Autor :
©J.B.Hurych
| Vraného koně si osedlám na cestu, od pana Erbena vezu si nevěstu. Natrhám na louce náruče rezedy, na návsi vyslechnu tři dědy-vševědy. Tam, kde Jan Nepomuk vyhlíží na mezi, potkám se s vojáky Marie Terezy, od paní Němcové pohádku přečtu si, najdu si na mapě, kde leží Veltrusy. Cestou se zastavím u hradu Zvíkova, vítá mě u brány Mikuláš z Heslova. V Litomyšli v parku ulehnu na břichu do trávy u tvého pomníku, Bedřichu. S ranečkem vydám se jak kdysi do Vídně, v hospodě u karet prohraju prabídně a vracet budu se jen v hadrech tuláka. Projdu Prahu krokem pyšného Hanáka, po starých schodech si vyběhnu za šera tam, kam mě lákaly písničky Hašlera. Courat se budu u svatého Matěje, i když se tam, tuším, teď už nic neděje. V zahradě u Fleků posedím u piva. Třešně si natrhám - hlídač se nedívá, ve škole zapěju "Zelení hájové". Na kopci petřínském pak verše májové zarudlý vykoktám jak student nesmělý. Do uší zazvoní dívčí smích veselý - směješ se, má milá, jak tehdy před lety. Pod Žižkův strom ještě usednu staletý, kde cestou unaven, zdřímnu si na chvíli. A za zdí u křížů křídlovka zakvílí, jako když vrací se domů syn ztracený. Dalo mi děvčátko prstýnek zlacený . . . |