Autor : ©J.B.Hurych
Název : VINEN JSEM JÁ



Znám tři druhy lidí - jedni hledají chybu vždy jen u druhých, druzí nehledají chyby nikde a ten třetí druh začíná hledat chyby nejprve u sebe . . .


VINEN JSEM JÁ

Zatímco první dvě skupiny jsou celkem nezajímavé, protože ti lidé se jakživ z ničeho nepoučí, snažím se držet v té třetí skupině. Proč? Protože - ať už si to přiznáme nebo ne - chyba je často v nás samotných. A většinou se jedná o naše špatná rozhodnutí v té či oné situaci.

Neberte ale to slovo " špatné" jako něco urážlivého, tak jsem to nemyslil ( a opět: chyba je u možná u vás: asi jste mě "špatně" pochopili :-).

Nemusí totiž jít o naši nechopnost se rozhodovat, ale přímo o jakési chronicky nesprávné rozhodování. Důvodů může být mnoho: nedáme si třeba práci, abychom situaci lépe rozebrali nebo věříme příliš naší intuici, případně se nechceme s nikým poradit. Někdy je to i naše dobromyslnost či slepá důvěra, když se necháme oklamat někým druhým. Najdeme-li v našem chování některé opakující se nedostatky a změníme-li se, ulehčíme si tím značně další život.

Kolikrát jste si v životě řekli:. "To jsem se dobře rozhodl/a!"? Asi mc často ne, že? Nu není to snadné, zjistil jsem, že opravdu platí přísloví "Nejsou to ani tak špatné příležitosti, jako spíše naše špatné rozhodování, které určuje náš osud." To si nakonec můžete potvrdit sami, zkušenostmi z minulosti. Jenže i když budeme znát vše, co je k rozhodnutí potřeba, nemusí nám to vždy vyjít. Obzvláště když je ve hře také náhoda. Někdy je to tím, že nechápeme určité finesy problému, jindy zase podceňujeme situaci či její dlouhodobé následky.

Rozhodně ale tím, že si chyby uvědomíme, na tom budeme daleko lépe, než lidé, kteří vše svádějí na smůlu, schválnost či zlou vůli druhých . Jistě, někdy možná mají i pravdu, ale ve většině případů ne, osud opravdu není pořád jen zlomyslný. Sám jsem kolikrát propásl nějakou šanci jen proto, že ti druzí udělali lepší rozhodnutí a hlavně rychleji . . .

Teď jsem si uvědomil, že jsem napsat titul této eseje nejen "netradičně", ale také dost nepřesně. Nejsem totiž žádný jedinec, který na sebe bere hříchy světa, někdo, kdo by se pro každou hloupost bičoval, ani ne blázen, který by ve všem viděl jen svou vinu. Ne, jde jen o to, že při hledání viníka začínám nejprve u sebe. A nejen že to ve většině času bývám opravdu já, ale hlavně se tím něco naučím: např. co jsem udělal hloupě, co jsem dlouho odkládal, až bylo pozdě, co jsem slíbil, i když jsem nevěděl, zda to mohu splnit. . . Nejde totiž o to neudělat sto chyb, ale o to, nedělat stejnou chybu stokrát.

A pak jsou lidé, kteří se dobře rozhodnout ani nemohou. Abych byl upřímný, jsou to hlavně ženy: u nich hraje totiž při rozhodování velkou roli i cit. Například láska matky k dítěti, která mu dokáže vše odpustit a nechápe, že to příště může být - a většinou i bude - ještě horší. Tam je správné rozhodnutí kritické, protože zpět ho vzít nelze. A to platí i pro váhámí a odkládání - to jsou také rozhodnutí, ale většinou ta nejhorší . . .

Ale abych se přiznal: na některé mé chyby vzpomínám i s potěšením. A jindy mi ty chyby dokonce i pomohly. Uvedu příklad: kdysi jsem v Montrealu hledal práci u "lovců hlav" - hledat práci z inzerátů nebo na pracáku je totiž v Kanadě velmi naivní. To jsou takoví agenti, kteří vám vyhledají firmu a seženou vám u ní job interview. |Většinou pak dostanou zaplaceno od té firmy, co vás pak přijme, nebo jim řekněme rok ta firma vyplácí nějaká procenta z vašeho platu. Vás to teda nic nestojí. Pochopitelně je mezi lovci hlav konkurence, takže jsem jich navštívil hned několik (ale to jsem právě každému z nich zatajil). Ve formuláři se také muselo uvést, u které firmy jsem byl na interview. Jeden z nich mě poslal k jakési firmě (pojmenuju ji řekněme "Semikonvertory") , ale nezdálo se, že jsem na ně udělal moc dojem. Navštívil jsem tedy druhého, třetího a možná i šestého agenta - a hle, ten poslední mi pak zavolal ještě tyž den s výčitkou, že jsem mu neoznámil, že jsem už byl na interview u Semi-konvertorů. prý tam volal a řekli mu to.

No trapas - bylo mi, jako kdyby mě nachytal na ěvestkách. Rozpačitě jsem se mu omluvil a chtěl jsem zavěsit, když on říká :"Moment, přijďte zítra znovu a vypišete mi, kde jste všude byl." Nu šel jsem, ale dost otráven - nerad totiž dělám něco zbytečně. Ale zbytečné to nebylo: už během týdne mi sehnal práci u Sperry Univac, americké firmy, které postavila první elektrniký počítač na světě a plat byl opravdu výborný. . .

Vysvětlení: když se dozvěděl, že někdo má o mě opravdu zájem, začal mít zájem i on. Oni totiž tihle lovci hlav mají své oblíbence, o kterých ví, že je dobře prodají a těm se proto věnují přednostně. Ty ostatní sice zaregistrují a naslibují jim bůhví co, ale moc se nenamáhají. I u agentů jsou totiž peníze až v první řadě :-).
Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku