mou knihu "UMÍME DOBŘE ČÍST? , je ke stažení v naší knihovně KNIHY OFF-LINE vlevo, příloha je právě o ryhcločtení) , ale to má nevýhodu, že ta metoda chce, abyste četli vše. To se hodí, když čtete krásnou literaturu, anebo básně a ano, nebo ta protivná skripta :-).

V praktickém životě ale čteme hlavně pro detailní poučení, hledání dat anebo řešení našich problémů. Chcete-li najít v manuálu, jak opravit pohon brusky, nebudete jistě chtít číst vše, ale jen to, co se k vašemu problému vztahuje, tedy hlavně JAK to opravit. Pravda, manuály sice mají sekci, kde vám "pomáhají" pomocí vybraných otázek najít váš problém a vedle toho napíší, jak na to. Jenže to začíná body jako třeba "zkontroluj pojistku", "zapni vypínač" nebo "nespadl ti řemen?"a k těm detailním problémům se už nedostanou - asi předpokládají, že na víc mozek uživatelů nestačí. Anebo na to spíše nestačí ti pisatelé manuálů, což jsou většinou lidé, kteří se k ničemu praktickému ani nehodí (ne všichni, četl jsem i hodně velmi dobrých manuálů, ale počítačové mezi ně nepatří :-).

Tolik pro hledání v knize, ale co když chceme nassát rychle VŠECHNY dobré ideje a poznatky z té knihy, aniž bychom jí četli slovo od slova? Metody skippning tj. přeskakování a skimming (doslova "sbírání smetany") jsou zde určitě na místě, ovšem vyžadují bohatou praxi v "přeskakovacím" čtení. Rychlost čtení zde také hraje roli a to je právě výhoda čteček: jejich řádky jsou daleko kratší než v papírové knize - ne všechny "papírovky" maji dva sloupce, podobně jako v novinách. Noviny to dělají právě proto, aby se daly sloupky snadno "přelétnout" zrakem.

V čem spočívá ta zkušenost při přeskakování textu? Nejlepší je přeskakování celých odstavců, pokud to jde. Tam se většinou autor - mluvím jako jeden z nich - snaží buď filozofovat nebo prostě jen vyplnit omáčkou jinak hodnotný text, jen aby splnil počet stránek a dostal hodně zaplaceno. Jistě, má na to právo, ale protože on nám zase neplatí za čtení té "vycpávky", my to zase slovo od slova číst nemusíme. Ovšem mám známého, který říká : Když už jsem za tu knihu zaplatil . . ." :-)

Nejtěžší je přeskakování u technických a vědeckých článků či knih - tam by přehlédnutí bylo kritické. Některé dokonce čtu třeba i třikrát. Nejprve knihu přelétnu, abych viděl, kde co je, jen se trochu zastavím u obsahu a obrázků - to jsou pak moje orientační body. Pokud mohu, beru pak to druhé čtení popořadě, ale ne každé kapitole věnuji stejný řas. Ze studia vím, že kdo umí "číst" obrázky ( nemyslím fotografie), dostane tak cennou informaci, která nahradí desítky řádek textu.

Opět přelétnu v rychlosti nejprve celý odstavec, kde hledám zajímavá slova, než se vrhnu na jednotliové věty. Těžiště odstavce je obvykle naznačeno v prní větě - někteří autoři pak zbytek odstavce už jen vysvětlují to, co je - nebo ani není - třeba vysvětlovat, nebo pospíší výjimky. I to je často nepodstatné. Jen málo autorů vyvíjí myšlenku dál v tomtéž odstavci (to by se pak ta kniha smrskla na sešit) . U těch je zase nejzajímavější třeba až poslední věta. Věci, které znám, čtu nadzvukovou rychlostí :-)

Jednotlivé věty jsou ještě jednodušší: hledáme význam, tj. nejprve vyhledám sloveso, u těch co něco konstatujích si pak najdu předmět. Teprve pak si všimnu podmětu. Uvedu příklad: Obyvatelé karlovarského kraje odmítají platit přídavnou daň ze služeb, které jaksi nejsou vypsány přímo v zákoně o DPH. A zde to máme: sloveso= odmítají platit, čili negativní akt, předmět= přídavnou daň , pak hledáme příčinu služby, které jaksi nejsou zahrnuty v zákoně=, teprve na konec přijde nejméně důležitý podmět= obyvatelé karlovarského kraje (mohl to být kdokoliv jiný, v tom ten problém není).

Jak větu skenuji při jednom zátahu, postupně se mi tak utvoří základní idea věci, tj. lidé nechtějí platit za to, co zákon nevyžaduje. Vědomě pak skenuji odstavec, je-li tam něco více, chytám se jednotlivých slov, např. slova jako pasivní odpor, demonstrace nebo apelace na poslance, trestní řízení. a j. Zastavím se jen u věty, která původní nějak kvalitativně doplňuje, není-li tam taková, zbytek odstavce prostě přejedu a dál nevnímám. Ušetří to paměť a čas. Rozhodně mě nezajímá, co k tomu řekla paní Vomáčková. Podobně jinou kapitolu - kde je jen řada popisných, opakovaných či "rozředěných" informací - mohu s klidým svědomím spláchnout.

Tím se mohu už při čtení věnovat se víc "vnímání", nebo jak se kdysi přesněji říkalo "chápání"(vnímáme totiž jen vjemy, tedy to, co nám dodají smysly, k chápání potřebujeme ještě navíc mozek :-).

Celý proces se zdá pracný, ale brzo se naučíte "číst" věty už takto automaticky "profiltrované" a nejen že text lépe pochopíte, ale také si jeho význam lépe zapamatujete. Vybral jsem tu jen velmi jednoduchý příklad. Věty, které něco dokazují či vysvětlují, např. ve vědeckých článcích, jsou ovšem daleko komlikovanější a musí se číst celé. I to je nutno umět předem poznat.

Nakonec, když jsem si udělal představu o tom, o co v oné kapitole jde, vracím se k ní potřetí: chci přečíst věci, kterým jsem dokonale nerozuměl (to je často to nejdůležitější, hlavně u zkoušek), potvrdit si některé dohady či zodpovědět některé námitky, které se mi při čtení vybavily. Tento postup a ještě mnohem více najdete v uvedené knize UMÍME DOBŘE ČÍST?. Je ke stažení jako
zip nebo PDF.

Ulož tuto stránku     Vytiskni tuto stránku