Autor : © Karel Šlajsna

Název: PRAŽSKÉ ALCHYMISTICKÉ DÍLNY.




Těchto dílen bylo osm a byly rozesety různě po Praze. Jednou z nich by prý měla být i alchymistická dílna, objevená náhodně při opravě domu v Haštalské ulici č.1, po ničivých povodních v r. 2002. Z ní prý vychází chodba vedoucí až na Pražský hrad.

PRAŽSKÉ ALCHYMISTICKÉ DÍLNY.


Tajné dílny Rudolfa II.

Ze stavebního hlediska by to znamenalo, že by se dávní stavitelé museli prokopat hluboko do skalnatého podloží pod řekou a pak strmě vzhůru. I přesto by se nejspíš nevyhnuli v této spodní partii drobným průsakům.
(Jen tak mimochodem: Na stejný problém narazili i stavitelé metra a vyřešili to jímkami umístěnými podél tubusu, kam je tato voda sváděna a pak přečerpávána ven.)

Představu, že by pyšný a na svůj vzhled vždy velmi dbalý císař prolézal temnou nevětranou chodbou a brodil se ve vodě, lze myslím odkázat do říše sci-fi.
Ostatně ani k tomu, aby si zřizoval další „tajné“ dílny neměl důvod. O jeho náklonnosti k alchymii se všeobecně vědělo a na Pražském hradě byla prvotřídní dílna. Z dobových záznamů lze usoudit, že byla umístěna ve věži Mihulka ( později Prašná věž).

Stejně tak nesmyslná je legenda o tom, že ve Zlaté uličce bydleli alchymisté.
Je zajímavé, jak se tato, již dávno vyvrácená pověst, stále ještě drží při životě.
Ve skutečnosti si totiž tyto malé domečky postavili ( se svolením císaře) podél hradební zdi jeho vojáci (střelci).

Další chybná informace, která má tuhý život, je ta o Johnovi Dee.
Byl matematik, astrolog, mág, ale ne císařův alchymista. Pokud se vůbec o alchymii zajímal, pak jen zcela okrajově, středem jeho zájmu byla komunikace s duchy (on o tom píše, jako o hovorech s andělem Urielem). S císařem se setkal pouze jednou a vedl si velmi nešikovně, když mocnáři začal radit a kárat ho. Císař se urazil a audienci rázně ukončil. Dee pak, pravda, ještě v Praze žil, a živil se tím, že opisoval knihy, které si sebou přivezl a tyto opisy pak prodával. Nějaký čas si dělal naději, že si přeci jen císaře nakloní. To se ale nestalo.
Posléze byl z Prahy na nátlak papežského nuncia vyhoštěn. To jeho společník Kelley brzy pochopil, jak se věci mají a začal budovat svou vlastní kariéru.

Ale ani Johne Dee nebo Edward Kelley, a ani jiní alchymisté, neměli potřebu pohybovat se po Praze nějakými tajnými chodbami, ať již mezi Haštalskou ulicí a Pražským hradem, nebo jinými místy.
J. Dee se do Čech (s malou mezizastávkou v Německu) vrátil na panství Viléma z Rožmberka. Kelley za ním do Třeboně sice občas dojížděl, ale to už se jejich cesty fakticky rozdělily.
Zklamaný Dee se ještě nějaký čas pokouší pomocí svého syna o spiritistické seance, ale pak se vrací do Anglie; sláva Edwarda Kellyho naopak stoupá vzhůru. O to strmější pak je jeho pád, ale to už je jiný příběh. . .



Vrátím se k tématu alchymistických laboratoří.
Není totiž tak docela pravda, že se alchymie v Čechách provozovala jen době panování Rudolfa II. Už okolo r. 1400 se v Čechách objevuje první alchymistická kniha, jejímž autorem by mohl být Jan z Lázu. Alchymii se věnovala na Mělníku též manželka krále Zikmunda - Barbora Cellská.
Alchymii ovšem neprovozoval jen císař a několik alchymistů kolem něj, ale byla koníčkem i pro mnoho šlechticů a měšťanů.

Jeden příklad za všechny - pražský alchymista Jiří Bareš (1585-1665) byl povoláním advokát nebo písař.
Je tedy jisté, že alchymistických dílen na různém stupni vybavenosti bylo tehdy (a nejen v Praze) mnoho. U té, která byla objevena v Haštalské, lze soudit, že patřila nějakému movitějšímu alchymistovi. Kdyby bylo možné zjistit majitele domů, je značná pravděpodobnost, že by mezi nimi byl i vlastník dílny.

Sklárna, která prý byla součástí dílny, mohla svou produkcí částečně krýt náklady na provoz alchymistické dílny a také se v ní mohly vyrábět specielní baňky, schopné vydržet vysoké teploty a tlaky.
Jinde je zmíněn Bavor mladší Rodovský z Hustiřan. Ten zlato nevyrobil zcela určitě!
Jeho životní příběh je tak zajímavý, že by si zasloužil zvláštní článek, takže třeba někdy příště..


Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku )