E=NIGMA

Autor : © ©Karel Šlajsna
Název : VRAŽEDNÉ ZRCADLO.
( Poprvé zveřejněno v autorově blogu "SFINGA - povídky" na http://shinen.webgarden.cz/ )

Od dob, kdy jsem pracoval jako kabaretní kouzelník, jsem si zvykl žít spíš po večerech a dopoledne si přispat. To už je ale pryč a dnes se živím tím, že vymýšlím kouzelnická čísla pro kolegy.

VRAŽEDNÉ ZRCADLO
Takže když mi ráno kolem deváté zazvonil zvonek u dveří, byl jsem ještě trochu rozespalý a ne zrovna naladěný. Ale když jsem se podíval skrz kukátko, viděl jsem, že tam je detektiv Michal, můj starý známý. Otevřel jsem a on tam nebyl sám. Vedle sebe měl vypulírovaného mládence, který jak by zrovna vypadl z nějakého módního magazínu. Pozval jsem je dál, usadil je a uvařil kafe. Michal se omluvně usmál, když si do koflíčku házel čtyři cukry. Podrbal se na hlavě, jakoby nevěděl odkud má začít a pak se zeptal: „ Hele ty znáš Wawrinskiho, že jo?“

„Jistě, zrovna nedávno jsme spolu udělali kšeft.“
„A o to právě jde. Při premiéře, když ten tvůj trik předváděl, tak se něco podělalo a on zmizel úplně. Jeho manželka tvrdí, že v tom máš prý prsty ty. Wawrinski prý ti kdysi přebral nějakou tvou velkou lásku a tak ses mu teď pomstil tím, že jsi to nějak zaonačil, aby zmizel.“

„To je blbost, tomu přeci nemůžete věřit! Přeci si nemyslíte, že jsem ho odlifroval někam do paralelního vesmíru, že? Je to trik, ale nic jinýho.“
„To jistě ne,“ usmál se Michal, „ ale pomohlo by nám, kdybys nám jako autor vysvětlil, v čem ten trik spočívá.“
„Jasně, vždycky si dělám malý model, abych na něm zkoušel, jak to bude fungovat a mohl to taky pak ukázat kupci. Moment.“ a odběhl jsem do komory, kde jsem místo kompotů měl krabice, ve kterých byly schovány mé výtvory.

Našel jsem tu správnou, odnesl ji ke stolu, vyndal z ní zrcadlo, postavil ho na stůl a začal vysvětlovat: „Představte si, že tenhle stůl je potemnělé podium. Pomocnice přivezou zrcadlo v masivním rámu na předem přesně určené místo. Proč to vysvětlím potom. Ukážou na dálku divákům, že se plocha opravdu leskne a kouzelník na ní poklepe, aby tím dal najevo, že jde o pevnou neprostupnou hmotu. Pak kolem toho dělají trochu opičky a přitom zrcadlo trochu pootočí, aby nebylo plochou zcela proti divákům. Jenže zrcadlo není zrcadlo, ale lesklá folie a v okamžiku, kdy je pozornost diváků odvedena tím tancováním stranou, jedna z pomocnic ji tady za to držátko vytáhne.

Zároveň se rozsvítí tady dole to blikavé světlo, které na té lesklé ploše vytváří dojem točícího se zrcadla. Do toho se samozřejmě ozývají temné, hrozivé a hluboké tóny běžícího motoru, který tu iluzi ještě podporuje. Kouzelník si mezitím sundá sako a kravatu a rozepne si košili. To je jednak vypočítáno na efekt a jednak to dovoluje, aby měl volný pohyb. Pak vskočí do otvoru rámu. Za rámem zrcadla, jak tady vidíte, je z černé látky takový rukáv připevněný na tenké kovové výztuze. Když se v něm kouzelník ocitne, natáhne ho, aby z něj mohl vyklouznout do zákulisí.

Proto musí to zrcadlo stát na přesně určeném místě. Jakmile tlak na ten rám zmizí, pérka ho přitáhnou zpět k zrcadlu. Dámy vpředu mezitím předstírají zmatek, vypnou nenápadně světlo a ta co drží folii ji pustí. Další pérko, které folii drží, si ji přitáhne zpět do rámu. Holky okukují zrcadlo zepředu a i zezadu a jakoby nechápou. To kouzelníkovi umožní přeběhnout chodbou dozadu a objevit se ještě ve tmě v uličce mezi diváky. Pak ho jedna děvčat jakoby uvidí a ukáže na něj. Reflektor si ho najde, kouzelník se usmívá, uklání se, lidé tleskají. Konec.“

Michal uznale pokýval hlavou: „To je dobře vymyšleno.“
„A proč se to jmenuje vražené zrcadlo?“ zeptal se mladík.
„Já to původně nazval tajemné zrcadlo, ale jemu se to zdálo málo atraktivní. Jestli chcete vědět můj osobní názor, tak Wawrinski střídá holky jak ponožky. Všichni to o něm vědí, ale stejně se na ten jeho ksicht holky lepí jak vosy na marmeládu. Podle mého má zase někde nějakou novou lásku a chce jen na pár dnů zmizet té své stíhačce z očí. Odhaduji, že tak do týdne ho to přejde a pokorně se vrátí.“
„A proč by to dělal zrovna o premiéře?“ ozval se znova ten mladý.
Pokrčil jsem rameny: „Iluzionisté mají rádi teatrálnost. Vypjaté výstupy, efektní triky, velkolepé finále. Je to pro ně adrenalin.“

Michal neodpověděl, protože mu v kapse zacvrlikal mobil. Vyndal ho a mlčky poslouchal, co mu ten na druhé straně říká a tvářil se neutrálně jako hráč pokeru. Zaklapnul ho a povídá: „Tak ta předpověď ti nevyšla Čárlí. Wawrinskiho právě našli mrtvého v jeho chatě asi dvě míle odsud. Někdo do něj vyprázdnil celý zásobník.“

„Jen tak mimochodem,“ vypálil ten mladý, „ co jste dělal včera večer?“
„To jako myslíte, jestli mám alibi? Ne, tak to teda nemám. Většinou jsem sám a ani na televizi nekoukám, abych vám tu odříkal program.“
„A jak to bylo s tou dívkou, co vám ji přebral?“
To byla hodně nepříjemná otázka.

„Je to už dávno. Byl jsem do ní zabouchnutej, jak se patří, ale on ji zblbnul, tak jako soustu jiných. Začala mu dělat pomocnici a zmizeli spolu někam do světa. Pak jí samozřejmě nechal být. Už jsem ji dávno obrečel. Takový věci se stávají.“
„Takže jste na něj měl pěknej vztek co?“
„No trochu, ale pak jsem si řek, že kdyby byla ona co k čemu, tak s ním nešla. Vždyť věděla co je zač. Myslíte, že kdybych na něj měl vztek, že bych mu prodával tak prima číslo a ještě za super podmínky? Víte, dohodli jsme se, že mi zaplatí třetinu a zbytek mi bude splácet až z honorářů. Myslíte, že bych mordoval chlapa, co mi dluží peníze?“ „Můžete nám tu smlouvu ukázat?“

Michal se trochu nervózně vrtěl a pak řekl, aby trochu rozředil ten mládencův řízný tón: „ Hele Čárlí, my tě nepodezříváme, ale prošetřit to musíme, jasný?“
„To není problém.“ a sáhnul jsem do krabice, kde byl model zrcadla uložen a podal jim složku. Michal ji vzal, koukl na sumu a jen hvízdl: „Teda to je pálka!“
„Však myslím, že to číslo stojí zato ne? Je to něco docela novýho. Jistě by se to dalo ještě vylepšit, ale i takhle…“

Mládenec se asi ještě chtěl na něco ptát, ale Michal rázně dopil kafe, štouchl ho do boku a řekl: „ Tak tedy dík, že jsi nám vysvětlil ten trik. Ještě ti dám vědět, jak pokračujeme.“ A doporoučeli se.
Trvalo to skoro týden, než se u mě Michal zase objevil. Když jsem viděl, jak sladí povídám: „ Hele, tebe jednou ten cukr zabije.“

„Kdybych si neobalil nervy cukrem, tak se určitě zblázním,“ namítl, „ s tím případem Wawrinskiho jsme moc nepokročili, vypadá to na pomník. Vrah, nebo spíš bych měl říkat vražedkyně, nám tam nenechala skoro žádnou stopu, taky žádné otisky prstů. Našli jsme jen pár blond dlouhých vlasů v hřebenu. Taky se nám podařilo objevit vražednou zbraň. Je tam pěšinka, jako zkratka na parkoviště u státní silnice. Odhodila ji do takové roklinky. Bohužel ani na ní nebyly žádné otisky prstů, ale podívali jsme se i dovnitř a představ si na zásobníku otisky byly. Že neuhádneš čí?“

„To tedy ne.“
„Samotného Wawrinského! Vypadá to tak, že buď ta pistole byla jeho, nebo jí sám té holce nabil. Ty vlasy jsme dali na analýzu DNA a odebrali vzorky všem blondýnám, co s ním přišly do styku, ale jestli to neklapne, tak jsme namydlený. Dík za kafe, musím letět.“

Tedy s těmi otisky prstů mě doopravdy vylekal, i když jsem si byl jist, že jsem dovnitř na zásobník určitě nesahal.
Tenkrát Wawrinski tu mojí dívku odtáhl do Karibiku a pak jí tam nechal úplně bez prostředků. Chvíli se protloukala jak to šlo, a dělala všechno možný, pak začala fetovat a v jedné chvíli se jí zdálo jako prima nápad skočit z vysokýho útesu do moře plném žraloků.

Když se u mě Wawrinski po pěti letech objevil a chtěl koupit trik, už si na nic nepamatoval a já ucítil příležitost. Taky si stěžoval, že ho jeho žena neustále pronásleduje a že bych chtěl na pár dnů zmizet. Aby to udělal o premiéře, to jsem mu vsugeroval já, a on si myslel, že na to přišel sám a lebedil si.

Pak jsem trochu nálepkami pozměnil značku a vzhled auta a jel na to parkoviště. Otevřít jeho chatu, to byla pro mě hračka.Věděl jsem i kde má schovanou pistoli. Připravil jsem pro policii tu falešnou stopu a čekal až Wawrinski přijede. Máte pravdu, nedal jsem mu žádnou šanci, stejně jako on spoustě holek, co s nima jednal jak s hadrem. Nasypal jsem to do něj hned, jak vešel dovnitř a rozsvítil. Pistoli jsem pak odhodil do té rokle. Počítal jsem s tím, že ji tam najdou.

Zdařilý zločin je stejný jako dobrý trik. Ti druzí musí vidět jen to, co vy chcete a myslet si, že všechno je jinak než ve skutečnosti. Jistě, uznávám, že je zapotřebí mít i trochu štěstí, ale na druhou stranu: nemáte-li dobrý plán, tak je vám štěstí k ničemu.
Dnes už to můžu napsat, je mi to totiž všechno jedno. Tělo mi rozežírá rakovina a cítím brzký konec…..

Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku