next back Autor : Jan B. Hurych
Název : UMÍME DOBŘE ČÍST?
Kapitola: Příloha 2: Dobře číst, ale hlavně dobře chápat <14>



PŘÍLOHA 2: DOBŘE ČÍST, ALE HLAVNĚ DOBŘE CHÁPAT

Už jsme si na začátku knihy vysvětlili, že ze všech komunikací má čtení ten největší obsah informace. Pochopitelně tam zahrnuji i čtení na Internetu - ale jen za předpokladu, že to, co čteme je kvalitní, že to chápeme a že si to pamatujeme. Žádný z těch tří bodů nesmíme podceňovat. Ten poslední je ovšem možno částečně obejít tím, že si děláme poznámky nebo si alespoň označíme důležitý text - ale určité věci si přesto musíme pamatovat. Alespoň dočasně, abychom chápali smysl textu a tuhle krátkodobou paměť jsem už popsal v jedné kapitole mé knihy UMÍME SE UČIT?. Výběr kvalitního textu nechám na vás. Zde se spíše soustředíme na to chápání, což je opravdovou podstatou čtení. Bez pochopení ten text totiž nemusíme ani číst :-). Na druhé straně dobré pochopení nám ulehčuje i zapamatování, to je velká výhoda. . .



Co to znamená chápat.

Chápání si můžeme rozdělit na tři etapy.
1) Rozhodně musíme nejprve porozumět podstatě. Tu si můžeme zjistit už před čtením.
2) K jádru věci se dopracováváme během čtení a
3) Celý smysl pochopíme až na konci čtení.

Rozhodně se musíme snažit číst tak, abychom jádro věci pochopili hned napoprvé, ušetří to čas a vyloučí plno omylů. Jistě, studenti si musí číst texty i několikrát - už proto, aby si je lépe zapamatovali - ale jinak se k textu máme vracet jen pro detaily. Smysl textu někdy pochopíme až v souvislosti s ostatními texty. Uvedu příklady:

1) "Článek (nebo kapitola z knihy) popisuje různé typy baterií, jejich nabíjení, nabíjecí proudy a časy nabíjení a vzorce. " To je podstata článku.Ta se dá najít třeba z názvů odstavců, z obsahu, ze souhrnu (většinou bývá jen u učebnic) nebo i jen tak, prolistováním.
2) "Článek uvádí typy baterií a které elektrody a elektrolyty různé baterie používají. Definuje kapacitu baterie v ampérhodinách a z ní pak pomocí vzorce počítá čas nabíjení. ". To je jádro článku.
3) "Článek seznamuje s bateriemi, jak je nabíjet a uvádí 'matematiku' nabíjení. Další kapitola popisuje nabíječky, článek je teda potřebný k pochopení následujícího článku, o nabíječkách." To je smysl článku. Přesněji řečeno, smysl je původní úmysl článku. Pro studenta bude mít článek spíše 'smysl' v tom, že u zkoušky není příliš obtížný a kromě zapamatování si typů baterií se budou asi hlavně zkoušet vzorečky :-).

No prosím, zdá se tojako zbytečné teorizování, ale já tím jen naznačuji - pokud jsem se nevyjádřil dost jasně - že chytrý student se takto, postupně, propracovává článkem při studiu. Nejprve si ještě před čtením zjistí podstatu, při čtení se soustředí na hledání jádra a z toho si vybaví celý smysl článku, t.j. že ho musí znát, jinak nezvládne nabíječky :-).

Většina studentů to tak dělá, ale spíše podvědomě; lepší je to dělat systematicky, pak nám nic neunikne. Ušetří si tím i hodně času a víme předem, které odstavce stačí jen číst a naopak které musíme detailně studovat (to znamená procvičit si paměť, hlavně vzorečky, udělat si výpočty, případně vyzkoušet příklady, či navrhnout je, pokud už v knize nejsou). Chce to teda jakési předčtení, čtení a následovné prostudování. Čím větší náhled získá student před a při čtení, o to dříve pochopí - a teda zvládne - text. Pokud to ovšem studujeme třeba ze zájmu či jen pro svou profesi, zkoušky nebudou a detailní prostudování může často i odpadnout.

Jak číst a chápat zároveň.

Většina čtenářů si z této knihy přečetla hlavně kurz o rychločtení. Nevím, zda si ale také vzali k srdci to, jak jsem zdůrazňoval, že nejde jen o to číst rychleji, ale že při té rychlosti je potřeba i chápat rychleji a hlavně kvalitněji. Ukažme si to jednoduchou matematikou.

Rychlost čtení R je dána jen poměrem R= OBJEM TEXTU/ČAS a neříká nám nic o kvalitě, tj. kolik jsme přitom pochopili.
Kvalita čtení Q= POCHOPENÝ TEXT/OBJEM TEXTU ale ta nám zase neříká nic o rychlosti.
Efektivnost čtení je pak E= Q krát R = POCHOPENÝ TEXT/ČAS.

Pro naše účely musíme ještě uvést, že pod 'textem' chápeme jen ten užitečný text, ne tedy to, co bychom označili jako obecně známé, nebo dokonce jako 'vycpávku'. Pochopitelně je naším pravým cílem větší efektivnost, tedy nejen rychle číst (R) ale zároveň i rychle chápat (Q) . Kdo jste někdy zkoušel rychločtení, víte, že ty dvě věci - pokud s nimi něco neuděláme - jdou proti sobě, t.j. rychlé čtení způsobuje relativně menší chápání čteného. Kurzy rychločtení mají teda za úkol nejen naučit nás rychleji číst, ale i více chápat. ne všechny to zdůrazňují. Jak se to dělá, najdete v Příloze 1, zde nám stačí říct, že je třeba chápat a analyzovat text už když ho čtete. To nejen zdržuje, ale i naopak nutí číst pomaleji anebo dokonce přehlédnout leccos důležitého. Navíc při rychločtení nutně trpí paměť, které je jak známo nejpomalejší proces a zvládne jen určitá kvanta za určitou dobu. Pro studenty je teda obzvláště velké nebezpečí, když se naučí 'rychločíst', ale ne hned i text analyzovat.



Je ale rychločtení jediná možnost jak rychle zvládnout látku? Jeho metody nutně předpokládají, že čteme vše, co se v článku nachází. To se hodí jen pro některé obory, například novinařinu, jinde je to jen drahý luxus. Představte si ta kvanta relativně nepodstatných věcí, které musíte přečíst a to úplně zbytečně. Pravdu má staré přísloví, že si tím zatěžujeme hlavu - vlastně jen paměťové buňky, ale co je horší, takové věci se udrží v paměti déle než ty podstatné :-).

Bez současné analýzy - později už automatické - si nevytvoříme ani to hlavní onu hierarchii textu (tj. řazení podle důležitosti, například pouhý popis je méně důležitý než dobré vysvětlení, jak ta věc pracuje). Při vybavování z paměti se nám ovšem ty snadnější věci vybavují lépe. O vybavovíní z paměti jsem už psal v knize UMÍME SE UČIT? Zde stačí jen zdůraznit, že je to nedílná část zapamatovacího procesu - bez vybavování to prostě nejde :-). Osobně si pomáhám tak, že když čtu důležitou větu, představím si, jak se mi u řádku rozsvítí malé světélko (virtuální highlighting ?). Takovou větu si pak pamatuji lépe.

Vycházíme-li z výše uvedeného vzorce pro E (efektivnost), jsou zde dvě možnosti: buď zvýšit objem pochopeného textu (za stejnou dobu) anebo zkrátit čas (ale zároveň nesnížit objem pochopeného). To druhé řeší je rychločtení, ale jen částečně, ta závorka mu dobře nejde :-). Jde o to najít metody, které zvýší rychlost chápání nebo omezí objem čtené látky (a tím zkrátí čas). Anebo obojí, jak uvidíme.

Jiné metody.

Moje zkušenost mě vedla - po úspěšném absolvování několika kurzů rychločtení - k názoru, že je zde ještě velký prostor pro zlepšení. Ne přímo v metodách klasického rychločtení, jejichž apoštolové je jen opakují kolem dokola bez přidání něčeho nového, ale přímo v selektivním čtení a chápání. Možnosti jsou nevyčerpatelné; uvedu zde jen několik metod, ale každý si je jistě může přizpůsobit pro sebe, případně vylepšit.

Představte si, že nechcete číst víc, než polovici článku, ale dosáhnout 'velmi dobré' celkové znalosti. To není vůbec těžké: těžiště článku bývá často v necelé čtvrtině textu, zbytek je jen opakování známého nebo detailní vysvětlování a hodně často i obyčejná 'vycpávka'. Takže polovina textu je dvakrát víc než dost :-). Vtip je v tom, co číst - a co ne, a jak chápat - a jak ne. Na tom jsou právě založeny níže uvedené metody. Ne všechny ovšem docilují spolehlivých výsledků, ale jak už jsem popsal v knize UMÍME BÝT EFEKTIVNÍ?, nikdy není třeba něco umět či udělat na sto procent, už proto ne, že sto procent se nedá přesně definovat. Často nám stačí i jen částečné znalostí, ale hlavně musí být pravdivé a přesné.

1) Metoda prvního dojmu (skimming, sbírání s povrchu) .

Zde se nejedná ani tak o samotné čtení, ale spíše o zjištění náhodným čtením a listováním, co vlastně už víme. Tak například u obrázků, které už známe, můžeme zcela dobře vynechat text s jejich popisem. To se stává často, spisovatelé rádi kopírují a opisují, hlavně ti, u nichž převládají opičí geny :-). To samé pro stará schemátka, staré citáty a podobně. Tato metoda je vhodná tam, kde musíme prostudovat plno literatury a nemáme dost času. Některé články je možno přímo vynechat - škoda je totiž minimální. Jiné je třeba prosívat, případně oklestit.

2) Metoda třetin.

Statisticky se dá dokázat, že těžiště je většinou v druhé nebo třetí třetině článku (v té nejčastěji). Autoři totiž většinou jdou od známého k neznámému a protože toho neznámého většinou moc neobjevili, nechávají to na konec, jinak by už tam nebylo o čem psát :-). Jindy jsou na konci jen celkem zbytečné úvahy, jak něco aplikovat a podobně. Zběžným čtením zjistíme, zda je tak článek opravdu organizován a když ano, jde o to, kde najít onu dělící čáru. Učebnice zase mohou začít nějakým postulátem a článek ho má dokázat. Pokud nejsme studenti a nepotřebujeme nic dokázat, nepotřebujeme ani takový článek :-).

3) Metoda výseků (skipping, přeskakování).

Pochopitelně si lze tak rozdělit článek na víc systematických úseků, z nichž určitá části číst ani nemusíme a moc se nestane. Chce to sice víc detailní 'předčtení', ale i tak to uspoří hodně času.

4) Metoda zahušťování.

Hodně článků je napsáno rozvláčně, text je rozmělněný, rozředěný . To se dá zahustit i při samotném čtení: přeskakujem každou 'hluchou' větu. To je u rychločtení velmi těžké, už proto, že poznat, že je věta opravdu hluchá, znamená si ji nejprve přečíst a nic se tím neušetří. Když se tohle naučíme, lze skákat s důvěrou a často. To není všude stejně lehké: jen u 'průsvitných' autorů víme už na počátku odstavce, co chce tolika slovy řící. Často lze takovou knihu přepsat jen na polovičku i na méně :-). Na kvalitní, kompaktní knihy zahuštění nepoužívám, ale u většiny knih ano.

5) Číst podle smyslu vět.

V každé větě je nejdůležitější sloveso a pak hned předmět či příslovce, ten ho upřesňuje, tj říká co kdo JE, DĚLÁ nebo co se s někým (něčím) DĚJE. Podmět je jistě také důležitý, ale přijde v důležitosti až poslední Vezměme třeba větu "Hustota elektrolytu se mění s nabíjením". Důležité je tedy hlavně vědět, že se něco MĚNÍ (sloveso) a to S NABÍJENÍM (jak), to je novinka. Pokud tohle nevíme, samotné HUSTOTA SE MĚNÍ nám moc neřekne. Tato metoda se ostatně s výhodu využije už při rychločtení, ale s ´pravou, protože tam oči nesmějí přeskakovat tam a zpět. Pomáhají si tím, že si mentálně dají slova do pořadí (podmět-sloveso-předmět). To ostatně zde musíme i my, ale tak, že zbytečné navíc přeskočíme. Poznámka: angličtina to má lehčí, tam je vždy podmět, pak sloveso, atd., čeština má pořadí volnější.

5) Číst první věty v odstavcích.

Podobně jako článek, i každý odstavec má těžiště, větší část je už na začátku. Už podle formulace totiž uvidíte, o čem bude autor mluvit a připravíte se na to. Když začne slovem pozitivně, pak bude vysvětlovat nebo pokračovat. Když ale je ve větě slovo "ale", (avšak, nicméně a podobně, prostě odporovací spojky) půjde více k jádru věci, k něčemu, co není na pohled jasné, nebo co dokonce plete. Pochopitelně nemůžete si zapsat jen první věty z každého odstavce a usuzovat, o čem v článku jde, ale máte-li na to jen minutu, je to také asi vše, co můžete udělat:-).

6) Číst jen první či druhou polovinu článku.

První polovina bývá informativní a často přinese dost informace, ale těžiště bývá v druhé půlce. Chcete-li jen kritizovat, kterákoliv půlka stačí :-) Tato metoda je dobrá, když se rozhodnete přečíst druhou půlku později, ale momentálně nemáte čas. Anebo když víte, že máte jen opravdu málo času a chcete vědět alespoň něco, pak je nejlepší přečíst první půli. Jdete-li ke zkoušce, raději čtete druhou půli, ta se více zkouší :-).

7) Číst jen část článku

Zde je mnoho 'pod-metod'. Někdy je lepší si hodit kostkou, zvláště je-li váš odhad chronicky špatný. Určité zásady ale platí: tak například jsou-li tam obrázky, už ty říkají leccos o obsahu. Fotografie zase vyzrazují hodně o všeobecně-popisných článcích, jako jsou třeba zeměpisné, o biologii a podobně. Technické obrázky zase osvětlí, o které veličiny, případně závislosti jde, kam s tím autor míří. Vzorce ukáží, jak dalece technický ten článek je: je jich hodně? Jsou tam odvozovačky? Příklady? Jsou-li doprovázeny grafy, ty jsou většinou detailně popisovány, i tam se dá ušetřit čas (např. všichni vidíme, že křivka klesá., co nevíme, je proč). Hledám tedy v odstavci ono zrno, které ho oddělí od plev. A pochopitelně nezanedbávám ani nadpisy kapitol či názvy obrázků - i ty hodně vyzrazují. Máme-li opravdu málo času na čtení, tato metoda nám jej dobře naplní hodnotným textem.

8) Číst 'na dvakrát'

To je provizorium, je nutné pro články opravdu těžké k pochopení, nebo tam, kde se bude z toho zkoušet. I pak je ale lepší číst napoprvé hned celý článek, i když všemu nerozumíme, nechat uležet a po druhé už budeme vědět, co ještě potřebujeme číst podruhé. I zde je mnoho možností.

9) Číst jen několik vět z každého odstavce

To je asi to nejlepší a nejefektivnější, pokud nemáme čas na to si vybírat. Většinou jde o první dvě či tři věty z odstavce. Autor nám tam - vědomě či podvědomě - naznačí, co následuje. Problém je u autorů, kteří píší dlouhé odstavce, tam je většinou jen rozvedení nebo rozředění toho, co bylo na začátku. Jako všude, je zde riziko, že o něco přijdete; někteří autoři míchají páté přes devátí v jednom odstavci. Riziko se zmenší, když jde o látku, kterou trochu znáte, nebo jste si předtím rychle přelétli text.

10) Čtení na přeskáčku

Opět, nemyslím čtení náhodné, ale rozdělení článku na sekce podle důležitosti, to když nevíme, kolik času nám to zabere. Velmi výhodné při studiu skript. Nejprve přelétneme úvod, obsah, index vzadu a obrázky. Najdeme si, kde asi je jádro - to je to nejtěžší k pochopení či k naučení - a tím začneme. Pochopitelně musíme znát prerekvizity, tj. vedlejší látku, na kterou článek nejen obsahově, ale hlavně logicky či technicky navazuje. Věci lehčí a ty, co známe, si necháme na později, pro dobu, kdy jsme už unaveni, obrázky pak jen pro rekreaci. Pokud studujeme ke zkoušce, rozhodně se nedoporučuje dávat to nejtěžší až na konec - většinou na to pak nezbude čas. Pokud něčemu nerozumíme, prosím, odlehčíme se a začneme znova.

11) Rychločtení

Pokud máte čas a článek má opravdu plno informace, o kterou nechcete přijít, rychločtení je pořád asi to nejlepší. Ovšem s podmínkou, že opravdu budete schopni průběžně analyzovat text natolik, abyste byli schopni naplnit svou paměť - ano, tu krátkodobou - opravdu jen těmi nejdůležitějšími fakty. Ta pak sama vám pomohou i lépe článek pochopit a do paměti - té dlouhodobé - se uloží opravdu jen to podstatné, důležité.



Obsah článku může být důležitý nebo jen plytký, obsahově 'hubený' či plný hodnotných a nových myšlenek. Je na nás, jak dalece chceme ten který článek číst. Neměli bychom ho ale zahodit už předem, ale alespoň nakouknout, abychom měli jistotu. Ta se ovšem získá hlavně cvikem. Také autoři bývají různí: lehcí nebo těžcí k pochopení. I to určuje, kolik času nad článkem strávíme. Užitečnost informace je ta pravá míra - číst zbytečnosti rychle (ale ani pomalu) není vůbec efektivní (zde nemyslím rekreační či krásnou literaturu, pochopitelně :-).

Máme-li to nějak shrnout, musíme tedy především vědět předem, o co v článku jde a případně mít předem dostatečné vědomosti, abychom ho pochopili. Analýza čteného bývá těžká, ale když ani tohle nemáme, pak je prakticky nemožná. Nemůžeme každý výraz hledat v technickém slovníku či slovníku cizích výrazů. Okamžitá analýza hned při čtení je totiž naším hlavním cílem. Čtení bez současné analýzy je jen pasivní akce, brání to chápání a zatěžuje paměť nepodstatnými maličkostmi, zatímco velká idea nám uniká. Jinak řečeno, je to drahá ztráta času.

Hlavní problém je v tom, že se můžeme naučit rychle číst, ale je třeba i rychle chápat, tedy myslit a to je těžké. Chápání nás bude vždy ve čtení zdržovat, hlavně pokud budeme chtít pochopit vše nebo pokud budeme detailisté. Já se například nikdy nesnažím hned memorovat čísla - ta si vždy mohu lehce najít. Pamatuji si totiž daleko lépe, kde se vyskytují, než jejich velikosti :-). Pokud pochopíme podstatu, hodně věcí se někdy i později jaksi spojí samo. To je důležité, pokud chceme ještě text studovat, případně osvojit natolik, abychom mohli udělat zkoušky a podobně. Pro ty, co už nejsou studenti, mám jednu radu: nebojte se přeskakovat text - ten vám má sloužit spíše k řešení problémů a k tomu dobrému se stejně budete časem vracet.

Také se nebojte číst mezi řádky, autoři se často neumějí přesně vyjadřovat nebo to neříkají "na plná ústa". Jen tak poznáte, co je hodnotné a co ne. Jde o to, umět nejen rychle číst, ale hlavně rychle chápat, jinak řečeno rychle myslet. To je znalost, která se pak hodí všude.

(konec)