Autor :
Jan B. Hurych
Název :
UMÍME DOBŘE ČÍST?
Kapitola:
Jak číst mezi řádky<12>
JAK ČÍST MEZI ŘÁDKY.
V textu je také mnoho věcí, které tam vlastně nejsou. Tato věta je navíc
jasný paradox - a jak známo, paradoxy jsou chyby v logice, a o těch se tu také zmíníme. Co tam tedy "vlastně není"?
To, co autor pokládal za samozřejmé - něco jako nutný předpoklad či prerekvizita (tj. látka, kterou musíte předem znát), věci známé každému či zřejmé ze souvislostí, odvození
některých výsledků, často i důkazy a podobně. Navíc tam může chybět mnoho věcí jiných - tak například negativní aspekty toho, co autor hájí, situace, kdy jeho úvahy neplatí, statistiky, které mluví proti jeho teorii, atd. Může to být opomenutí,
anebo jen nevinná, tzv. bílá lež. To ostatní, napsané a neodpovídající pravdě, to
je už úmyslná lež, zkreslování nebo demagogie (např. marxistická). Ale to už se dnes v
odborném textu celkem málo vyskytuje, naštěstí. Jiná věc jsou zase opisy přímých věcí, když to nechceme napsat na plno (např.: byl trochu pomalejšího chápání = byl natvrdlý), ale tyto případy nejsou problematické. Horší je to tam, kde
autor nebo i čtenář něco mlčky předpokládá, ale bohužel špatně.
Logika.
Nejprve se tedy zastavíme u logiky, protože bez znalosti jejích pravidel a zákonů je dost těžko na různé chyby přijít. Především si ale musíme ujasnit rozdíl mezi "správností" a "pravdivostí" - správnost odpovídá logice a pravdivost zase skutečnosti. Že to není stejné, plyne
třeba z tohoto příkladu: logicky můžeme zdůvodnit, že ufoni musí mít nějaké čidlo zraku, něco jako oči. Ve skutečnosti ale ufoni neexistují, tudíž ani nemají oči. Aby nám to ještě víc zamotali, logikové říkají (zcela nesprávně ) že tvrzení je "pravdivé", ale myslí tím jen, že je "správné". Jinými slovy: logika nám jen říká, co se stane za určitého předpokladu, ovšem nakonec se to ani stát nemusí,
když se podmínky zatím změní. Na druhé straně - když předpoklady platí, ale
daný závěr se neuskuteční, víme, že naše usuzování bylo zřejmě nesprávné.
Tedy zpět k teorii - z logického
hlediska rozeznáváme totiž
tři základní druhy vět:
a) prohlášení je většinou jen věta jednoduchá (souvětí dá rozložit na několik samostatných prohlášení
anebo je to už
b) tvrzení, tj. souvětí, kde dvě či více prohlášení jsou spolu
spojena logicky tak, aby jedna část podmiňuje či zdůvodňuje druhou.
c) otázky a odpovědi - odpovědi bývají také ve formě prohlášení či tvrzení,
takže tento případ je tedy zahrnut v a) či b). Otázky jsou ovšem jen dotaz po informaci a jsou logicky nezajímavé, pokud také něco zároveň netvrdí. Některé otázky
zase jen něco zpochybňují, např. "Opravdu si myslíte, že to tak je?"
Prohlášení
je prostě uvedení nějakého faktu. Obvykle fakta (či nesmysly :-) jen prezentuje, ale samo nevyvozuje žádný závěr. Takové prohlášení nemá také žádnou váhu, pokud autor neujasní, za jakým účelem to prohlásil.
Tvrzení je buď
1) podmíněné, typu (když - pak) nebo (jestliže - pak), nebo
2) nepodmíněné, typu (protože - tak) nebo (jelikož - tak)
1) vyjadřuje podmínku, za které tvrzení platí (např. KDY? Bude-li pršet, vezmu si deštník) tedy spíše do budoucnosti.
2) je příčina či důvod
(např. PROČ? Protože pršelo, vzal jsem si deštník), tedy spíše v minulosti či přítomnosti.
Logické chyby
vzniknou, když podmínka neexistuje nebo je nesmyslná či nedostačující (tj.
musí jich být splněno více), případně že z ní daný následek vůbec neplyne. Podmínek může být více a spojujeme je výrazy jako A či NEBO
(také AND či OR) .
Výrazem A nemáme na mysli slučovací české
"a" (ve významu plus) ale spojení dvou podmínek, které musí obě platit.
Podobně
výrazem NEBO nemyslíme české "nebo", které většinou chápeme ve smyslu vylučovacím
("buď mi zaplatíš nebo půjdu k soudu"), ale dvě podmínky, z nichž stačí, aby platila jen
jedna či druhá, aby byl závěr správný (ve smyslu formální logiky se ovšem nevylučuje ani současné splnění obou podmínek
- to jen XOR, tj. "vylučovací nebo"říká, že když platí
obě podmínky, závěr je nesprávný). V případě "jestliže platí (a A b), pak platí c", musí pochopitelně platit obě podmínky, aby tvrzení bylo pravdivé. Naopak pro "jestliže platí (a NEBO b), pak platí
c" stačí, když platí jen jedno tj. a nebo b, aby byl závěr správný.
V případě
podmínky (IF-THEN) je také ještě jedna neobvyklost: když řeknu "jestliže bude pršet, vezmu si deštník"
- a pak nebude pršet a přesto si vezmu deštník, neprohřešil jsem se vůbec proti logice původního prohlášení! Já jsem přece neříkal, co udělám, když nebude pršet! Zde se opět často chybuje. Varianta, kdy
pak bude pršet a nevezmu si deštník, ovšem jasně nesplňuje tvrzení a říkáme tedy, že je nepravdivá.
Opak čili zápor neboli negace.
Opačné tvrzení musí vždy tvrdit přesný opak toho, co tvrdí původní tvrzení, čili zahrnovat všechny případy, kdy to
tvrzení neplatí (ne jen některé!). U prostého tvrzení se zápor udělá tak, že se použije záporné sloveso (Karel vlastní toto kolo - Karel nevlastní toto kolo ).
Když se nepoužije záporné sloveso, ale jen se vyloučí dotyčný předmět ( Karel vlastní toto kolo - Karel vlastní jiné kolo), pak je třeba ještě vysvětlení: např. u soudu by se musel soudce
také zeptat, zda má Karel jen jedno kolo - Karel může vlastnit jiné kolo a ještě toto :-).
To se ale často nedělá, bohužel. Podobná chyba je například
když k tvrzení "Véna staví domy" dáme jako zápor "Véna staví mosty", protože on může
ovšem třeba dělat obojí. Opačná tvrzení se také musí vylučovat, nesmí platit obě - jedno je vždy pravdivé a druhé ne, pochopitelně
v době, o které mluvíme.
Logický čtverec,
někdy také zvaný "čtverec kategorických prohlášení" nebo "čtverec opozic", vlastně vynalezl Aristoteles. S a P jsou předměty prohlášení, např.
u "každý pes je
čtyřnožec" je S=pes a P=čtyřnožec. Prohlášení jsou 4 typů (tj. všichni jsou, nikdo není, někteří jsou, někteří nejsou, viz obrázek) - zde jsou ještě označena písmeny
A,E,I,O - to jen pro přehled. Takže pro uvedeného psa je to (S A P), což právě čteme "každý pes je čtyřnožec") . Jinak vidíme, že A a E jsou opoziční, kontrární prohlášení ( tj. "všichni jsou" a "nikdo není" ") zatímco E a I jsou
ta skutečně opačná, kontradikční (odporující si, tj. obě nemohou platit,
zde. "žádný není" a "některá jsou" ).
Logická negace je tedy výraz kontradikční - opakem "všichni" je tedy "některý není", na to prosím
pozor, jinak byste se dostali do paradoxu Kréťana. Neznáte? To je ten, co řekl, že všichni Kréťané jsou lháři (tedy on je také lhář, čili nejsou lháři, atd., atd. :-).
Vtip je v tom, že on pravdu mít nemůže, ale opak jeho tvrzení je
"existuje alespoň jeden Kréťan, který nelže.
Čtverec na obrázku nám nejen ukazuje, která prohlášení jsou kterého typu, ale také naznačuje, co z různých
prohlášení vyplývá: např. když "všechna S jsou P", nemůže platit "některé S není
P", atd. naopak, když všechna S jsou P, platí, že i některá S jsou P
(my neříkáme kolik jich je, třeba všechna :-).
Poznámka 1: Moje názvy ve
čtverci nemusí být přesně ty, které se teď používají v češtině - už jsem je pozapomněl, ale to si jistě opravíte sami.
Poznámka 2: Psi, kteří přišli o jednu či více noh se zde neuvažují; rovněž tak ne psi, kteří se narodili s více nohama než čtyřma :-).
Sylogizmy - tvrzení s neurčitými výrazy.
Prohlášení s neurčitými výrazy se nazývají učeně kategorické, protože pojednávají o
různých kategoriích předmětů (jako jsou všichni, někteří, atd.). Tvrzení se pak skládají se ze
dvou předpokladů (premis p1 a p2, atd.) a jednoho závěru (z).
Příklad:
p1) Všichni filozofové jsou chytří (P A M)
p2) Někteří ufoni nejsou chytří (S I M)
z) Někteří ufoni nejsou filozofové (S I P)
V jazyce čtverce to vypadá takto: (zde přijde ještě jedna proměnná "M", takže P=filozofové, M=chytří, S=ufoni):
když (P A M) a (S I M), tak --> (S O P)
. Sylogizmů je celkem 256 kombinací, ale jen
některé jsou platné. Antičtí logikové měli na ty platné, tj. pravdivé kombinace mnemonická slova, např. CELARENT znamená
(M E P) a (S A M) --> (S E P). O sylogizmech najdete hodně v každé dobré učebnici logiky.
Důkazy.
jako důkaz, že je prohlášení správné, se většinou
používá jen prostá citace z novin či knih, statistika, reference na prohlášení jiné osoby či
se prostě ví jsou to běžně známá fakta (např. prohlášení: máme čtyři
roční období ). Časté chyby zde pak jsou: fakta nesouhlasí, jsou neúplná, zastaralá,
vymyšlená nebo neplatí pro danou situaci.
U tvrzení je
to složitější, tam kontrolujeme všechny předpoklady i závěr. Často je podmínek více; někdy musí platit všechny, někdy jen některé. Jsou-li spojeny logikou
AND, musí platit všechny.
Totéž platí pro příčiny (už jsme si řekli, že "příčiny
jsou podmínky pro případ, kdy už se věc stala"). Dále zkontrolujeme,
zda je závěr opravdu závislý na podmínkách: např. tvrzení "bude-li pršet, bude čtvrtek"
jsou jasně dvě nezávislá prohlášení.
Možné chyby u důkazů:: když neplatí všechny potřebné předpoklady nebo příčiny,
nebo jsou chybné, závěr je logicky chybný, nebo neplatí pro všechny případy, neplatí v každé době, atd.
Chyby předpokladů (neboli podmínek čili premis):
Chybné předpoklady jsou trojího druhu: předpoklady irelevantní, tj. nemají se závěrem nic společného (česky bychom řekli, že to je předpoklad bezpředmětný) nebo jsou problematické
(např. nevíme, zda jsou vždy nutné) nebo nedostačující (je jich potřeba více
čili závěr je ukvapený). Ještě k premisám problematickým : všeobecně se uznává, že důkaz není potřeba, jedná-li se o tzv. pravdu evidentní, všeobecně známou , je-li
vyslovena odborníkem "na slovo vzatým", nebo byla-li už dokázána jinde
(u soudu tzv. precedens) nebo je-li to (také u soudu) pod přísahou. To ovšem neznamená, že je to ve všech případech pravda :-). Každý jiný předpoklad by měl být vždy prokazatelný, tj. obhajitelný, obzvláště pak ty předpoklady, které jsou k důkazu extrémně nutné!
Některé předpoklady totiž bereme jako automatické (například to, že
slunce svítilo i když nebylo vidět :-).
Tím se dostáváme k lahůdce večera, k logickým paradoxům (jako třeba onen o Kréťanovi). Vtip je v tom, že paradoxy v životě sice existují, ale v logice ne. Paradoxy si totiž protiřečí a to v logice nemůže být - ta byla vymyšlena právě proto,
aby se nic logicky správné navzájem nepopíralo. Chyba paradoxů tedy není v logice, ale někde jinde.
Úhybné či pletoucí taktiky
jsou vlastně jenom triky, hlavně v novinových článcích, polemice či diskuzi. Kritici na Internetu jimi oplývají, ti ovšem většinou jen z neznalosti logiky :-). Jsou to například:
- ad hominem ( napadá se autor a ne tvrzení)
- napadnutí efigy (napadnutí něčeho jiného, než co soupeř tvrdil)
- rudý herink (odpoutáme pozornost od předmětu nastrčením jiného terče)
- nesprávná asociace (tj. přiřazení, třeba napadení skupiny či kategorie, kam sice autor či téma patří, ale poukazuje se
jen na chyby jiných členů, ne jeho)
- vícevýznamové slova (tzv. ambiguita, "gentleman" může být v angličtině šlechtic nebo jen slušný člověk )
- pochybná přiřazení (např. zabití ještě nemusí být vražda)
- vágní, nepřesné výrazy
- předstírá se "co by - kdyby", i když k tomu "kdyby" vůbec nedošlo či nedojde
- odvolání se na autoritu (která to nikdy neřekla, nebo myslela jinak, případně měla tvrzení dokázat, ale nedokázala)
- hlas lidu (odvolání se na něco, co "lid" ani nechce anebo nechápe)
- pochybná příčina, např.: post hoc ergo propter hoc = to, co předchází, musí být příčina (ale také nemusí :-), nesprávné přirovnání (analogie) či srovnání
- menší ze dvou zel (poukazuje se, že to mohlo být horší, jenže k tomu většímu zlu
by nikdy nedošlo)
- pochybný předpoklad (velmi oblíbený trik- příklad: vidíš, kdybys nepil, mohli jsme mít dnes všecko)
- šovinizmus ("říká to přece sám pan ředitel")
- tunel-vize (úzký pohled na věc: "my jsme to ale tak nikdy nedělali")
Tyto taktiky byly podrobně probrány (i s příklady) v naší knize "UMÍME DISKUTOVAT?" Jak vidíte,
naše čtení musí být tedy také kritické. Tím nemyslím, že máme vše kritizovat - když bychom byli tak
moc chytří, tak to už rovnou nemusíme ani číst :-), ale že máme brát vše, co čteme, s jistým odstupem. Rozhodně nestačí si jen zjistit, zda je to pro nás nové, důležité a užitečné (viz kapitola "Co číst a co ne"), ale zároveň se zamyslet, zda se třeba autor v něčem nemýlí nebo nás přímo nebalamutí. Proto musíme umět číst i to, co v textu přímo není -
ale zase ne tolik, abychom si sami něco namlouvali.