Autor : ©J.B.Hurych
Název : PATENT NA ROZUM




PATENT NA ROZUM
(Inteligence versus vzdělání)

Kdysi se říkávalo o někom, kdo byl "moc chytrý", že má patent na rozum. Bohužel takový patent není a nikdy nebude. Na druhé straně ale zase paltí, že "chytrost nejsou žádné čáry". Pokračujeme zde v našich netypických úvahách, co asi dělá člověka chytrého . . .



Na jednom semináři IEEE (Institute of Electrical and Electronic Engineers) v San Diegu nám jistý lektor, jinak docela vážný chlapík, vyprávěl historku o baboonech, chci říci paviánech, a soudě podle jeho narážek, měl na mysli někoho úplně jiného:

Kdesi uprostřed horkého světadílu se nachází kopec a na něm je les, kde žijí na stromech babooni. Mladí tam vesele poskakují a dospělí - no ti už většinou jen klátí nohama a povídají si mezi sebou. Náhle jeden z baboonů z ničeho nic seskočí se stromu a žene si to dolů s kopce, až se za ním práší. V tu ránu se ale všichni, staří i mladí, seberou a hurá za ním . . .

Uprostřed kopce se náhle pavián zastaví, ale stádo, hnané hlavně setrvačností, se přes něj přežene a zle ho podupe. Jen jeden, jediný z nich se zastaví, vrátí se a ptá se toho pošlapaného, umírajícího kamaráda: "Proč jsi se, člověče (tady je ta narážka!) zastavil?" A ten druhý mu z posledních sil odpoví: "No jo, ale když já jsem si najednou uvědomil, že vlastně nevím, kam vůbec běžím!"


Samozřejmě, kopírování samo pochopitelně ještě není inteligence a opičení ještě není moudrost. Co ale vlastně je ta inteligence? Mark Twain kdysi napsal: "Existuje jen jedno nejinteligentnější dítě na světě a každá matka ho má." Inteligence je totiž něco hrozně subjektivního a byla vždycky považována jen za vyloženě lidskou vlastnost či schopnost. Dokonce se prý dá i měřit! Ano, pomocí IQ testu a někteří naivové, kteří to špatně pochopili, používají IQ testy při přijímání kandidátů na určité joby. Jenže i těm pitomcům musíme přiznat jistou inteligenci, jinak bychom se přece nepojmenovali Homo sapiens, neboli "člověk moudrý" :-). My jen máme potíže, jak tu inteligenci definovat. Už proto, že ten, kdo takovou definici píše, musí především sám sebe považovat za inteligenta, i když si to ti ostatní o něm myslet zrovna nemusí :-).

To máte tak: ona totiž samotná inteligence - která je vlastně jen schopnost - ještě nestačí; člověk se musí navíc vzdělávat, tj. nabývat vědomostí a umět je správně chápat. A co je ještě těžší: také umět na jejich základě něco vytvořit. K tvoření - na rozdíl od ničení - je právě třeba inteligence, znalosti a ještě navíc ona "schopnost tvořit". Je potřeba i zkušenosti, praxi.

Často se naskýtá otázka, zda lze vzdělance, intelektuála, považovat i za inteligenta. Myslím, že je to otázka špatně formulovaná: slovo "inteligent" se totiž používá v různých smyslech, často i v pejorativních ("Ty jeden inteligente!"). A být součástí vrstvy lidí, zvané "inteligence", mělo ještě nedávno význam téměř protistátní. Komunisté je ani nepovažovali za "třídu", kterýžto titul dokonce neupřeli ani vykořisťovatelské třídě! :-).

Je-li inteligence schopnost, tedy jistá kvalita, pak každý, kdo má nějaké vzdělání, je do určité míry inteligentní - jinak by se to vzdělání u něj ztratilo jako voda v písku. Přesněji to vyjádřit nejde: každý jsme totiž inteligentní jen v určité oblasti: nukleární vědec třeba nemusí zvládnout základy hudby (Einstein byl výjimka) ale to není důležité. Na druhé straně ani nemusí platit, že ten, kdo nemá vzdělání, je neinteligentní - to by byla hrubá logická chyba. Ne každý má totiž přístup ke vzdělání: jsou tady určité univerzitní kvóty a v neposlední řadě i finanční nároky. Na druhé straně je mnoho samovzdělanců, kteří jsou bezpochyby také inteligentní, vezměte si třeba vynálezce 19 století.

Osobně si myslím, že inteligence je hlavně schopnost učit se a chápat. Proč učit? Protože vývojový proces není nikdy ukončen a "chceme-li vidět dál, musíme nejprve vystoupit na ramena gigantů", jak to řekl kterýsi nositel Nobileho ceny. A proč také ještě chápat? Protože to je už opravdu samostatný proces , kde ony vědomosti navíc my sami zpracováváme. Přirovnal bych to - jen žertovně, prosím - k výrobě kečupu. Nakoupíme rajčata (vědomosti) a pak někde seženeme recept na kečup a snažíme se pochopit, co to všechno chce a jak ten kečup vyrobit. Výsledný výrobek je pak kombinací kvality rajčat, receptu a toho, jak jsme recept aplikovali.

Někteří jdou ještě dál: oni dokonce sami ty recepty vymýšlejí. Nu to už je spíše výzkum a ne všichni inteligentní lidé na to mají buňky - to už je právě ta "tvořivá síla". Ta žene lidstvo dál, ale pochopitelně není sama. Výzkum se totiž vyvíjí "pomalu" i "skokem". Pomalu, když hledáme nové aplikace a vylepšení, a skokem, když nacházíme nové technologie, metody a koncepty. Bylo by zbytečné stavět jedno proti druhému: většinou je to tak, že až když vyčerpáme jistý způsob použití a nemůžeme dál, začínáme se zajímat i o tom, jak to dělat jinak a pochopitelně lépe.

To je ovšem historický postup a zbytečně omezující naše schopnosti: nikdo nám přece nebrání vynalézat nové věci už tehdy, když na to ještě nemáme vše, co to chce. Nejde tu totiž jen o (třeba) zastaralou technologii, ale hlavně o naše zastaralé myšlení, které je příliš setrvačné, lidově řečeno "líné". Jenže tam je právě ta "horní", neomezená hranice inteligence a tu překročit dovede jen málokdo. Hlavně proto, že se tam neodváží. Asi jako když Římané označovali na mapách oblasti, které neznali, nápisem "zde jsou lvi".


Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku