Autor : © ©Karel Šlajsna
Název : ZÁHADA SHELTONSKÉHO MAJÁKU
( Poprvé zveřejněno v autorově blogu "SFINGA - povídky" na http://shinen.webgarden.cz/ )






Jak už jsem psal dříve, v několika případech se na mého přítele Sherlocka Holmese obrátila i britská vláda. Dělo se tak vždy prostřednictvím jeho bratra Mycrofta, který v této vládě zaujímal velmi zvláštní a výsadní postavení. Tak tomu bylo i v případě Sheltonského majáku…..

ZÁHADA SHELTONSKÉHO MAJÁKU.

Večer jsem byl v Metropolitní  opeře na slavné Carmen a tak jsem vstával druhý den poněkud později. Holmes už byl vzhůru, snídal a měl viditelně dobrou náladu.

„Měl by jste se vhodněji ustrojit, Watsone,“ přivítal mě, „ čekáme vzácnou návštěvu. Pohleďte, právě mi poslíček doručil telegram od mého bratra, že nás přijde navštívit admirál sir Jefferson z ministerstva námořnictví.“

Vytáhl hodinky: „ Pospěšte si, je za deset minut jedenáct a Mycroft mi píše, že admirál dorazí v jedenáct, je nevyšší čas. Chtěl bych, aby jste byl naší schůzce přítomen a řekl mi svůj názor. Víte, jak moc si ho vždy cením.“

Holmes byl vždy na chválu velmi skoupý a tak mě jeho slova opravdu potěšila a odkvačil jsem do ložnice. Rychle jsem se přivlékl a vrátil se. Byl nejvyšší čas, netrvalo to ani půl minuty a už paní Hudsonová hlásila, že k nám přichází návštěva.

Admirál pro tuto příležitost odložil svou uniformu a zvolil civilní oblek, ale přesto každý kdo ho uviděl, musel z držení jeho těla poznat, že se jedná o vojáka. I přesto, že byl již v téměř kmetském věku, měl stále pevný krok a rovné držení těla.
Povstali jsme, abychom se s ním přivítali.

„Pánové Holmes? Watson? Je mi ctí, že vás poznávám, i když okolnosti případu o kterém bych s vámi, pane Holmes rád mluvil, jsou velmi tragické a já si nejsem jist, zda budete schopen pomoci.“

To se mého přítele trochu dotklo, protože byl vždy velmi pyšný na své analytické schopnosti, ale před tak vzácným hostem se snažil svou nelibost nedat najevo a prohlásil pouze suše: „Prosím usedněte a řekněte o co jde, a nechte už na mě abych posoudil, zda je tu nějaká naděje. Myslím, že mohu s hrdostí prohlásit, že s valnou většinou problémů jsem si dosud dokázal poradit.“ Admirál pochopil: „Omlouvám se, pokud jsem se vás mimoděk nechtě dotkl, ale věc je skutečně tak podivná a tajemná, že mě dokonale vyvedla z míry.“

Holmes jen nedbale mávl rukou. Admirál tedy usedl a začal vyprávět: „Sheltonské pobřeží je známo tím, že se zde pod hladinou nalézá velké množství ostrých skalisek, na kterých již měla nehodu nejedna loď. Admiralita proto před několika lety rozhodla vybudovat v těchto místech maják, který by byl výstrahou.

Stavba rychle pokračovala a na vrchol majáku pak bylo umístěno nejmodernější světelné a zvukové zařízení jaké je v Británii k dispozici.
Letos na jaře byla stavba hotova a komise z Admirality si ho prohlédla, byla spokojena a předala ho k užívání. Zařízení mělo pracovat v podstatě zcela automaticky, strážní měli za úkol pouze jeho správný chod kontrolovat.

Ale již za dva týdny po uvedení do provozu… „a lord v této chvíli vytáhl malý notýsek a nahlédl do něj, „….ano tady to mám, 17. dubna vypukla v této oblasti prudká bouře. Trvala tři dny až do dvacátého. Když ustala, šel pan Diggs svého kolegu Donalda Stevense, vystřídat, ale nikde ho nenašel. Vše se zdálo být v pořádku, ale Stevens nebyl k nalezení. Zmizel, jakoby se vypařil. Diggs se obrátil na místní policii, ti zavolali na ústředí Scotlad Yardu, které tam poslalo svého nejlepšího detektiva jménem Lestrade. Ten si vše prohlédl a sepsal hlášení, že se Stevens patrně stal obětí přepadení nějakého zločince, který ho vyvlekl ven a tam ho zamordoval. Vydal také příkaz, aby policisté zadrželi všechny podezřelé osoby potulující se po okolí. Nemusím snad ani dodávat, že se v celách ocitlo několik tuláků, kteří však museli být následně propuštěni, protože se podařilo prokázat, že v danou dobu byli někde zcela jinde.

Při vší úctě k jistě nesporným kvalitám pana Lestrade, se závěry jeho vyšetřování nemohu souhlasit. Stevens byl vysloužilý námořník, muž ještě v plné síle, jistě by si s případným útočníkem dovedl hravě poradit, nehledě na to, že během bouře se nikdo nemohl dostat dovnitř ani na pevninu, protože maják je s ní spojen jen úzkou pěšinkou přístupnou toliko za odlivu.

Nicméně, protože neexistovalo žádné jiné rozumné vysvětlení, bylo další vyšetřování uzavřeno a úředník, který to měl na starosti, přijal nového strážce.
Jenže zhruba o měsíc později…“ tady lord opět nahlédl do svého notýsku, „… 25. května se situace opakovala. Opět po bouřlivé noci šel Diggs střídat a nový strážce Rayen Owner byl pryč. Tentokrát Lestrade obvinil Diggse, že své kolegy zabil a uvěznil ho.“

„Předpokládám, že i v tomto bodě máte své pochyby stejně jako já, není-liž pravda?“
Ano, to už se totiž celá věc dostala až ke mně. Diggs byl na toto místo doporučen mým známým, kapitánem Smithem, jako naprosto spolehlivý muž.“
„Myslíte, že by bylo možné zařídit, abychom se tady s mým přítelem Watsonem mohli s tímto mužem setkat? Chtěl bych se ho vyptat na několik drobností.“
„Jistě, to nebude problém, ještě dnes pro vás zařídím nezbytné listiny, aby vám ve věznici vyšli vstříc. Určitě se též budete chtít vypravit do Sheltonu. Pro tento případ jsem zařídil, že vám bude k dispozici nejmodernější parní vůz, který admiralita vlastní. Dokáže jet i rychlostí deseti mil za hodinu.

Lord vstal a na rozloučenou řekl. „ Byl bych velice rád, pokud by se vám podařilo tuto záhadu rozřešit, pane Holmesi, protože admiralita se prozatím rozhodla provoz majáku přerušit a ozývají se dokonce hlasy, že by měl být zbourán. Uznávám, že jde o vážnou věc, ale byl jsem vojákem celý život a věřím jen tomu, nač si mohu sáhnout, jestli mi rozumíte?“
Holmes odpověděl: „ Buďte ujištěn, že udělám vše pro to, abych tuto záhadu objasnil co nejdříve.“



Ještě téhož dne odpoledne nám zvláštním poslíčkem byly doručeny doporučující listiny pro ředitele věznice a klíč od vchodu do majáku. Zároveň s tím nám byl k dispozici přistaven slíbený parní vůz. Musím zde poznamenat, že se mi oproti elegantním kočárům, zdálo toto hřmotící neohrabané monstrum velmi odpudivé a nedokázal jsem si představit, že by něco takového mělo v budoucnu ovládnout dopravu na našich cestách.

Naše zavazadla již byla připravena a tak jsme bez meškání nastoupili. Ulicemi Londýna jel strojvedoucí opatrně, ale sotva jsme minuli poslední domy, rozjel se na cestě opravdu velkou rychlostí. Zatímco ve vlaku, uzavřeni v kupé, rychlost nevnímáte, v otevřeném voze je ten pocit velmi intenzivní. Nicméně jsem si umínil, že pro zbytek života zůstanu věrný již zažitým dopravním prostředkům.

Shelton je malé městečko, kde náš příjezd vyvolal velké pozdvižení a kolem vozu se seběhla spousta čumilů. Vystoupili jsme před hotelem Zlatý jelen, jehož majitel nás přišel přivítat až před vchod a poté nám nabídl, jistě nejlepší, pokoj s omluvou, že jiný volný není. Odložili jsme tam svá zavazadla a nechali si ukázat cestu k místní věznici. Strojvedoucí vozu se nám sice nabízel, že nás tam odveze, ale Holmes stroze odmítl. Ostatně to bylo pěšky sotva půl míle.

Budova zde nazývaná věznice byla v podstatě jen přístavkem vedle strážnice. Tři cely vybavené jen tím nejnutnějším odpovídaly zdejšímu provinčnímu prostředí.
Osazenstvo stanice tvořili jen dva mladí policisté a strážcem ve vězení tu byl starý kulhavý vysloužilec. Když viděl dopis s pečetí admirality, málem se zlomil v pase a ochotně se belhal otevřít nám celu, ve které seděl Diggs.
Byl to starší asi pětapadesátiletý muž s hřívou bílých vlasů. Bylo vidět, že je ve velmi špatném stavu. Podíval se na nás pohledem, ve kterém se mísila beznaděj i zvědavost.

Holmes mu krátce vysvětlil, kdo jsme. V jeho očích vzplála nová naděje a zvolal vášnivě: „ Pane, přísahám vám při všem co je mi svaté, že jsem nevinen! Prosím pomozte mi.“
Holmes mu položil ruku na rameno a řekl: „Odpovězte mi popravdě na pár otázek a já vám slibuji, že pro vás udělám vše co je v mých silách, abych očistil vaše jméno a prokázal vaši nevinu.“ „Jistě, nemám co skrývat.“
„Dobrá. Nejprve mi řekněte, mohl se na maják dostat někdo dřív nebo mohl Stevens či Owner odejít dřív než jste přišel?“

„Silně pochybuji, pane. Bydlím jen kousek odtamtud a sotva se bouře trochu utišila, sešel jsem na pobřeží. Musel jsem ještě dobře půl hodiny čekat, než voda ustoupila, abych se dostal k majáku. Krom toho poprvé byly dveře zavřeny zevnitř. Zvonil jsem, ale dlouho nikdo nešel otevřít. Pomyslel jsem si, že se mu třeba udělalo mdlo. Naštěstí klíč v zámku vězel v takové poloze, že jsem ho svým náhradím mohl vystrčit a odemknout.“

„Řekl jste tohle Lestradovi?“
„Ne pane, on se mě na nic neptal, zatkl mě a předal policistům, aby mě šoupli tady do tohohle arestu.“
„A v druhém případě?“
„To bylo také zamčeno, ale klíč v zámku nebyl.“
„Dobrá, tak dál, co bylo, když jste vešel?“
„Všechno se zdálo být v pořádku, vše bylo na svém místě.“
„Žádné známky zápasu? Žádný nepořádek?“

„Nic takového. Vypnul jsem zvukové zařízení a podíval se do ložnice. Tam bylo prázdno a tak jsem si řekl, že kolega šel asi nahoru. Vydal jsem se po schodech. V polovině je malé odpočívadlo s odděleným koutem pro náhradní součástky pro případ drobné opravy, tam nikdo. Vyšel jsem tedy až nahoru na plošinu, která vede kolem přístrojů. Ani tam, nebyl nikdo.

Vrátil jsem tedy dolů a šel sem do města, nahlásit to nejdřív na policii, zároveň jsem je požádal, aby uvědomili ministerstvo námořnictví. Potom jsem se vrátil na maják, aby tam byl někdo ve službě. Přístroje sice opravdu pracují sami, ale je nutné je pravidelně kontrolovat. Ačkoliv nám bylo řečeno, že je to nejlepší co v Británii v současnosti je, odpusťte, já mám jiný názor. Často docházelo k poruchám. Jsem vyučený strojník a tak jsem si s většinou poruch dokázal naštěstí poradit.“

„Nikde tedy nebylo opravdu nic neobvyklého, nic co by třebas jen na chvilku upoutalo vaší pozornost? Přemýšlejte!“ řekl Holmes naléhavě.
Diggs si v zamyšlení mul strniště na své bradě. Trvalo to drahnou chvíli, ale posléze prohlásil: „ Snad jen to okno….“
„Jaké okno?“ ptal se Holmes dychtivě. Připadal mi v té chvíli jako ohař, který se vrhá po nové stopě.
„ Protože se přístroje přehřívají, otevíráme nahoře na věži okna, aby je vánek chladil, ale to jen za mírného větru, nikdy ne při bouři…. A tehdy bylo okno dokořán.“

„V případě zmizení Stevense i Ownera?“
„Je to divné, dokud jste se mě na to nezeptal, tak jsem si to neuvědomil. Opravdu, je to tak, v obou případech bylo nahoře na věži otevřené jedno okno.“ „Dobrá, dnes už je pozdě, ale zítra se vydáme tady s mým přítelem na obhlídku majáku a doufám, že se vás brzo budeme moci navštívit s nějakou dobrou zprávou. Hlavu vzhůru!“

S tím jsme se s ním rozloučili a vyšli ven. Ačkoliv byl Holmes vždy velmi zdrženlivý, tentokrát si neodpustil poznámku: „Myslel jsem, že za tu dobu co s námi Lestrade občas spolupracuje, ode mne něco pochytil, ale mýlil jsem se. V tomto případě si počínal jako slon v porcelánu.“ Znělo to velice samolibě.

Po večeři si Holmes sedl do křesla, zapálil si svou oblíbenou dýmku, zavřel oči a začal přemýšlet. Věděl jsem, že v takových chvílích není vhodné ho rušit a tak jsem se usadil naproti a ani nevím jak, zavřely se mi oči a tvrdě jsem usnul.
Probudilo mě Holmesovo: „ Hej Watsone, vstávejte! Chcete snad prospat celý den? Čeká nás výlet k moři.“
Otevřel jsem oči. A opravdu, byl už bílý den.
„Kolik je vlastně hodin? Osm? Vy jste Sherlocku ranní ptáče!“
„Já vlastně ani nespal, na spánek teď není čas. Dole již máme připravenu snídani, a pak vzhůru na maják!“

Opět jsme jeli parním vozem, který nás dovezl úzkou cestou až na pobřeží. Zde jsme museli vystoupit a jít dál pěšky. Obešli jsme rozeklané skalisko a přímo před námi se objevila majestátní stavba majáku. Sestupovali jsme k němu po příkrých schůdcích vytesaných ve skále až dolů na cestičku vedoucí přímo ke vchodu.

Holmes si odemkl klíčem, který obdržel od admirála.
Vnitřek nebyl příliš útulný a ve vzduchu byla cítit vlhkost a chlad kamenných zdí, ale Holmes jakoby to nevnímal, začal se bystře rozhlížet a procházet se sem a tam a pozoroval každý detail. „Hledáte nějaké stopy krve?“ zeptal jsem se.
Neodpověděl.

„Víte,“ pokračoval jsem tedy, „ myslím, že to mohlo být tak, že sem vrah přišel již s oběma muži. Pak si vyčíhal vhodnou chvíli, zabil je a jejich tělo za bouře svrhl do moře, aby jej vlny odnesly daleko do moře. Pak se někde dobře schoval a když přišel Diggs, počkal až půjde nahoru a vyklouzl ven.“

Holmes se otočil, jakoby ho někdo bodl: „Vaše teorie Watsone, nabízí opravdu zajímavé vysvětlení, ale jen částečně a má několik drobných nedostatků. Tak zaprvé vám chybí motiv. Za druhé jste zapomněl, že dosud nikdo nenašel žádné známky zápasu…“

„Mohly to být zákeřné vraždy zezadu. K žádnému boji nedošlo,“ namítl jsem.
Neodpověděl a místo toho vyrazil po schodišti vzhůru. Následoval jsem ho a pozoroval, jak zblízka prohledává každou píď podlahy jak v mezipatře, tak i nahoře na plošině.
„Vím, že namítnete, že tudy už prošlo mnoho lidí, ale stopy krve by se zachovaly třeba i jako na první pohled nepatrná skvrnka, ale tady není nic.“

„Dobrá,“ souhlasil jsem trochu rozladěně, „ale máte snad vy jiné lepší řešení?“
„Ne zcela, Watsone, ne zcela. Myslel jsem na to celou noc. Probíral jsem ty možnosti jednu za druhou, ale žádná z nich nezapadá do toho, co o případech víme. Nakonec jsem došel k tomu, že ač se to v tuto chvíli zdá být zcela nesmyslné, tak ani poprvé, ani podruhé, na majáku krom strážce nikdo další nebyl.“

„Myslel jsem, že tu hledáte stopy, které tu zanechal vrah.“
„Naopak podle teorie, kterou jsem si vytvořil, jsem předpokládal, že tu žádné stopy po vrahovi nebudou. A opravdu je tomu tak!“
„Nezlobte se, ale to se mi zdá ještě víc podivné. Jak to, co se stalo, chcete vysvětlit?“
„Zatím nijak, ale je to jediná možnost, která souhlasí s fakty, nemyslíte? Krom jiného taky dokazuje, že Diggs je nevinný. To je pokrok. Pojďme dolů. Myslím, že vím, co je třeba udělat.“ Holmes měl několik nepříjemných vlastností, jednou z nich bylo to, že se jen velmi zřídka a nerad svěřoval se svými myšlenkami.

V minulosti jsem se několikrát pokusil o změnu, ale dosáhl jsem jen toho, že byl ještě více uzavřený. Nechal jsem to tedy být, pokrčil jsem rameny a šel za ním k vozu. Zastavili jsme u pošty a Holmes odeslal telegram:

Od Sherlock Holmes- Shelton Admirál Jefferson, ministerstvo námořnictví:
Naléhavé! Zařiďte propouštěcí listiny pro Toma Diggse.
Zcela jistě nevinný. Holmes
Vyšli jsme ven a Sherlock se na mě obrátil: „Omlouvám se můj příteli, že jsem někdy poněkud nedůtklivý. Pro tuto chvíli nemůžeme udělat nic dalšího, takže co kdyby jste přijal pozvánku na opulentní oběd?“

Právě pro takové okamžiky jsem mu dokázal odpustit ty chvíle, kdy byl nepříjemný. Musím uznat, že jídlo bylo opravdu výborné. Tady na venkově ještě kuchaři vědí jak správně vařit! Ještě jsme ani nedojedli, když k nám přispěchal poslíček a přinesl nám telegram. Byl pro policejní stanici v Sheltonu:

Od:Admirál Jeffeson, zástupce ministra pro námořnictví
Pro: Sherlock Holmes -Shelton
Po osobní intervenci u superintendanta Higginse bylo dohodnuto okamžité propuštění z vazby Toma Diggse. Příslušné listiny budou dodány následně obvyklou poštou.
Lestrade.


Holmes mi telegram podal se slovy: „ Když tohle Lestrade psal, tak mu asi lehko nebylo, co myslíte?“
Překvapila mě jeho dobrá nálada. Vždyť jsme tu stále měli nedořešený případ a dvě záhadná úmrtí! Odebrali jsme se do věznice, kde Holmes předložil zmíněný telegram, ale oba policisté váhali.
Krčili rameny a namítali: „Promiňte pane, ale telegram není oficiální listinou. Policejní předpisy se o ničem takovém nezmiňují. Když uposlechneme, může nám později být kladeno za vinu, že jsme měli počkat, až z ústředí přijdou potřebné úřední doklady.“

„Na druhou stranu by váš nadřízený patrně nelibě nesl, když neuposlechnete jeho příkazu, byť přišel neoficiální cestou. Mohli by jsme to vyřešit tak, že by jste ho propustili, ale jeden z vás by ho hlídal, dokud by z Londýna doklady nedošly. Co vy na to?“

Dohodli se pohledem, kývli na souhlas a za chvilku již kulhavý stařík přiváděl Diggse. Ten se chtěl před Holmesem vrhnout na kolena, ale ten ho jemně, ale pevně zadržel: „Budu vám do smrti vděčen, že jste mě z téhle šlamastiky vytáhl pane Holmes!“

„Ještě není konec, budu potřebovat vaší pomoc. Půjdete se mnou do Sheltonského majáku?“ „Udělám pro vás všechno, co budete chtít, jen jestli dovolíte, rád bych se zastavil u své ženy, ona je doma celá ustaraná.“
„Dobrá, sejdeme se u majáku.“
Už podruhé toho dne jsme sestupovali schodištěm dolů na pobřeží a vešli dovnitř. I když jsem byl velice zvědav, rozhodl jsem se udržet svou zvědavost na uzdě, protože jsem tušil, že Holmes vymyslel nějaký fígl, ale zaboha jsem nedokázal přijít na to, jaký.

Netrvalo to dlouho a vstoupil Diggs v doprovodu jednoho z policistů a Holmes mu řekl: „Dělejte prosím nyní totéž co tehdy, když došlo ke zmizení pana Ownera.“
Muž váhal.
„No tak! Říkal jste mi, že jste vešel dovnitř a…….? Co dál? Záleží na tom vaše svoboda, tak se snažte si vzpomenout!“

„No ano, vešel jsem dovnitř a první co jsem udělal bylo, že jsem vypnul klakson. On byl zase porouchaný a měl falešný zvuk!“
Holmes na okamžik strnul, jakoby do něj uhodil blesk. Trvalo to snad jen minutku, možná ještě méně, ale pak náhle začal spěchat: „ Lano. Máte tu nějaké lano? No tak pohněte člověče!“ pobízel Diggse, který si patrně myslel, že se Holmes zbláznil.
„Jistě hned vám ho přinesu.“ a odkvačil do vedlejší místnosti, odkud se hned vrátil a nesl dobře dvacet stop dlouhý solidní konopný provaz. Holmes si ho přivázal kolem pasu, podal mi druhý konec a začal nás instruovat: „Vy Diggsi chvíli počkáte, až vystoupáme nahoru a pak spustíte klakson, ale jen na malý okamžik rozumíte?“

Oslovený kývl na znamení, že je s rozkazem srozuměn.
My dva jsme vyšli nahoru a teď se Holmes obrátil na mě: „ Vy Watsone zůstaňte zde pod schody a pozorujte, co se bude dít. Kdybych se začal chovat divně, přitáhněte mě prosím.“
Sotva vstoupil na plošinu, ozval se klakson. Holmes se chytil za hlavu, jeho tvář se zkřivila bolestí a zapotácel se. Ačkoliv i mě ten šílený zvuk drásal nervy, zatáhl jsem silně za lano a přitáhl ho k sobě. Padl mi do náruče téměř bezvládně, ale brzo se vzpamatoval. To už Diggs dole opět klakson vypnul.

Sházeli jsme opatrně dolů, vzájemně se podpíraje. Byl to ošklivý zážitek, ale nyní když jsem měl opět jasnou mysl, jsem pochopil, co se tu událo.
Ti dva dole na nás koukali jako na nějaké zjevení.
„V pořádku pánové, jen jsem dělal menší experiment,“ uklidňoval je Holmes,
„děkuji, že jste mi byli nápomocni.“

Bylo pravdou, že už v mnoha případech prováděl na sobě řadu experimentů i s velmi nebezpečnými jedy.
„Vás,“ obrátil se na Diggse, „už tu není v tuto chvíli zapotřebí. Můžete se vrátit domů. Věřím, že příslušné listiny dojdou ještě dnes a my Watsone, se vrátíme do Londýna, ale ještě cestou uděláme malou zastávku.“
Ta zastávka, o které Sherlock mluvil, se týkala Sheltonské pošty odkud poslal následující telegram:

Od: Sherlock Holmes- Shelton
Pro:Admirál Jefferson, ministerstvo námořnictví.
Vracím se do Londýna. Bude mi ctí pozvat vás dnes večer na návštěvu.
Holmes




Jednou z dalších vlastností Sherlocka Holmese, byla jistá teatrálnost, s kterou předváděl výsledky svého pátrání a já mu jeho vystoupení rozhodně nehodlal zkazit a tak když přišel admirál, stáhl jsem se trochu do pozadí.

Po nezbytných úvodních zdvořilostech admirál usedl a bylo na něm vidět, že je velmi zvědavý a nedočkavý.
Holmes si to ale vychutnával a začal zvolna:

„Musím se přiznat, že zpočátku to vypadalo, že události, ke kterým došlo v Sheltonském majáku jsou opravdu velmi záhadné. Já však, stejně jako vy, věřím, že pro vše je možné najít přirozené a logické vysvětlení. Jak jsem pronikl stále hlouběji do případu, byl jsem si jist, že k žádnému zločinu nedošlo. Otázkou tedy pak bylo jak vysvětlit smrt dvou ostřílených bývalých námořníků. Ač se to zdálo být nepravděpodobné, logickou odpovědí bylo, že v obou případech došlo k sebevraždě. To naráželo na další problém. Z jakého důvodu by tito dva muži, kteří krom služby na majáku neměli nic společného, páchali sebevraždu? Hledal jsem spojovací články. Tím prvním byla Diggsova zmínka o tom, že za bouře bylo otevřené okno na věži. Další už je jen věcí dedukce a rutiny.

Události se podle mě seběhly takto: Instalovaný systém zvukové výstrahy byl velmi poruchový a musel být často seřizován. Zatímco za pěkného počasí ho prostě strážný vypnul a teprve pak ho šel opravit, za bouře se to Stevens i Owner báli udělat, v obavě, že by mohlo dojít k nějaké katastrofě a tak se vydali nahoru opravit klakson, aniž ho vypnuli. Tam pak byli zasaženi sonickým zvukem, který je dovedl až k šílenství a následnému skoku z okna …

Admirál na Holmese zíral zcela fascinován a téměř nebyl mocen slova: „To co mi tu říkáte je naprosto fantastické. Musím se přiznat, že když o vás váš bratr Mycroft mluvil jako o geniálním muži, myslel jsem si, že je to nadnesené, ale teď vidím, že měl naprostou pravdu. Pane, jsem vám zavázán, že jste tak skvělým způsobem a taky velmi rychle pomohl vyřešit náš problém. Hned zítra dám příkaz k výměně toho zařízení, to buďte ujištěn. Rozhodně se také v radě zasadím o to, aby vám byla přiznána patřičná odměna.“

Sotva se za admirálem zavřely dveře, zamnul si Holmes spokojeně ruce a řekl:
„Nevím jak vám Watsone, ale mě na tom mořském vzduchu pořádně vyhládlo, nepůjdeme někam na pořádnou večeři? Což francouzská restaurace?“
„Francouzská jídla jsou příliš fádní.“ namítl jsem.

„A co by jste tedy řel indii?“
„Indických jídel jsem si dosytnosti užil za své vojenské služby.“
„Co by jste tedy navrhoval?“
„Není nad dobrou anglickou kuchyň. Jestli dobře cítím, pak paní Hudsonová právě vytáhla z trouby jablečný koláč, co vy na to?“
„Jablečnému koláči paní Hudsonové nikdy nelze říct ne…“


Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku