Znám chvíle bolesti i pocit hrůzy znám, záchvaty zoufalství, kdy se tu cítím sám, však ze všech nejhorší - pokud si vzpomínám - iluzi lásky znám. To ona přináší mi chvíle beznaděje, jí nelze poručit, víc studí nežli hřeje. Naříkám marně, když mi někdy zle je - iluze lásky se mi jenom směje. Lituji příliš pozdě, co mi osud vzal, proklínám okamžik, který mi lásku dal. Však přesto všecko znovu bych si přál iluzi lásky. Co bych za ni dal! |