next back Autor : Jan B. Hurych
Název : UMÍME DOBŘE ČÍST?
Kapitola: Učebnice a skripta. <8>




UČEBNICE A SKRIPTA .

Do této kategorie patří učebnice všeho druhu: skripta, manuály, návody, příručky, brožury a "hand-outy" - tj. rozdávané texty - k seminářům. Jde všeobecně o prezentování určité učební látky a to systematicky, s rozborem a vysvětlením, případně i s příklady a zkušebními otázkami na procvičení (na konci knihy či za každou kapitolou). Více o "učení se" najdete v mé knize "UMÍME SE UČIT?", vydané v naší edici.

Pravý problém vlastně začíná tehdy, když se snažíme jako studenti učebnici použít. Jistě tam nemůže být vše, ale to hlavní, co od ní čekáme. A to je, že právě díky učebnici chceme porozumět určité látce. Učebnice je tedy jen nástroj, ale samotné učení musíme dodat my, učedníci, pardon, čtenáři učebnic. Viděl jsem učebnice, kde se autoři snažili navíc ještě "poradit" čtenáři, jak učebnici číst, ale ruku na srdce: dobrá učebnice by nás měla vést sama, bez návodu a špatné učebnici zase ani dobrý návod nepomůže. To platí hlavně pro skripta, kde většina odborníků bohužel nemá větší pedagogické vzdělání a i jinak dobrá kniha může být opravdu nemožnou učebnicí. Jak asi psát učebnice, to jsem už  naznačil v knize "UMÍME PSÁT?".

Autoři.

Všeobecně platí, že autor dobré učebnice jistě rozumí i odborné stránce věci :-). Opačně to ovšem neplatí: i dobrý odborník může naspat špatnou učebnici.  Forma učebnic může být různá, ale obsah učebnic má vždy dostatečně pokrývat látku a může i přesahovat do oblastí, které jsou důležité pro pochopení knihy. Kvalita či užitečnost učebnice se často posuzuje - většinou ale mylně - podle počtu stránek, protože často platí, že "méně by bylo více".

Princip učení a hlavně zapamatování spočívá v tom, že hledáme to podstatné a látku si zároveň jaksi "zahušťujeme". Čím více z té práce pro nás udělá autor - například už jen grafickým či jiným zpracováním, vhodnými nadpisy či sepsáním různých "shrnutí", tím víc ušetří práci nám. Nehledejte ovšem nějaký kouzelný návod, jak učebnice - myslím konkrétně - psát. Sám jsem pár učebnic, skript, manuálů a textů pro semináře sepsal a ještě větší počet jsem jich přečetl, ale jediné, co jsem poznal je, že opravdu není možno autorovi předem svazovat ruce různými pravidly. Autor, který má čerpat ze svých zkušeností, musí také dobře rozumět látce, který se kdysi on sám musel naučit. On předem ví, která je látka obtížná a také než napíše kapitolu, přemýšlí, který z možných způsobů vysvětlování je asi ten nejlepší. Autor prosté odborné literatury (tedy ne učebnice)  se tím nezdržuje: jemu stačí napsat důkazy, že to je tak a ne jinak. Vysvětlování je ta vyšší hladina, kterou musí autor hledat právě v učitelské praxi.

Autor může být odborníkem, ale třeba zrovna nemá "psací talent" nebo jen dostatečné pedagogické zkušenosti. Zrovna tak někteří profesoři sice umí přednášet, ale neumí psát. Přesto si jich vážím pro jejich odborné kvalifikace, pochopitelně. Ovšem napsat opravdu kvalitní učebnici je, skoro bych řekl, "talent". Je na ni totiž mnoho požadavků, které není snadné splnit, aniž by se ublížilo něčemu jinému: například stručnosti. Opravdový soudce je nakonec sám student a má na to snadné měřítko: jen kniha, které porozumí, která mu opravdu pomáhá něco se naučit, je u něj "dobrá". Ano, tajemství dobrých učebnic je v jejich procesu vysvětlování látky: učíme se totiž právě tím, že věci porozumíme. Kdyby se  místo slovního vysvětlení  například  použila jen série rovnic, nebylo by to všem čtenářům hned jasné, například by nevěděli, které proč jsou přitom určité proměnné konstantní. Formalistické "vysvětlování" navíc daleko nevede: nepovzbudí studenta k samostatnému myšlení.

Jak číst a studovat učebnice.

Už jsem napsal, že princip čtení spočívá v tom, že už při něm hledáme to podstatné a látku si zároveň jaksi "zahušťujeme". Opakuji to znova, protože na to často zapomínáme: nejde o to přečíst vše a vše si pamatovat - to bychom měli v hlavě spíše zmatek. Potřebujeme pochopit principy, závislosti a často i různé triky (nu říkejme jim raději secrets of trade , tj. tajemné techniky oboru :-). Ostatní věci jsou jen detaily, které si můžeme sami odvodit nebo v případě potřeby prostě doplnit.

Také není jistě třeba podotýkat, že dobré pochopení látky vede i k lepšímu zapamatování a to se nám dobře hodí u zkoušky. Teprve když se sami snažíme někomu něco vysvětlit, uvidíme, jak dalece tomu sami rozumíme. Detailní program čtení jsem popsal už vlastně v kapitole "Jak číst", ono "3D čtení", kde se pamatuje i na opakování a utužení látky v paměti. O psaní poznámek si zase povíme v další kapitole.

Studování je ovšem něco trochu jiného než jen pokročilé čtení
: tam potřebujeme ještě specielní studijní metody  (viz naše kniha "UMÍME SE UČIT?") a to nejen k pochopení látky, ale i k zapamatování toho, co se bude zkoušet. Dobrá paměť je tam jistě nutná, hodně věcí neodvodíme ze základů jen pomocí logiky :-). Co dodat? Rozhodně neklaďte meze vašemu osobnímu přístupu k věci.. Vy sami víte, co vám vyhovuje nejlépe - a pokud to nevíte, tak si to raději zjistěte :-). Rovněž tak zde pomůže i naše inspirace a vynalézavost: schémátka, obrázky a mentální mapy jsou podivuhodné pomůcky, které nám mohou hodně pomoci už při čtení a ještě více při opakování.

Tipy pro čtení skript.

Nejméně účinný způsob je číst skripta jako nějaký román, tj. postupně, od začátku do konce, míněno přesně v pořadí stránek a to stejnou rychlostí. Pravda, učebnice mají být psány tak, že pokračují od jednoduššího ke složitějšímu, ale i u nich zjistíme, že určité partie už známe odjinud a můžeme je přejet rychleji. Navíc je tam hodně věcí, které jsou vlastně jen jakási vycpávka - to víte, i autor musí žít a platí se mu od stránky. Skripta si tedy přečteme nejprve rychle, bez ohledu na detaily a pak si hned sestavíme plán, jak je studovat, nejlépe zase mentální mapu, ale navíc i s časovými termíny. Pozor, důležité pasáže bývají obvykle ty nejtěžší k pochopení - na nich se zkoušející právě vyžívají :-).

Jak poznáte, které to jsou? Jen praxí. Už před lety jsem to vysvětloval jednomu studentovi, načež mi řekl: "Vám se to mluví, vy už to znáte!" Měl ovšem pravdu, je to také jakýsi začarovaných kruh. Ale nikdo vám nezakazuje, abyste se také s někým poradili, ne?

Už při čtení se hlavně snažíme textům porozumět, což nám pomůže si je lépe zapamatovat. To se zdá samozřejmé, ale ne vždy jsme schopni vše na první čtení pochopit. To je normální jev - otázkou je, zda se zastavit a studovat to, dokud tomu neporozumíme, nebo místo označit a jít dál. Druhá metoda je lepší - koneckonců stejně se budeme muset vracet víckrát a získat co nejdříve celkový přehled má svůj vlastní benefit, tedy prospěch. Naše paměť si ovšem sama vybírá, co se jí k zapamatování líbí, co si chce zapamatovat, ale na to nelze příliš spoléhat - spíše naopak. Už Freud přece říkal, že zapomínáme, protože chceme zapomenout. 

V podstatě máme dva možné postupy čtení textů a jejich prostudování:

1) Knihu sice poznáme, až když si ji přečteme, jenže máme tu výhodu, že si ji můžeme nejprve "předčíst". Pak teprve začneme knihu číst hlouběji a studovat jen ta místa, která uznáme za vhodná. U skript to nejde - tam musíme číst vše - ale nemusíme to studovat ve stránkovém pořadí a do stejné hloubky :-). Výhodou je úspora času a lepší prostudování látky, vyhneme-li se ovšem nebezpečí, že něco důležitého podceníme

2) Jiné pravidlo je zase studovat skripta jako celek, ne jen rozkouskované porce, které se pak těžko spojují. To nás ale zase  svádí, abychom každou část přežvykovali stejnou dobu, ať je to podstatné či nepodstatné. Učení "vcelku" nám ovšem pomůže lépe pochopit "obsah" - detaily lze pak doplnit později, případně je vynechat, když jsou nepodstatné. Jinými slovy, dělat to asi tak, jako když sestavujeme mentální mapy (viz příští kapitola).

Jde vůbec tyto dvě téměř opačné metody sloučit? Domnívám se, že ano: protože se přednášky konají v časovém sledu podle obsahu skript, je metoda 2) vhodnější při pravidelném poslechu přednášek během roku (samotnou lekci už ale můžeme studovat metodou 1). Ta je také výhodnější, když nechodíme na přednášky a studujeme jen podle knihy. Konečně pro obojí druh studia použijeme metodu 1) výhodně před zkouškami, když už skripta trochu známe a musíme se soustředit hlavně na ty těžké pasáže. 

Ještě se snad zmíním o dvou způsobech studia: receptivní a expresivní. Receptivní studium prostě hltá fakta postupně a pasivně, zatímco expresivní studium se je snaží vybírat a hned aktivně vyjádřit, např. vysvětlit to jiným - a tím ještě víc i sobě. Už jako asistent na univerzitě jsem přišel na to, že s každým vysvětlování studentům jsem se zase o trochu víc naučil i já sám, když už nic jiného, tak alespoň něčemu v pedagogice :-). Proto neuznávám strach  některých lidí, kteří se bojí podělit o své vědomosti, protože by tím udělali někoho stejně chytrým, jako jsou sami. Tím, že něco někomu vysvětlují, jsou už zase o nějaký ten krok před ním. 

Čím se liší učebnice od ostatní literatury?

Odpověď je jednoduchá: především metodikou. Postupuje totiž od jednoduššího ke složitějšímu a uvedenou informaci nejen podává systematicky, ale i vysvětluje. A to je rozhodně víc než u knihy, která je určena jen kovaným odborníkům. Autor se nesmí bát klást si otázku, zda tomu čtenáři rozumí a stejně tak se nesmí bát odpovědi, že je už na začátku někde ztratil. To je u odborné knihy normální, jedná-li se o ne-experta, ale u učebnice si to autor - a obzvláště student - nemůže dovolit. Je tisíc způsobů, jak něco vysvětlit špatně, ale často existuje jen jeden, jak to vysvětlit dobře.

Nejvhodnější pro čtení skript jsou dvě metody: scanning a skimming (viz kapitola "Metody, atd."). Také tato kniha je psána jako učebnice, ale číst ji můžete v jakém pořadí chcete - co ale doporučuji je prolistovat si ji předem.

Texty k seminářům
.
Tyto tzv. hand-outs (doslova: to co vám dají do roky) jsou většinou buď zkrácené přednášky nebo jen kompletní kopie pozitivů pro projekci na stěnu. Pokud máte jen texty z druhé kategorie, máte smůlu - bez slovního doprovodu jsou často nepochopitelné. Zato obrázky a grafy většinou nepotřebují vysvětlování (alespoň by neměly potřebovat, pokud jdou řádně označeny :-). Někdy jsou tyto texty tak dobré, že se dají svázat do knihy, většinou jim k tomu ale hodně chybí. Pokud je dostanete před seminářem, neváhejte si do nich psát poznámky během semináře, jinak budete po čase hádat, "co tím chtěl básník říci".

Vzpomínám, jak mi jednou můj sekční šéf dal dotazník - byla to domácí úloha k jeho semináři o efektivnosti. Byly tam úkoly, které mě například žádaly, abych opsal delší část jedné stánky na další list. Odmítl jsme to udělat a napsal jsem tam poznámku, že autoři semináře by měli vědět, že je to neefektivní úkon. Šéf se naštval, že je to subordinace, ale já trval na svém :-). Nu nechal to tak, neměl čas mě přesvědčovat. Když se vrátil ze semináře, omluvil se mi. Test měl vlastně zkoušet, jak kdo umí své zaměstnance cvičit v efektivnosti a protože to žádný z přítomných šéfů v odpovědích svých zaměstnanců neměl, byl můj šéf jediný z nich, který za to zaskóroval kladné body. Začal se jim prý nejprve omlouvat za mou neposlušnost, ale ujistili ho, že je to OK, že byl test sestaven jako chyták a že jsem prošel (a tím i on) zkouškou dobře.  Byl za to povýšen a já zase dostal - na jeho doporučení - jeho místo. Takže u seminářů pozor, tam mají často ještě skrytou agendu (rozuměj úmysl, účel). Já ji měl ostatně také - nenávidím totiž zbytečnou práci. 

Manuály a návody.

Ty čteme většinou úplně doslova - jsou tam totiž i důležité bezpečnostní pravidla, a často i zvláštní operační příkazy, bez nichž přístroj či stroj nebude pracovat. V poslední době se také vyrojilo mnoho návodů k počítačům či programům, psaných většinou jen odborníky či programátory, kteří nemají  zapomínají, že mnoho věcí rozhodně nebude čtenáři jasné. Jistě jste zažili takové "neproniknutelné" a tím i nepoužitelné manuály. V takovém případě máme dvě možnosti: buď si to přečíst jinde nebo to vyzkoušet sami (a pak případně i napsat lepší manuál :-). Návody jsou vlastně velice úzce zaměřené učebnice a zkouška se koná ve "skutečném čase a prostředí". A zkoušejícím je skutečnost sama. Kolik lidí si už tak zničilo počítač, nebo alespoň omylem vymazalo disk? Právě proto, aby se to nestalo, mají manuály svoje důležité místo a každý z nás by jich měl mít ve své knihovně pár, myslím těch dobrých.