V Kanadě, podobně jako ve Spojených státech, se odjakživa dodržoval (a často ještě dodržuje) tak zvaný Kovbojský kód správného chování, něco jako Guth-Jarkovský pro prérie. Ta prérie vás nesmí odradit - ani to, že už mnohý z nás nemá ani svého koně a že se teď běžně střílí spíše do zad než přímo, zepředu. . .

• Je neslušné ptát se někoho na jeho jméno. (Hlavně proto, že může mít nějaký důvod je skrývat).
  
  
• Švindlování u karet je neomluvitelný přestupek. Ošizený, případně jeho přítel, si to může vypořádat s falešným hráčem pomocí pistole. (Není přesně uvedeno jak, pravděpodobně soutěží, kdo umí rychleji tasit).
  
  
• Tasit pistoli na neozbrojeného muže je zakázáno. Ohrožený má právo nevychovance zastřelit. (Čím, asi lukem?).
  
  
• Ukradení koně se trestá smrtí, neboť muž, zanechaný v divočině bez koně, je ztracen. (Omluvy, jako: "ale já jsem ho mínil zase vrátit", se zásadně neuznávají.)
  
  
• Potkáte-li někoho v divočině, prohoďte s cizincem alespoň pár slov - ukazuje to, že nemáte nepřátelské úmysly. (Rada pro lumpy, kteří chtějí být lehce identifikováni: neprohoďte nic!).
  
  
• Po rozchodu se nedívejte zpět za sebe - naznačovalo by to, že se bojíte, aby vás ten druhý nezastřelil zezadu. ( Chytrý padouch n avás pak ovšem zavolá, vy se otočíte a on vás hbitě zastřelí zepředu. Padouch bude mít čisté ruce, neboť vás nezastřelil zezadu :-).
  
  
• Když se zdravíte s cizincem, je správné říci "Howdy!" a kývnout hlavou, ale není správné mávnout rukou. Zvednutá ruka může splašit cizincova koně. (Zvlášť, je-li zvyklý, že zvednutá ruka hned také střílí).
  
  
• Když cizinec sesedne s koně, není slušné zůstat v sedle. Je třeba sesednout a pokračovat v rozhovoru, aby vás mohl mít stále na očích. (Ale nedoporučuje se třeba říkat vtipy na různé národnosti).
  
  
• Jezdit na koni, který patří někomu jinému, bez jeho povolení, je velká urážka. Kůň je totiž soukromý majetek a bylo by to, jako kdybyste mu dali pohlavek. (Míní se zřejmě jezdci, ne tomu koni. Kůň se málokdy žádá o povolení, to jen ve zvláštních případech, například jste-li příliš obézní).
  
  
• Vypůjčit si koně je možno jen v případě skutečné nutnosti. Každý kovboj má totiž svůj způsob jízdy a kůň by se lehce mohl špatným jezdcem zkazit. (Špatný kůň naopak dobrého jezdce nezkazí, může ho jen maximálně shodit, a je-li tam někdo přítomen, případně ho tím shodí i společensky :-).
  
  
• Chytrý jezdec vždycky dbá víc o pohodlí svého koně než o své vlastní - mít chromého koně v divočině je jako nemít žádného. (Někteří kovbojové dokonce dbají na to, aby se kůň v noci dobře vyspal. Černý Pete například s sebou nosil i knihu koňských pohádek).
  
  

  ---

  
  Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku