Autor : © Karel Šlajsna

Název : JEŠTĚ JEDNOU DRACULA


Když B. Stoker v r. 1897 napsal svůj román Dracula jistě netušil, jak se upíří sága rozroste do netušených rozměrů . . .

JEŠTĚ JEDNOU DRACULA


Je zajímavé, že podle popisů historie, kterou vypráví románový upír byl identifikována skutečná osoba- rumunský kníže Vlad IV.- Narážeč. Svou přezdívku dostal podle oblíbeného způsobu, kterým nakládal se svými nepřáteli. Celý život bojoval proti mnoha nepřátelům, především proti osmanské expanzi, o alespoň malou nezávislost. I když hrůza byla součástí psychologického boje, podle dobových pramenů Vlad IV. svou krutostí všechno přesahoval. Nikde se však nedočteme o tom, že by někdy pil krev nebo vstal z mrtvých.

Autor si ho vybral asi právě pro jeho krutost. Možná i proto, že Rumunsko z pohledu tehdejších Angličanů, byl konec světa.
Víra v upíry a nemrtvé tedy s tímto mužem nijak nesouvisí.
Vznikla totiž již mnohem dříve. Archeologové i na našem území nacházejí hroby, kde mrtví mají polámané kosti, násilně oddělenou hlavu, jsou svázáni, nebo jim bylo probodáno srdce. Mnoho záhadologů z toho usuzuje, že šlo o upíry, kterým takto bylo zabráněno v zmrtvýchvstání.
Skutečnost však myslím je zcela jiná.

Víme, že ještě v minulém století neexistovaly kvalitní diagnostické přístroje schopné spolehlivě určit ukončení všech životních funkcí. Můžeme si tedy docela dobře představit, že se občas, zejména v dávnověku stávalo, že osoba v hlubokém komatu byla považována za mrtvou a následně pohřbena.
Když se pak takový člověk probral, mohl zešílet nebo přinejmenším byl nenaladěn vůči těm, kteří ho pohřbili.

Zavřete oči a představte si situaci: do vesnice vrazí člověk, který byl považován za mrtvého. Je sinavě bledý, špinavý, pohybuje se toporně, v očích má vztek a šílenství a sápe se po lidech.

Co asi tak následovalo?
Celá vesnice se na něj vrhla a postarala se o zneškodnění. Následně pak i o to aby byl pohřben, tentokrát tak, aby se už znova určitě nevrátil.


Teď něco k pití krve.
V době, kdy Stoker knihu psal, byla moderní lékařská věda doslova v plenkách. Vědělo se sice, že krev je nejdůležitější tělní tekutina, ale to bylo v podstatě vše. O krevních skupinách tehdy neměl ještě nikdo ani potuchy. Odráží se to i v ledabylosti s kterou hrdinové dávají transfůze krve nebohé oběti.

Stejně tak je nesmyslná představa, že by dvěma malými rankami mohlo být odsáto tolik krve, aby to postižené osobě způsobilo mdlobu. Průtočnost takových otvorů to prostě vylučuje!
A to i když bychom připustili možnost, že upíří zuby vylučují látku zabraňující srážení krve a samovolné stahování rány.
Upíří tématika byla, jak už jsem napsal na začátku, rozhojněna o četné někdy až bizarní varianty. Zvláštní variantou je reality-fiction. Fantazie tvářící se jako reality.

Je ovšem smutné, že někteří lidé nepoužívají zdravý rozum a jsou ochotni takovéto literatuře uvěřit a brát ji jako prokázaná fakta. Nejde přitom o nějaké nezralé huberťáky, ale i velmi vzdělané lidi s velkým rozhledem.
Také proto vznikl tento článek.

Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku )