Autor :
© ©Karel Šlajsna
Název :
MARY CELESTE
( Poprvé zveřejněno v autorově blogu "SFINGA -
povídky" na http://shinen.webgarden.cz/ )
Bylo by jistě naprosto neodpustitelné, kdybych opomenul velmi často probíranou záhadu lodi Mary Celeste.
Záhadologové podle svého temperamentu zdůrazňují nejasnosti případu, zatímco druhá strana je zlehčuje, nebo zamlčuje zcela. Aby zmatek byl ještě větší, byla o této záhadě napsána celá řada příběhů, z nich některé přešly do folklóru a jsou presentovány jako skutečnost. Vyznat se tedy v tom, co je pravda a co později domyšlená fikce je dnes opravdu velmi těžké.
MARY CELESTE
Bylo by jistě naprosto neodpustitelné, kdybych opomenul velmi často probíranou záhadu lodi Mary Celeste.
Záhadologové podle svého temperamentu zdůrazňují nejasnosti případu, zatímco druhá strana je zlehčuje, nebo zamlčuje zcela. Aby zmatek byl ještě větší, byla o této záhadě napsána celá řada příběhů, z nich některé přešly do folklóru a jsou presentovány jako skutečnost. Vyznat se tedy v tom, co je pravda a co později domyšlená fikce je dnes opravdu velmi těžké.
Už první záhadou je, jak vlastně loď vypadala. Dochovala se jen kresba, u které ovšem není zcela jisté, že jde o Mary Celeste.
Na obrázku je vyobrazen menší dvojstěžník odpovídající zhruba škuneru, ale píše se též o brigantině.
Loď vyplula z New Yorku 5. 11. 1872 s nákladem soudků s denaturovaným lihem a měla namířeno do Janova. Pro tuto cestu prý neměl její kapitán Benjamin Biggs dostatek posádky a tak pořádal svého přítele kapitána Morehouse, aby mu pár mužů půjčil. Také na tuto cestu vzal sebou manželku a malou dcerku.
Stojí jistě za zamyšlení, že to byla právě loď Die Gratia s kapitánem Morehouse, která 4. 12 našla opuštěnou Mary Celeste poblíž Azorských ostrovů. Měli prý tam dohodnuto setkání. Dobrá, ale jestliže Mary Celeste plula pravděpodobně osm dní bez posádky, jak to, že se sama dostala do míst setkání?
První důstojník, který se s několika muži k lodi vydal, provedl první obhlídku a konstatoval několik skutečností:
1/ na lodi nebyla žádná posádka
2/ nebyly nalezeny ani žádné známky zápasu
3/poklopy do nákladového otvoru byly otevřeny. Jeden byl jakoby ve spěchu odhozen, druhý pak ležel vedle otvoru.
4/ několik soudků s lihem bylo poškozeno
5/ v nákladovém prostoru byla voda, která sem vnikla ( jak se později zjistilo) průsakem skrz malé poškozeni měděné obšívky lodi. Množství vody, ale nebylo nijak dramatické, aby bylo nutno loď opustit.
6/chyběly některé navigační přístroje, naopak většina jídla a pitné vody byly na palubě.
7/ podle některých pramenů byla okna kapitánské kajuty zabedněna
8/ další „úpravou“ měly být fošny upevněné na bocích lodi.
9/ na bocích lodi mělo být podélné poškození
10/ poslední zápis v deníku byl proveden 24.11. 1872
11byla nalezena/ břidlicová tabulka ( byly používány na krátkodobé záznamy) na které rukou navigačního důstojníka bylo vyškrábáno:
Franceska, moje drahá a milovaná žena.
Následně na Die Gratia proběhla porada, na které bylo rozhodnuto, že část posádky přestoupí na Mary Celeste a obě lodi poplují do Gibraltaru.
Zde kapitán Morehouse celou událost ohlásil a nárokoval si odměnu, která mu za nález lodi náležela. Z Admirality přijela komise, která loď bedlivě prohlédla, ale odměnu odmítla vyplatit, naopak vyslovila podezření, že posádka Die Gratia
se lodi zmocnila násilím, posádku povraždila, aby tak mohla získat peníze za nálezné.
Později ale loď prohlédli i detektivové ze Scotland Yardu a nenašli stopy, které by svědčili o tom, že zde došlo k násilí. Po několika letech tahanic se tak osádka lodi Die Gratia přeci jen dočkala odměny.
V žádné literatuře jsem bohužel nedohledal, co se s lodí Mary Celeste dělo dále, ale lze předpokládat, že byla opravena, přejmenována a dále používána.
Zatímco pro detektivy ze Scotland Yardu práce skončila konstatováním, že k žádnému zločinu nedošlo, případu se chopili četní literáti, kteří „nacházeli zápisky ve staré truhle“ nebo zaznamenávali „ výpovědi svědků na smrtelné posteli“ a vysvětlovali záhadu všelijak. Další příběh pak do případu zatahují i mimozemšťany, kteří posádku unesli.
Ponechme ale tyto literární výplody stranou: Případem se totiž zabýval také britský námořní specialista J.G. Lockhardt , který prostudoval jak protokoly komise admirality tak i hlášení detektivů, kteří jak již jsem napsal, loď prohlédli opravdu velice důkladně- dokonce porovnávali popel z tabáku v dýmkách a konstatovali, že byl použit tentýž tabák, který byl ve vlastnictví posádky. Také provedli analýzu skvrn na šavli, která byla nalezena v kapitánově kajutě- panovala totiž domněnka, že jde o skvrny od krve.
Tvrdí, že celou záhadu lze vysvětlit právě nákladem, který loď vezla.
Domnívá se, že soudky s lihem nebyly v podpalubí dobře uloženy a proto během cesty došlo k jejich poškození a 24.11. došlo k výbuchu nahromaděných alkoholických par. Exploze odhodila jeden poklop, druhý pak kapitán nechal otevřít, aby nákladní prostor odvětral. Protože se však obával, že by mohla vyletět do povětří celá loď, nechal spustit jediný záchranný člun, naložili na něj přístroje a odpluli kousek od lodi, kde hodlali počkat, až se loď odvětrá.
A tehdy asi došlo k neštěstí, když se loď při náhlém poryvu větru prudce pohnula a lano kterým byli spojeni, přetížený člun neudrželo a přetrhlo se. Zpět na palubu už se posádce dostat nepodařilo…….
Musím se přiznat, že toto vysvětlení zní velmi přijatelně.
Je ovšem třeba napsat, že tento expert se snažil vše vysvětlit co nejjednodušším způsobem a některé výše popsané podivnosti prostě pominul. Na druhou stranu musím poctivě přiznat, že mohou patřit k těm, které byly do příběhu dodatečně implantovány.
Jistě by tu pomohlo, kdyby bylo možné znovu prostudovat ty opravdu původní zprávy a dozvědět se co přesně bylo zjištěno.
Mě osobně je divná ještě jedna věc, o které tu zatím ještě nebyla řeč a kupodivu, se zatím nikdo nad tím nepozastavil:
Není podivné, že když kapitán Morehouse zapůjčil část posádky na Mary Celeste, zůstalo mu ještě dost lidí, aby je mohl potom znovu rozdělit na obě lodě? Čím to, že pak bylo možno obě lodě ovládat jen se zbytkem posádky?
Vím, že je to opravdu hrůzná představa, ale ono „ zapůjčení“ a pozdější setkání je nanejvýš podivné a podezřelé a dělá to dojem, že Mary Celeste možná zcela opuštěná nebyla a na místo setkání jí dopravila právě ona zapůjčená část posádky.
Možná to bylo naplánováno vše dopředu…
Samozřejmě je možná i alternativa, že k roztržkám mezi původní částí a novými námořníky docházelo až během plavby. Kapitán proto dal zabednit svou kabinu, aby zde vytvořil chráněné zázemí pro svou rodinu. Pokud by útok byl proveden v noci, nemuselo vlastně ani k žádnému boji dojít. Když dorazila Die Gratie, rozhodl se kapitán zločin své posádky krýt a loď „poupravili“ tak, aby to vypadalo, že ji posádka opustila sama dobrovolně.
Naklad měl cenu 42000 dolarů a odměna činila jednu pětinu tj. 8500 dolarů a to tehdy byly opravdu velké peníze.
Nad některými aspekty tohoto případu tedy stále zatím zůstávají otazníky.
Ulož tuto stránku
Vytiskni tuto stránku