Kdo že byl John Dee? Matematik, astronom, astrolog, vyvolávač duchů a hledač kamene mudrců, prášku, který umožňuje z prostých kovů vyrobit zlato - ano, to vše a ještě víc. My ho spíše známe z doby, kdy pobýval v Praze, spolu se svým společníkem Edwardem Kellym, v době císaře  Rudolfa II, tedy Habsburského, že ano. V knize je ovšem jeho celý životopis, od jeho narození v Anglii, kde díky zabavení majetku jeho otce pronásledovaného katolíky za doby "krvavé" královny Mary (Bloody Mary) - ne, ne té skotské! - přišel o vše, přes jeho cestování po Evropě a smrt, opět v chudobě, v Anglii.

Nás ovšem zajímá hlavně to, co jsme předtím nevěděli nebo si to vysvětlovali poněkud jinak. Ano, Dee byl chudobný a nadaný, což je ale, jak známo, pro člověka velmi nebezpečná kombinace. Marně se John snažil získat nějaké trvalejší a lepší místo u dvora. Ačkoliv se všeobecně soudí, že to byl člověk přímý a poctivý vědec, celkem i jednoduchá povaha, v knize jsou popsány určité detaily, které se dají vysvětlit i jinak. Tak především jeho úloha právě v oněch procesech z doby Bloody Mary. Když si představíme, že v té době opět zavedli upalování (asi 1500 osob skončilo tehdy na hranici), je překvapující, jak se z vězně Dee, který byl obžalován z čarodějnictví, najednou stal pomocník vyšetřovatelů, katolíků, který se snažil přesvědčovat vězně o jejich náboženských bludech.

On sám to později veřejně vysvětlil tak, že v té době tajně sloužil princezně Alžbětě, která byla tehdy uvězněna - a je tomu je možno věřit, protože by ho bývala mohla lehce usvědčit ze lži, když se stala anglickou královnou. V té době se také - jako ještě předtím u Mary - snaží dostat výhradní právo na staré rukopisy, které v předešlé době Jinřicha VIII zdemolovala či rozkradla lůza, která přepadala kláštery. Bohužel se mu to nepodařilo získat, ale to mu jaksi nevadilo, aby rukopisy neshromažďoval, bohužel ale jen za vlastní peníze. Zde se mu také dostalo do rukou mnoho rukopisů známého benediktinského mnicha Rogera Bacona, který předběhl svou dobu o několik století jakožto vědec, kryptograf a badatel. Jistou dobu sloužil Dee jakožto poradce královny Alžběty ve věcech horoskopů, magie a filozofie, odtud také onen titul "královský kouzelník" a název této knihy.

Věda v té době byla vůbec směsice všeho - tak například doktorský titul Johna Dee se v knize vysvětluje doktorátem z teologie; nikdy se ale vlastně nevědělo, z kterého oboru ten titul měl - že opravdu dostudoval, to je ovšem přesně dokumentováno. Astronomie se tehdy míchala s astrologií, i když to bylo u některých - jako byl de Brahe, Kepler a jiní - hlavně proto, že se museli něčím uživit. Nu a alchymie, předchůdkyně chemie, zase byla směsicí apatykářství, magie a "výroby zlata".

Matematika, geometrie, mapování a navigace měly tehdy také navzájem společné zájmy. Již při studiích - nejprve v St. John College, později v Bruselu, kde se seznamuje s evropskými vědci a kartografem Mercatorem - se Dee zajímal hlavně o ty přidružené odrůdy vědy. Sledoval novou hvězdu, Novu a popsal přesně její pozici (na druhé straně Evropy tak učinil i Tadeáš Hájek, císařský lékař a také astronom, u kterého pak také Dee v Praze nějakou dobu bydlel). A byl to Dee, kdo učil navigační vědu námořní kapitány a privatýry (tedy královniny piráty, jako byl Drake a jiní). Jeho hypotéza o cestě na severozápad nedala dobrodruhům pokoj po další tři století - jenže když ji konečně Amundsen našel, nebyla už k ničemu - Ameriku už totiž brázdily transkontinentální vlaky :-).

Další pokračování příběhu Johna Dee už není celkem zajímavé - jednou bylo jeho sídlo v Mortlake vydrancováno a ani místo správce St.  John's College, po kterém tolik toužil, vůbec nikdy nedostal - asi ty tajné služby královně Alžbětě nebyly zase tak moc důležité. Manželka a většina jeho dětí (měl jich 11) mu zemřela a starý muž, stále ještě posedlý duchy, které se mu už nedařilo vyvolat, se ani nezmohl na nové objevy či získání vlivných známostí u dvora.

Autor knihy dokonce naráží na příhodu, která by ukazovala, že se zúčastnil později ještě nějakých prací pro Walsinghama, který zatím ze šéfa špiónů povýšil na místo prvního ministra - šlo tehdy o odhalení spiknutí, kterého se zúčastnili právě Johnovi bývalí přátelé. Zda je zrovna on udal, není známo a důkazy pro to nejsou. Nakonec umírá - oficiálně v roce 1608 nebo, podle jiných - až v roce 1609.

V roce 1642 koupil jakýsi Robert Jones jednu starou bednu, ve které pak jeho žena po dvaceti letech - to už byl dávno mrtvý -   objevila tajnou přihrádku se starými rukopisy. Ukázalo se, že to jsou deníky Johna Dee. Vyšly později dokonce i tiskem a teď se nacházejí v Ashmoleově muzeu, v Oxfordu.