back AUTOR : ©Karel Šlajsna
NÁZEV : LŽI VE FANTASY LITERATUŘE A POHÁDKÁCH. Díl 1. (Převzato z časopisu Praktický černý mág.) .




 S pečlivostí sobě vlastní sesbíral a zapsal LP 2008 profesor  Shinen.
                   
Dnes bych se chtěl věnovat několika těm nejkřiklavějším lžím a omylům, které se objevuji v pohádkách a fantasy tvorbě.



Tak předně: jsou tu královny či princezny. Vzhledem k tomu, že je jich obecný nedostatek, sahají spisovatelé v nouzi alespoň po  krásných kněžkách tajných hrůzných kultů. Jaksi samozřejmě se předpokládá, že to jsou všechno panny. To je první lež.

Každá dívka, sotva se začne trochu žensky zaoblovat, hledí se urychleně tohoto handicapu zbavit, neboť od svých babiček slyšely o zvláštním apetitu draků.
Vyskytne-li se někdy v nějaké knize chudá dívka, je to trapná situace, ale vbrzku se ukáže, že jde o zašantročenou šlechtičnu.
Ty všechny jsou tedy podle spisovatelů unášeny, přičemž četnost únosů na jednu knihu je téměř stoprocentní.

Pravda je ovšem ta, že dívky jsou šarmantními čaroději nebo podnikateli okouzleny a odcházívají s nimi dobrovolně. Dokonce se v mnoha případech logisticky podílejí na přípravě svého únosu podstatnou měrou, protože ti muži jsou tak strašlivě nepraktičtí!

Lze předpokládat, že stejně jako dnes, tak i tehdy těmto dívkám imponovaly spíše majetkové poměry mužů, než oni sami a také jejich potenciální ždímatelnost. Teprve když byly jejich finanční prostředky dostatečně odsáty a přeměněny v dívčino věno, stává se z milovaného medvídka, starý tyran a dívka se uvolí býti zachráněna.

Je zajímavé, že ačkoliv toto téma nabízí autorům možnost zapracovat do textu četné erotické motivy, dočkáme se jich velmi zřídka a spíše jen v náznacích. Tato okázalá cudnost je podivná vzhledem k tomu, že jiné motivy se v románech opakují stále znova a znova, jakoby se na toto neobdělané pole všichni báli vstoupit.  Je ovšem možné, že autoři jsou přesvědčení, že větší část nákladu je distribuována do klášterů.

Pátral jsem ve starých análech po původu fámy o dračím jídelníčku a povedlo se mi zjistit následující:
 Celé to má na svědomí lobbistická skupina Ochrana Draků a Saní
(ODS), která se z marketingových důvodu  rozhodla v knihách potlačit slovo „nejen“ ve větě: „draci a saně jedí nejen panny“. Důvodem bylo to, že se tehdy předpokládalo, že lidé budou draky vnímat kladněji, což zabrání jejich vyhubení,  ale výsledek byl právě opačný. Vypuštěná fáma se tak rozšířila, že i mezi draky začala být považována za kánon a vzhledem k již zmíněné úzkoprofilovosti  panen, hromadně mřeli hladem. Ve světle tohoto zjištění pak vyprávění rytířů a princů o lítém boji proti děsivé příšeře vypadá poněkud jinak, protože dorazit draka omdlelého hlady nebyl čin, kterým by se mohli pánové pyšnit.

Smutným faktem je to, že draci byli původně  vegetariáni a člověka snědli jen občas omylem, když spásali louku.
V praxi vyprávění o dobrodružství pánů rytířů probíhalo tak, že dámy si vzali o dvě čísla menší živůtek s ukrutánským výstřihem a prudce vzdychaly a jak vzdychaly, boje se stával děsivější, počet dračích hlav stoupal geometrickou řadou, což dámám umožňovalo vzdychat ještě více a tak dále stále dokola.

Nyní něco k záchranným výpravám. Zdánlivá nahodilost setkání byla možná kdysi, v dávném starověku, ale pak se věci ujali podnikaví hostinští, kteří ve svých podnicích přesně evidovali počet trpaslíků, elfů, zlodějů a kouzelníků. Pomocí jednoduchých kouzelných zrcadel spolu vyměňují potřebné informace a za drobný úplatek pak chybějící členy posílají tam, kde jich byl přechodný nedostatek. Hlavním sponzorem ovšem byli rytíři, kteří nemuseli cestovat přes půlku světa, ale stačilo jim dojít do nejbližšího hostince, poručit si žejdlík pitiva a než ho dopili, měli skupinu připravenu včetně vybavení.

K němu pochopitelně pro hlavního hrdinu patří nějaký ten kouzelný meč, který má hlavně dobře znějící jméno. Jeho vymýšlení stojí autora nejednu šedinu. Taková zbraň s dobrým jménem je pro spisovatele pravým požehnáním, protože kolem ní může při troše zručnosti vyrobit minimálně třídílnou ságu.

Ale zatímco normální meč můžete použít jako rýč, otvírák, páčidlo, porcovací nůž, špíz, rožeň, nebo drobátko na záda, kouzelný meč je tak vzácný, že v podstatě není k ničemu.

Když už jsme u toho: spousta hrdinů nosí meč v pouzdře na zádech. A teď si zkuste představit, že takovou dlouhou věc máte tasit a zjistíte, že je tu akutní nebezpečí, že si vykloubíte obě ruce a ještě sám sobě podřízněte krk. Z toho usuzuji, že takto nošené kouzelné meče jsou ve skutečnosti kaučukové atrapy.

Vyzývám vážené čtenáře k soudnosti: představte si, že taková skupina mužů putuje nehostinným krajem, kde nejsou koupelny a slovo hygiena je jim zcela neznámé (ti kteří ho někdy zaslechli, domnívají se, že jde o takovou tu malou velmi vzteklou rybku). Jedí všelicos většinou nezdravého a mají tudíž sklon k plynatosti.  Nuže když taková skupina obklopí zachráněnou dámu, má tato jistě co dělat, aby se jí dařilo předstírat nadšení, protože si jistě v duchu představí, že s touhle smrdutou smečkou bude muset trávit několik dalších dnů, ne-li více.

Nyní něco k mágům. Protože autor optimisticky předpokládá, že co čtenář to blbec, je záporný mág zásadně oblečen do černého šatu, věnuje se amatérsky speleologii, patologii a hrudní chirurgii. Dal by se tedy charakterizovat jako vědec se širokým spektrem zájmů, překračující za účelem pokroku daný rámec zavedené vědy.

Zatímco bílý mág, oblečený pochopitelně do bílého… no dobře, tehdy nebyl Ariel…… tak do šedivého a jen mírně flekatého obleku, jezdí po světě, hraje si s dětmi na hodného strýčka, vyrábí nebezpečnou pyrotechnickou techniku a zbraně  země-vzduch-země, černý mág sedí ve své laboratoři, bifluje nové poznatky a bádá. Většina sice slouží svým temným pánům, jejichž jméno prý nesmí být vysloveno, a když tak jedině šeptem a pod peřinou, ale méně se již ví, že jsou k tomu přinuceni jen proto, aby dostali grant, který jim umožní financovat vlastní výzkum. Jak tedy vidno, jsou ve většině pohádek a fantasy tyto   pozitivní hodnoty černých mágů zcela zdiskreditovány.

I v tomto případě se mi podařilo objevit pravý původ této anomálie. Mají jí na svědomí právě ti tzv. bílí mágové, kteří díky svému zhýralému a zahálčivému životu nedosáhnou potřebného odborného vzdělání, nejsou potom zváni na dobře placené semináře ( občerstvení a ubytování v luxusní vilce na kuří nožce zdarma)a čarcony, ani jim nejsou publikovány jejich  příspěvky ( ostatně nevalné kvality) v našem prestižním časopise  Praktický černý mág.

 Závidí černým mágům, protože se nikdy nedostanou jako „mág měsíce“ (vyfocen se zlatou putovní magickou hůlkou a dvěma krásnými spoře oděnými pomocnicemi) na přední stranu obálku. Místo pětihvězdičkových hotelů s bazénem, jsou bílí mágové nuceni přespávat v hostincích nevalné úrovně, lít do sebe hnusné patoky a místo hodnotné diskuse na téma oživování mrtvých, jim zbývá jen tlachání s vesnickými opilci, které jediné oslní svými omšelými triky.

Zcela nakonec jsem si nechal magické artefakty, které jsou s chronickou pravidelností vyráběny idealistickými naivy s tím, že budou použity pro údajné síly Dobra, ale ve skutečnosti mají zcela jiný účel. Většina prakticky uvažujících čtenářů se diví, proč tzv. Zlouni nepoužijí takový artefakt ihned, jak se jim dostane do rukou, ale otálejí s tím, najímají si tým odborníků a hlavně o tom, že ho vlastní, hodně žvaní. Prakticky tak překračují zákon o mlčenlivosti ve státním zájmu, který sami vydali, ale oni si to mohou dovolit.

Pokud by něco takového udělal někdo z personálu, byl by v kovovém koši pověšen na hradby pevnosti, aby na čerstvém vzduchu přišel na jiné myšlenky.

Z osobní zkušenosti z takového angažmá mohu místopřísežně prohlásit, že všechny takové předměty jsou magicky nestálé a tudíž pro praktické použití velmi nebezpečné. Nikdy nevíte, zda artefakt zničí nepřátelské vojsko, tak jak to máte v úmyslu, nebo vás změní v úhlednou kupku popela. Vládce, u kterého jsem byl nějaký čas v pracovním poměru, byl ve skutečnosti sice asertivní manažerský typ, ale to je omluvitelné, neboť do výzkumného projektu investoval nemalé peníze a žádal výsledky. Velké množství naverbovaného vojska bylo potřebné pro nutné utajení a ochraně nás výzkumníků a mučírny v podzemí sloužily toliko pro povzbuzení intelektuálního ducha vědců.Temní vládci tedy ve skutečnosti financují pokrok ve všech oborech věd a tím posouvají poznání. Právem za to očekávají rozšíření svých pravomocí při rozhodování o osudech světa. Je tragédii, že si ho musí nezřídka vybojovávat.

 I v tomto případě jde tedy o značně zkreslenou skutečnost s kterou (jak  se mě doufám  i podařilo dokázat) se setkáváme v tomto druhu literatury skoro na každé stránce.

(Pokačování příště)