back AUTOR : ©Karel Šlajsna
NÁZEV : PROFESOR SHINEN A KOUZELNÝ DŮM





Vždy, když profesor Shinen přijížděl na kopec a prohlížel si svůj dům hřálo ho vědomí, že práce, kterou si s ním dal, nebyla vynaložena nadarmo, i když to byla pěkná fuška. Hned, když ho poprvé uviděl a zjistil, že na dveřích je nápis: NA PRODEJ rozbušilo se mu srdce.



Byla to prostě láska na první pohled. Jakmile byly formality s koupí vyřízeny, nelitoval žádné námahy a otravoval fasádníky tak dlouho, až mu namíchali tu správnou fádní a depresivní šedou barvu. Pak ji doplnil o několik vhodně zvolených prvků, které opticky vzbuzovaly dojem, že dům je nahnutý, což iritovalo místní stavební úřad natolik, že na něj v pravidelných intervalech posílal statiky. Shinen s pohnutím vzpomínal na to, jak přicházeli mávajíce nadutě úředním povolením. Profesor je vždy vlídně vítal a s laskavým úsměvem je nechával pracovat.

Jejich dravčí úsměv však brzy mizel jak tající sníh na jaře, nervózně začali kontrolovat své přístroje a jejich tužka, jindy ostrá jako meč samurajův se jim v rukou zdánlivě začala kroutit. Brzy vyčerpáni usilovnou prací, která nedávala vytoužené výsledky, dávali se na potupný ústup a nezřídka končívali ve spárech psychiatrů.

V další fázi nechal Shinen pokrýt střechu plechem a na něj pečlivě namalovat polorozpadlou doškovou střechu. Před plastová okna byly instalovány viklající se veřeje. Jen se strašidelným skřípotem měl profesor problém. Nakonec ho vyřešil vestavenými reproduktory a magnetofonem se smyčkou.

Opakovaně si přehrával svůj oblíbený film Frankenstain a v hale nechal instalovat přesnou repliku zařízení.

Pak si řekl, že je na čase také udělat něco se zahradou a tak brzy začaly na místní oddělení policie chodit anonymní dopisy upozorňující na to, že se v domě dějípokusy hrozné podstaty a oběti pak profesor za měsíčních nocí pohřbívá na zahradě.

Vbrzku se dostavil výsledek v podobě kolony aut. Vpředu jeli místnípolicisté následováni několika autobusy k prasknutí nacpanými odborníky a pracovní četou. Jako poslední přijel černý vůz s černými skly s agenty v černém s černými brýlemi.

Zatímco místní postávali a nervózně přešlapovali v hale a nejistými pohledy si prohlíželi monstrózní vybavení, odborníci se rozlezli po domě jako mravenci a nanášeli všude prášek a fotili každé místo, které se jim zdálo být podezřelé. Pracovní četa mezitím v potu tváře obracela zahradu vzhůru nohama a federálové se poflakovali po domě s rukama v kapsách a tvářili se důležitě.

S blížícím se večerem musel Shinen konstatovat, že odvedli perfektní práci. Dům byl plný prachu a vypadal nádherně zanedbaně, zatímco venku místo úhledných záhonů a pěšinek byla děsivá spoušť, stromy byly vyrvány z kořenů a ze skalky zbyla jen hromada kamení.

Shinen byl spokojen a mnul si ruce jak lehce a hlavně lacino sipořídil zpustlou a neutěšenou zahradu.

Uvažoval i o tom, že si nechá narůst plnovous a dlouhé vlasy, které pak bude udržovat pečlivě rozcuchané, ale pak uznal, že to není příliš pohodlné a rozhodl se v tomto bodě pro kompromis. Zajel do vzdáleného města do prodejny divadelních kostýmů, kde se ovšem trochu divili, že shání kostým Santa Clause uprostřed parného léta.

Obleku se zbavil u nejbližší popelnice a převlek si pak brával, když jezdíval na nákupy, kde občas uprostřed davu lidí utrousil poznámku o krvi nebo počtu svých obětí, doprovázenou pečlivě nastudovaným tichým šíleným smíchem.

Úspěch byl vždy naprostý, neboť lidé se rozprchli jako splašená ptáčátka. Shinen se v duchu smál doopravdy.

Posléze stavebnímu úřadu došli psychicky nevyšinutí úředníci a ani policie nereagovala na další anonymy, lidé se jeho domu začali vyhýbat a tak si zamnul ruce a řekl si, že je čas přejít k další části plánu- k hrůzným pokusům nelidské postaty jejichž oběti by pak za úplňku pohřbíval na zahradě.

Všechno šlo skvěle, ale i strašidelný dům žije svým vlastním životem a má své plány a tak zrovna když odbíjela půlnoc a profesor Shinen měl na dubovém stole přivázanou vnadnou blondýnku a slintal ji do dekoltu v představě toho co s ní bude provádět, pohnuly se dřevěné parkety v hale a objevily se stovky štíhlých zelených rukou, natáhly se po Shinenovi, pevně ho uchopily a nedbajíce jeho zoufalého vytí, táhly ho ssebou do hlubin jako hračku pro nepopsatelné příšery z Podzemních prostor.

Malý poryv větru obrátil cedulku na dveřích, kde bylo napsáno: „otevřeno- vstupte bez vyzvání.“

Na druhé straně byl nápis: NA PRODEJ.