ROMANCE O HUBATÉ PÍSNIČCE

Zavřeli písničku, zavřeli za vrata,
protože byla nějak moc hubatá.
Lidé ji zpívali, zpívali do noci,
zpívali svobodní, zpívali otroci.

A když si ji už celé císařství zpívalo,
nedivme se, že to císaře naštvalo.
Zavřeli ji tedy do hradního žaláře,
že prý svými slovy uráží císaře.

Zavřeli písničku, zavřeli do želez.
Stačí prý křepelka, co zpívá "pět peněz".
Nebude už nutno zpěváky zavírat:
není-li písnička, nebude co zpívat!

Zatímco písnička sedí ve vězení,
neskončí tím ovšem to její trápení.
Žalářník také ještě se přičiní:
nebohé písničce násilí učiní.

Po nějakém čase písnička porodí,
tři malé dcerušky se jí tam narodí.
Písnička s radostí hledí na dětičky:
mají se k světu ty uřvané písničky.

Brečí tam holčičky od rána do šera.
Naštve se žalářník a jednou zvečera
ze vzteku vyhodí děvčátka za vrata -
děvčátka po matce, děvčátka hubatá.

Naštěstí jde kolem ponocný Zajíček,
ujme se z lítosti maličkých písniček.
Protože rostou pak rychlejc než z vody
na mládence brzo uplatní své svody.

Než se kdo naděje, batolí se světem
na tisíc písniček a ty zase svým dětem
předají pak nápěv od jejich babičky,
co sedí v žaláři, babičky-písničky.

Lidé se radují, zpívají vesele,
ráno i večer, když lezou do postele,
neb když se písničky začínaj' ozývat,
i toho císaře dokážou uzpívat.