Autor : Karel Šlajsna©

Název: KRÁTKÉ DĚJINY FFTŮ



KRÁTKÉ DĚJINY FFTŮ

Je to už velmi dávno, co se lidstvo mylně domnívalo, že nebude moci cestovat ani k nejbližším planetám Sluneční soustavy.
Mnohým to připadalo jako zázrak, když v relativně krátké době za sebou přišly převratné vynálezy, které všechno změnily.

Za prvé je nutné zmínit Hrochovu teorii fobií. Profesor Hroch totiž teoreticky vyvodil, že negativní fobie mají svůj negativní náboj, zatímco pozitivní
(tzv. antifobie) kladný. Dalším zkoumáním se potvrdilo, že tyto náboje mají nenulovou energii a jako takové, je možné je použít jako hnací médium.
Jinak řečeno, je li dostatek pozitivních a negativních fobií, energie takto vznikající se srážejí a dochází k fobiofůzi. Výhodou pak bylo to, že zásoba energie určená k pohonu, nemusela být příliš velká, protože byla obnovitelná za letu.

Fobiový motor se ukázal být tak účinný, že s jeho pomocí bylo možno snadno dosáhnout v podstatě jakýchkoli vzdáleností. Teoreticky se tak pro lidstvo otevřela cesta do celého vesmíru.
Problémem zůstával čas. Bylo to shodou okolností vnuk profesa Hrocha, který přišel na to, že celý tento problém je vlastně snadno řešitelný.
Běh času totiž, jak my všichni víme, není stejnoměrný. Sedíte-li v čekárně u zubaře, stává se deset minut hodinou a naopak, jste-li s milovanou bytostí, čas běží šíleným tempem a hodina je mžikem. Je-li tedy v mezihvězdném dopravním prostředku dostatek dostatečně pozitivně naladěných lidí, běží jim čas tak rychle, že lze překonat velké vzdálenosti za krátkou chvilku. Aparát, který tuto energii zpracovával a stlačoval tak čas, byl nazván ošulikátor času. Tuto technickou předmluvu jsem si dovolil zařadit, protože vše o čem jsem tu psal, se odehrálo v dávné minulosti, na kterou se již téměř zapomnělo.

Oproti všem prognózám vědců se ukázalo, že mnoho hvězdných systémů má planety velice podobné Zemi. K setkání s Ffty došlo již na první kolonizované planetě nazvané Eden. Lidé zprvu považovali Ffty za animální tripody, ale brzy zjistili, že tito jeví mimořádný zájem o jakoukoliv činnost, kterou lidé pro osidlování prováděli.
Malá skupinka Fftů vždy více či méně z povzdáli bedlivě pozorovala, co lidé dělají. Komunikovali spolu vysokými tony který inspiroval osadníky k jejich pojmenování. Zajímavé bylo, že jakmile měla jedna skupina určitou lidskou činnost zhlédnutou, nejevila o ní již podruhé zájem, ale nejen to, zájem o tutéž práci nejevila ani žádná další skupina.

Bohužel pokus o integraci do lidské společnosti nevyšel. Fftové sice přidělenou práci vykonali, ale zase jen pouze jednou a podruhé již se k ní nedali žádným způsobem donutit. Jeden z prvních kolonistů, jehož jméno se bohužel nezachovalo, se je pokusil přinutit násilím. Neuspěl a druhý den podle dochovaných dokumentů tajemně zmizel a jeho tělo se nikdy nenašlo.

Další podobný případ byl velmi drastický a připomínám ho zde jen pro úplnost.
Mac Thorsen se pokusil přinutit dva Ffty k práci na jeho políčku, což se mu nepovedlo. Následující noc zešílel a vydal se k blízké bažině a vskočil do močálu plného kajmanů.
Když tyto dva případy vešly v širší známost, bylo od dalších podobných pokusů upuštěno.
Ostatně, jak se osadníci věnovali svým všedním a stále stejným pracím, Fftové o ně postupně téměř úplně ztráceli zájem a poblíž lidí již jen občas jakoby hlídkoval jen osamocený jedinec.
V tomto momentě musím udělat opět malou historickou odbočku.
Už od začátku hvězdných výprav se bohužel ukázalo, že lidé zhýčkaní technickým luxusem se jen těžko adaptují na značně drsnější podmínky na kolonizovaných osadách. Nedokázali žít v přírodě, kterou znali jen z výletů do malých pečlivě chráněných okrsků, kam lidé ani nesměli vstoupit.

Z tohoto důvodu o nové osadníky byla nouze, a i když na cílové planetě byly pro život sebelepší podmínky, usidlovaly se tam vždy jen malé kolonie čítající často jen pár desítek osob. Takto vzniklé osady samozřejmě i při sebelepším zásobování neměly veškeré potřebné technické vybavení. Na planetě Eden z výše uvedených důvodů, tak zprvu existovala jen malá osada usazená v divoké přírodě.
Po první fázi kontaktů s Ffty nastalo jakési mezidobí, kdy Fftové o lidi již téměř nejevili zájem a naopak lidé měli své starosti, než aby se starali o Ffty. Tato situace se ale poté, co se situace stabilizovala, změnila.

Lidé konečně měli čas začít podrobněji zkoumat planetu, na které se usídlili.
Vzdušné mapování ukázalo, že předpokládané sídliště či shromaždiště Fftů neexistují. Začalo se tedy předpokládat, že nejspíš žijí v korunách vysokých stromů, zvláště když pro zdolávání velkých výšek jsou vybaveni dvěma páry končetin velmi podobných lidským rukám. Nepotvrdila se ani domněnka, že Fftové žijí v jeskyních nebo mají nějaká podzemní města. Žádná z nalezených jeskyní nevykazovala známky osídlení a nenašel se ani žádný vchod do podzemního města. Zjednodušeně řečeno, žádné známky přítomnosti Fftů se během pozemních průzkumů nenašli.

Nejpravděpodobnější teorie byla ta, že se Fftové prostě z těch oblastí kam se lidé vypravili, přemístili jinam.
Otázkou ovšem bylo jakým způsobem. Byla vytvořena řada teorií z nich ta nejodvážnější tvrdila, že se prostě přesunuli v prostoru jinou planetu.

Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku )