Autor :
Jan B. Hurych
Název :
UMÍME DOBŘE ČÍST?
Kapitola:
Jak číst <6>
JAK ČÍST.
Čtení textu máme - alespoň někteří z nás - ztíženo tím, co jsme se naučili ve škole: čteme písmeno po písmenu, slovo po slovu, řádek po řádku, stránku po stránce. A
protože nás to učili pracně i deklamovat (na obecné škole),
mnozí si to také - někdo hlasitě, někdo neslyšně, ale hodně lidí alespoň
v podvědomí - při čtení vyslovujeme.
Původní metody měly tehdy své plné oprávnění, ale rozhodně už ne později, když
už poněkud zestárneme a začneme rozum brát. Jistě, nikdo nás pak k ničemu už
sice nenutí, ale zvyk je železná košile. A protože se nenarodíme už se schopností číst - a jiné metody nás nikdo po škole už neučil - kolikrát nás ani nenapadne, že to jde dělat i jinak.
A právě tyto zvyky ve čtení způsobují, že je pak naše
čtení pomalé (lze ho zrychlit až třikrát!), leccos přehlédneme (naše vnímání a chápání lze zvýšit až dvakrát!)
a málo si pamatujeme (také paměť se může značně zvýšit!). Jak dalece to vše zlepšuje naše čtení, posuďte třeba z toho, že byste se snažili zvýšit svůj pracovní výkon dvakrát - nu vidíte a u čtení to
jde! Tyto metody si popíšeme později a různé taktiky pro
rychločtení pak ještě detailně v Příloze. Opět jde hlavně o literaturu odbornou, informační
či komunikační - krásná literatura by tímto rychločtením rozhodně utrpěla. Asi tak, jak řekl Woody Allen: "Přečetl jsem 'Vojnu a mír' za dvě hodiny. Je to o Rusku."
O co vše jde.
U čtení nám nejde jen o rychlost, o chápání a zapamatování si - ne,
jde množství, kvalitu a trvanlivost získané informace. A k tomu musíme mít určitý, daleko širší systém
metodického čtení. Jinými slovy: čtení samo už je také určitý druh studia, i když si to často ani neuvědomujeme. Tak například si při čtení
také píšeme poznámky, většinou k ulehčení naší paměti - ale o to více musíme při čtení přemýšlet, aby tyto poznámky stály za to. Pokud nebudou
vyjadřovat to, že je nám při čtení text jasný a že máme přehled, budou to jen věty, vytržené z kontextu a často povedou spíše ke zmatku než naopak. Kolikrát se nám stane, že při čtení "bloudí náš duch v dálavách", ale přesto píšeme automaticky dál a ztrácíme tím část informace, které nám díky naší nepozornosti unikne.
Optimální řešení je tedy psát méně a myslet více. Poznámky je totiž možno (skoro bych řekl "nutno") psát tak, že jsou nejenom zhuštěním látky, ale i jejím lepším zorganizováním. To nám právě později látku znova přiblíží a osvěží. Poznámky je také třeba psát jasně, jednoduchým jazykem - tady se nemusíme
přesně opisovat text knihy či článku, ale napsat to tak, aby nám to bylo
srozumitelné - více o psaní poznámek v kapitole stejného názvu.. Navíc bych chtěl znovu zdůraznit, že největší efekt je
právě když nečteme vše, ale jen to, co jsme si odborně vybrali. Tím nejen ušetříme čas, ale navíc nezatížíme náš mozek něčím, co tam nepatří. I když
normálně využíváme jen asi desetinu našeho mozku, i tak je škoda ho zatěžovat něčím, co by se v daném čase dalo nahradit něčím potřebnějším a co nám pak jen ztěžuje proces vybavování.
3DČ - třídimenzionální čtení
Zde si teda popíšeme jednu z metod, kterou bych nazval "3DČ". Jedná se totiž o tři
dimenze, každou vlastně zaměřenou k jinému účelu. Protože se nikdo z nás s perfektním systémem čtení nenarodil -
pomůže nám tato metoda udělat naše čtení efektivnější. Metoda nám získá přehled o tom, co čteme, pomůže prosít to, co je samozřejmé nebo
slouží jen k vyplnění stránek, ulehčí zapamatování podstatných bodů a později i jejich prostudování a utužení látky v paměti. Prostě je vše to, co studenti často nechávají až "na zítra".
První dimenze
slouží k orientaci a má dvě složky: Náhled a Přehled.
Pracovní podmínky pro dobré čtení jsme si už popsali, především sedět rovně a pohodlně u stolu a potřebné psací prostředky máme při ruce, jakož i cokoliv jiného, co potřebujeme, abychom při čtení nemuseli odbíhat.
NÁHLED (preview) začíná přečtením obsahu (to platí
pro knihu, pro článek či kapitolu je to často ve formě shrnutí). Pokračujeme prolistováním celého textu, stránku po stránce
- jednak abychom si uvědomili, co z toho známe, nebo zjistit, co se nějak napojuje na to, co známe.
Věnujeme pozornost grafům, obrázkům, tabulkám. Napíšeme si
hned také názvy kapitol a odstavců tak, abychom si pak podle nich poznámky doplňovali.
PŘEHLED (outline) má různou formu, ale nejlepší je udělat si ho ve formě "stromu", kde na jednotlivých větvích a větvičkách je napsán ten který předmět, o kterém text pojednává. Pokud nevíme přesně, o čem to je, vynecháme
detaily; ty se doplní později. Jiný druh přehledu je prostě soupis pod sebou (tzv. lineární
schéma, přičemž podtituly můžeme "odrazit " od kraje jako to děláme
u odstavců nebo
jak se to dělá u programování při subrutinách nebo smyčkách
"for-next"). Opět jiný druh je napsat hesla a pak k nim dopsat výtah ve formě nových odstavců. Nejlepší způsob je ovšem tvorba mentálních map, ale o těch si ještě povíme v kapitole o
psaní poznámek.
Některé metody doporučují vymýšlet si právě v této etapě otázky, na které si máme později při čtení sami odpovědět. Sám to považuji za předčasné - obojí, otázky a odpovědi se lépe tvoří až v posledním stadiu. Co bychom už zde ale měli udělat, je odhad délky textu, jak je obtížný, jak dlouho nám potrvá ho číst, a podobně. Jakkoliv se zdá toto stadium nahuštěné prací, nemělo by být delší než 15 až 20 procent
celkového času (tedy asi 10 minut pro text, který nám zabere hodinu čtení a
pro delší úměrně víc).
Druhá dimenze
slouží k příjmu informace a má též dvě složky: Čtení a
Podtrhávání
ČTENÍ (reading) vyžaduje už větší soustředění na samotné stránky a řádky - pokud vám dělá potíže orientovat se na stránce, používejte třeba pravítko či stačí běžná kartotéková karta, třeba i barevná, na zakrytí toho, co ještě nečteme. nemáme-li vodítko a jsme náhle vyrušeni, můžeme si udělat tužkou čáru, kde jsme přestali - ušetříme si tak čas hledání při návratu k textu. Také se ovšem můžeme "ztratit" sami od sebe, třeba když ztratíme pozornost. Stává.li se to často, počítejte si to čárkami na papíru a snažte se to číslo
postupně snížit - to vám pomůže se držet předmětu a textu.
Když vidíme, že se nemůžeme trvale soustředit, pomáháme si takto: přejdeme na čtení nahlas nebo si pomáháme jinými smysly - například vizualizací předmětů, o kterých se v článku píše, případně si vybavit hmatové či sluchové pocity, pokud to jde. Rozhodně se nesnažíme přečíst vše naráz, to bychom pak zbytečně zrychlovali na úkor kvality čtení - za
každou hodinou čtení uděláme pětiminutovou přestávku, kdy ovšem nesedíme, ale procházíme se, cvičíme, protáhneme si svaly - a hlavně přestaneme myslet na to, co jsme četli, mozek má jiné věci
na práci. Snaží se totiž přesunout data z naší krátkodobé paměti do té dlouhodobé. Metody efektivního čtení si řekneme v příští kapitole.
PODTRHÁVÁNÍ (underlining nebo, highlighting, zvýraznění pomocí
fixuči markeru). Nejlepší je zvýraznění
fixem přímo do knihy či skripta. Nebojme se je tím znetvořit, když nám
patří - vizualizace pomáhá organizaci dat a paměti. Poznámky, které nás napadnou, můžeme
hned připsat na okraj stránky. Ovšem jde-li o knihu, která není naše, děláme alespoň obyčejnou tužkou
svislé čáry na okraji stránky u vět, které nás zajímají a které
si pak přepíšeme do poznámek (v knize se pak snadno vymažou). Rozdílné
tloušťky per (např. fix, barevná tužka, pero či obyčejná tužka) a
jejich různé barvy nám pomohou se lépe orientovat, ale doporučuji používat jen dvě různé barvy, ne více.
Osobně začínám se žlutým
fixem - neoznačuji ale víc, než asi desetinu až pětinu textu, a jen krátké výrazy či slova, ne celé věty,
není-li to nutné. Při pozdějším studiu či opakování pak ty důležitější z těch žlutých ještě přejedu zeleným
fixem. Barvou je pak dána hierarchie podtrhávání i poznámek, které si také později
napíši do poznámek. Ovšem to je můj systém, někdo třeba použije tužku a pak fix. Ale hlavně pozor:
neoznačujme bezmyšlenkovitě a často - stránka celá žlutá jako kanárek
způsobí, že celé podtrhávání pak ztrácí svůj smysl! V tomto stadiu by se měly právě shromažďovat otázky a odpovědi. Ovšem otázky u zkoušky nebudou nijak povrchní a pokud text dobře neprostudujeme, budou naše otázky moc lehké a naše odpovědi
o to víc "mělké".
Třetí dimenze
slouží k fixaci informace a má opět dvě složky: tzv. Vokální projev a
Review
VOKÁLNÍ PROJEV (vocal form, používání řeči) se často vynechává, ačkoliv mnoho lidí má právě
akustickou paměť. Nebojme se tedy - v soukromí - říkat si občas něco nahlas, mluvit sami se sebou nebo opakovat
to, co jsme právě přečetli. Vzneseme třeba pochyby a sami si na ně odpovídáme, děláme souhrny,
vysvětlujme těžké partie. Nebo si uspořádáme přednášku - jen tak, pro sebe. Lepší je ovšem diskuze s kamarádem či kamarádkou;
někdo zase dávají přednost mluvit před zrcadlem. Zde se uplatní i stará dobrá metoda: rozdělit si text s jiným studentem
- každý přečte jen svou polovinu a druhému to pěkně vysvětlí. Víc než
pro dva studenty se
tento způsob "podílení na čtení" ani nedoporučuje, je to dobré
pro diskuze, ale ne pro opravdové studium. Také rozdíly mezi jednotlivci, tj.
mezi rychlostí učení a hloubkou chápání, budou daleko větší. Ovšem i ve dvou je zde nevýhoda: 50 procent látky budete mít jen z "druhé ruky".
REVIEW (používám zde raději anglický výraz, protože to není jen opakování, shrnutí, návrat či revize - jak říká slovník - ale vše dohromady!)
Review se má dělat do 24 hodin po přečtení textu. Důvod je prostý: tak dlouho se totiž udrží věci
v krátkodobé paměti mozku a je třeba tuto paměť nejprve osvěžit - než se sama
celá vymaže - a data pak hned přesunout do paměti dlouhodobé. Jiný způsob, jak to udělat, např. elektronickým zařízením, zatím
ještě neexistuje :-). Také zde se může s výhodou pracovat nahlas. Je zajímavé, jak si v té periodě rychle vybavíme
něco, co jsme už téměř zapomněli a lehce si to osvěžíme, dokonce i zbytečnosti. Další opakování by mělo přijít za týden,
ale tam už jde
hlavně o utužení dlouhodobé paměti, další pak za měsíc, atd. Přitom už
také děláme review z daleko většího množství látky. Přitom se také
lépe naučíme,
jak spolu věci souvisí a tím si vylepšíme i náš přehled.
Ale pozor - zde pořád vlastně ještě nemluvíme o samotném učení - teda pro střední školy, kde se zkouší častěji, tam ano, ale na univerzitách dochází k opravdovému učení - se zapamatováním - většinou až před zkouškami :-). Během roku je to vlastně
jen "prosté studium" - snažíme se všemu hlavně rozumět, ale naučit se to, tj. zapamatovat si vše, co je potřeba umět ke zkoušce, to necháváme většinou na poslední chvíli. Na to
také někdy během semestru čas ani nebývá, ale měli bychom se
alespoň naučit počítat potřebné příklady - to nám ušetří hodně času před zkouškou
a také se to lépe vžije. Detaily najdete v naší knize "UMÍME SE UČIT?", která také vyšla v Klubu KČK.
Pro texty, které čteme normálně hodinu, by mělo review trvat asi tak deset
minut a úměrně při delších. A ano, review je nejlepší doba k vylepšování našich otázek a odpovědí - a nebojte se ptát i těch ostatních, včetně pedagogů - u zkoušek se ptají už jen oni :-).
Nezájem.
Všechny tři dimenze vyžadují absolutní koncentraci - ta se dosahuje motivací (více o ní v knize UMÍME SE UČIT?).
Největším nepřítelem
organizovaného čtení je totiž nezájem. Studujete-li například knihu a nebaví vás to, Tony Buzan ve své knize "Speed reading" doporučuje, abyste se nejprve snažili na ni dělat něco jako kritiku, posuzovat chyby, sloh, obsah, rozdělení kapitol, atd. Jak už jednou začnete, zájem se většinou pak dostaví, někdy to vše stačí právě jen "nastartovat". Také poloha těla při čtení je důležitá pro soustředění: Představuji si, jak se asi usmíváte - kolikrát musí člověk studovat v prostředí, které nemá ani jedno z toho uvedeného! A přesto musíme dát čtení stoprocentní pozornost, jinak se nesoustředíme a to hlavní nám může uniknout! Jako ve všem, musíme se snažit prostě si tyto podmínky "vydupat" a to co nejdříve - jinak si vytvoříte špatné návyky. A nezájem je ten
nejhorší návyk, stává se totiž brzo chronickým :-)! Naštěstí si můžeme
vypěstovat i chronický zájem :-).