E=NIGMA

Autor : ©J.B.Hurych
Název : DEMO-DEMAGOGIE

Vlastně jsem tohle chtěl nazvat "O demokracii", ale už samotná to jméno, odvozená od řeckého DEMOS=lid (ale též plebs, proletariát či jenom dav - to vše jsem pod tím jménem našel v encyklopedii ) a KRATOS = síla (ale též vláda) , je absolutně nejasné. Spojením obou totiž vzniká ještě nějasnější výraz DEMOKRACIE ( též lidovláda) ale někteří si to vykládají jen jako rovnostářský stát (rozuměj s rovnými právy, ale ne už povinnostmi :-).

Často se navíc v demokracii předpokládá, že občané jsou nejen rovnoprávní, ale i rovnocenní. Tam musíme být značně opatrní - já například vím, že nikdy neuběhnu stovku jako nějaký rekordman :-). Mě to nevadí ale rovnocenný mu v oboru běhání nejsem :-). Podle pochybných zásad naopak mají právo na sociální podporu nejen nemocní a neschopní, ale i lenoši a podvodníci, kteří jenom dojí státní peníze.

Jak už kdysi řekl Winston Churchill : "Demokracie je nejhorší systém vlády, vyjma těch ostatních, co už byly vyzkoušeny." A tady pozor! On totiž vůbec NEŘEKL: "Demokracie není dobrý systém, ale je to ten nejlepší, co máme" - takovou blbost říkají jen dnešní demagogové, protože si to buď špatně přečetli anebo úmyslně lžou. Byli bychom totiž na tom hodně špatně, kdyby to, co máme, bylo už to nejlepší . . .

DEMO-DEMAGOGIE
Co tedy vlastně Winston řekl? On defakto řekl jen toto: "Demokracie je špatný systém, ale z těch, co známe, to není ten nejhorší. " Chápete ten rozdíl? Je to jako když řeknu: "Petr není nejhorší ze třídy" a Pavel to překroutí jako "Petr je nejlepší ze třídy".. . Já říkám, že Petr není až ten třicátý (ve třídě řekněme o třiceti žácích a žákyních) - on může sice být první, ale stejně tak dobře jen druhý, třetí nebo až 29tý. Ale podle Pavla můsí být jen a jen ten první. Asi Pavel nebyl ve škole, když vykládali logiku. Anebo lže.

Winston dobře věděl, že demokracie je chápána různě, ne jako praxe, ale jako ideál. Mluví pro to i jiný jeho citát: "Nejlepší důvod proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem." Názory průměrného voliče jsou totiž velice naivní, už proto, že si do nich jen promítá svou představu, tedy to, co on si myslí o demokracii, že by měla být ale není. Bylo by snadnější sepsat, co demokracie není, ale opět, i to by byly jen subjektivní názory.

Naivní jsme totiž v případě chápání demokracie my všichni. Kdysi mi v Londýně jeden Řek tvrdil, že pravá demokracie byla jen ta ve starém Řecku. "Asi proto, že tam měli navíc ještě otroky, ne?" podotkl jsem ironicky. Ano, otroci tam byli, ale ti nebyli ani ten 'demos' ,takže už tehdy to slovo mírně zapáchalo. Demokracie totiž má také matku, říká se ji Svoboda :-).

Ale vážně, co vlastně víme o demokracii? Nemyslím zrovna hlášky komunistů, kteří demokracii nahradili rudým fašismem, nebo dokonce ty ignoranty, kteří vymysleli onen pitomý termín "lidová demokracie" tj. "lidová lidovláda". Ne, člnové toho gangu znali jen "diktatůru proletariátu" (tj. koho, čeho) , kteroupochopili jako "diktatůru proletariátu" (t.j. komu, čemu - nám všem , co jsme pracovali).

Už samotný termín "lid" je velmi nebezpečné definovat. Něco jiného byl ten "lid" v Německu, co byl převážně pro Hitlera a něco jiného, ten "lid", co byl proti němu (defakto jen slabá menšina). Něco jiného je také "lid" a něco jiného jsou "lidé" (lidově: lidi :-). Lid bojoval za lepší zítřky, zatímco v lágrech byli mučeni a zabíjeni lidé. Lid se zřejmě nechá oblbovat, ale lidi už tak snadno oblbnout nejde. A když si některé strany dají slovo "demokratický" přímo do názvu - no to už opravdu zapáchá. To už zavání smrdutým "lido-klamáním" neboli demo-demagogií.

Slovo "demokracie" je výraz, jehož význam jaksi zlaciněl, téměž zbankrotoval. Podle mého výzkumu tptiž většina lidí rozumí pod slovem demokracie něco jako "rovnostářství". Ale historie nám nejednou ukazuje proradnost takového značkování - vzpomeňme jen na to, jak Napoleon dokázal změnit heslo revoluce "Volnost, rovnost, bratrství" na stát plný špiclů, zbohatlíků (nouveauu riche) a ze svých bratrů pak nadělal různé krále.
"Rovnost" je totiž heslo ukřivděných; bohatí rovnost už mají a když ne, tak si ji koupí :-). Ano, touha po rovnosti plyne z pocitu křivdy, i když je to někdy jen závist, anebo dokonce nenávist k těm, co mají té rovnosti více (jak už řekl Orwell). Rovnost je také jen idealistická představa: zadnice na vyšších židlích na tom jsou a vždy budou podstatně lépe.

Navíc rovnostáři nechtějí stejná práva, oni chtějí STEJNÝ majetek, STEJNÉ automobily a STEJNÉ domy jako mají ti bohatí. dejte jim to a zmlknou. Na to ale prostě společnost nemá, aby byl každý bohatý :-). A kdyby se to rozdělilo, určitě by to na všechny nestačilo. A rovnostáři to ví a tak chtějí od těch druhých JEJICH majetek, JEJICH automobily a JEJICH domy, tedy jen konfiskaci a bohatství se pak rozdělí jen pro politickou elitu . Jim stačí jen to, když ONI budou bohatí. Heslo "Každému podle jeho potřeb" lze splnit jen všeobecným snížením potřeb na nějakou malou hodnotu a skončí to jako socializmu: každý má jen to, co si nakradl. Lepší rovnostářství snad ani nemůže být :-).

A přesto jsou země, kde jejich systém pracuje poměrně dobře, i když se slovem demokracie neohání. Asi proto, že si jejich občané uvědomili, že demokracie nejsou jen práva, ale i povinnosti. Nejsou to jen požadavky, ale i sebekázeň. tj. nezávidět a nekrást.

Nemusíme tomu říkat hned "demokracie", stačí, že mají svou, "demokratickou" vládu. Ne tu, co to má jen v názvu a pak s tím jen masíruje voličské ego před volbami, ale tu vládu, co má demokracii v srdci. Taková vláda nemusí mít jen parlament a - poměrně impotentní - senát, ale hlavně snahu se dohodnout jako lidi a naít nejlepší optimum. Vládu, která se nepodělá, když jí vyhrožují minority ale hledá spravedlnost. Země, které mají třicet politických stran, ještě nejsou o to víc "demokratičtější".

Ale s takovou demokracií musí jít i svoboda člověka. To ovšem znamená i "svobodu od" , od nátlaku, klamu a demagogie.

V zemi, kde si vás koupí lacinými hesly nebo i jen volební polévkou, se prodává lidový hlas zatraceně levně. A pak spadla klec - vyhráli ti. co uměli lépe lhát. Tam se může změnit stav i v anarchii nebo v malou či velkou diktaturu. Ale bude se tomu pořád říkat "demokracie", vsaďte se.

Ano, filozofové už dávno potvrdili, že revoluce požírá své vlastní děti. Podobně má i demokracie v sobě zárodky své vlastní smrti. Důvěra občanů se časem mění ve všeobecnou nenávist ke vládě a ta je i příčinou odumírání posledního zbytku demokracie.

Ale vraťme se zpátky k Winstonovi: on naznačil, že snad existují ještě nevyzkoušené způsoby vlády, které mohou být lepší než ta naše pořád citovaná a znásilňovaná demokracie. Že by některé z nich pracovaly i lépe? Asi ne, pokud ta demokracie bude jen v hubách politiků. Ale hlavně: "Nejsou na to lidi" . . .

Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku