Autor : ©J.B.Hurych
Název : DO BRUSELU CESTA, HALE ŽE JE HOUZKÁ

DO BRUSELU CESTA, HALE ŽE JE HOUZKÁ

Přišel za mnou kamarád, Pavel Falcký, povoláním inženýr.
"Tak už je to tady," povídá, "na podzim končím."
"Nejsi na tu penzi nějakej mladej, " žertuju, ale on se tváří vážně.
"Je mi pětapadesát,"přitakal, "v tomhle věku už mě sotva jinde vezmou a do penze ještě nemohu. Z čeho bych žil?"
"Tak proč kvitáš? " divím se a to ho dožralo.
"Ne, nekvitám, vylejou mě," a najednou jsem pochopil, že nejde o frašku, ale o tragedii. . .

A vyprávěl mi příběh, který je jako vystřižený ze Švejka. Firma dostala kvóty - to jak se vláda snažila vlézt do konce zažívacího traktu posvátného Bruselu - že alespoň 40 procent míst na vyšší funkci musí být obsazeno ženami. A tak si ho šéf zavolal a oznámil mu, že se dělá reorganizace a tím pádem -
Přerušil jsem ho: "|Reorganizace a normalizace se dělaly jen za komoušů, ne? " divil jsem se.
"No už se to dělají zas, to jen ti komouši jsou teď v Bruselu. No a že prej všechno vedoucí uvážili, protekci že nemám - "
Opět jsme mu do toho skočil: " - a ve straně jsi také nebyl -"
"Nedělej si srandu, tohle je vážný! "okřikl mě. "A že prej mám jistě něco našetřenýho no a pak prý bych si mohl najít nějakej job jen pro muže."
"Ale jaký? "povídám, "Snad že bys dělal mužský model do ženských časopisů? Ovšem v pětapadesáti letech -"
"Nedělej si z toho prdel, to je vážná věc!" zařval na mě.
"No já myslel, že prdel si dělají ti v Bruselu, "ohradil jsem se. Ale Pavel se naštval a ten den už se mnou víc nemluvil . . .

Týden jsem ho neviděl, ale pak přišel zas. "Nevíš o nějaké práci?" zeptal se bez okolků a já, ještě uražený z jeho posledního vystoupení, povídám : "No hledají teď pradleny, pardon, pradleňáky, servíry, tam, kde dřív byly servírky, letušáky a zdravotní bratry. Všechny ženské odešly tam, nahoru. "
"Kam?" zeptal se naivně.
"No kam, přece nahoru, do managementu. Uvolnily tím hromadu ženských míst, a teď, když může každá mít sekretáře, si k sobě berou své manžely nebo milence. Teda víc ty druhé."
"To bych nikdy nedělal, " řekl zarputile Pavel.
"A co budeš dělat? Korumpovat nemáš čím, bývalé členy strany také neznáš - leda tak krást trubky z olova,, to ještě není trestné - ".

Chtěl mě udeřit, ale pak se rozesmál: "Máš pravdu, jsem blbec. Přece musí být nějaké řešení. Mám dvacet let praxe jako elektrický inženýr."
"No jo, Pavle, ale když ty nemáš tu, no tu, však víš, jak to bylo v novinách, nechci být vulgární."
" No tu nemám, "přitakal, " to jsem nikdy pro práci nepotřeboval. "
"Aha, no to je škoda. No poohlédnu se ti po něčem, " slíbil jsem mu. "Ale moc ti naděje nedávám," sichroval jsem se předem.

Týden se sešel s týden, měsíc s měsícem a najednou tu byl podzim. A kdo mi nevolá, jako Pavel. Začal jsem se omlouvat, že jsem pro něj nic nenašel - lež to nebyla, já totiž ani moc nehledal - ale on mě přerušil:
"Na to zapomeň, místo už mám a lepší a představ si to, pořád dělám u stejné firmy. Jo a díky."
Pochopitelně jsem se ho zeptal, za co děkuje, ale on se vymluvil, že někam spěchá a až prý příště.

Vrtalo mi to hlavou, ale volat mu a ptát jsem se ho jsem nechtěl - ať si to svoje tajemství nechá. Už mi nezavolal a nebýt jiného mého kamaráda, Kamila,, nikdy bych se asi pravdu nedozvěděl. Říkal mi to ovšem jako tajemství a já slíbil, to také nikomu neřeknu, ale neslíbil jsem mu, že to nenapíšu. Stejně to za chvíli bude vědět celá Praha.

To jsme takhle seděli s Kamilem ve vinárně a nadávali, už ani nevím na co, když mi povídá: "Ty znáš Pavla Falckýho?"!
"Jo, znám," povídám. "on dlouho sháněl práci a teď ji má, co vlastně dělá?"
"No manažera, vlastně manažerku."
"Jakto, manažerku?"
"No ty jsi mu přece poradil, aby si nechal přeoperovat sex a v rámci nových směrnic si zažádal o místo u jejich firmy - měli inzerát na to, co dělal předtím. Dali mu dokonce lepší, jeho bývalého šéfa, kterého degradovali na jeho místo. Byli hrozně rádi, to víš, ženská a elektroinženýrka, to se moc nevidí. Říkal, že to shození docela tomu parchantovi docela přeje."

"Ale já mu nic takového neradil!," bránil jsem se.
"No na někoho to svést musel, " usoudil Kamil, "tak blbej nápad by on sám neměl." A pokračoval: "Vykládal mi, jak si toho bývalého šéfa zavolal a povídá: "Já jsem inženýrka Pavlína Falcká a budu vaší manažerkou. A pamatujte si, u mě se maká - kdyby ne, náhradu najdu lehko, to jistě víte. No a teď mi běžte udělat kafe, no šup, šup, Františku."

František se prý zarazil a povídá: " Nejste vy příbuzná Pavla Falckého?"
"Ne, "zachechtal se Pavel, " já jsem přece ten samej, ty vole! Tak co bude s tím kafem?" František zesinal a vztáhl ruce v zoufalství, ale Pavel, - vlastně teď už Pavlína - na něj zařval: "Dáš ty pracky pryč, ty starej prasáku! Nebo tě dám hned vyrazit za sexuální harasment!"

Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku