Autor :
©J.B.Hurych
Název :
IVETA.
IVETA.
29 dubna to bude rok, co se Iveta Bartošová rozhodla odejít z tohoto světa, který jí dal tolik slávy i utrpení. Někteří vzpomenou, jiní mávnou rukou. Tak už to bývá, když se odehraje nějaká velká tragedie mezi celebritami . . .
Už je to dávno. Odešel jsem po ruské invazi do Londýna, takříkajíc poloilegálně - odešel jsem vlastně legálně, na výlet, ale nějak jsem se zapomněl vrátit do vlasti, tehdy ještě důkladně omotané ostnatým drátem. Byl jsem odsouzen - za nenávrat - a po sametu opět omilostněn; inu svět se mění a my s ním.
V Londýně jsem si vydělal na letenku do Kanady a občas jsem pak odtud sledoval situaci v českém hudebním světě. Jakožto starý obdivovatel skupiny RANGERS jsem ale nechápal, kam se najednou poděla. Pak se začaly objevovat desky se skupinou PLAVCI a hle, se stejnými jmény. Teprve v roce, kdy byla v Praze stoletá výstava a já se mohl zase vrátit, jsem v Juldě-Fuldě opět uviděl onu skupinu, která se už zase jmenovala Rangers. Pokecal jsem si s nimi a bylo nám tak nějak dobře, že už je to zlé za námi.
Ale to říkám jen proto, že jsem vlastně už pár let let nijak hudební českou scénu moc z té dálky ani nesledoval. Až před třemi lety jsem objevil to, že jsou nějaké české nahrávky na YouTube a s nimi i od zpěvačky Ivety Bartošové. To už byla slavná, trojnásobná zlatá slavice a jindy získala pět dalších, čestných druhých míst. Vyhrávala také i v jiných soutěžích a stala se velmi populární. To jsem chápal - mě zaujala už z těch nahrávek tím svým nádherným hlasem. Zpívala neuvěřitelně krásně, téměř sametově a neuvěřitelně čistě - její písničky byly prostě unikátní mezi všemi těmi ostatními. Není divu, že jí to kolegyně záviděly. Měla také štěstí na velmi dobré textaře a skladatele - a oni zase měli štěstí, že měli ji :-).
Začalo to jejím rozhodnutím, že pojede do Prahy a udělá se slavnou. Vzala si s sebou jen ten svůj hlas a talent, ale to stačilo. Nejprve zpívala s Petrem Sepéšim, o kterém prohlásila, že to byla její první láska. Petr ale v roce 1985 zemřel v tragické nehodě na železnici a trvalo jí několik měsíců, než se z toho vzpamatovala.
Ale "jako Fénix" povstala, a pak už to šlo, jedno CDčko za druhým. Její nejznámější hit - píseň "Tři oříšky pro Popelku" - se stala národním šlágrem.. A pak přišla i ta různá turné a angažmá v muzikálech Dracula, Johanka z Arku, Monte Cristo, Bídníci a jiných.
V roce 1996 porodila syna Artura a na nějakou dobu opustila od veřejného vystupování. V roce 1999 ale opět vydala album "Ve jménu Lásky", za které získala platinovou a dvouplatinovou desku. A zase vycházela další alba. Měla i jiná nadání, tak například na Slovesku se umístila roku 2009 v soutěži klasického tance na čestném 4. místě - ty nahrávky jsou též na YouTube.
Ještě se věnovala disko-hitům, ale pak se kolo štěstěny otočilo - adikce na antidepresanty a později i na alkohol se začala projevovat a Iveta byla přinucena se léčit. Ještě v rocích 2008 a 2009 ale vydala trojalbum a podnikla úspěšné turné po Čechách a po Slovensku..
Ale opět to šlo dolů a po roce 2010 už se marně snažila dostat trvale na scénu. Nesčetné pokusy, kdy se jí lidé snažili pomoci, skončily neúspěchem. K tomu ještě měla nějaké autonehody, řadu operací a postupně po prvním rozvodu ještě několik životních partnerů, z nichž někteří se jí i snažili pomoci, ale to vše nikam nevedlo. Marně se pokoušela vrátit, řada neúspěchů ji
přesvědčila, že je konec. Jednou prohlásila: "Asi jsem se vydala ze všeho příliš rychle."
Tím to vše mohlo v klidu skončit, protože za to, co dokázala, si zasloužila alespoň klid a pochopení. Najednou začala být veřejnost krmena skandálními historkami paparazzů, té spodiny českých novinářů. To snad bylo pro Ivetu to nejhorší, všechna ta špína, jakoby to, co dokázala, najednou nebylo nic. Ale bránit se neuměla a pak už ani nemohla. Schovávala se doma a nechodila ven. Pak se rozhodla a v zoufalství to skončila, jako neštastná česká Anna Karenina . . .
Nikdy jsem ji neviděl, jen na obrázcích a slyšel jen na netu, ale i to člověka stačilo okouzlit. A byla velmi krásná, nevšedně krásná
. Jen trochu znám její rodný
Rožnov - měl jsem tam kdysi studijní stáži. Lidé jsou tam dobří, poctiví a laskaví. Taková byla i Iveta. Muselo se jí poslední roky asi hodně stýskat po domově, po městě, kde ty "hodiny smutně bijú". Ale nevrátila se, rozhodla se a odešla jinam. Odešla navždy, protože už dál nemohla žít.
Přečetl jsem si různé články, které vyšly po její smrti, ale nanašel jsem nic o tom, co se mi zdá celkem zřejmé.
Iveta udělala poslední, statečné a symbolické rozhodnutí. Skončila pod vlakem, tak jako skončil Petr Sepéši, její první láska. Snad to tak opravdu chtěla, tak, jak zpívala v jedné ze svých písní:
". . .až přijde ten můj čas se vším se loučit,
Tiše se zvednu a řeknu o životě:
Už nebude nic."
Její písničky a její umění nám ale zůstalo. Její čistý, dívčí hlas, ten nejčistčí, co jsem slyšel, nám už zazpívá jen z nahrávek. A ty písně by si lidé měli připamatovávat nejvíc, protože nás těšily a budou ještě těšit dál.
Ulož tuto stránku
Vytiskni tuto stránku )