Autor : ©Karel Šlajsna
Název : TAJEMNÝ NÁPIS.
( Poprvé zveřejněno v autorově knize "PERUÁNSKÝ DENÍK", kniha je ke stažení zdarma jako zip nebo PDF





Paní Perchta z Rožmberka, která je též známa jako Bílá paní, byla dcerou Odřicha II z Rožmberka a Kareřiny z Vamberku, kteří ji proti její vůli provdali za Jana z Lichenštejna. Byl to krutý a despotický muž, jenž ji neustále zle týral. Až teprve manželova smrt ji osvobodila. Odstěhovala se k bratrovi Jindřichovi IV. z Hradce.
Prožité utrpení v ní probudilo soucit s chudými a prý i věštecké schopnosti.
Zemřela r. 1476, ale po své smrti bývá vídána v bílých šatech a to jak v sídle Vítkovců, tak i v Jindřichově Hradci. Tolik tedy stručně historie.


TAJEMNÝ NÁPIS.

Zjevování duchů vysvětlují odborníci tím, že lidé s velmi silným citovým nábojem zanechávají po smrti na místech, kde žili, otisk svého já, které je za určitých podmínek viditelné jako nehmotný fantomický přízrak. Tajemný nápis prý ukazuje cestu k pokladu. Další verze tvrdí, že ten, kdo nápis vyluští, vysvobodí Bílou paní, a její duch konečně najde klid. Jak už se mnohokrát ukázalo, pověst nemusí být daleko od pravdy. Jenže!

Já sice nejsem odborník na umění, ale přeci jen mám dojem, že stylově obraz pochází z mnohem pozdější doby, než ve které Perchta žila. Totéž platí i o šatech, které má na sobě. Něco takového se nosilo mnohem později. Nicméně se mi povedlo na netu najít obrázek paní Perchty- podobu posuďte sami. Je tedy obraz překreslen ze staršího originálu? Pokud se nenajde, zůstává otazník.
A tajemný nápis?

Na jeho vyluštění je malá naděje- znaků je příliš málo. Mnohem obsáhlejší Voynichův manuskript odolává už více než 400 let.
Další problémem je to, že podle mého mínění je předposlední znak vidět částečně a z posledního jen kousek. A je určitě poslední? Vyjmutí z rámu je ovšem nemyslitelné.
Když jsem viděl obraz poprvé vzpomněl jsem si na to, že prý věštila a spojilo se mi to se Slepým mládencem.

Tento muž se setkal s Karlem IV. někdy v r. 1362 a „hůlkou do prachu před sebou napsal písmena:K-V-Z-A-L-J-V-R-L-F-M-R a ujistil Otce vlasti, že z nich lze vyčíst jeho následovníky a také je císaři vyjmenoval.“ Jedná se tedy o nějakou věštbu? Nevím, spíš ne.

V podobném postoji je vyobrazen dr. Faust na známém obraze, tj. stojí v kouzelném kruhu, s hůlkou v ruce, kterou ukazuje na znaky. Tyto znaky jsou zároveň součástí kruhu a ochranný kruh kolem mága je tedy tvořen nápisem. Takže kouzlo? Podívejme se na obraz! Perchta stojí před vchodem do jeskyně, což může symbolizovat vchod do podzemí, do tmy, do nebytí. Za ní se temné mraky roztrhly a prosvítá jimi světlo.

Podle esoteriků je ukončení velké (silné) magické evokace provázeno atmosférickým úkazem (blesk, zahřmění, přeprška, prudký poryv větru). Byla by tedy nesmyslná představa, že Perchta před svou smrtí vytvořila nějaké silné kouzlo nebo kletbu, jejíž následkem je to, že se jako přízrak vrací zas a zas?(Esoterici= její astrální já je kouzlem udržováno v místě jejího původního fyzického bytí). Pak by (opět podle mágů) opětné správné přečtení nápisu kouzlo či kletbu zrušilo a přízrak tím uvolnilo. To by to ovšem nebyla práce pro kryptology, ale pro mágy, protože do kruhu bývaly vpisovány tzv. pantakly a ne písmena.

Ale třeba je pravda úplně někde jinde. Pochází-li obraz opravdu z pozdějšího období, je možné že malíř podle podobizny paní Perchty vytvořil svou romantickou představu o tom jak před smrtí vytváří kouzlo. A nápis? Malířova fantazie…
Mě osobně se nejvíc líbí představa silné kletby. Třeba i proto, že součástí nápisu jsou tečky, které ho patrně rozdělují na jednotlivá slova. Proč tedy píši o „malířově fantazii“? Protože si myslím, že by vůči vám nebylo fér nezmínit se i o této možnosti.
Takže: zkusí někdo přečíst nápis a vysvobodit ducha paní Perchty? Třeba se mu za to odmění a ukáže mu cestu k pokladu! Podle pověsti ostatně už jednou cestu k pokladu ukázala, a to tak, že prošla na určitém místě zdí. Když nechal Petr Vok z Rožmberka zeď na tom místě rozkopat, objevil tam poklad.

Zdroje:
Z. Patrick: Silnější než Däniken II.
J. Veselý: Slavné grimoáry minulosti.
E. Kriseová: Perchta z Rožmberka



Ulož tuto stránku   
Vytiskni tuto stránku