Autor : ©J.B.Hurych
Název : JEDNOU VĚTOU, JEDNÍM SLOVEM.





Vymyslel jsem tuhle metodu při sestavování mentálních map podle Tony Buzana. On tam sice používal jen to jedno slovo k označení větví "stromů", které se v mapách vytváří, ale pro složitější ůvahy je třeba celá věta. Zjistil jsem totiž, že hromada idejí, nápadů a na první pohled komplikovaných myšlenek se dá - i když ze začátku s potížemi - vyjádřit jednou větou, která zahrnuje podstatu, tzv. kořen věci. Pravda, u politiků se často dá nahradit celý jejich proslov i jedním slovem, například "kecá", "lže" nabo i úslovím " neví o čem mloví" či "myslí, že jsme blbci", ale to jsou výjimky, co potvrzují pravidlo.



JEDNOU VĚTOU, JEDNÍM SLOVEM.

Proč to vůbec dělat? Protože to je vlastně i cvičení, jak najít pravou podstatu věci. Je to cesta k poruzumění daného problému a získání jiného úhlu pohledu. Že to není lehké, to je nasnadě a také netvrdím, že se to každý může naučit. Navíc je to v naší ukecané době - kdy všichni hodinu mluví do telefonu, ale většinou nic neřeknou - i jakýsi přepych: ano, více myslet, než mluvit.

Ale právě proto, že to každý neumí, je to nejen vzácné, ale dává to uvažujícímu člověku výhodu nad těmi ostatními. Obzvláště v dnešní době stádové globalizace či globálního "zestádňování". Tak například: lidé si totiž často pletou rovnoprávnost s rovnocenností. No prosím, rovnoprávnost přejme každému, ale netvrďte mi, že všichni jsme rovnocenní ve všem. To by se pak mohlo přijímat do práce nebo dávat vysvědčení jen podle abecedy. Poctivé zaměstnání (na rozdíl od politiky, kde jim projde vše, i řeči o biomase :-) totiž vyžaduje jisté vzdělání a hlavně zkušenost. Už teď sice vyžaduje Brusel zaměstnávat manažery hlavně podle typu jejich pohlavních orgánů (počet žen versus počet mužů), ale to ještě neznamená, že si muži s dvacetiletou praxí v oboru budou v budoucnu muset ještě nechat navíc udělat sexuální operaci. Byli jsme před Bruselem, budeme i po něm, pánové.

Navíc si lidé myslí, že se alespoň samostatně rozhodují - jak naivní názor! Po masovém zpracování v "mozkovém mlejnku" televize, novin a dnes už i internetu nám moc prostoru pro opravdu samostatné, originální myšlení ani nezbývá. Tam jsme naopak manipulováni nejvíc.

Vždyť i ta politická korektnost je jen stará známá, čerstvě oprášená demagogie komunistů: mysli si co chceš, ale mluvit smíš jen jedno. Pravidlo "rozděl a panuj" je dnes víc než kdy jindy také značně efektivní - je to jen rafinovaná varianta metody, jak naučit obě strany nenávidět jednu druhou a pak je OBĚ nenápadně ovládat.

Ale dost politiky, vraťme se k věci. Tedy k jejímu jádru či kořenu - jen tak pochopíme, o co jde. Uvedu příklad, třeba organizace na pomoc těm či oněm neštastníkům. Jak humánní, řekneme si, jenže takovou pomoc není zadarmo: naše příspěvky se vytratí jako voda z cedníku. Vedlejší výdaje často dosahují velké procento našich příspěvků a ti nešťastníci jsou opět odkázáni jen na pomoc boží. A nejen to: ještě se na tom po straně vydělává. Četl jsem o jisté akci "děti zadarmo do cirkusu" (rozuměj "jen jako diváci", autoři se ani neuměli vyjadřovat :-). Shánění peněz bylo svěřeno jedné firmě ve Vancouveru, která si dala za to pořádně zaplatit. Tvrdili, že dělat reklamu je dnes hrozně drahé. A že na dětičky zbylo jen 30 procent sbírky? Ještě drze tvrdili, že se to má brát jako 30 procentní zisk, a ne jako 70ti procentní ztrátu ( = skoro vše zlodějna). O děti tu prostě nešlo, jen o to, že na soucitu se dá krásně vydělat.



V případě, kde to lhaní není tak průhledné, to dá ovšem větší práci, najít tu "jednu větu", ale věřte, ono to opravdu jde. Po několika pokusech objevíte něco, čemu s eříká "opravdové porozumění" a s ním i řešení problému, například Archimédovi stačilo slovo "heuréka" (našel jsem to!) . Jeho úkol sice byl, jak zjistit falešné zlato, ale defakto šlo o specifickou hmotu, jak vám mnohý student dosvědčí.

Jiný příklad: není sice těžké vytušit, že prodávající bude své zboží chválit, ale mnoho lidí neuvažujei tu možnost, že on/ona bude i zatraceně lhát, jen aby to prodal. Trik je v tom, přijít na to, kde lže - tam je zakopaný pes. On nelže ve všem, jen o chybách jeho zboží. Většinou o nich ani nemluví, takže to vůbec nepoznáte lehce.

Uvedu jiný příklad: v poslední době se hodně propagují super-zimní pneumatiky. Ano, ony lépe sedí v zatáčce, ale co je nejdůležitější je brzdná dráha. Tu udávají při rychlosti maximálně 50 km/hod, zatímco tu opravdu kritickou, třeba při 80 či 100 km/hod už neudávají, proč asi? Uhodli jste, tam už to není tak dobré.

Tam totiž více pomohou ABS brzdy ( protiblokovací systém zablokování kol), které nejen zabrzdí na kratší dráze, ale dovolí auto ovládat i při smyku (tzv. pulzní reverzací kol), což ony pneumatiky už pochopitelně neumí .

. Ač Wikipedie tvrdí, že dnes ABS už mají skoro všechna auta, není to tak úplně pravda - není to standard, musí se za ně platit extra a hodně lidí si myslí, že je to zbytečný přepych. Vím, že mě ABS jednou zachránily život, když auto přede mnou na ledovce dostalo smyk a zablokovalo mi cestu, zatímco co v protisměru jel sněhový pluh. Měl jsem sice seper-zimní pneumatiky, ale ty by se bez ABS smýkaly vesele dál. ABS mě zastavily těsně před autem, co mě blokovalo cestu.

Proč nesrovnávali v prospektu ony pneumatiky s ABS? Protože ty frmy prodávají pneumatiky a ne ABS brzdy :-). Přitom mě ABS brzdný systém stál je tolik jako ty čtyři super-zimní pneumatiky. A nejhorší ovšem je, že lidé si kupují super-zimní pneumatiky a cítí se falešně "bezpeční".

Jiný příklad: prodáváte dům a agent vám řekne "dnes se rodinné domy hrozně špatně prodávají" a chce, abyste hodně slevili. Jenže to říkali i včera a budou to říkat i zítra - jim jde jen o komisi, prodávali by za každou cenu. Fakt totiž je, že slevíte-li, dům se lépe prodá a dostanou komisi, i když menší. Když se dům naopak neprodá, nedostanou nic. Vy, když zrovna teď neprodáte, neztratíte vlastně nic, ale slevíte-li, ztratíte desetitisíce i víc. Zde pomůže věta "naštěstí je dost jiných agentů , na které se můžeme obrátit". Chytrý agent totiž ví, že prodá-li za dobrou cenu, dostane nejen větší komisi, ale rozkřikne se to kolem a získá mu to další zákazníky. Moje žena na to šla chytře: rozhodla se předem pro agenta, který prodal nejvíc domů v okolí a to za nejvyšší ceny :-).

Správná definice problému v sobě často nese i řešení. Kdysi, ještě v Quebeku, jsem koupil staré auto a poučen zkušeností - zima je tam krutá a baterie musí být plně nabitá, abyste vůbec nastartovali. Nenastartujete-li jste-li daleko od pomoci , může jít i o život.
Tož jsem si zabudoval do nabíjecího obvodu ampármetr, ten s obojí polaritou a s nulou uprostřed. Kladný proud nabíjel a záporný vybíjel baterii, takže jsem v každé chvíli věděl, zda nabíjecí obvod (tj, generátor, relé, kabely a baterie) je v pořádku, jinak řečeno, "zda se za jízdy baterie dost nabíjí".

Až jednou: jedu do práce a místo nabíjení, baterka se sice pomalu, ale přesto vesele vybíjela. A kupodivu, nějak podivně: když jsem přidal plyn, vybíjela se rychleji (měla se naopak naopak rychleji nabíjet). Nu zapnul jsem hned můj myšlenkový procesor (po česku "mozek") a přemýšlel, zda je to slabý genrátor, stará baterie či vibrující relé. Nic se nehodilo, ale naštěstí jsem na onu zázračnou větu přišel ještě než jsem dojel do práce. Věta zněla: "V nabíjecím obvodu není jen generátor, ale i poháněcí řemen". Nebo zkráceně: " řemen, který prokluzuje". A prokluzoval při rychlejší jízdě víc, takže se generátor točil pomaleji (a jak známo, napětí generátoru stoupá s rostoucími otáčkami).

Dojel jsem do práce, utáhl řemen a ušetřil jsem si tak výměnu baterie, případně i generátoru. Mám už totiž už i zkušenosti s opravnami automobilů. Jednou větou: "za prokluzující řemen by tolik nedostali" :-) . . .
Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku