AUTOR :
©Karel Šlajsna
NÁZEV :
TEN
BÁJEČNÝ ŽIVOT V DIVOKÉ PŘÍRODĚ!
Milý deníčku! Konečně se mi
podařilo splnit mé dávné přání a já budu žít uprostřed té pravé
a nezkrocené divočiny, tak jak jsem o tom vždy jen snil.
U nás na
Zemi už vlastně existuje jen v přísně střežených
rezervacích a chybí tu ten bezprostřední kontakt s přírodou. Ve
městech ze skla a plastů jsme jen částečkami v soukolí
civilizace, ale já toužil od mládí být mužem-lovcem a tak jako moji dávní
prapředkové, zažívat ten krásný pocit při stopování a štvaní
zvěře, čelit dravcům, celé dny žít uprostřed lůna
matičky přírody, a pak po nocích sedávat pod ztemnělou oblohou
plnou hvězd u ohně.
Místo toho jsem skončil ve výzkumných
laboratořích Galaktické unie. Měl jsem štěstí, když se mi zcela
náhodou dostaly do rukou vzorky kovu s proměnlivými elektrickými
vlastnostmi. Brzy se pro ně našlo použití v mikroelektronice, ze mě
byl boháč a mohl jsem uskutečnit svůj dávný sen. Mám sice,
pravda, devět dioptrií, poněkud obtloustlou postavu, věřím
však, že díky životu v přírodě budu mít brzy orlí zrak a svaly jak ze
železa.
Nejprve jsem si nevěděl rady, jenže pak
jsem se obrátil na tu správnou firmu a hned to vzalo jiný směr. Dívka v
kanceláři si vyslechla mé přání a dělala si při tom
pilně poznámky. Když jsem skončil a podíval se na ni s obavou, zda
moje požadavky nejsou přemrštěné, usmála se na mě
zářivě a prohlásila sebejistě: „Maličkost!“
Nejprve
odborníci v katalogu vyhledali planetu, která by dostatečně drsnou
atmosférou odpovídala mému náročnému naturelu, pak tam přilétla první
skupina a vyložila četu stavebních robotů, kteří vymýtily asi
dva hektary lesa, zplanýrovaly to a vybetonovaly přistávací plochu.
V druhé vlně přistálo deratizační
komando a zlikvidovalo všechno co by eventuálně mohlo ohrozit můj
život. Po tomto zásahu bylo sice asi 3/4 flóry a fauny zničeno, ale jak
mě technici ubezpečili, byl to pro zajištění mé bezpečnosti
naprosto nevyhnutelný krok a bylo to provedeno velice humálnně.
Průzkumné skupiny si daly velkou práci, aby mi
našly v té části, kde něco zůstalo, opravdu tu
nejideálnější jeskyni a prohledaly s důsledností sobě vlastní
celou planetu. Aby mi ti hodní pánové ušetřili peníze, tak se na těch
výpravách samozásobili, přičemž vybili většinu zbylé
zvěře. Dostalo se mi však ujištění, že tam pro mě
ještě něco zůstalo.
Po dlouhém pátrání objevili jednu opravdu rozkošnou
jeskyňku, né moc velkou, ani malou, prostě tak akorát. Měla jen
jednu nevýhodu: nebyla tam voda a tak tam museli zavést vodovod. Vzhledem k
tomu, že to bylo dost vysoko, bylo nezbytně nutné srovnat se zemí pár
naprosto bezvýznamných a z krajinného hlediska ošklivých kopců, aby tam
mohli postavit elektrárny, které budou pohánět čerpadla. Mysleli na
vše a tak čistě jen tak pro jistotu, že by někdy náhodou
oheň nevyhřál mou jeskyni na 25 stupňů, zavedli tam
elektrické vytápění. Mělo to bohužel neblahý vliv na tu zbylou
zvěř, kterou hukot turbín polekal tak, že se rozutekla daleko od
jeskyně, ale jak odborníci tvrdí, že je to jen dočasné.
Aby nic nepřišlo nazmar, tak kamení z těch
rozstřílených kopců použili při betonování základů pro
radiomáják. Ten sice, pravda, trochu hyzdí krajinu, ale já jsem se na
doporučení rozhodl, že si ho nebudu všímat a budu dělat jako když tam
není.
Taky jsem se
rozhodl, že když už je tam ta
elektřina, tak si sebou vezmu jen
docela malou 70 cm plastvizi. Stejně se na ni budu dívat pouze když
bude venku zataženo a hvězdy nebudou vidět a nebo tam budou dávat
něco opravdu pěkného.
Často jsem sedával u nich v kanceláři a
díval se na plány té mé jeskyně a konzultoval o podrobnostech. Tak
například v zadní části mi na mé přání udělali krásný hygienický koutek vykachličkovaný pravým mramorem, který odpovídá mým skrovným
nárokům.
Vana,
pohodlný záchod s vytápěným sedátkem, sušák rukou, výkonný fén a solárium-
to je opravdu jen to nejnutnější minimum. Dále zde byl vybudován velký
mrazák, kam mi několik nákladních lodí přivezlo mražené polotovary,
protože co kdyby se mi čirou náhodou nepodařilo nějakého toho
kamzíka uštvat a já se potřeboval posilnit kusem žvance. Taky je tam kapka
šnapsu, jen tak pro prevenci, proti nastydnutí. Opravdu jen troška! Tak
láhvinka whisky denně a asi pět set kartonů plechovek piva, pro
lepší trávení.
Vedle mé jeskyně museli upravit další plochy,
aby tam mohli postavit malou budovu, kde budou bydlet další lidé. Konzultanti
firmy mi totiž poradili, abych čistě jen pro svou bezpečnost a
pohodlí, angažoval zkušeného stopaře. Tedy né, že by jste ho
potřeboval (řekli mi), ale je zpočátku vhodné lovit ve dvou a
postupovat při lovu koordinovaně. Také mi vysvětlili, že v
divočině často dochází k těžkým úrazům, jako je
ukopnutý palec nebo zadřená tříska a v tom případě je
vhodné mít kvalifikovanou zdravotnickou pomoc na dosah, obzvlášť jsou-li
její služby automaticky započítávány do celkové ceny a budu-li souhlasit,
udělají mi nevídanou 5% slevu.
Aby v případě nouze mohli být lékaři
u mě co nejdříve, bylo ovšem nutno vybudovat spojovací silnici mezi
jejich budovou a mou jeskyní, a když už v tom byli, tak vybudovali i spojku ke
kosmodromu, aby nebylo zapotřebí používat těžkých
přepravníků, které tolik ničí přírodu.
Tahle firma pracuje opravdu perfektně a s tak
velkým ohledem na ekologii, až se jeden diví. Je sice pravda, že 10 m široká
asfaltka poškodila prostor před mou jeskyní, ale stejně budu celý den
někde na lovu a v noci budu spát, tak o co jde, že?
lovecké harampádí: laserovou pušku s infra zaměřovačem,
elektronický vyhledávač zvěře a pět tun dalších drobností,
vlítla (jak mi oznámili) na moji planetu schvalovací komise a lecos se jí
nelíbilo. Musel jsem například slíbit, že budu oheň rozdělávat
jen v nejnutnějších případech, aby nedošlo k požáru a taky všechen
vzduch, že bude filtrován.
Moje firma byla prostě úžasná a ihned si domluvila
se svoji sesterskou společností dodávku prvojakostních filtrů
včetně instalace a dostavby dalších elektráren. Představ si, že
sám šéf se mi pokorně omlouval, že se mnou neprojednal osobně zvýšené
výdaje, ale když jsem ho ubezpečil, že je to v naprostém pořádku, byl
štěstím bez sebe a stále mi děkoval a zas se omlouval a vzdychal: „To
víte, to ta schvalovací komise. Oni jsou na to strašně přísní a
všechno musí být akorát.“
Také mi sdělil, že kousek od mé jeskyně
museli zbudovat malé docela nepatrné městečko. Bude tam bydlet
obsluha filtrů, personál z kosmodromu, služba u radiomajáku, mechanici,
údržbáři a jejich rodiny. Tedy, šéf mě ujistil, že to nebude nic
velkého, sotva tak pět tisíc lidí, možná o trochu víc, protože do toho
musíme započítat ještě také jejich zdravotníky a další personál.
Vzhledem k tomu, že počet lidí se malinkato rozrostl, bylo také nutno
zřídit koordinační středisko, které by všechny ty profese
sladilo, ale hlavně mi zajistilo ničím nerušený pobyt v panenské
přírodě.
Abych se při tom lovení nemusel
zbytečně zdržovat domácími pracemi, přidělili mi dva
úklidové roboty a jednoho kuchyňského, který mi vždycky když se vrátím z
lovu, uklohní nějakou tu prostou zálesáckou šlichtu jako např: telecí
medailonky s brusinkovou omáčkou, nebo pstruha s hranolky a jen trošku
pokapaného citrónem. Také mi do jeskyně zavedli světlo, abych mohl do svého elektronického deníčku
zapisovat svá dobrodružství a zážitky a do databáze zaznamenávat své úlovky. Je
tedy fakt, že mi to dalo dost práce než jsem to s nepatrnou podporou týmu
konzultantů všechno připravil, ale věřím, že těch
čtrnáct dnů dovolené v té pravé nefalšované divoké přírodě
bude stát zato.