E=NIGMA

Autor : ©J.B.Hurych
Název : ZATRACENÁ FILOZOFIE

Především se musím omluvit za název této eseje, který může být klamný: filozofií zde myslím tu v širším slova smyslu, tak jak se používá všeobecně, ve smyslu "systém myšlení nebo myšlenkový program". Tak se například říká "moje životní filozofie je . . ." (rozuměj styl života, jeho smysl a můj osovní vztah ke společnosti vůbec). Dokonce existuje třeba i "filozofie naší fimy", není to teda jen nějaký ten souhrn přednášek či výcuc z knih, jak se to učí na univerzitách, ale naopak něco, co je opravdu dobré k životu :-).
Podobně slovo "zatracená" zde není nadávkou, ale prostě označení filozofie, kterou jsme už jaksi zatratili anebo pokud jsme ji kdy měli, postupem času jsme ji ztratili . . .

ZATRACENÁ FILOZOFIE
Ano, každý totiž nějakou tu svou filozofii máme, jakési zásady do života, které jsme pochytili, když jsme začínali rozum brát, případně je později i muslei změnit. Oni totiž rodiče a škola nám servírovali filzofii, kterou zaměstnání a nakonec i naše životní zkušenosti - které byly už od začátku zcela v rozporu s tou prefabrikovanou filozofií - nám na každém kroku říkaly něco jiného.

Vzpomínám, jak nám náš tříďas na gymplu, doktor Holubář, (který prožil i koncentrák - byl tam zavřen jako student po Opletalovské razii ), jednou na schůzce u výročí tuším 10 let po maturitě popisoval názor jednoho rodiče: "No jo, ale když můj syn bude slušný a ohleduplný, tak se ani nedostane do přecpané tramvaje a příjde pozdě do práce" :-). A protože byl náš tříďas i skvělý pedagog, nechal nás, abychom si udělali závěr sami.

Z toho reálného světa pak k nám přišlo zklamání a s ním i naše obviňování. Obviňování ne nás samotných, že jsme si se slepou důvěrou vybrali z těch životních filozofií to, co sice nepracuje, ale zato velmi dobře zní. Ne, první nás napadlo obviňovat ty, kteří nám lhali, ač dobře věděli, že to nepracuje. Co na otm, že na naší škole v Libni byl velký zlatý nápis "BOJ SE BOHA, MILUJ VLAST, PRÁCI A VĚDU" - a komunisté ho tam přehlédli a nechali i po únoru.- ne, nějak jsme se to těch hesel nezamilovali. A při našem zklamání a sebelítosti jsme vylili, jak se říká na západě ,"vaničku i s dítětem". Tu prastarou životní filozofii, kterou pohřbily dvě války a jedna spřátelená invaze, s následující hovnormalizací, jsme prostě časem "zatratili " - a vyslovolali jsme teď to slovo "zatracená" jen jako nadávku.

Říkali jsme tomu školní či rodičovské oblbování, obyčejná lež či jinak. brali jsme to jako zradu na nás, mladých a nezkušených. A vytvořili jsme si filozofii jinou: nikomu nevěřit, nikomu nic zadarmo nedat, hrabat jen pro sebe a pod sebe a hlavně se už nikdy, nikdy nedat podvést.

A přece i nás zase podvedli a podvádějí znovu. Proč? Protože člověk v životě musí alespoň něčemu věřit.a my jsme hledali, komu se ještě věřit dá. Někteří našli cestu k náboženství, jiní se zavřeli v rodině, jiní se stali cyniky. Ti primitivní se dokonce řídili heslem "kdo nekrade, okrádá rodinu". To ale už nebyla filozofie, to byl hloupý vtip. Vtip, který se vymmstil na nás samotných. Podváděli jsme jen sebe sama a jiní podváděli a podvádí nás všechny.

A se zlodějnou přišlo i všeobecné lhaní. Nejen účelové (aby nás komouši nezavřeli), ale i to obyčejné, prostě jen tak, ze sportu. Nepochopili jsme totiž, že tta pravá filozofie je jen filozofie pravdy. Od obyčejné lži je jen krůček s soustavnému sebeobelhávání. Dělali jsme pak i to, co jsme nemuseli, někteří z podlézavosti, jiní v hloupé domněnce, že se to musí. a se zatracením jedné filozofie jsme pak našli jen tu otrockou.

Ale která je tedy ta pravá filozofie? Nehledejme ji u filozofů - ti si jen hrají se slovíčky a hádají se mezi sebou - pro něž jako kdyby okolní svět neexistoval. Hledejme ji raději v sobě: už kdysi jsem psal, že největší dobrodružství není cesta ven, ale cesta dovnitř. Musíme být především pravdiví sami k sobě. Jen pravdou se dopracujeme ke svbodě, té. kterou jsme sami dávno a navíc dobrovolně zatratili a ztratili.

Ptáme se, proč nám ta naše otrocká životní filozofie nepracuje. To je jednoduché: protože neobsahuje pravdu. Ale proč je pravda tak důležitá? To je otázka, na niž by odpověď sama zabrala nejméně celou knihu. Mohli bychom začít od definice, co je vlastně pravda, nebo že lhaním obelháváme (a ponižujeme) hlavně sebe, či že pravda je jediná cesta, jak se lidé mohou dohodnout, žít společně i individuálně, atd.

Bez pravdy by tptiž neexistovalo přátelství, pomoc druhému v jeho potížích, úcta člověka k člověku. a neexistovala by ani svoboda. A nakonec to hlavní: když začneme lhát, kde se máme zastavit? Prezident Masaryk kdysi napsal, že státy se udržují tak, jak vznikly: v demokratickém státě se budou lidé bránit vší silou despotismu a ve státě totalitárním zase nelze provozovat demokracii. i na otroctví si totiž lidé časem zvyknou . . .

Vtip je v tom, že fiozofie lži nás také nikdy neuspokojí: naše podvědomí nám nikdy nedovolí radovat se úplně z toho, co jsme si vylhali či nakradli. To podvědomí, které nemůžeme obelhat, ta samo-cenzůra, která se často objeví nečekaně a jakoby "zrádně". A to stačí k tomu, abychom s tím jaksi nikdy nebyli spokojeni - nemluvě o tom, že lež rodí i nepřátelství a nenávist a strach.

Co dodat: pro některé nás už je pozdě, jiní to naopak pořád ještě nepochopili, ale mají šanci. Pro nškteré bude pořád ještě "moc brzo", patrně až do smrti. Jenže pak už na ničem opravdu nezáleží . . .

Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku