Autor : ©J.B.Hurych
Název : TEN NEJDIVOČEJŠÍ ZÁPAD.


Ukázková kapitola z knihy GO WEST (ANEB JAK SE ŽIJE U PRÉRIE), která je ke stažení zdarma jako zip nebo PDF


TEN NEJDIVOČEJŠÍ ZÁPAD.


Vraceli jsem se tehdy domů za cesty po Státech a měli jsme za sebou několik tisíc kilometrů, vlastně bych měl správně říci "měla", neboť to všechno za mne odřídila At'a, moje lepši polovice, manželka a manažerka - to vše prosím v jedné osobě. Já ten okruh absolvoval spíše jako navigátor, rodinný kinematograf a pozorovatel (t.j. dával jsem si pozor na ústa, abych nenarazil).


A je typické, že po projetí západní části Kanady jsme objevili ten "nejdivočejší západ" vlastně zase v Saskatchewanu. Nedaleko místa, kde se stýkají hranice Montany, Alberty a Saskatchewanu, leží pevnost NWMP (Northwest Mounted Police, tehdy nově založené Severozápadni Kanadské Jízdní Policie, předchůdkyně dnešní RCMP), nazvaná Fort Walsh. Je to jedna z jejich prvních pevností NWMP na západě a sloužila převážně pro ochranu indiánů (jak se jim tehdy říkalo).

Nese jméno Jamese Walshe, superintendanta NWMP, který sám o sobě představuje celou jednu kapitolu v historii mounties, jak se jim tu lidově říká. V té době totiž sídlil nedaleko v siouxské vesnici proslulý Sitting Bull (Hunkpapa). Ano, to už měl za sebou bitvu u Little Big Hornu v Montaně, kde pobil (doslova a do jednoho) generála George Armstronga Custera, včetně George samotného. Ale o tom už bylo napsáno mnoho knih . . .

Sitting Bull měl tudíž docela dobrý důvod, aby nechal Little Big Horn daleko za sebou - včetně U.S. kavalerie, která se vydala po jeho stopě. Nebyl sám, měl s sebou své siouxské bojovníky kmene Lakota a přidali se i jiní, celkem asi pět tisíc. V květnu 1877 odešli do Kanady, a jak už to bývá, brzo došlo k problémům s místním obyvatelstvem. A tehdy se náš Jim Walsh k nim vydal docela sám a dal indiánům ultimatum: jestli se totiž nebudou chovat, bude se Queen Mother (rozuměj královna Viktorie) velice zlobit. Přesněji řečeno, nebyl vlastně tak docela sám, měl s sebou ještě scouta - neplést prosím se skautíky, tzv. boyscouts - ale ten by mu proti všem Siouxům asi moc nepomohl.

A teď si to představte: Siouxové, kteří byli svou krutostí známi jako postrach západu (a to nejen bělochů, ale i jiných indiánských kmenů) z toho byli tak překvapeni, že je ani nenapadlo, zda vlastně Jim jako každý dobrý hráč pokeru třeba jen tak neblafuje. Faktem bylo, že by se sice Viktorka zlobila, ale jemu samotnému by už tak asi mohla poslat jen věnec. Ať už ale blafoval nebo ne, odvaha to od něj byla a ta na statečné Siouxy vždycky platila. A tak ho (a jeho scouta) ani nemučili, ani nezabili, ale ještě je oba propustili zpět. A aby mu alespoň něco dali na cestu, tak mu ještě slíbili, že už nebudou zlobit. Asi to tak i mínili, protože si hned také zažádali o azyl v Kanadě - a jestli jste někdy jednali s kanadskými emigračními úředníky, jistě víte, že ti vůbec žádné legraci nerozumějí.

Zde se přímo vnucuje srovnání Walshe s Custerem: vždyť v obou případech šlo o ty samé Siouxy a o odvahu (možná až bravado), kterou my dnes už těžko pochopíme. Ale taková tehdy byla doba. Zbývá snad dodat jen to, že také kanadská politika byla jiná: pár stovek mountíků zde dokázalo udržet v klidu větší teritorii než celá U.S. kavalerie s několika tisíci vojáky.

Vláda Johna MacDonalda ovšem měla dost problémů se svými kmeny a tak by bývala nejradši poslala Sitting Bulla zpět, ale to by zase mohlo znamenat válku. A tak se handrkovali, až Siouxové zatím ulovili i toho posledního buvola, co se tam před nimi marně skrýval. Kanaďani jim sice nabídli, že je naučí, jak se pěstuje obilí (jako to dělali, i když někdy dost pod tlakem, s místními Indiány), ale na to byl Sitting Bull jaksi moc konzervativní. "Naši otcové a otcové otců našich otců," řekl, " se vždycky živili jenom lovem bůvolů..." A tak se po čtyřech letech pobytu v Saskatchewanu a po marném pokusu zapojit do svého boje také místní Cree a Blackfoots, nakonec dohodli s vládou Spojených států a odešli do předem určených rezervací v Severní Dakotě.

Osamělá Fort Walsh leží v roztomilém údolí uprostřed Cyppress Hills, asi 50 km od nejbližšího městečka. Toto údolí se ale uprostřed tuhé zimy muselo jevit obyvatelům asi vším jiným, jen ne "roztomilým" a navíc tam každý policista musel odsloužit nejméně tři roky. Ukáží vám tam také jejich ubikace, koňské stáje, vězení i maličký hřbitůvek. Hned vedle stojí Whiskey trading post, kde američtí obchodníci vyměňovali s indiány kožešiny za alkohol a zbraně, podle hesla "biznys je biznys". V hlavní budově pak můžete vidět zažloutlé fotografie policistů, jejich velitelů i scoutů (o nejznámějším, Jerry Pottsovi, se také povídá mnoho zajímavých historek). A před budovou stojí sousoší, připomínající známé setkání Walshe se Sitting Bullem.

Po odchodu Siouxů se také cesty těch dvou rozcházejí. Bull odchází k cirkusu Buffalo Billa, říkali tomu Wild West Show, na jejímž turné se pak ještě jednou vrátí do Kanady, ovšem do té východní. Obecenstvo ho tu vítá jako hrdinu a největší atrakcí show jsou ovšem bitky Billových kovbojů s Bullovými indiány. Oba se dokonce nechají spolu vyfotografovat a naváží přátelství na život. Po roce ale neklidný Sitting Bull opět od show odchází a později je zastřelen indiánskou policií v rezervaci.

Také major Walsh po nějakém čase opouští NWMP a vrhne se zpět do civilního života. Vrací se zpět do Ontaria, kde se stává úspěšným byznysmenem a víc se už o něm neví . . .

Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku )