Jeskyně Býčí skála leží v Josefském údolí mezi Adamovem a Křtinami ( v současnosti je veřejnosti nepřístupná) v oblasti moravského krasu. Přední část má tvar přibližně velkého V v délce asi 50 m, šířky 20 m a výšky okolo 6 m. Na tuto prostornou jeskyni pak dále navazuje úzká propast dosud neprozkoumaná.
V r. 1869 zde dva mládenci náhodou nalezli deset centimetrů velkou bronzovou sošku býka. O tomto nálezu se dozvěděl velký nadšenec a amatérský archeolog a speolog Jindřich Wonkel. Začal Býčí skálu zkoumat a hned napoprvé měl štěstí. Poblíž vchodu objevil pozůstatky po lidech mladší doby kamenné, ale hlavní nález přišel až později v r. 1872.
Pod náplavou písku začal objevovat unikátní, ale i hrůzný nález. Zhruba uprostřed jeskyně stál vůz a kolem něj byly rozesety usekané ruce, roztříštěné lebky a kostry naházené sem jedna přes druhou.
Odhaduje se, že zde takto bylo zmasakrováno více než čtyřicet lidí převážně žen. Mimo to byly nalezeny i dvě kostry koní. I těm chyběly hlavy a nohy. Mezi mrtvými bylo pak poházeno velké množství nádob se spáleným zrním a ozdobných předmětů: bronzové a zlaté náramky, nánožníky, jantarové perly, spony, náušnice. Na pravé straně jeskyně
( z pohledu zvenčí) byl nalezen pozůstatek malého ohniště, na levé velkého a ještě jednoho malého. Mimoto dlážděný čtverec vedle oltáře v podobě kamenné desky položené přes dva kameny. Pod nimi pak byly dvě ženské kostry ozdobené těmi nejkrásnějšími ozdobami.
Vzhledem k množství cenností je možno vyloučit, že zde došlo k loupežnému přepadení. Takže co se tu odehrálo?
Bohužel původní průzkum byl veden opravdu velmi amatérsky. Nalezené věci nebyly očíslovány a zapsány. Byl zhotoven jen orientační plánek bez označení přesného místa nálezů. Část předmětů prodal p Wankel do Vídně, ale mnoho jich zůstalo na místě a bylo rozkradeno do soukromých sbírek. Dnes tedy již nelze přesně zrekonstruovat celkovou situaci a tím více je prostoru pro různé dohady.
Sám Wankel se domníval, že šlo o pohřeb nějakého velmi mocného vládce, s nímž bylo pobito i veškeré jeho služebnictvo. To ovšem neodpovídá pohřebním zvykům té doby. Významní vůdcové byli tehdy pohřbívání do mohyl, ale bez služebnictva. I kdybychom takovou výjimku připustili, nebyly by patrně služebnictvu uťaty ruce a nohy, aby mohli svému pánovi sloužit i po smrti.
Jako jiná možnost se jeví rodová msta, kdy většina mužů- bojovníků byla pobita někde jinde v otevřeném boji a zde pak byl zmasakrován zbytek lidí. Ale v tomto případě by v jeskyni měly být i kostry starých lidí a ty tu chybí.
Jako velmi pravděpodobná se tak jeví teorie, kterou ve své knize Utajené dějiny Čech navrhl Aleš Česal a Otomar Dvořák. Fabulují, že šlo o velkou oběť krvavým podzemním bohům. Podle nálezů z jiných různých míst Evropy se totiž opravdu tehdejší lidé občas k něčemu podobnému uchylovali v kritických situacích, i když nikdy ne v takovém měřítku. V oblasti střední Evropy archeologové občas nalézají v propastech, puklinách nebo jeskyních lidské kosti nesoucí znaky násilí, s cennostmi a smísené s hrstmi spáleného obilí.
Tedy něco velmi podobného tomu co Wankel nalezl v Býčí skále. Mnoho vědců ovšem o takové možnosti nechce ani slyšet, ale já osobně s autory Utajených dějin souhlasím.
Přesto tu zůstává tajemný otazník: jaká to asi byla událost, která tehdejší obyvatele přinutila k tomu provést oběť v tak obrovském rozsahu?
http://www.moravskykras.net/byci-skala.html