Občan města Lince,
řezník Max Swobotka,
výstavní měl obchod,
jak dokládá fotka.

Na skladě měl šunky
i různé salámy,
prodával kotlety,
zubil se na dámy.

Obchod se mu dařil,
všecko ho těšilo
a když ovar vařil,
do zpěvu mu bylo.

Jednou když prodával
služce od primasa -
zrovna vysekával
z libového masa -

klika dveří cvakla,
dvéře zprudka letí
a do krámu vešla,
slečna s řadou dětí.

Zasmál se Swobotka,
že se panna mýlí:
linecké věnečky
má jen pekař Bílý.

Polil dívku, polil,
červený ruměnec,
když jí místo toho
nabíd' buřtů věnec.

Dupne nožkou prudce,
hodí kadeř s čela,
opakuje znova,
věneček že chtěla.

Řezník se rozkřikl,
dívka rozdurdila,
a tak se rozprávka
v hádku proměnila.

Max se na ně vrhnul,
jenže v tom byl háček:
v ruce pořád držel
na maso sekáček.

Porubal je všechny.
Slečna je však brání
a tak si vyzkoušel
sekerku i na ní.

Ještě vyběh z krámu,
zasyčel jak krajta,
na kusy rozsekal
z Lince policajta.

Potom rozporcoval
ještě další čtyry
a posledním sekem
spáchal harakiri.

Ještě mu neztuhl
ukrutný škleb v tváři
a už tady byli
z Vídně novináři.