Autor :
©
Karel Šlajsna
Název: POSLEDNÍ TAJEMSTVÍ VELKÉHO VONTA.
POSLEDNÍ TAJEMSTVÍ VELKÉHO VONTA.
Myslím, že když v roce 1938v časopisu Mladý Hlasatel vyšel první příběh Rychlých šípů ( kteří se ale tehdy tak ještě nejmenovali) nikdo netušil jaký vzniká fenomén. Kreslíř Jan Fisher později vzpomínal, že měli připraveno jen několik pokračování s „Černými jezdci“, ale seriál si hned od začátku získal obrovskou oblibu a tak pokračoval dál a dál.
Celkem až do roku 1941 vyšlo 113 pokračování. Po roce 1946 pak v časopise Vpřed vyšlo dalších 103 pokračování. Foglar v nich velmi důmyslně a nenásilně spojuje zajímavý děj s radami pro kluby nebo morálním poselstvím. Některé příběhy pak mají humorný charakter ( Rychlonožkovy sny).
Po Janu Fisherovi později převzal kreslení seriálu Marko Čermák, který pro Rychlé šípy překreslil i seriál Kulišáci, který vycházel v časopise ABC.
Mnoho kluků a děvčat věřilo, že klub Rychlých šípů skutečně existuje a Foglar tomu ještě napomáhal často neurčitými výroky, mystifikacemi a sliby, že jednou odhalí pravdu.
V jednom z pokračování komiksu dokonce tento námět použil, když se v kresleném příběhu dva chlapci vydali na „ Druhou stranu“ a s Rychlými šípy se setkají.
Obrovská popularita Rychlých šípů se ještě znásobila, když v roce 1941 vyšel první „ stínadelský“ román Záhada hlavolamu. Následovalo pokračování Stínadla se bouří a po dlouhé odmlce trilogii doplnil román Tajemství Velkého Vonta. ( poprvé knihy vyšla až v r. 1986 v exilu).
Na trilogii se pokoušeli navázat další autoři. Nejlépe se to povedlo Jaroslavu Velínskému v knize Poslední tajemství Jana T., která velmi vhodně doplňuje a uzavírá stínadelskou trilogii.
Tajemná Stínadla plná křivolakých uliček a dvorků magicky přitahovala zájem a vyvolávala otázku, zda tato čtvrť skutečně existuje.
Samozřejmě se nabízely Teplice, kde jedna čtvrť má toto jméno, ale v úvahu připadala i Plzeň a jiná místa.
Snad nejlépe si s touto místopisnou otázkou poradil Miloš Dvorský v knize Mýtus zvaný Stínadla, kde v pravdě detektivním způsobem dovozuje, že Stínadla se nejvíce podobají části Prahy mezi dnešní Pařížskou a Revoluční třídou ( která se v knize jmenuje Rozdělovací třída). Druhá strana pak by měla být část mezi Revoluční a bývalým Těšnovem.
Sem Foglar umisťoval své hry, které pořádal pro svůj slavný klub Dvojka a je tu i Řásnovka, kde se s oblibou nechával fotit.
Já osobně si ale myslím, že Stínadla existovala především ve Foglarově fantazii jako ideální místo vytvořené pro klukovská dobrodružství.
Podobné je to i se samotnými ( kladnými i zápornými) postavami seriálu.
Ve většině případů jde o vzhled a vlastnosti odkoukané ze skutečnosti a doplněné autorovou představou. Krom Mirka Dušína a částečně Jarky Metelky jde tedy o „ smíšenou stavbu“.
Mirek Dušín je zcela úmyslně popsán jako naprosto dokonalý chlapec, aby byl zářným vzorem hodným obdivu, ale především následování. Podobné postavy se ve Foglarově díle objevují častěji. Takový je třeba i Rikitan v knize Hoši od Bobří řeky.
Příběhy Rychlý šípů ovlivnily bezesporu několik generací dětí a i když se nám z dnešního pohledu zdá jejich mluva a jednání trochu archaické, touha po objevování tajemna a dobrodružství je stálá. Dnes už jí ovšem mládež realizuje přeci jen trochu jinak.
Pravděpodobná neexistence Rychlých šípů a Stínadel, ale i dnes neubírá nic na zajímavosti a čtivosti ( o morálním poslání nemluvě) díla Jarosla Foglara.
Díky Jestřábe!
Ulož tuto stránku
Vytiskni tuto stránku )