Autor : ©J.B.Hurych
Název : SCIFI: KOLIK TÉ SCIENCE A KOLIK TÉ FIKCE?


Poprvé otištěno v pražském Amberzinu.

SCIFI: KOLIK TÉ SCIENCE A KOLIK TÉ FIKCE?

To je divná otázka, že? A přesto se najdou lidé - většinou ti, kteří se scifi nezabývají - co vám ji přesto, většinou docela upřímně, položí. Ovšem tomu se, po pravdě řečeno, nemůžeme ani moc divit, neboť název "science fiction" (dále jen SF) je poněkud nepřesný (tzv. misnomer), podobně jako třeba "fuzzy logic" a navíc je (i když pouze zdánlivě) protikladný. Spojuje totiž dohromady vědu (a my většinou máme na mysli především exaktní vědy, založené na výpočtech ) a fikci (jinak řečeno představivost, imaginaci).

Ovšem zamyslíme-li se nad tím, jak tento název vznikl, přijdeme na to, že na západě například najdete v knihovně pod titulem "fiction" (fikce) téměř všecko, co není literatura faktu, pravdivá story, učebnice hry na klavír anebo politický manifest (tam to je ovšem míchanice fikce a lží). Je to tedy pojem daleko obecnější než tomu je u české "fikce" nebo u slova "fiktivní". Název "science fiction" byl zřejmě použit tam, kde samotná "fiction" už zdaleka nestačila - asi proto, že zde jde většinou o celý kosmos :-).

Ale nechci se tady pouštět do definic; zajímá mě jen, jak se dá na výše uvedenou otázku odpovědět. Podle mého názoru je to jednoduše a prostě otázka špatně položená, protože a priori dělí SF na dvě složky, které ještě navíc staví proti sobě. Myslím, že se naopak můžeme na SF dívat jako na ucelený kulturní obor, nebo jestli chcete doménu, ať už se vyjadřuje slovem či obrazem, filmem nebo WEBem. Tato kultura vznikla z potřeby lidí naší doby, z potřeby nějak se myšlenkově a citově vyrovnat s technickou revolucí, která je všude kolem nás, ale také i s tou další, která ještě přijde, teda ta unvnitř v nás..

Není to tedy útěk od reality - právě naopak - a není to jen pouhé hobby nadšenců pro nové technologie, i když bez nich by SF nebyla tím, co je dnes. A už vůbec to není věc tak "protikladná", jak by se zdálo: lidé jako Asimov, kteří píší nejen vědecké, ale i scifi knihy, jsou toho dobrým příkladem. A co u Vernea ještě byla scifi, dnes už je realitou.

Dnešní věda totiž potřebuje víc než kdy jindy značnou dávku představivosti, přesněji řečeno, jsou to vědci, kteří tu představivost potřebují. Už nemáme Vernea, který intuitivně věděl, co vše se ještě dá objevit. Ale situace se už přece jen začíná pomalu měnit: vědecké instituce zavádějí kurzy, kde se učí inspirace a vědci se už také pravidelně zůčastňují brainstormingů, kde se mohou diskutovat všechny, i ty sebefantastičtější nápady. Hodně vědců už také čte SF literaturu, zatím tedy ještě jen nepovinně :-).

Jako měl středověk své minnesengry a devatenácté století své romantiky, má toto století své scifíky. Nesmíme totiž zapomínat ještě na jednu potřebu, která to všecko vlastně spojuje: potřebu dobrodružství. Dobrodružství, bez něhož není fantazie fantazií ani věda vědou . . .

Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku )