Autor : Jan B. Hurych©

Název: OSLAVA SVOBODNÉHO DUCHA

Dne 22.května 2016 zemřel Adolf Born. Chtěl jsem zde napsat něco na jeho památku, ale teď už bych to asi nenapsal lépe, jako tehdy pro pražskou galerii ARTFORUM, k jeho už nevím kolikátým narozeninám, při jejichž příležitosti tam uspořádali jeho výstavu. Vydali to na své webstránce, hned vedle příspěvku od Horníčka, jen si tam upravte ten čas z přítomného na - už bohužel - minulý. Jist pochopíte, proč jsem to tady ale nechtěl změnit . . .

OSLAVA SVOBODNÉHO DUCHA
(Výstava Adolfa Borna )


Jeden z prvních filmů, který jsem kdysi v Montrealu - to když jsem se tam usadil - uviděl, byla zfilmovaná kniha spisovatelky Joy Adamsonové, u nás přeložená jako "Příběh lvice Elsy". Film a jeho, tehdy už světově proslulá titulní melodie, jsou ovšem všude po světě známy pod originálním názvem "Born Free“ Rád si hraji s představami a myšlenka, že by někdy vyšla kniha stejného názvu, s podtitulkem „Ilustroval Adolf Born“, byla jaksi to první, co mě tehdy napadlo. Jen žertem, pochopitelně. A také mě zajímalo, jak vlastně autorka na ten název přišla, neboť mi zněl nějak povědomě.

Nebylo to tak těžké uhodnout: je to citát z bible (Skutky apoštolů, kapitola 22), kde je popsána scéna zajetí apoštola Pavla. Když ho totiž vojáci zatýkali, prohlásil, že je římským občanem. Setník od legionářů mu na to řekl: „Já jsem si svou svobodu musel draze zaplatit“, na což Pavel odpovídá: „Já se svobodný už narodil (I was born free).“


Adolf Born se narodil nejen jakožto duch volný a svobodný, ale počítám, že i v jiné době, než mu bylo původně předurčeno. Jen tak si vysvětluji jeho rozmanité zájmy a talenty, jeho pracovitost a schopnost rozdávat krásu. A tak si tu, v naší uspěchané době, klidně žije v čase, který je blízký jeho srdci a v prostoru, ve kterém je obklopen svými dobrými přáteli: muži v cylindrech, ať už s plnovousy či šavlovitými kníry, ženami na pohled bezbrannými, leč plně vyzbrojenými svými vnadami, cirkusáky i mágy, Turky s fezy a moslemíny v turbanech, osobami v maskách vypůjčených nebo i vlastních a zvířaty všeho druhu - a ano, ovšem, má tam také i lvy.

Všichni jsou tam spolu spokojeni a i když vidíme, že mají také své problémy a trable, každý ten obrázek je podbarvený jakousi všeobjímající pohodou. Postavy se usmívají, tu přímo, tu jen v duchu, a všude je i ten nezbytný kus humoru, ne toho zlomyslného, ale toho usměvavého, všechápajícího, jinak řečeno bornovského. A ještě tam objevíme hodně optimizmu, protože bez něho by jinak ani nemělo cenu žít.

Ano, Adolf Born je malíř a ilustrátor, karikaturista i tvůrce filmů, nestor našich grafiků (ale rozhodně ne patriarcha), člověk nadmíru pracovitý, ale i bonviván. Nebudu zde jmenovat, kolik knih ilustroval, filmů natočil, kolika světových výstav se zúčastnil a kolik cen vyhrál (dvě dokonce v již zmíněném Montrealu). Je jich prostě tolik, že se ta čísla na různých stránkách internetu liší dokonce i o několik desítek! Ne, řeknu radši to, co každý přesně víme, totiž kolik radosti nám tím udělal: hrozně a moc. Jak to dokázal, to ví asi jen on sám; u jiného by to jistě zabralo alespoň pět životů.

A to vše, zatímco si klidně žije, duch volný a svobodný, ve svém časoprostoru, kterému říká „můj svět“ a já ho navíc podezřívám, že je tam svrchovaně šťastný. V časoprostoru, kam se mu vejde císař Rudolf se všemi jeho sbírkami a alchymisty, celé Rakousko-Uhersko i s Radeckým, nešťastný král Ludvik z Bavor s jeho pohádkovým zámkem a já nevím, co všechno ještě.

S blížícím se výročím by bylo na místě Mistrovi také popřát všecko nejlepší, ale obávám se, že to vyzní jaksi nadbytečně - jak je vidět, to nejlepší už mu bylo dávno dopřáno. A skrze něj, též i nám . . .

Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku )