Autor : ©J.B.Hurych
Esej: JEŠTĚ TY TESLOVY DENÍKY



JEŠTĚ TY TESLOVY DENÍKY


Vzpomínám si, že když jsem ještě dělal v Montrealu, že jsem se seznámil s jedním Holanďanem, jmenoval se Flieg Van Horna. Samotný způsob, jak jsem ho poznal, byl atypický: koupil jsem si totiž na bleším trhu obnošené dřeváky, ve kterých jsem našel vevnitř na chodidle inkoustovou tužkou napsané jeho jméno a telefonní číslo.


Domnívaje se, že si asi tímto způsobem hledal partnerku, zavolal jsem mu, abych mu sdělil, že to nepracovalo, už z toho důvodu, že to byly mužské dřeváky, které by byly volné i té největší Popelce.
Ujistil mě, že mu o to nešlo, neboť je notorický – teď už si nepamatuji, jestli řekl starý mládenec nebo alkoholik. Vysvětlil mi, že tak učinil proto, že dělal u holandské firmy v Dorvalu, kde si je museli všichni takhle označit, jinak by se jim pletly. Někteří si tam ještě raději napsali "pravá" a "levá".

Ale proč to píšu: vídali jsme se pak častěji a zatímco naše manželky pletly, my jsme se probírali našimi vzpomínkami. Flieg byl totiž za druhé světové války nasazen v Reichu, kde nejprve dělal u party, která odjišťovala nevybuchlé spojenecké bomby. Později byl přeřazen do party, která je zase zajišťovala a nakládala do německých bombarďáků na cestu zpět, k čemuž většinou nedošlo, protože Němcům došel benzin. Pochlubil se mi ale, že jich stejně hodně nasabotoval, aby nevybuchly, neboť měl na Němce vztek.

Až jednou ho přeřadili k jedné Němce, která pod záminkou, že má doma nevybuchlou bombu, ho pak zneužívala nejprve pohlavně, později i sexuálně. To se Fliegovi líbilo a tak tam zůstal až do konce války.
Ale proč to povídám: její manžel - té Němky, který sloužil jako vysoký oficír v Jugoslávii, dostal totiž nabídku: buď jít na ruskou frontu nebo sloužit v Hitlerově štábu. Bylo to těžké rozhodovámí, ale nakonec zvolil to druhé. Protože se ale ve Vlčím doupěti nesmělo pít (v Norimberku potvrdila Adolfova sekretářka, jak Aáda často řval na šoféra: “Za jízdy mi chlastat nebudeš!”), vynahrazoval si to Fritz doma a Flieg mu musel dělat společníka. Opilý Fritz Kindle – tak se totiž ten obergruppenfuhrer jmenoval – mu pak vybreptal, že se teď v Německu pracuje na jedné tajné zbrani, tak tajné, že se nesmí ani zkoušet. A tady se dostávám opět k Teslovým deníkům.

Tesla si totiž psal deníky dvojího druhu: nejprve v srbštině, to pro sebe, jen proto, že - a to se ví málo - on hodně zapomínal, a později je přepisoval do angličtiny, aby odlákal pozornost na ty originální deníky. A právě v těch anglických to schválně zamotával, aby tomu nikdo nerozuměl (to také vysvětluje, proč z nich zatím nikdo nic nemohl použít). Naneštěstí ale Tesla později zapomněl i to, kam si ty srbské deníky schoval, a do té anglické verze musel pak psát už jen úplné nesmysly jako o "volné" energie, míněno zadarmo. No a jeden německý špion v Manhattanu našel ty srbské deníky u vetešníka, propašoval je v ponorce do Brestu Litevského a odtamtud do Berlína. O tom trochu něco vím: Angličané a Američané se dodnes hádají, kdo z nich ty deníky ještě předtím víc zfalšoval a tomu německému špionovi nastrčil úplnou slátaninu.

Po selhání “Fau-einz” a “Fau-cvaj” si totiž Hitler sliboval, že použije ještě jiné tajné zbraně, které měl v šuplíku ( měl jich tma hodně, například prak a kapesní dělo), zvrátí osud války, který se neodvratně blížil. Dostat do ruky údajně originální Teslovy deníky se Ádovi zdálo jako znamení, seslané samotným bohem (jinak byl atheista). No a jelikož byl Fritz Kindle předtím v Jugoslávii, tak se předpokládalo, že zná srbsky. Později , když Fritz poznal, že tam píšou cyrilikou, se naučil se dokonce od jednoho ruského zajatce azbuku. Flieg se vůbec od Fritze dozvídal hromadu tajných věcí, ale když jsem se ho ptal, jestli se ty zprávy snažil propašovat ke spojencům, řekl mi s podivem. ”Vidíš, a to mi ani nenapadlo!”

Jedna věc, kterou se Němcům přece jen podařilo rozluštit z deníků, byla právě ta část, která jednala o TTZ (Teslových Tajných Zbraních). Po pokusu ve Francii, kde Němci vyzkoušeli elektrické dělo a zjistili, že by na jedno dělo potřebovali celou jednu elektrárnu (a dlouhé kabely až na frontu), přesunuli zájem na aplikace bezdrátové. Tesla, který jak se dnes celosvětově uznává, předběhnul Marconiho (stavěl také v Kanadě vysílací věž, kterou ale pro nedostatek peněz nedokončil), měl mimochodem patent i na dálkově řízená radiová torpeda a válečné roboty. Flieg si pamatoval jenom to, že se jednalo o bombu, která měla baterii kondensátorů, která se za letu dobíjela třením o vzduch. Hlavice bomby pak vysílala impulsy mikrovlněnou anténou (asi byla z jemné vlny, tzv. "panenské" - ta se získá z ošklivé ovce). K čemu měly sloužit ty bomby, to se už v deníku nedalo rozluštit, neboť zrovna na tuhle stránku rozlil Tesla schválně inkoust.

Popisuju tady ovšem jen to, co si Flieg ještě pamatoval (a také já od něho) – nezapomínejme, že i on musel tehdy s Fritzem pít; tomu také děkoval za svá zničená játra. Abych oživil jeho paměť, naléval jsme mu bols (že nevíte, co to je?) , což ale mělo záporný vliv na přesnost jeho vzpomínek. Něco si rozhodně nepamatoval přesně, například občas nevěděl, zda se vynálezce jmenoval Dr. Tesla-Bráník či Dr. Tesla-Hloubětín, ta dvě jména si pořád pletl. Jinak ale za jeho podání mohu klidně ručit: proč by lhal člověku, jehož dřeváky jednou sám nosil?


Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku