Autor :
©J.B.Hurych
Název :
ŽIVOTA SMYSL I NESMYSL
Vzpomínám, jak jsem kdysi vojákoval Brně a můj kamarád se seriózně zabýval otázkou smyslu života, patrně ho opustilo děvče či co, ale bral to prostě z té tristní stránky. Co bylo ještě horší, nemohl nalézt správnou odpověď. I poradil jsem mu, aby sbíral známky nebo holky, že je to vlastně jedno, co, ale hlavně ať to dělá pořádně. Namíchl se a řekl, že si z toho dělám srandu, ale že je to vážná věc. Vůbec ho nenapadlo, že právě z vážných věcí si máme dělat legraci, jinak nás nakonec dostanou a zničí . . .
ŽIVOTA SMYSL I NESMYSL
Hledat smysl života totiž není vůbec jednoduché, zakopaný pes je v původní otázce "jak a proč jsme vlastně vznikli?" Někteří odpoví, že přece Bůh stvořil vše. Nu dobrá, ale kdo stvořil Boha? Ten je tu od věčnosti, říkají. Nu ale i věčnost musí mít začátek, říká si náš lidský, tudíž omezený, mozek. My lidé si totižneumíme představit věci bez začátku nebo bez konce a tak jsme brzo s naším bádáním v troubě.
Jiní na to jsou od lesa - citují Darwina, ale ten pouze tvrdí, že jsme se vyvinuli z nižších tvorů. Ti pak zase z ještě nižších, atd., ale i to pak někde končí, třeba u prvoka, který se už neměl z čeho vyvinout, ten prostě musel "vzniknout". Nakonec i Lepešinská mlela na masovém mlejnku už hotové prvoky . . .
Podobně mě neuspokojuje ani třetí tvrzení, totiž že jsme vlastně jen chodící balíky uhlovodanů, které občas i myslí.
Nuže nedělejme si iluze, ta materiální stránka je pro nás neřešitelná, nejen zatím, ale možná i po tu celou věčnost.
Ale lidé si nedají pokoj, nežere je jen záhada vzniku, ale i to, co bude po smrti. Proto si vymysleli ještě lidskou duši - ta prý to přežije, jen opouští umírající tělo a pak jde buď do nebe nebo do pekla. Ti, kteří nejsou pokřtěni, pak jdou nejprve do předpeklí. To je taková velká nádražní čekárna, vystavěná jen proto, že Adam s Evou snědli nějaké jablko a udělali dědičný hřích. Inu dědit se dá ledacos a zrovna tohle dědictví se prý nedá odmítnout . . .
Říkají, že nešlo jen o nějaké jablko. ale o jablko ze stromu poznání - už tehdy asi byli vzdělaní lidé pronásledováni :-). Ale vážně - to nešlo jen o to poznání, to už mi vyvrátil spisovatel Terry Pratchett, když jsem s ním o tom diskutoval na emajlu (jak jsme došli z jeho Zeměplochy do ráje, to už si nepamatuju). V bibli prý je - a je to pravda, našel jsem to tam - toto:
"Hospodin Bůh si tehdy řekl: „Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, ne-
boť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku a nevzal také (jablko)
ze stromu života a nežil navěky.“ (Genesis, 3:22)
Nu tak to vidíte: Bůh vůbec nechtěl, aby se Adam a Eva stali "jedními z nich" (proto nesměli jíst ze stromu poznání) a rozhodně nechtěl, aby ještě "žili navěky" (aby tomu předešel, vyhnal je z ráje). Ten první účel se mu tedy nesplnil (pokud to tak neplánoval :-) . Co vlastně stvořením Adama a Evy Bůh původně zamýšlel, to asi jen Bůh ví.
Nu a pak je tu třetí skupina, která věří, že vše je materiální, vznilo to samo od sebe a my jsme jen živé, také asi neplánované, konglomeráty. U těch je ovšem těžko hledat nějaký smysl života. Darwin sám nám ovšem smysl života také nedává - jakmile totiž vyrobíme potomky, ztrácíme pro něj další význam, už to nemůžeme dál ovlivnit. Přenos genů, jistě, ale protože podle něj se DNA mění víceméně náhodně, ne plánovaně, smysl života není v jejich replikaci, opakování, ale jen v jejich připadně modifikaci a přežití. A to si to prosím ještě na smrtelné posteli rozmyslel (to asi když viděl, že to nepřežije).
Smysl života, tak jak si ho definujeme, je ovšem něco zcela jiného, než jen přenos genů. Ti. co věří na duši, by asi řekli, že se týká jen a jen duše.
Zde se spokojíme s tím, že smysl života je v ůčelu, proč žijeme, případně jak ten život vyplníme. pak se nám stejně ale naskýtá mnoho možností, které naneštěstí končí smrtí. Je to ironie: narodíme se čistí, nevědomí, a postupně děláme chyby, z kterých se poučujeme (alespoň někteří z nás :-). A když se něco naučíme, tak abychom zase šli. Jako kdyby si z nás někdo udělal jeden velký, blbý vtip.
Protože z hlediska věčnosti je úplně jedno, zda sbíráme známky či holky. Ale během našeho života má smysl života přece jen nějaký smysl. . .
Ulož tuto stránku
Vytiskni tuto stránku