Autor :
©Jan Hurych
Název : ILUZE
ČI VIZE? (Poprvé otištěno v pražském AmberZinu)
Čas
je opravdu podivná fyzikální dimenze: má sice také negativní stupnici, ale
zkuste ho obrátit zpět! Zatím to umíme jen v počítačových simulacích anebo
pomocí různých pamětí, ale ten reálný, řekl bych "biologický" čas, ve kterém
žijeme, ten zatím obrátit nejde, leda tak ve science fiction .
S tím už jsme se tak nějak smířili, i když už ne zrovna s tím, že ten čas
ovšem také pro každého z nás jednou skončí. Jak říká staré přísloví: každý chce
jít do nebe, ale nikdo pro to nechce umřít. A nejen to: čas se nedá ani zpomalit
či urychlit (při "normálních" rychlostech, pane Einsteine!), a už vůbec
ne přeskočit. Jak by se nám to ale někdy hodilo...
Je na to takový
technický vtip, elektrotechnici tomu říkají "předbíhající relé". Je to pravý
opak časově "zpožděného relé ", které zapracuje nějakou dobu po tom, co
zmáčknete tlačítko. Reverzací paradigmu vznikne tzv. předbíhající relé,
které sepne nějakou dobu před tím, než zmáčknete tlačítko. Že je to nemožné,
obzvláště bez použití jiných snímačů, např. vzdálenosti, tepla, atd? Vůbec ne,
na jedno poměrně elegantní řešení jsem přišel: stačí přece reverzovat čas a pak
můžete použít obyčejné zpožděné relé! Tento nápad zde dávám zcela zdarma a zatím
jsem na to ještě nikde nenašel žádný patent. Ale vážně, praktických použití by
bylo nespočetně: tak například byste věděli, kdy přijdou nečekaní hosté, o kolik
později vám asi tak přijde děvče na rande, atd. Jistě, takové relé se dá udělat
úplně normálně tam, kde přesně víte, kdy ten který jev v budoucnosti nastane -
ale to by nebyl žádný vtip, že ano.
Už od pravěku se lidé snažili
předvídat, co se stane v budoucnosti: ať už to bylo zjistit, kdy kolem půjde
stádo mamutů, nebo kdy zkrachuje ta která banka. Pokud se jedná o jevy
opakované, můžeme buď udělat odhad (guess) anebo použít i hrubé
pravděpodobnosti (guesstimate), případně to i poněkud přesněji vypočíst
(calculated guess). Tomu všemu se pak ovšem obecně říká předpověď neboli
forecast. Uvádím zde anglické výrazy jen proto, aby bylo vidět, že i
jinde existují různé stupně odhadů a pochopitelně i s nimi spojené druhy
problémů. V poslední době se přidružily odhady pomocí neuronových sítí,
která nám v našich odhadech přidávají další nejistotu, totiž tu, jak dalece jim
můžeme věřit.
Nu dobrá, ale jak je to u věcí či událostí, které se
neopakují, jsou buď jednorázové či ještě nemají žádnou historii, tj. události,
které se ještě neudály? Tam má naše fantazie volné pole, neboli - když už jsem u
těch citátů - "your guess is as good as mine" , tj. každý odhad je stejně
dobrý (přesněji řečeno stejně špatný). Nejde mi tu ovšem ani tak o metody, jako
spíše o výsledky. Když mi někdo najde naftu proutkařením, pak samotný fakt, že
si to neumím vysvětlit, je vcelku bezpředmětný. I kdybych pak spotřeboval milóny
na to, že toho proutkaře vozím po světě, aby mi našel další ložiska nafty a on
už žádná nenajde, stejně to nevymaže ten fakt, že už to tak jednou našel a třeba
někdy - řekněme do nebližšího velkého třesku - zase najde. Zrovna tak to
ale nevymaže ten fakt, že se jednalo o čistou náhodu...
Ale to už se
dostávám do oblasti iluzí, totiž představ, které jsou anebo budou - v
případě předpovědí - nereálné. A opět: nemám zde na mysli žádné podvody nebo
drogové halucinace (ty patří do jiné kategorie), ale poctivě míněné představy,
které nemaji (a v případě předpovědí ani nebudou) mít svou realizaci ve
skutečném, reálném světě. Vize, na druhé straně, je předpověď, která se
víceméně uskuteční.
Uvedu příklad: v roce 1862 napsal Victor Hugo v
Bídnících:" Občané...umíte si představit budoucnost? Národy si budou navzájem
jako bratři, žádné děsivé události (míněny války, povstání či krize), všichni
budou šťastni..."
Ano, dobře míněno, ale stále jenom iluze. Na druhé
straně, jen o rok později, napsal jiný Francouz, Jules Verne, knihu (která byla
mimochodem odmítnuta nakladatelem a našel ji až Verneův pravnuk v roce 1989;
poprvé pak vyšla v roce 1994), ve které zobrazuje svoji vizi o tom, jak bude
svět vypadat za sto let (přesněji řečeno roku 1960) a která se jmenuje "Paříž
ve dvacátém století".
Verne měl tehdy za sebou teprve svou první
knihu, "Pět neděl v balóně" a na svůj velký úspěch si musel ještě pár let
počkat. Přesto se kniha vyznačuje už i typickou verneovskou "jasnovidností". Tak
například v ní předvídal (v roce 1863):
• použití elektrického
světla pro osvětlování ulic (první obloukovka byla v roce 1876, Edisonova
žárovka v roce 1880, elektrické osvětlení ulic v Paříži až v roce 1890)
•
motorová vozidla (automobily) poháněné vodíkem (pár jich už jezdí a ve
velkém se na tom pracuje, viz můj výtah z říjnového časopisu Wired)
•
tramvaje (první v USA r. 1880, v Evropě 1890)
• automaticky
řízené nadzemní vlaky na kolejích, poháněné sice stlačeným vzduchem, ale
už držené v ložiskách elektromagnetickou silou (viz moderní japonské vlaky s
lineárními motory)
• výtahy a dveře ovládané tlačítky (první Otis
výtah se objevil už v roce 1857, ale nebyl tuším elektrický, tlačítka
neexistovala)
• podzemní dráhu (první pokusná v Londýně sice už
1862, ale v Paříži až 1900 - o Praze naštěstí Verne nemluvil)
•
elektrické křeslo, tedy popravní (vynalezeno o 25 let později)
•
kanceláře s kopírkami, faxem a počítači (Verne jim říkal
kalkulátory).
V jedné pasáži jsem objevil i zmínku o e-mailu:
"...elektrická telegrafie, která posílá dopisy přímo k adresátovi..." a navíc
tak, že "...utajení textu je zaručeno". Jinde zase " ..fotografická
telegrafie...dovoluje zasílat fotografie a obrázky na velké vzdálenosti". Jeho
počítače už mají také klávesnici (tehdy se ještě nevědělo ani o psacím stroji!),
lidé hrají na elektrická piana, atd.
Je třeba pokračovat? Asi ne,
zajímavější je, jak to tedy všecko vlastně vysvětlíme. Tak například:
•
Kniha může být ovšem hoax, napsaný později. Proti tomu svědčí dokumenty,
které potvrzují, že Verne v roce 1863 opravdu dal tento text svému vydavateli
Hetzelovi, který ho odmítl, s poznámkou : "Je to utopie. Nikdo vám to dneska
neuvěří." Rukopis byl také nedávno oficiálně autentikován a uznán za
pravý.
• Lidé prostě dělali za posledních sto let všecko možné,
aby Vernea usvědčili z pravdy - ne, počkejte, to nezní ani tak moc blbě, on
totiž Verne hodně lidí inspiroval. Ale ve velkém měřítku je to pochopitelně
nesmysl.
• Někdo Verneovi při tom pomáhal (to se
mimochodem tvrdilo o všech jeho knihách). Ale jak mohl ten pan Někdo tak dobře
znát budoucnost? Tato otázka se ovšem dá zredukovat na otázku první a odpověď
tedy stále chybí.
• Verne přišel z Venuše, tak jak se to tvrdilo
i o jiném vizionáři, Teslovi, který navíc svoje vize i uskutečňoval. V tomto
případě bychom si ale měli stěžovat u úřadů na Venuši, že nám sem jich takových
neposlílají víc...
• Verne měl pozorovací talent, dobrou
logiku a skvělý odhad, kterým směrem technologie půjde. Možná, že k tomu
přispělo i to, že neměl běžné technické vzdělání, které by asi omezovalo jeho
představivost. Na druhé straně víme, že měl svoji vlastní databázi, která
obsahovala 20 tisíc kartotečních karet. Také jeho předvídavost v jiných knihách
je fenomenální: tak například Apollo 9, které realizovalo jeho cestu na měsíc
sto let po tom, kdy o ni psal, bylo také odpáleno z Floridy, vážilo stejně, a
přistálo v moři tři kilometry od místa, kde to očekával Verne. Podobně přesné
odhady byly v případě doby cesty, celkem asi dvacet různých dat a Verne také už
v roce 1889 předvídal umělý zemský satelit.
Jak je vidět, Verne dovedl
odhadnout trend věcí, i těch, které se v té době ještě považovaly za nesmysl.
Dalo by se říci, že nic není úplně nemožné, jen je to v té či které době ještě
nerealizovatelné - řekl bych, že šedesát procent věcí, které dnes používáme,
bylo před sto lety neuvěřitelnými. Ano, fantazie to může vytvořit, tam se smí
všecko, ale naše omezené lidské chápání, držené při zemi současnou realitou, nám
často říká "ne, to není možné". Podle známé Murphyho definice je vynálezce
člověk, který "neví, že to nejde a tak to vynalezne", nebo dokonce podle jiné
"inženýr, který nebere svoje vzdělání příliš vážně".
Tak či tak, Verneovy
vize se splnily, zatímco iluze jiných tu pořád po světě běhají dál, bez naděje
na první početí. Jiní iluzionáři zase něco nesmyslného začnou, ale pak dá velkou
práci je od jejich iluzí odehnat - sem patří i revoluzionáři. Do třetí
kategorie pak patří hrubé omyly při předvídání budoucnosti - těch je
pochopitelně nejvíc. Namátkou si vzpomínám na případ Američana, který v druhé
polovině minulého století sice předvídal enormní vzrůst městské dopravy, ale
zároveň varoval i před tím, že se pak budeme muset brodit po kolena v koňském
trusu. Jak je vidět, nejen v koňském - na prvního ledna se ve sdělovacích
prostředcích objevuje každý rok zase plno nových předpovědí . .
Ulož tuto stránku
Vytiskni tuto stránku