Jansan: Paní předsedkyně, mohla byste nám prozradit, jakému výboru vlastně předsedáte?

PŘEDSEDKYNĚ: No dovolte, vy to ještě nevíte? Mladý muži, kde jste chodil do školy?

Jansan: V Libni. Ale vážně: ptám se jménem našich posluchačů, zvláště těch, co chodili do školy, když jste ještě nebyla předsedkyní výboru, dokonce jste ještě ani sama nechodila do školy.

PŘEDSEDKYNĚ: Ale na těch přece nezáleží, tady jde hlavně o naši mládež!

Jansan: Máte pravdu, ale vy už také nejste nejmladší, že ano. Dobrá, budu to tedy nazývat Výborem pro Velké Něco.

PŘEDSEDKYNĚ: A proč to " Něco"?

Jansan: No na něco asi ten výhor musí být, jinak by byl na Nic. Vlastně asi máte pravdu, možná, že je na nic. Na Velké Nic, lidově to říkat nebudu.

PŘEDSEDKYNĚ: Ale s vámi se nedá mluvit. Vy jste jako moji žáci se Zapadáčkova - co jen ti se mě natrápili se svými otázkami!

Jansan: Oni měli tu drzost, že se vás také na něco ptali? Ale to je normální, ne? Už v gramatice se přece mluví o tzv. větě tázací, to je ta, zakončená otazníkem, víte?

PŘEDSEDKYNĚ: (uražena) To víte, že to vím! Gramatiku jsem učila, než jsem přešla na marxizmus. .

Jansan: (impertinentně) No jo, ten byl lehčí, že ano. Nu když se nemůžeme dozvědět, na co ten váš výbor je, snad byste nám alespoň mohla říci, co tam děláte?

PŘEDSEDKYNĚ: No přece předsedkyni! To vám nestačí? To je ta nejvyšší funkce, pane.

Jansan: Bohužel nestačí.. Já chtěl vědět, když ten výbor dělá to Velké Něco, co toho Něca děláte vy.

PŘEDSEDKYNĚ: No hlavně usnesení. Nejdřív teda je řada projevů a pak přijde to usnesení.

Jansan: To zní docela demokraticky.

PŘEDSEDKYNĚ: Také je. Jako v Bruselu, i tady máme všechna usnesení jednohlasná.

Jansan: A vy jste jako ten jeden hlas, ne?

PŘEDSEDKYNĚ: (skromně) Většinou ano. Někdy sice někdo hlasuje proti, ale ten u nás dlouho nevydrží. To by bylo, takhle nám narušovat naši solidaritu, ne?

Jansan: Máte pravdu. Jeden můj kolega u vás byl a dopadl přesně takhle. Jenže on tvrdí, že to bylo od vás spiknutí.

PŘEDSEDKYNĚ: Jaké spiknutí? My ho vyhodili veřejně - ať si jen někdo dovolí ceknout! Poletí jako ten váš kolega!

Jansan: No a pak znám jednu paní, ta je také ve výboru, ale tajně s vámi nesouhlasí.

PŘEDSEDKYNĚ: A jak se jmenuje? Tohle nenávidím, když někdo nesouhlasí a nevystoupí veřejně.

Jansan: Na jméně nezáleží. Ona se totiž bojí, že kdyby něco řekla, tak ji právě ta vaše výborová klika vyhodí.

PŘEDSEDKYNĚ: No to ano, už jsem přece mluvila o té solidaritě. Ale to, že nevystoupí, to je pane od ní jen obyčejná zbabělost.

Jansan: Zatímco vyhodit ji za její názory, to není. Zajímavý názor. Neučila jste náhodou někdy historii?

PŘEDSEDKYNĚ: Ne, proč?

Jansan: Nu pak byste asi věděla, že takhle nějak uvažoval Napoleon. Jenže to byl diktátor!

PŘEDSEDKYNĚ: Ale já přece taky dávala diktáty, dětem ve škole, i když ne z historie. Vlastně vidíte, to by se mělo zavést. To prosadíme. Nebude vám vadit, když to podám jako svj vlastní návrh ?

Jansan: Samozřejmě ( Stranou: To by mi scházelo, kdyby se lidi dozvěděli, že jsem jí tu kravinu navrhl já !).

PŘEDSEDKYNĚ: Co si to tam povídáte?

Jansan: - že všichni jednotně musíme držet hubu a krok, jako na vojně.

PŘEDSEDKYNĚ: Ještě že jste mi to připomněl. Napište tam, že tatínek byl vysoký vojenský činitel.

Jansan: A co činil - vlastně chci říci, kde bojoval?

PŘEDSEDKYNĚ: Nikde, on jen činil. On bojoval, ale jen za mír. A ten, jak vidíte, uhájil.

Jansan: Takže tu disciplinu máte asi po tatínkovi.

PŘEDSEDKYNĚ: Ano, a tu inteligenci mám zase spíše po mamince.

Jansan: No to asi jo. Maminka také sloužila na vojně?

PŘEDSEDKYNĚ: Ale ne, maminka byla ředitelka zvláštní školy.

Jansan: Chápu, měla jste velmi těžké dětství. No ale zase vám ta disciplina vydržela až do teďka. Mám ještě jeden nápad: proč ty ostatní nevyhodíte, když pořád souhlasí - na to si stačíte sama, ne?

PŘEDSEDKYNĚ: Ale to nejde, tady jde o princip demokracie. My jen děláme, co nám řekne Brusel, to je oprávě ta demokracie.

Jansan: No doufám, že vám ten Brusel ještě alespoň rok vydrží. Děkuji vám za intervjů.