Autor : ©J.B.Hurych
Název : ANI WATERLOO DNES NEZACHRÁNÍ BRUSEL.




Nedávno jsem si pustil film "Waterloo" (1970), kde mě kromě skvělých výkonů ( Rod Steiger jako Napoleon a Christpher Plummer jako Wellington) zaujala ještě jedna věc ve srovnání k dnešku. Ač tehdy spojenecké armády svými obětmi zachránili Brusel, který leží jen několik mil odtamtud, dnes už by se na ochranu Bruselu postavilo asi jen pár byroktratů s papírovými štíty a ostře nabroušenými tužkami, počítaje v to i recyklované politiky bruselského parlamentu, které už v jejich zemích nikdo nechtěl a tak je šoupli tam. Ovšem tehdy byl Brusel symbolem Evropy sjednocené proti tyranovi. Dnes Brusel spíše připomíná samotného Napoleona s jeho diktaturou a Waterloo tehdy zaručilo Evropě padesát let potřebného míru. . .


ANI WATERLOO DNES NEZACHRÁNÍ BRUSEL.

Ano, všechno je to obráceně. Brusel se dnes nejen chová jako Napoleon, ovládající větší část Evropy. Tyrana, který tehdy umlčoval v okupovaných státech jakýkoliv projev touhy po samostatnosti a individualitě. Ovšem marně.

Jistě, dnes už každý samostatně uvažující člověk vidí, že konec EU se blíží. Jen pár demagogů se ještě snaží vsugerovat naději těm, o kterých si naivně myslí, že jim to spolknou. Ale bývalá hrdost ze sjednocení teď ustupuje, členům EU zbývá jen zklamání a strach . . .


Příčiny dané situace jsou pochopitelně zakódovány v samém principu EU. "Sjednocování" Evropy se vždy dělo ohněm a mečem a proto výsledek nikdy dlouho nevydržel - i Hitlerovi vydržela jeho tisícioetá říše jen 6 let. Moderní diktatura dnes postupuje jinými prostředky - asi se poučila - ale protože je založena na podobném bludu, může sice trvat déle, ale o to rychleji pak dojde ke konci.

Jaké jsou ty prostředky? Především se musí zachovat zdání, že lidé jsou pořád svobodní, a tak se jim pořád omlílají "výhody", které ze sjednocení plynou. Naplánuje se bohatý zítřek. a ze začátku to dokonce pracuje. Pamatuji, jak se Evropské společenství - tehdy si to ještě neříkalo Unie - vyzdvihlo hospodářsky, zrušením cel a vzájemnou obchodní spoluprací.

To by bývalo bohatě stačilo - ale pak někdo přišel na to, že se toho dá politicky využít: vždyť zde koneckonců stály příkladem USA, které ve dvacátém století předběhly ostatní státy světa hlavně nevídaným hospodářským pokrokem, který byl očividný. Jenže v USA existovala pevná politická jednota, tvrdě vybojovaná krvavou občanskou válkou. ŘešEním se stala federace: vntřní politika států byla řízena jimi samými, jen zahraniční poliitka a obrana byla řízena z centra. Hospodářství se vyvíjelo samostatně uvnitř jednotlivých států. Federální vláda jim do toho nemluvila a spolupráce všech států byla dobrovolná, to jest v zájmu vzájemného prospěchu a zisku.
(Poznámka: Mluvím tu o době minulé, dnes se už bohužel leccos změnilo, ale zásada volného hospodářství pořád existuje).

Na druhé straně se dobrovolnost se v Evropě nikdy moc nepěstovala, národní spory vždy převládaly. USA je zemí přistěhovalců, kteří podřídili své individuality ( a tehdy dokonce i jazyk) požadavku jednoty. Evropské státy jsou stále jen státy národní, plné nacionalizmu a hrdé na své odlišnosti, nemluvě o víc než dvoutisícíleté hostorii násilného - a proto krátkodobého - sjednocování, jednou z té strany, podruhé z oné, ale niikdy ne nadlouho.

A jako by tohle nestačilo, ujali se v Bruselu vlády sebezvanci a byrokrati, tedy lidé, kteří se ke sjednocení hodí opravdu nejméně: oni se živí papírem a na druhém konci produkují zase jen papírový odpad. Protože tím se dobrovolnost nezplodí, uchylují se k nekrvavému násilí: tresty, pokuty a na druhé straně podplácení těch, kteří poslouchají na slovo. Evropský parlament je už od počátku jen fraška: jsou to lidé, kteří nejsou zodpovědni nikomu. Nad nimi pak stojí ještě komisaři s absolutní mocí, asi jako politruk, kterého přidělili Čapájevovi.vojákování nerozuměl, ale dovedl vše politicky korektně vysvětlit. :-).

Bylo by to směšné, kdyby to opravdu nebyla tragedie: zde se spojilo vše špatné ze socializmu a kapitalizmu. Donedávna jim ještě pomáhala strategie "mrkve a biče", ale lidé se už dnes začínají ptát: skončí to všecko finančním krachem nebo dokonce i násilně? Zabavování úspor a vázané vklady - odkud my už tohle známe? Ovšem konec asi nebude tak hned brzy a rozhodně to nebude bez bolesti. Lidé, kteří dovedli Evropu až sem, nejsou prostě schopni ji vyvést z této krize. A "Sjednocená Evropa"? Ano, bude, ale proti Bruselu . . .


Poznámka: Kdysi jsme napsal do Enigmy čtyřdílný článek, který popisoval Napoleonovy chyby u Waterloo. Najdete jej v mé knize ENIGMA 2006, ke stažení ze jako zip nebo PDF Tyto jeho chyby se ovšem nevztahují k EU, a pokud ano, tak jen tím, že to byly chyby ze samolibosti a podceňování protivníka. Inu jako v Bruselu . . .

Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku