Autor : ©J.B.Hurych
Název : DO TŘETICE DO ČEPICE







Stará přísloví mě vždycky fascinují: někdy svou moudrostí, jindy svou naivitou. Ne, rozhodně se nechci posmívat těm, kteří je vymysleli, byly to tehdy takové malé rady "do kapsy" a naše babičky to jistě myslely dobře. Vždyť jim to pomohlo překonat středověk, feudalizmus a dokonce i pozdní socializmus. To jenom my, tehdy ještě "mladí ležáci, (dnes už jen) staří žebráci" jsme nechtěli uznat, že "co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš" a pořád jsme do těch starých pravd museli nějak zlomyslně vrtat . . .

DO TŘETICE DO ČEPICE

Pravda, pro mnoho lidí byla přísloví a pranostiky něco jako Komenského Orbis Pictus, ovšem v hodně laciném vydání. Navíc to bylo anonymní: komu jste si mohli stěžovat, když jste vykopali jámu na mamuta a místo "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá" vám tam spadla vaše tchyně? Počkejte, to je špatný příklad - proč by si pak někdo ještě stěžoval, ne? Podobně, když jsme jako kluci pokřikovali do lesa "ty vole" , protože "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá"), tak se nic neozvalo, ale zato z něho vyběhl hajný a hrozil nám sukovicí.

Když už jsme začali rozum brát - lépe řečeno si ho jen půjčovat, protože krást se nemá - přišli jsme na to, že některá přísloví si dokonce protiřečí: je opravdu "ráno moudřejší večera" anebo je lépe raději "co můžeš udělati dnes, nenechávej na zítra"? Víc a víc nám bylo jasné, že záleží, jak říkával tuším Burián, na okolostojičnostech. Jenže i ty se časem změnily, neoře se už s voly, ale s lidmi a ani ta panenka už dnes v koutě také nesedí a když ano, tak tam sedí a pláče, že je ještě panenka. Přísloví "jak si kdo ustele, tak si lehne", zřejmě neuvažovalo, že také existují rodiče, kteří tu proceduru stlaní - v případě dnešní mládeže - raději berou na sebe. Protože, po pravdě řečeno, jinak by si ti mladí ani nmeohli lehnout.

Díky lahvovému a plechovkovému pivu se už dnes sotva "tak dlouho chodí se džbánem pro pivo, až se ucho utrhne", i když se přiznám, že ani tehdy, kdy jsme jako kluci běhávali libeňským hasičům pro pivo (zatímco oni hráli nohejbal), se nikdy nic neutrhlo. Jen jednou se to málem stalo, ale nejednalo se o ucho u džbánu, ale o mé vlastní, když požárníci zjistili, že jsem jim cestou něco piva upil.

Podobně "jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti naplno léta" nám toho moc neřekne, jen to, že když se nebudeme přežírat či ožírat, tak to tu všichni vydržíme až úplně do smrti. Ale to tu vlstně vydržíme stejně, i bez toho polopita. A přísloví "kam nechodí slunce, tam chodí lékař"? Dnes už lékaři nikam nechodí a tak "kam nechodí slunce, tam jezdí ambulance" , ale to už tak dobře nezní. Anglické "One apple a day keeps doctor away" nám zase jen říká něco o době, kdy měli doktoři zřejmě tak malé platy, že se spokojili s jablkem a nechali vás pak na pokoji, i když třeba jen na tom v nemocnici.

Jedna věc mě fascinuje: hodně přísloví je prošpikováno magickými čísly. Tak například "do třetice všeho dobrého a zlého" by naznačovalo, že když požádám někoho, aby mi půjčil peníze, tak mi je třikrát půjčí a třikrát ne. Moje zkušenost je jiná - ale co bych vám kazil iluze. Mně jde spíše o tu trojku: datuje se zřejmě už od doby pohanství a křesťanství ji má také. Co je vlastně na trojce tak zajímavé? To máte tak: řekněme, že chcete udělat průměr a máte jen dvě hodnoty. Pokud je jedna chybná, nemůžete se rozhodnout, když nevíte, která to je. U tří hodnot je to jiné: většinou jsou alespoň dvě stejné a je naděje, že také dobré. Že to nemusí platit? Pochopitelně, ale vykládejte to někomu, kdo je pověrčivý!

Mně na tom přísloví hlavně vadí ta nezaujatost: dobré i zlé má stejnou šanci. Pokud se tím nemyslí, že třikrát musíš být dobrý, ale pak zase můžeš být třikrát zlý, aby sis to vynahradil, i když zase jiné rčení vece, že "pro dobrotu na žebrotu". Tady bych ale opravdu nesouhlasil: za prvé žebrota není nic tak zvláštního, aby se na ni člověk nedostal i bez té dobroty. Tak například i zlý továrník může zbankrotovat a popletená mládež ve službách jistého "moonového" reverenda žebrá spíše kvůli jejich blbosti, než že by neměla peníze. Kam by ten svět dospěl, kdyby každý, kdo chce žebrat, musel být nejprve hodný? A když platí, že "řemeslo má zlaté dno", proč je pak "devatero řemesel, desátá bída" ?

Číslo tři je magické i jinak: nikdy si prý nemá třetí člověk zapalovat od stejné sirky. Proč? Inu to je ještě z války: když si první voják zapálí, nepřítel to zpozoruje. Při druhém si zamíří, a ten třetí pak jistojistě do roka umře. Tak to alespoň říká ta historka. Taky se ale ten nepřítel nemusí strefit, že ano. Jenže i když se nestrefí, tak zase ten kuřák zemře třeba na to kouření, jakož i ten prvý či druhý voják. Ledaže i ti nekuřáci si museli nakonec alespoň zapalovat svíčku, neboť v noci je v zákopech zatraceně špatně vidět, proto také vynalezli světlice . . .

No a do třetice všeho dobrého? Mně když se někdy něco stalo dobrého, tak většinou ani jednou. To zlé se na druhé straně ovšem vůbec nezastavilo u trojky - jen těch pokut, co jsem dostal za rychlou jízdu! A abych pravdu řekl, ani jsem se moc neohrazoval a už vůbec jsem se nesnažil policistovi vykládat, že podle přísloví bych měl dostat nejprve tři pochvaly a pak teprve tři pokuty. Kdepak! Já se vám vsadím, že by ho pak ani nenapadlo, že "moudřejší ustoupí" . . .


Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku