Autor :
© ©Karel Šlajsna
Název :
ROGER TAYLOR - ŽERTÍK
( Povídka z autorovy knihy ROGER TAYLOR, ke stažení zdarma z naší knihovny)
ROGER TAYLOR - ŽERTÍK
Cesta na planetu Liberty se pro Rogera měnila v noční můru.
Poskoky byly stále častější a chvílemi poblikávala i světla na řídícím panelu. Vzduchové přepážky se s třeskem zavíraly a otevíraly. Reproduktor začal chrlit jednu špatnou zprávu za druhou: „Porucha generátoru… nouzové zdroje nelze nastartovat… systémy chlazení selhávají… motory se přehřívají a bude nutné je vypnout… motory vypnuty… dálková parabola mimo provoz…“
Hlas zaskomíral až se srdceryvným zasténáním zmizel do ztracena.
„Tak to je konec,“ říkal si Roger, ale pak si uvědomil, že loď není až tak tichá jak by měla při tolika poruchách být. Z repráku se linula tichounká melodie Williho Belsona: Mléčná dráha v tvých očích., kterou právě vysílala První mezihvězdná. Po chvilce byla píseň přerušena a jakási slečna se rozplývala nad fan-tas-tic-kou limonádou.
Roger přemýšlel: Jestliže hraje První mezihvězdná znamená to, že nastavení paraboly je v pořádku a rádio též funguje, což znamená, že fungují i generátory energie. Přešel ke stěně a použil osvědčeného triku. Vyndal z kapsy kovový dozimetr, přiložil ho ke stěně a podržel v ústech. Ucítil slabé chvění. To znamenalo, že motory běží a ten pitomej kovovej mizera se mu snaží namluvit opak.
Vrátil se do kabiny a zachmuřeně pozoroval displeje ukazující chvílemi fantastické hodnoty nebo se líně válíci na nule. Roger se tvářil stále zachmuřeněji, až se nakonec kabonil jako čert. V tom blikání ustalo a prudce úspěšná dáma, oblečená pouze do staromódních brýlí, medovým hláskem sdělovala světu sladké tajemství své úspěšnosti: „ Cestuji v lodích firmy Summers a používám pouze elektroniku Summers! Summers, nejlepší firma v tomto vesmírném kvadrantu!“
To byla poslední kapka do číše Rogerovy trpělivosti. Vyrazil jako bůh pomsty k servisní skříňce s nářadím.
„Co je pane? Máte nějaký problém?“ ozvalo se za ním civilně.
Roger, který ve vzteku nenašel ve skřínce kladivo, popadl obrovský hasák, bleskově se otočil a s napřaženým nástrojem se hrozivě přibližoval k pultu, odkud se ozývalo zděšené: „ Né pane, prosím nedělejte to!“
„Tak koukej vysypat, co tohle všechno mělo znamenat.“
„To jako co?“ kroutil se hlas computeru.
„Tady to všechno.“ upřesnil Roger.
Ještě chvilku vedli debatu v tomto duchaplném tónu, kdy ovládací pult argumentoval hlavně tím, že se násilí neslučuje s doktrínou o používání inteligentních jednotek, zatímco Roger odpovídal nadávkami ze svého bohatého repertoáru.
Nakonec se dočkal omluvného: „ Promiňte pane, to byla jen taková malá pomstička za to, že jste do mě bušil v době sebekontroly. Takový malý žertíček. Už se to nebude opakovat.“
„Tak žertíček?“ opáčil Roger, samolibě se zachechtal a zavelel: „Hlas polohu!“
Reproduktor bleskově vychrlil řadu čísel.
„Dobrá,“ řekl Roger smířlivě, odložil hasák vedle sebe a pokračoval: Tak naber konečně směr na Libertu a už žádné pitominky.“
Otevřel skřínku, vyndal baculatou láhev, dopřál si pořádný lok, rozvalil se v křesílku a řekl: „A můžeš mi pustit První mezihvězdnou a bez reklam prosím.“
Zazněla hudba a Megera Bársová chrčela něco o lásce velké jako rudý obr, ale její zpěv byl vbrzku doprovázen Rogerovým mohutným chrápáním.
Prázdná láhev mu vypadla z ruky a jak se loď mírně kolébala sem a tam putovala po podlaze sem a tam.
Objevil se reklamní agent mýdlového koncernu, ale když viděl spícího Rogera jen decentně zamlaskal a zmizel. Láhev ukončila svou pouť, když se zaklínila v odpadním otvoru. Loď si to metelila k Libertě a Roger? Pololežel v křesle, pochrupkával a snil si o bledé dívce, kterou potkal na Edenu XII…..
Ulož tuto stránku
Vytiskni tuto stránku