AUTOR :
©Karel Šlajsna
NÁZEV :
PROFESOR
SHINEN A KOUZELNÝ DŮM
Vždy, když profesor Shinen přijížděl na kopec a
prohlížel si svůj dům hřálo ho vědomí, že práce, kterou si
s ním dal, nebyla vynaložena nadarmo, i když to byla pěkná fuška. Hned, když ho poprvé uviděl a zjistil, že na
dveřích je nápis: NA PRODEJ rozbušilo
se mu srdce.
Byla to prostě láska na první pohled. Jakmile byly formality
s koupí vyřízeny, nelitoval žádné námahy a otravoval fasádníky tak
dlouho, až mu namíchali tu správnou fádní a depresivní šedou barvu. Pak ji
doplnil o několik vhodně zvolených prvků, které opticky
vzbuzovaly dojem, že dům je nahnutý, což iritovalo místní stavební
úřad natolik, že na něj v pravidelných intervalech posílal
statiky. Shinen s pohnutím vzpomínal na to, jak přicházeli mávajíce
nadutě úředním povolením. Profesor je vždy vlídně vítal a s laskavým úsměvem je nechával
pracovat.
Jejich dravčí úsměv však brzy mizel jak tající sníh na jaře, nervózně
začali kontrolovat své přístroje a jejich tužka, jindy ostrá jako
meč samurajův se jim v rukou zdánlivě začala kroutit.
Brzy vyčerpáni usilovnou prací, která nedávala vytoužené výsledky, dávali
se na potupný ústup a nezřídka končívali ve spárech psychiatrů.
V další fázi nechal Shinen pokrýt střechu plechem
a na něj pečlivě namalovat polorozpadlou doškovou střechu.
Před plastová okna byly instalovány viklající se veřeje. Jen se
strašidelným skřípotem měl profesor problém. Nakonec ho vyřešil
vestavenými reproduktory a magnetofonem se smyčkou.
Opakovaně si přehrával svůj oblíbený film
Frankenstain a v hale nechal instalovat přesnou repliku
zařízení.
Pak si řekl, že je na čase také udělat
něco se zahradou a tak brzy začaly na místní oddělení policie
chodit anonymní dopisy upozorňující na to, že se v domě
dějípokusy hrozné podstaty a
oběti pak profesor za měsíčních nocí pohřbívá na
zahradě.
Vbrzku se dostavil výsledek v podobě kolony aut.
Vpředu jeli místnípolicisté
následováni několika autobusy k prasknutí nacpanými odborníky a
pracovní četou. Jako poslední přijel černý vůz
s černými skly s agenty v černém s černými
brýlemi.
Zatímco místní postávali a nervózně přešlapovali
v hale a nejistými pohledy si prohlíželi monstrózní vybavení, odborníci se
rozlezli po domě jako mravenci a nanášeli všude prášek a fotili každé
místo, které se jim zdálo být podezřelé. Pracovní četa mezitím
v potu tváře obracela zahradu vzhůru nohama a federálové se
poflakovali po domě s rukama v kapsách a tvářili se
důležitě.
S blížícím se večerem musel Shinen konstatovat, že
odvedli perfektní práci. Dům byl plný prachu a vypadal nádherně
zanedbaně, zatímco venku místo úhledných záhonů a pěšinek byla
děsivá spoušť, stromy byly vyrvány z kořenů a ze
skalky zbyla jen hromada kamení.
Shinen byl spokojen a mnul si ruce jak lehce a
hlavně lacino sipořídil
zpustlou a neutěšenou zahradu.
Uvažoval i o tom, že si nechá narůst plnovous a dlouhé
vlasy, které pak bude udržovat pečlivě rozcuchané, ale pak uznal, že
to není příliš pohodlné a rozhodl se v tomto bodě pro kompromis.
Zajel do vzdáleného města do prodejny divadelních kostýmů, kde se
ovšem trochu divili, že shání kostým Santa Clause uprostřed parného léta.
Obleku se zbavil u nejbližší popelnice a převlek si pak
brával, když jezdíval na nákupy, kde občas uprostřed davu lidí
utrousil poznámku o krvi nebo počtu svých obětí, doprovázenou
pečlivě nastudovaným tichým šíleným smíchem.
Úspěch byl vždy naprostý, neboť lidé se rozprchli
jako splašená ptáčátka. Shinen se v duchu smál doopravdy.
Posléze stavebnímu úřadu došli psychicky nevyšinutí
úředníci a ani policie nereagovala na další anonymy, lidé se jeho domu
začali vyhýbat a tak si zamnul ruce a řekl si, že je čas
přejít k další části plánu- k hrůzným pokusům
nelidské postaty jejichž oběti by pak za úplňku pohřbíval na
zahradě.
Všechno šlo skvěle, ale i strašidelný dům žije
svým vlastním životem a má své plány a tak zrovna když odbíjela půlnoc a
profesor Shinen měl na dubovém stole přivázanou vnadnou blondýnku a
slintal ji do dekoltu v představě toho co s ní bude
provádět, pohnuly se dřevěné parkety v hale a objevily se stovky
štíhlých zelených rukou, natáhly se po Shinenovi, pevně ho uchopily a
nedbajíce jeho zoufalého vytí, táhly ho ssebou do hlubin jako hračku pro
nepopsatelné příšery z Podzemních prostor.
Malý poryv větru obrátil cedulku na dveřích, kde
bylo napsáno: „otevřeno- vstupte bez vyzvání.“
Na druhé straně byl nápis: NA PRODEJ.