Autor : ©Jan Hurych
Název : SENI-ORITA ČI JEN SENI-LITA?




Nevím, kdy přesně začíná stáří - myslím to biologické - ale je mi to celkem jedno. Protože navzdory fyzické deterioraci a bolestem, je pro mě stáří otázkou čistě duševní. Jak řekl Groucho Marx, známý americký komik, "Man is as old as (the woman) he feels" což je ovšem slovní hříčka: bez toho výrazu v závorce to je známé rčení "muž je tak starý, jak se cítí", dohromady se závorkou to znamená "muž je tak starý jako žena, kterou laská" . . .


SENI-ORITA ČI JEN SENI-LITA?

Ale vážně. Dříve by to nikoho nedovolil, ale dnes a denně jsem bombardován vtipy na seniory, reklamami na domácí či zázračné léky a radami, jak to dělat, abych se "necítil tak starý". Nu ty vtipy jsou staré jako ti senioři, co mi je posílají a zázrak od žádné mediciny nečekám. A navíc se opravdu "starý " nijak necítím: můj věk mě nikdy nevzrušoval, bral jsem to vždy jen jako bod na časové ose, jako veličinu zcela zanedbatelnou vůči stáří kosmu :-).

Pokud se ovšem tím "stářím" myslí hlavně jistý duševní stav, tak i to jsem nějak zmeškal. Když jsme v 63 letech začal vydávat anglickou Hurontárii, napsal mi jeden můj čtenář, americký doktor psychologie, že si mě totiž představoval mladšího. Myslíte podle mých nedozrálých článků? - žertoval jsem, ale on to nepochopil : prý proto, že si neodvede představit někoho, který by v tom věku začal psát . . .

" Jenže já píšu už od dětství , " namítl jsem. "Asi jste poznal málo penzistů, kteří jsou plně aktivní, ne?" Přiznal se, že lidé, kterými se zabývá, jsou sice v mém věku - také výraz, který mě zvedá ze židle - ale většinou už duševně sjížděli o závod na tobogánu senility. Vzpomínám, jak jsem si ve dvaceti letech rozbil koleno při lyžování nárazem na strom. Ležel jsem pak na Bulovce, kde mi odebrali skoro celou čéšku a vedle mě jakýsi polír, který si pádem z lešení narazil páteř. Proti nám ležel osmdesátiletý děda se zlomenou nohou, ale jinak už v úplné demenci. Ten polír byl velmi statečný chlap: ležel tam v jakémsi závěsu, hýbat se nesměl a jen jednou za týden ho narovnali, aby se opatrně prošel se svou rodinou po chodbě. Bál se jen jedné věci: aby neskončil jako ten děda. "Ale my jsme vzdělaní lidé," dodával, "nám se to snad nestane.

Dnes už vím, že se to stát může každému, ale nemyslím si, že v tak velkém stáří je to tragedie. Tragedie je, když je někdo senilní a nemusí, protože se tomu ještě může bránit. Někdy je opravdu těžké rozhodnout, zda dotyčná osoba je jen mentálně líný člověk nebo opravdu nebožák, kdo "už to ztrácí", jak říkají Angličané. Nu ano, můžeme to svést na stáří, ale ruku na srdce: znám hodně senilů, kterým ještě není ani čtyřicet. Ne prosím, nejsou vůbec ještě ten živořící "vegetábl", ale senilní už jsou. Ne, nemíním tím dědečky a babičky, co vesele žvatlají s vnoučatama, ale lidi malých zájmů a ještě menších snah. Od doby, kdy skončili školu, se už nic nenaučili a svět kolem nich se ale měnil dál. Podle Darwina naše užitečnost v životě skončí, když si naděláme potomky. Ale doufám, že to myslel jen pro zvířata :-).

Lidský život má jistě větší smysl, než být jen článkem v genetické řadě slepice - vejce - slepice, ale to už patří do jiné úvahy. V našem starším věku jde vlastně jen o to udržet se v kondici, kdy nejsme zátěží pro své drahé a předmětem vtipů pro naše okolí. Prostě když už nemůžeme fyzicky, musíme se udržovat v kondici alespoň duševně. Neztrácet zájem a učit se žít i v takové kondici.

V tom nám bude ale hlavně bránit právě ta společnost, které už je dnes manipulována tak, abychom "zesenilnili" co nejdříve. V dnešní době davové psychologie (rozuměj plánovaného oblbování) je ovšem nejlepší cesta k senilitě třeba onen "politický korektismus", konzumování prefabrikovaných názorů v konzervě. Mnozí se ještě dnes s hrdostí hlásí k zelené barvě, jakožto vyjádření něčeho hrozně zdravého a neuvědomují si, že zelená je i barva hniloby a zkaženého masa. Co na tom, že "přírodní strava" může obsahovat smrtelnou bakteríi E.Coli, která je opravdu "přirodní", protože příroda umí i zabíjet.

Podobnou senilitou je sekta větrných mlynářů - která nám - i když za tuhle elektřinu platíme desetkrát víc než za jinou - budou do očí tvrdit, že je " zadarmo". To už není blbost, ale lež. Nebo si vezměme tvrzení, že "demokracie je nejlepší státní zřízení" - jistě, ale jen v teorii. Málokterý režim je dnes ještě může říkat "demokratický", protože demokracie - vláda lidu - se už dávno zvrhla na diktaturu menšin.

Nejlepším ukazatelem senility je prostě to, jak začínáme věřit blbostem, případně úmyslným lžím, které jsou vytvořeny k manipulování lidí. Nejlepším důkazem toho je Svatý Brusel s jeho novým druhem postfašismu. Ale nikdo se ebrání . . .

a oni doufají, že už jsme taka senilní, že věříme všemu. Koneckonců i zloději vidí v senlitě svého spojence: okrádání starých babiček je přece tak snadné!


Je ale vůbec možno si zachovat v tomto století zdravý, pružný rozum? Asi ne, příroda je krutá macecha. Je ale možno bránit se tpmu a tuto degeneraci zpomalit - prostě začít opět myslet mozkem . . .
Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku