Autor : ©J.B.Hurych
ROK VE ZNAMENÍ OPICE (díl 5.)



Letos 8. února se začal čínský Nový Rok, tentokrát ve znamení opice. Astrologický kalendář tvrdí, že tento rok nám přinese to, co je u opice dobře známo - abych teda citoval, má to být "dynamika, vzrušení, inteligence a všestrannost". Mám- li soudit podle roku minulého, tj. roku kozy, "klidné a obětavé " ( který nám přinesl všecko, jen ne ten klid a obětavost) , bude tento rok 2016 - abych parafrázoval - spíš rokem "dynamitu, nerváků, chytračení a všestranné blbosti". . .

ROK VE ZNAMENÍ OPICE (dÍl 5. a poslední)

Dnes už nám ten opičí rok nám pomalu končí a bilance je neslavná. Nebudu zde popisovat , co se stalo, každý si může porovnat, co jsem hádal já (viz výše) a co se skutečně stalo . . .

Nebudu zde ale ani hádat do budoucna, v mém stáří jsem celkem rád, když se ráno probudím. Rok 2017 je podle čínské pranostiky rokem kohouta, a má nám přinést dobrosrdečnost, pravdomluvnost, občas i brutálnost. Až na tu brutálnost toho asi moc nebude. Máme se tedy na co těšit, ne?

Někde se dokonce tvrdí, že je to protějšek evropské Panny, doufám, že ne té Orleánské, tu církev nejprve upálila a pak zase prohlásila za svatou (r.1920). To náš Jan Hus, ač také upálen, se vysvěcení nedočkal: na rozdíl od Francouzů, kteří si svatost své Janičky vydupali, čeští katolíci o to jezdí do Říma jen škemrat (navíc doprovázení i evangelíky – jo, kdepak jsou dnes bojovní husité? Zachoval se dokonce dopis, kde sv. Jana píše Husitům, aby se opět vnořili do lůna církve svaté a hozí jim peklem. Ale proto ji neupálili, to bylo naopak politicky korektní . . .

Ale zpět k tomu novému roku: hodně projektů zůstalo rozděláno a čeká na své dokončení. Podle bible sv. Petr dokonce zradil Krista, dřív než kohout třikrát zakokrhal, ale zrazeni jsme byli mnohokrát i dříve. On už to totiž není kohout, ale spíš vykastrovaný kapoun. Zde nenarážím na o nejméně 40 let opožděné umrtí kubánského „el presidente“, který říkal, že je revolucionář a přitom to byl jen obyčejný, prachsprostý jihoamerický diktátor. To spíš vzpomeňme na utracené životy v kastrovských kriminálech. . . .

Vůbec se zdá, že skoro všichni revolucionáři končí jako reakcionáři. Je to pochopitelné: revoluce touží po moci a když ji má, tak udělá vše, aby si ji udržela. To jen prostí lidé jsou tak naivní, že jim na to skáčou, a to už po pár desítek tisíc let, pořád a pořád. To jsou ti, co jsou „chléb země“, ti, co pracují a živí ten politický lumpenproletariát.

A jako s tou politikou, i jiné obory se dnes rychle zvrhnou. Medicina pokročila dost daleko a přesto dnes její úspěchy ničí nemožný zdravotnický systém, na kterém parasituje byrokracie a výrobci předražených léků. Mechanizace výroby, která měla ulehčit lidem práci, z nich jen nadělala nemyslící roboty. Školy, které mají mládež připravit pro život, je rozmazlují natolik, že si pak děti myslí, že náš život je tu hlavně pro sex všeho druhu a konzumaci různých drog. Pravda, ještě jsou učitelé, kteří se snaží, ale i ti vymírají. Počítat se sice žáci moc nenaučí, ale to nevadí, protože jak říkala naše babička, „oni jim to ty kurvy už spočítají.“

A tak je to všude a zastavit to asi nejde. Navíc opice byla proti kohoutovi alespoň trochu inteligentní – koneckonců je to náš předek - a uměla opakovat staré triky, takže její IQ bylo už na výši různých aktivistů a demonstrantů. A kohout? V latinských zemích pěstují kohouty pro zápasy. To se kohoutovi přidělají na nohy ocelové nožíky či ostruhy a pošle se bojovat na smrt s jiným, nemyslícím kohoutem. Přitom jich třeba i pár zabije, než skočí sám na pekáči . . .



Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku