Autor :
©
Karel Šlajsna
Název:
ŽELEZNÁ MASKA
ŽELEZNÁ MASKA.
Stejně jako můj velký mistr dr. Ludvík Souček, tak i
já cítím, že by bylo naprosto neomluvitelné nevěnovat se otazníku okolo
„železné masky“. Ty uvozovky proto, že osobní vězeň Ludvíka XIV ve
skutečnosti neměl na hlavě plechový hrnec, tak jak jsme to mohli vidět ve
filmu s R Chamberlainem, ale masku látkovou a to ještě jen když vycházel
mimo svou celu.
Těm kteří nečetli knížku Otazníky nad hroby
vřele doporučuji, aby to spěchali napravit co nejdříve.
Nejprve jen ve stručnosti ( i když v této zamotané
historii být stručný je skoro
nemožné ) zopakuji fakta:
První zmínka o tajemném vězni, nad jehož identitou
si lámou hlavu již generace historiků a milovníků tajemna, je v dopise
ministra války markýze du Louvois pro velitele pevnosti pana Bénigne D´Auvergne
de Saint - Marse z července 1669,
ve kterém píše, že mu do věznice Pienerolo posílá důležitého vězně.
Dále pak byly přesně určeny direktivy, kterými se musí velitel věznice i
vězeň řídit. Tyto pokyny jsou pak Saint
- Marsovi donekonečna neustále připomínány.
Muž musí nosit sametovou masku, nikdo nesmí spatřit
jeho tvář, nikdo s ním nesmí mluvit, ale v jídle, ošacení a dalších
drobnostech není nijak omezován.
Ve
věznici Pinerolo byl Maska pravděpodobně do roku 1694 s možným „dočasným
přemístěním“ do Exieles v letech 1681- 87. Pak následuje Svatá Markéta
1694 - 98. Odtud se stěhuje do pařížské Bastily, kde 19. 11. 1703 tajemný
muž umírá. Vše co po něm zůstalo je zničeno. Jeho osobní věci jsou spáleny, nábytek zrovna tak. Stěny cely ve které žil
jsou nově omítnuty, aby byly zahlazeny i ty sebemenší možné stopy, které
by mohly vést k odhalení totožnosti této osoby.
Dnes
již je jen pranepatrná naděje, že by se podařilo najít dokument, který by
pomohl spolehlivě identifikovat muže s maskou. Okruh zasvěcených byl velmi
malý a všichni důsledně dodržovali zákony konspirace, takže v dopisech
nikdy nepadlo jeho jméno. O to větší prostor se proto otevírá dohadům.
Jedno však je jisté: Tento muž musel být někdo veledůležitý,
když byl, ač vězněn, nákladně oblékán a živen( měl v oblibě španělské
krajky a nejlepší vína).
Nezapomeňte,
že v té době neměl život valnou cenu, stačil by jeden škrt pera a po
bezejmenném vězni ( i kdyby měl
šlechtický titul ) by se nikdo nesháněl, ale Ludvík XIV přec celých 34
let ten škrt neudělal. Je tedy třeba se poohlédnout po významné osobě,
která se v té době ztratila ze světa.
První podezřelý byl Ercole Antonio Mattioli, ministr
mantovského vévody Ferdinanda, který figuroval v případu prodeje pohraniční
pevnosti Casale Moferrato. Díky jemu utrpěl Ludvík pěknou politickou blamáž.
Dal proto Mattioliho unést a uvěznit
na Pinerole. O jeho uvěznění se
však všeobecně vědělo, takže na co ta karnevalová maska?
Podle
další teorie by tajemným vězněm měl být anglický král Karel I, který
nebyl popraven 30. 1. 1649. To by sice leccos
vysvětlovalo, ale král se narodil v roce 1600 a dožil by se tedy 103 let, což
představuje úctyhodný věk i na svobodě. V podmínkách vězení to je těžko
myslitelné.
Navíc Maska byl v době úmrtí asi 49 -letý, jak zaznamenal královský správce Bastily. Dalším
argumentem proti je to, že se vězeň Maska objevil až dvacet let po králově
popravě.
A. Dumas, a po něm i další, vycházel z pamětí
kardinála Richelie a zabýval se myšlenkou, že se 8. 9. 1638 narodila královně
Anně Rakouské dvojčata. My všichni, kteří jsme četli Tři mušketýry víme,
že pan kardinál byl ve vztahu ke královně, mírně řečeno, nevstřícný a
tak jeho výrokům nevěříme ani trošičku. L. Souček ve své knížce vtipně
popisuje lékařské a dvorní zvyklosti té doby, které ovšem možnost
utajení narození dvojčete vylučují.
Navrhuje teorii, která sice mnohé otazníky řeší,
ale další přidává: Mužem v masce byl sám Ludvík XIV odstraněný odvážným
podvodníkem.
Jeho celé jméno bylo Eustach d´Auger a byl to s pravděpodobností
hraničící s jistotou nevlastní syn Ludvíka XIII a lotřík k pohledání.
Jeho pestrý život by stál za sepsání a jen díky vlivu své matinky několikrát
unikl trestu. Nakonec byl přinucen odejet na „zdravotní dovolenou“ do
Anglie. Nedal si ovšem pokoj a mimo jiné udržoval čilé styky s francouzským
hugenotem Rouxem de Marsilly.
Ten po svém zatčení na mučidlech vypověděl, že d´Auger
připluje pod jménem E. Dauger 19. 7. 1669 do Dunkiru, kde je také zatčen.
Záležitost by se zdála být vyřešenou, ale stále zůstává
otázka masky, neboť takřka frapantní podobnost d´Augera s Ludvíkem XIV
byla též všeobecně známa. Představa, že by podvodník zaujal místo krále,
je sice zajímavá a svědčí pro ni i velké
množství podezřelých úmrtí osob blízkých králi, ale pak by patrně v
době panování Ludvíka XIV měla být dvě odlišná období a zase nesouhlasí
odhad věku vězně. Pravému králi bylo v roce 1703
65 let. I když odhad věku
správce Bastily mohl být chybný (vždyť Masce by v době zatčení muselo být
pouhých patnáct let) a nebo úmyslně klamný....
Na jeden fakt, který svědčí pro tuto teorii však L.
Souček zapomněl: Ludvík XIV přežil svého jediného syna i jeho syna, vévodu
burgundského. Když král Slunce roku 1715 zemřel, dosedl na trůn jeho pravnuk
jako Ludvík XV.
Abych nezůstal pozadu, dovolím si také přidat možnost,
která mě napadla: Ludvíka XIV šokovala, stejně jako celý tehdejší
monarchistický svět, poprava krále Karla I a nelíbila se mu představa, že
by se mu mohlo stát něco podobného. V době zostřeného boje proti hugenotům
a jejich odporu, připadá na myšlenku, že by nebylo marné mít vhodného
dvojníka, kterého by v případě potřeby mohl nastrčit katovi pod sekyru. V
případě jejich pomocníka d´Augera by to mělo obzvlášť pikantní příchuť
krutého žertíku, který se musel určitě Ludvíkovi líbit.
Do tajemství muselo být pochopitelně zasvěcen jen co
nejmenší počet lidí. Bylo by třeba, aby se na existenci d´Augera co
nejrychleji zapomnělo a aby v případě
potřeby nikoho nenapadlo pochybovat, že se jedná o pravého krále.
Z
historie předcházející i pozdější víme, že dvojníků mocných určených
speciálně pro tyto účely bylo habaděj. Tato možnost kupodivu zatím nikoho
nenapadla. Snad proto, že Pinerola je až na jihu Francie a doprava vězně by
trvalo poněkud dlouho a bylo by vhodnější mít ho jaksi „při ruce“ v
Bastile, ale na druhou stranu právě
zde byl Maska nejlépe schován.
Ale kdo ví, třeba bylo dohodnuto, že
jakmile by situace byla nepříznivá, vězeň by byl dodán na místo i
bez přímého rozkazu.
Musím přiznat, že když jsem nedávno četl o UFOnech
vězněných údajně vládou USA, napadlo mě, že snad šlo o mimozemšťana,
který havaroval se svým kosmickým plavidle. Zabít se ho báli a možná si
říkali, že později přeci jen příjde k rozumu a něco prozradí. Jeho
fyziognomie byla natolik odlišná, že by hrozilo i ve vězení neznámému
velké nebezpečí smrti. Alespoň ze strany církve, která by v něm viděla ztělesnění
ďábla, zcela určitě.
Dovedu si to živě představit: Porouchaná a
neovladatelná loď padá do moře ( nebo se tříští o skálu, hoří atd.
Zde si každý dosadí podle libosti.) a katapultovaný kosmonaut se snáší na
padáku daleko odsud. Podivný a
neznámý cizinec je zatčen a předán veliteli. Ten ihned poznává
jeho důležitost (domluva je možná díky miniaturnímu komunikátoru,
který ho naučí francouzsky) a posílá ho de Louvoisovi. Ti co se s ním
setkali, jsou odměněni, zavázani k mlčení a pak při nejbližší příležitosti
posláni do první linie. Poté, co odmítne (nebo také není schopen - no
zkuste malému děcku vysvětlit jak funguje třebas kalkulačka!) předat svou
techniku, je mu nabídnut úkryt, nebo chcete-li fešácký kriminál, pokud přijme
víru, což tehdy byla nezbytná nutnost.
Tato
teorie není zase až tak šílená jak se na první pohled zdá, vše totiž
nasvědčuje tomu, že vězeň se nikdy nepokusil podivná pravidla porušit a
choval se velice ukázněně což provokuje k otázce, nakolik jeho vězení a
maskování bylo vynucené.
Dalším kamínkem do mé bláznivé mozaiky je výrok
Ludvíka XV.
Seznámil se s identitou muže pod maskou a prohlásil prý:
„Skutečnost je ještě podivuhodnější nežli všechny dohady...“
Znovu je nutno připomenout, že seznam vězňů na
Pinerole zněl (a všichni se na tom vesměs shodují): ministr financí Fouqet,
jeho sluha Riviere, velitel královské stráže Lauzun, Mattioli, Dauger a
maskovaný neznámý, který je jmenován pouze jako „svěřenec, ubožák,
starý vězeň, muž z věže“ atd.
Shodli jsme
se na tom, že to byl někdo důležitý, ale nikdo se ho nepokusil vysvobodit
nebo podplatit Saint- Marse. Při převozu z Pineroly do Exiles, nebo na Svatou
Markétu by takový pokus určitě měl naději na úspěch.
Když bych měl na samý závěr stejně jako L. Souček
odpovědět, zda této teorii věřím, odpověděl bych: „Ne, ale je to
romantické a hezky se to poslouchá...
…když jsem této článek v roce
1996 dopsal, myslel jsem si, že v případu Masky už se nemůže objevit
nic nového a ejhle! V knížce S. Singha Kniha kódů a šifer se píše o tzv. Velké šifře, kterou používal Ludvík
XIII. a po něm i Ludvík XIV. Autory byli A. a B. Rossignolové. Později
upadla v zapomenutí, takže zašifrované zprávy v archívech neuměl
nikdo přečíst. Povedlo se to až o mnoho let později. V jednom z dopisů
se píše o Vivienu de Bulonde, veliteli odpovědnému za útok na město Cuneo.
Bulonde se polekal blížících nepřátel a utekl. Dopis králi líčí jeho
zbabělost a doporučuje:
„Doporučuji,
aby byl generál Bulonde zatčen a uvězněn na Pinerole, kde bude uzavřen v nepřetržitě
střežené cele, z níž bude vycházet pouze v masce….“
Je tím tajemství vyřešeno? Je mi líto, ale vše napovídá
tomu, že v tomto případě jde o úmyslně nastraženou falešnou stopu.
Ulož tuto stránku
Vytiskni tuto stránku )