AUTOR :
©Karel Šlajsna
NÁZEV :
LŽI VE FANTASY
LITERATUŘE A POHÁDKÁCH. Díl 1. (Převzato
z časopisu Praktický černý mág.) .
S pečlivostí sobě vlastní
sesbíral a zapsal LP 2008 profesor
Shinen.
Dnes
bych se chtěl věnovat několika těm
nejkřiklavějším lžím a omylům, které se objevuji
v pohádkách a fantasy tvorbě.
Tak
předně: jsou tu královny či princezny. Vzhledem k tomu, že
je jich obecný nedostatek, sahají spisovatelé v nouzi alespoň po krásných kněžkách tajných hrůzných
kultů. Jaksi samozřejmě se předpokládá, že to jsou všechno
panny. To je první lež.
Každá
dívka, sotva se začne trochu žensky zaoblovat, hledí se urychleně
tohoto handicapu zbavit, neboť od svých babiček slyšely o zvláštním
apetitu draků.
Vyskytne-li
se někdy v nějaké knize chudá dívka, je to trapná situace, ale
vbrzku se ukáže, že jde o zašantročenou šlechtičnu.
Ty
všechny jsou tedy podle spisovatelů unášeny, přičemž
četnost únosů na jednu knihu je téměř stoprocentní.
Pravda
je ovšem ta, že dívky jsou šarmantními čaroději nebo podnikateli okouzleny
a odcházívají s nimi dobrovolně. Dokonce se v mnoha
případech logisticky podílejí na přípravě svého únosu podstatnou
měrou, protože ti muži jsou tak strašlivě nepraktičtí!
Lze
předpokládat, že stejně jako dnes, tak i tehdy těmto dívkám
imponovaly spíše majetkové poměry mužů, než oni sami a také jejich
potenciální ždímatelnost. Teprve když byly jejich finanční prostředky
dostatečně odsáty a přeměněny v dívčino
věno, stává se z milovaného medvídka, starý tyran a dívka se uvolí
býti zachráněna.
Je
zajímavé, že ačkoliv toto téma nabízí autorům možnost zapracovat do
textu četné erotické motivy, dočkáme se jich velmi zřídka a
spíše jen v náznacích. Tato okázalá cudnost je podivná vzhledem
k tomu, že jiné motivy se v románech opakují stále znova a znova, jakoby
se na toto neobdělané pole všichni báli vstoupit. Je ovšem možné, že autoři jsou
přesvědčení, že větší část nákladu je distribuována do
klášterů.
Pátral
jsem ve starých análech po původu fámy o dračím jídelníčku a
povedlo se mi zjistit následující:
Celé to má na svědomí lobbistická
skupina Ochrana Draků a Saní
(ODS), která se z marketingových důvodu rozhodla v knihách potlačit slovo „nejen“ ve
větě: „draci a saně jedí nejen panny“. Důvodem bylo to, že
se tehdy předpokládalo, že lidé budou draky vnímat kladněji, což
zabrání jejich vyhubení, ale výsledek
byl právě opačný. Vypuštěná fáma se tak rozšířila, že i
mezi draky začala být považována za kánon a vzhledem k již zmíněné
úzkoprofilovosti panen, hromadně
mřeli hladem. Ve světle tohoto zjištění pak vyprávění
rytířů a princů o lítém boji proti děsivé příšeře
vypadá poněkud jinak, protože dorazit draka omdlelého hlady nebyl
čin, kterým by se mohli pánové pyšnit.
Smutným
faktem je to, že draci byli původně
vegetariáni a člověka snědli jen občas omylem, když
spásali louku.
V praxi
vyprávění o dobrodružství pánů rytířů probíhalo tak, že
dámy si vzali o dvě čísla menší živůtek s ukrutánským
výstřihem a prudce vzdychaly a jak vzdychaly, boje se stával
děsivější, počet dračích hlav stoupal geometrickou řadou,
což dámám umožňovalo vzdychat ještě více a tak dále stále dokola.
Nyní
něco k záchranným výpravám. Zdánlivá nahodilost setkání byla možná
kdysi, v dávném starověku, ale pak se věci ujali podnikaví
hostinští, kteří ve svých podnicích přesně evidovali počet
trpaslíků, elfů, zlodějů a kouzelníků. Pomocí
jednoduchých kouzelných zrcadel spolu vyměňují potřebné
informace a za drobný úplatek pak chybějící členy posílají tam, kde
jich byl přechodný nedostatek. Hlavním sponzorem ovšem byli rytíři,
kteří nemuseli cestovat přes půlku světa, ale stačilo
jim dojít do nejbližšího hostince, poručit si žejdlík pitiva a než ho
dopili, měli skupinu připravenu včetně vybavení.
K němu pochopitelně pro hlavního hrdinu patří
nějaký ten kouzelný meč, který má hlavně dobře znějící
jméno. Jeho vymýšlení stojí autora nejednu šedinu. Taková zbraň
s dobrým jménem je pro spisovatele pravým požehnáním, protože kolem ní
může při troše zručnosti vyrobit minimálně třídílnou
ságu.
Ale
zatímco normální meč můžete použít jako rýč, otvírák,
páčidlo, porcovací nůž, špíz, rožeň, nebo drobátko na záda,
kouzelný meč je tak vzácný, že v podstatě není
k ničemu.
Když
už jsme u toho: spousta hrdinů nosí meč v pouzdře na
zádech. A teď si zkuste představit, že takovou dlouhou věc máte
tasit a zjistíte, že je tu akutní nebezpečí, že si vykloubíte obě
ruce a ještě sám sobě podřízněte krk. Z toho usuzuji,
že takto nošené kouzelné meče jsou ve skutečnosti kaučukové
atrapy.
Vyzývám
vážené čtenáře k soudnosti: představte si, že taková
skupina mužů putuje nehostinným krajem, kde nejsou koupelny a slovo
hygiena je jim zcela neznámé (ti kteří ho někdy zaslechli, domnívají
se, že jde o takovou tu malou velmi vzteklou rybku). Jedí všelicos
většinou nezdravého a mají tudíž sklon k plynatosti. Nuže když taková skupina obklopí
zachráněnou dámu, má tato jistě co dělat, aby se jí dařilo
předstírat nadšení, protože si jistě v duchu představí, že
s touhle smrdutou smečkou bude muset trávit několik dalších dnů,
ne-li více.
Nyní
něco k mágům. Protože autor optimisticky předpokládá, že co
čtenář to blbec, je záporný mág zásadně oblečen do
černého šatu, věnuje se amatérsky speleologii, patologii a hrudní
chirurgii. Dal by se tedy charakterizovat jako vědec se širokým spektrem
zájmů, překračující za účelem pokroku daný rámec zavedené
vědy.
Zatímco
bílý mág, oblečený pochopitelně do bílého… no dobře, tehdy nebyl
Ariel…… tak do šedivého a jen mírně flekatého obleku, jezdí po
světě, hraje si s dětmi na hodného strýčka, vyrábí
nebezpečnou pyrotechnickou techniku a zbraně země-vzduch-země, černý mág
sedí ve své laboratoři, bifluje nové poznatky a bádá. Většina sice
slouží svým temným pánům, jejichž jméno prý nesmí být vysloveno, a když
tak jedině šeptem a pod peřinou, ale méně se již ví, že jsou
k tomu přinuceni jen proto, aby dostali grant, který jim umožní
financovat vlastní výzkum. Jak tedy vidno, jsou ve většině pohádek a
fantasy tyto pozitivní hodnoty
černých mágů zcela zdiskreditovány.
I
v tomto případě se mi podařilo objevit pravý původ
této anomálie. Mají jí na svědomí právě ti tzv. bílí mágové,
kteří díky svému zhýralému a zahálčivému životu nedosáhnou
potřebného odborného vzdělání, nejsou potom zváni na dobře
placené semináře ( občerstvení a ubytování v luxusní vilce na kuří
nožce zdarma)a čarcony, ani jim nejsou publikovány jejich příspěvky ( ostatně nevalné
kvality) v našem prestižním časopise
Praktický černý mág.
Závidí černým mágům, protože se
nikdy nedostanou jako „mág měsíce“ (vyfocen se zlatou
putovní magickou hůlkou a dvěma krásnými spoře oděnými
pomocnicemi) na přední stranu obálku. Místo
pětihvězdičkových hotelů s bazénem, jsou bílí mágové nuceni
přespávat v hostincích nevalné úrovně, lít do sebe hnusné patoky
a místo hodnotné diskuse na téma oživování mrtvých, jim zbývá jen tlachání
s vesnickými opilci, které jediné oslní svými omšelými triky.
Zcela
nakonec jsem si nechal magické artefakty, které jsou s chronickou
pravidelností vyráběny idealistickými naivy s tím, že budou použity
pro údajné síly Dobra, ale ve skutečnosti mají zcela jiný účel.
Většina prakticky uvažujících čtenářů se diví, proč
tzv. Zlouni nepoužijí takový artefakt ihned, jak se jim dostane do rukou, ale
otálejí s tím, najímají si tým odborníků a hlavně o tom, že ho
vlastní, hodně žvaní. Prakticky tak překračují zákon o
mlčenlivosti ve státním zájmu, který sami vydali, ale oni si to mohou
dovolit.
Pokud
by něco takového udělal někdo z personálu, byl by
v kovovém koši pověšen na hradby pevnosti, aby na čerstvém
vzduchu přišel na jiné myšlenky.
Z osobní
zkušenosti z takového angažmá mohu místopřísežně prohlásit, že všechny
takové předměty jsou magicky nestálé a tudíž pro praktické
použití velmi nebezpečné. Nikdy nevíte, zda artefakt zničí
nepřátelské vojsko, tak jak to máte v úmyslu, nebo vás změní
v úhlednou kupku popela. Vládce, u kterého jsem byl nějaký čas
v pracovním poměru, byl ve skutečnosti sice asertivní manažerský
typ, ale to je omluvitelné, neboť do výzkumného projektu investoval nemalé
peníze a žádal výsledky. Velké množství naverbovaného vojska bylo potřebné
pro nutné utajení a ochraně nás výzkumníků a mučírny
v podzemí sloužily toliko pro povzbuzení intelektuálního ducha
vědců.Temní vládci tedy ve skutečnosti financují pokrok ve všech
oborech věd a tím posouvají poznání. Právem za to očekávají
rozšíření svých pravomocí při rozhodování o osudech světa. Je
tragédii, že si ho musí nezřídka vybojovávat.
I v tomto případě jde tedy o
značně zkreslenou skutečnost s kterou (jak se mě doufám i podařilo dokázat) se setkáváme v tomto druhu
literatury skoro na každé stránce.
(Pokačování příště)