next back Autor : Jan B. Hurych
Název : UMÍME DOBŘE ČÍST?
Kapitola: Metody rychlého a ekektivního čtení <7>



METODY RYCHLÉHO A EFEKTIVNÍHO ČTENÍ

I když si vytvoříme systém čtení jako onen v minulé kapitole, jistě by nám nebyl příliš platný, kdybychom neměli určité metody, jak udělat naše čtení také dostatečně rychlým a efektivním. Než k tomu ale dojde, musíme mít určité zkušenosti, určitý trénink - jinak řečeno, musíme začít o našem čtení přemýšlet, rozhodnout se, v čem potřebujeme zlepšení a začít ho vylepšovat. . .

Skipping neboli přeskakování.

Používám zde anglické názvy hlavně proto, že ty většinou začínají na "s" a proto se dobře pamatují :-). Přeskakování vlastně není metoda - je to spíše nedostatek metody: většinou přeskakujeme nudné části a čteme jen to, co nás zajímá - ale hlouběji nejdeme. Což je škoda: výhoda, že jsme ušetřili čas, se pak mísí s obavami, zda jsme právě něco důležitého nerozvážně nepřeskočili. Tato metoda je dobrá leda v knihkupectví, když tam máme jen pět minut na to, abychom se rozhodli, zda máme nějakou knihu koupit.

Scanning neboli prohledávání.

Ve slovníku sice najdeme též překlad slova  "scanning" jakožto "přehlédnutí", ale bohužel by se to pletlo třeba s "přehlédnutím červeného světla na křižovatce" a navíc zde opravdu neděláme jen "přehled", ale prohledáváme text (viz níže). Pracuje to totiž podobně jako skaner pro snímání obrázků či textů, s tím rozdílem, že přitom ještě něco hledáme. Různí autoři to popisují různě, ale v podstatě jde o sekvenční prohlédnutí celého textu - podobně jako když hledáme slovo ve slovníku či jméno v seznamu. Na rozdíl od těchto "skanů" ale nekončíme scanning hned jak něco najdeme; ne, jen si to zapíšeme či označíme a jedeme dál (močálem kolem černých skal), až projedeme celý text.

Většinou si hned na začátku přečteme obsah a přečteme celý první odstavec; pak od každého odstavce jen první větu a pak zase celý poslední odstavec ( zde mluvíme o článku či kapitole, ne celé knize). Dále hledáme pomocná slova, která něco uvádí, třeba "dále", "nejprve", "za prvé" a podobně, též silně vytištěná slova, prostě jakési ukazatele. Zaznamenáváme body, které nás zajímají, ale knihu vlastně ještě " nečteme". Tento proces je každému známý, ale nepleťme si to se normálním čtením, i když skanujeme poměrně detailně. To, co nás nezajímalo, jsme totiž ani nezaregistrovali a tedy to nejen nebudeme znát, ale ani později hledat . Celkově vzato, je to proces výběrový a už tím nám ušetří hodně času. V druhé etapě - to už je normální čtení - si pak pořádně pročteme informaci na nalezených stránkách - ale to už je zase skimmimg..

Skimming neboli stahování.

Opět, slovník vám to přeloží také jako "přelétnutí", ale jde o pravý naopak: výraz "skimming" se normálně používá pro sbírání smetany s povrchu mléka, tedy její "stahování"). Už předem totiž musíme vědět, kde hledat látku, kterou si při stahování chceme pořádně přečíst, protože obsahuje informaci, kterou potřebujeme. Musíte ji tedy nejen přečíst, ale zároveň ji už také nějak zahušťujeme a třídíme (neboli sorting, další "s"!). Kdy použít skan a kdy skim? Často se používá jeden, ale už ne druhý anebo se dělá nejprve skan a pak skim. Jindy se oba kombinují oba v jednom: skanuji text, u důležitého se zastavím a přečtu ho normálně, atd.. To se ovšem hodí spíše pro článek než knihu, ke je to komplikovanější.  Jelikož se jedná nejen o detailní čtení, ale také pokud možno rychlé, mohou se naše oči po stránce pohybovat i jinak - náš prst může třeba sledovat velké imaginární S, jedno na celý sloupec (má-li text sloupce řekněme jen 5 a ž 10 cm široké, např. noviny). Naše oči pak nejen sledují náš prst, ale zároveň čtou naráz vždy celý řádek (více v Příloze). Mimochodem: různé rychlosti čtení v různých místech textu a to podle potřeby vlastně svědčí o tom, že čtenář už ví, jak efektivně číst..

Searching neboli hledání

není vlastně ještě čtení a tak si o něm povíme víc v kapitole "Hledání informace". Netřeba dodávat, že správné hledání nám ušetří opravdu mnoho času - hledáme totiž knihu či časopis právě s něčím pro nás důležitým. Jindy hledáme subjekt či výraz už v dané knize - na to ale máme index neboli abecední rejstřík.

Preview neboli náhled.

Takovým náhledem je např. obsah knihy, s podtitulky ke každé kapitole. Hlubší náhled získáme opravdovým prolistováním textu, list za listem. Je to něco podobného jako scanning, ovšem nehledáme jen to, co nás zajímá, ale registrujeme vše, co v knize je a děláme si předběžně přehled - nejlépe ve formě mentální mapy, viz kapitola "Dělání poznámek" .

Overview neboli souhrn.

Dobrý sopuhrn znamená, že máme přehled, o čem zhruba v knize jede, jindy dokonce to, že opravdu víme, o co tam jde. Můžeme jít ještě hlouběji, ale pak už se zase spíše jedná o opravdové studium. Dobré overview je na příklad mentální mapa (viz kapitola "Psaní poznámek"), i když i ta mapa je už je vlastně i víc.

Review neboli opakování.

To sem vlastně už vůbec nepatří, jde totiž o studijní metodu, popsanou v předešlé kapitole.

Rychločtení.

Jednou z odpovědí na zvýšení efektivnosti čtení je tak zvané rychločtení, ovšem ne nějaká "rychlovka" či "pohled z rychlíku" :-).. Znamená to totiž nejen rychle číst, ale také co nejvíc z toho absorbovat. Rychločtení je ovšem technika určená hlavně k rychlému čtení daného textu - tedy jak se to naučit a zároveň podstatně tak zlepšit rychlost a efektivnost vašeho čtení. Autor Tony Buzan ve své knize "Speed Reading" podává zajímavý fakt: čím pomaleji čteme, tím méně chápeme - nejen objemově, ale i percentuálně. Mozek totiž při pomalém čtení také vlastně pracuje pomalu, a buď se zpožďuje. Jindy se při té pomalé rychlosti rozptyluje a myslíme ještě na něco jiného. Jinými slovy: při rychločtení se musíme mentálně soustředit víc na obsah, než na jednotlivá slova. Rychločtení se pochopitelně nikdo nenaučí jako Švejk němčinu (tj. "sám od sebe"), chce to určitou taktiku, techniku a hlavně trénink. Jak, to je vše popsáno na konci této knihy, v Příloze - a pak už se ale může (a musí) trénovat sám.