Našli ho střeleného do hlavy - tedy Heroda - tak, jak seděl u stolu ve své malé kuchyni. Podle náboje se zjistilo, že byl zastřelen z pistole a doktor z pitevny odhadl, že byl mrtvý asi osm až deset hodin, teda když ho našli, že ano. Byl samotář a tak není divu, že si toho nikdo dřív nevšiml - nikomu nescházel, ani sousedům. Nám ostatním ovšem nechyběl ani když jsme ho pohřbili, ale to bylo normální, uvážíme-li, jaký to byl člověk. Co nám ale chybělo, bylo vysvětlení, proč ho někdo zabil. I zákon si žádal za zločin nějaký trest a musel být v tom směru uspokojen. Že byl Herodes někým zabit, nebylo pochyby: rozbitý nábytek, jeho obrazy ukradeny, žádné otisky na pistoli a co víc, i ta pistole chyběla. Navíc na podlaze ležely hodinky, takové ty do vesty, tak levné, že mohly mít sentimentální hodnotu jen pro toho, komu patřily. Byly ovšem rozbité; to jak vrah na ně asi stoupl, sklo se rozbilo a mechanizmus se zastavil. Tělo našli v pondělí, v šest hodin ráno, to když si mlékař všiml, že dveře u Herodova domu jsou otevřené. Vešel do domu a našel ho už mrtvého. Zcela hodně mrtvého, protože mu dokonce chyběla část hlavy. Pistole musela být vypálena asi z velké blízkosti, možná, že mu ji vrah přiložil přímo k jeho spánku.

Detektiv seržant Phil Krausek byl mým přítelem; kdysi jsme totiž ve škole seděli vedle sebe. Ještě teď spolu chodíme koulet kuželky, jsme totiž i ve stejném klubu. Podělil se se mnou o své informace - ov šem neřekl mi nic víc, než bylo v místních novinách, pochopitelně, víc policie ani neobjevila. Přesto bylo zajímavé pozorovat způsob, jak jim to myslelo. Motivy, které uvžovali, byly celkem prosté: krádež, pomsta, možná i vyděračství, které se zvrhlo ve vraždu. Krádež tam ovšem byla - některé Herodovy obrazy zmizely, ale ani s tím se policie daleko nedostala: ještě je nenašli a tak jim nezbývalo, než věřit majiteli galerie Neilsonovi, že opravdu existovaly. Koneckonců byly také pojištěny a Herodes mu je měl dodat ten samý týden, pěkně pohromadě, jak to jednou za rok dělával. Mrtvý také neměl žádné blízké příbuzné - jedna z jeho bývalých manželek už byla mrtvá a druhá se znovu vdala a tím už žádné požadavky na dědictví neměla. I ta žena, se kterou žil "v hříchu", už také nežila. Tím se stal majitel galerie podezřelým číslo jedna, ale divte se: měl totiž alibi.

Pravda, policie si zjistila přesný čas podle rozbitých hodinek - ukazovaly kolem osmé hodiny, což víceméně souhlasilo s dobou smrti, jak ji odhadl doktor. Patrně spadly na zem, když Herodes zpozoroval vraha a lekl se. Zabiják pak na ně neopatrně šlápl, patrně je neviděl. Bylo divné, že vrah nečekal na noc, kdy starý muž normálně tvrdě spal, pak by ho nemusel ani střílet, mohl ho vykrást zcela pohodlně. Vražda se v daném případě zdála i jakoby zbytečná, dokonce přebytečná, na zkušeného zloděje. Prostě to nevypadalo profesionálně, to je vše.

Obrazy se ovšem nenašly a oficiální zpráva uvedla, že buď majitele galerie lhal a žádné takové obrazy neexistovaly anebo je někdo ukradl právě pro něj, nějaký zloděj, který se navíc ukázal značně nezkušený. Obě varianty ale vypadaly spíše jako slepé uličky a tak Krauskův šéf přišel s jinou teorií: totiž s pomstou. Nemusel na to příliš přemýšlet: jak už jsem řekl, každý Heroda nenáviděl. Policie si vybrala čtyři muže, kteří kdysi měli s Herodem hádku či spor a snažila se je nějak dosadit do vzorečku pomsty.

Jak už asi víte - a Phil se mi to snažil pracně vysvětlit, protože mi rád dává přednášky - aby měl prokurátor případ k soudu, musí mít pro vraha motiv, prostředky a příležitost, nejlépe všechny tři a pokud možno také svědky. Policie měla hned čtyři motivy, jeden lepší než druhý, velmi pestrobarevné, velmi přesvědčující a pro každého podezřelého jiný. Ale to bylo také vše, co měla: žádná zbraň se totiž nenašla, žádná svědek se nepřihlásil. Pravda, jeden z podezřelých sice vlastnil pistoli, kterou předtím ztratil nebo mu ji někdo ukradl, ale to ještě nedokazovalo, že jí byl Herodes zabit, protože ani ta pistole se nenašla.

To byla také další zajímavá věc: nevypadalo to, jako by se starý muž nějak moc bránil. Na jeho těle nebyl škrábanec ani modřina a pořád ještě seděl na té židli, kde už asi seděl, když ho kulka zasáhla. Anebo, a to se také uvažovalo, návštěvník mu nařídil, aby si sedl do židle a v té pozici ho zastřelil. Navíc se zdálo, že mrtvý dobře znal svého vraha - ale asi neuhodl jeho úmysly a tak se nebránil. Anebo snad už od začátku věděl, co ho čeká - i to, že nemá žádnou naději?
Proč ho ale vůbec nechal vstoupit do domu, když věděl, co ho čeká? Pravda, vrah si mohl vstup vynutit s pistolí v ruce, ale proč Herodes alespoň nekřičel o pomoc? Nu, možná, že křičel, ale jeho dům byl dost vzdálený od druhých a když neslyšeli výstřel, sotva by asi slyšeli pouhý výkřik. Důležité bylo, že všichni podezřelí znali Heroda dobře a všichni proti němu něco měli. Snad kromě majitele galerie, ale kdo ví, i on mohly mít dobrý důvod a tak ho také policie přidala k počtu podezřelých.

Phil se mnou diskutoval jen takové ty všeobecné věci, ale bylo jasné, že se obává, že to nikam nepovede. Koneckonců celý měsíc minul a žádné nové podezření se neobjevilo. Nakonec to byly stejně jen dohady, dokonce ani ne podložené nějakou evidencí. První podezřelý, jakýsi Brownfield, byl účetní a Herodes ho jednou zažaloval u soudu za daňové přiznání, které mu tentýž udělal a zřejmě to pak Heroda stálo víc, než očekával. Soud vyhrál a a Brownfield mu musel doplatit celý rozdíl, což nebyla zrovna malá suma. Je záhadou, proč si tehdy Herodes nenapsal to daňové přiznání sám, když byl dost chytrý na to, aby našel onu chybu. Bylo zde ovšem jisté vysvětlení: chtěl Brownfielda nachytat do své sítě intrik, ale proč to udělal, nikdo nevěděl.

Druhý podezřelý byl městský úředník Charlie Paulus, krátký chlapík lehce zápalného charakteru, což spolu s Herodem tvořilo kombinaci přímo výbušnou. Jednou se začali prát a skončilo to tak, že Herod měl zlomenou ruku a Paulus si poležel nějaký čas v místní nemocnici. Utrpěl totiž otřes mozku a když ho pustili, přinesl si navíc domů nepříjemný suvenýr: nemohl normálně mluvit a od té doby jen koktal. Jeho zranění bylo asi ještě vážnější a ovlivnilo i jeho myšlení, neboť ho jednou někdo slyšel, jak řekl: "J-j-já t-t-t-to-to-to-ho zzz-ku-ku-rvy sss-syna zazaza-biju!" To se také vyjevilo během vyšetřování a jak asi uhodnete, nijak mu to zvlášť neprospělo.

Třetí podezřelý, který měl dobrý motiv, byl také malíř, Ignác Brock. Žil v blízké vesnici a živil se všelijak, většinou ilustracemi knih a časopisů. Mluvilo se dokonce o profesionální závisti - Herodes si zřejmě vydělával značně víc, snad proto, že ilustrace tak dobře neplatily. Skutečný motiv, jak mi sdělil Phil, byl ale více osobní. Před mnoha lety měli oba malíři jednu modelku, do které se oba zamilovali. Dívka si naneštěstí zvolila Heroda a žila s ním "na divoko"; to byla ta, která později zemřela, zřejmě díky svém nešťastnému životu s tím "monstrem". Tak to řekl sám Brock, který nic nezatajoval, dokonce celou tu pomluvu o tom, že ji Herodes utrápil, mohl začít právě on sám. A pomluva to byla, protože Herodova družka zemřela jen na nějakou vleklou nemoc. Jinak ovšem její život s ním byl asi opravdu hrozný a tak Brockovi dali hned dva důvody k vraždě: Herodes mu nejprve dívku ukradl a pak ji ještě utrápil.

Čtvrtý podezřelý byl místní tulák, Bruno, zlodějíček, často zavřený za nějakou tu ukradenou peněženku. Přidali ho k ostatním podezřelým teprve tehdy, když ho jednou zastavili na ulici a při prohlídce zjistili, že má u sebe nůž, který někdo identifikoval jakožto nůž, který prý patřil Herodovi. Bruno tvrdil, že ho našel před nějakou dobou na ulici. I když to nebyla vražedná zbraň, přece ho to spojovalo s celým případem a policie doufala, že se od něj doví víc, možná že i o těch Herodových ukradených obrazech.

Pro jistotu ani nezapomněli na podezřelého majitele galerie Neilsona. Kdyby se kázalo, že žádný z těch čtyř to neudělal, pak zde byl ještě dobrý motiv pro Neilsona: to pojištění mohl být podfuk a tak musel zabít Heroda, který na to přišel a nechtěl s tím zřejmě mít nic společného. Phil ho ovšem nechával zatím na pokoji; tajně doufal, že Neilson udělá nějakou chybu a ta povede to k novým objevům. S policií totiž spolupracoval ještě jakýsi soukromý detektiv, který pracoval pro pojišťovnu; jmenoval se Boucheron nebo tak nějak. Vypadal sice chytře, ale snad ta odměna, kterou mu pojišťovna nabídla za nalezení obrazů, nebyla zas tak moc veliká anebo byl Neilson chytřejší, než si mysleli - prostě ani on zatím nenašel nic.

Čas utíkal a ani šeptanda se nezastavila. I policejní vyšetřování pokračovalo, ale odnikud nikam. Lidé z města začali pomalu přemýšlet o Herodovi jinak: už to nebyl tak zlý chlapík a tak všichni chtěli chytit jeho vraha, potrestat ho a jít si zase klidně po svém. Určitý tlak byl vyvinut i na starostu města, který zase přitáhl uzdu policejnímu šéfovi. Ten v zoufalství našel nějakou stařenku a postavil ji před line-up, teda aby z řady delinkventů poznala někoho, koho prý měla vidět v blízkosti Herodova domu. Pro jistotu postavili k těm pěti do řady ještě Phila a jiného policajta, oba ovšem v civilních šatech. Nápad se nevyplatil, protože babička ukázala na Phila a protože ona byla jediný svědek, byli s tím vším tyjátrem zase tam, kde začali. Jeden novinář se ovšem zeptal Phila, co si o tom myslí, ale ten se zatvářil přehnaně vážně a řekl, že má alibi. Oba se tomu pak dlouho smáli, ale šéfovi policie do smíchu nebylo. Lidé na ulici se totiž začínali smát jemu.

Aby se nic nezanedbalo - ale hlavně proto, že už ho nic jiného nenapadlo - vyhlásil tedy peněžitou odměnu, kterou měl dostat kdokoliv, kdo povede policii k vrahovi. Hodně lidí se přihlásilo, ale žádný odměnu nedostal. Všechna informace se ukázala buď nepodstatnou nebo klamnou, zvláště ta, co měla inkriminovat některého z podezřelých mužů. V té době se už také vynořili ze svých kanceláří jako noční dravci i právníci: jeden pro Bromfielda a jeden, pochopitelně, pro Neilsona. Oba poukázali na to, že si policie protiřečí: Neilson měl alibi a informátor, který měl usvědčit Bromfielda, nebyl z našeho města a v noci, kdy došlo k vraždě, byl někde úplně jinde. Oba podezřelí, kteří byli navíc důstojní občané města, nebyli ovšem ani dáni do vazby a už je dál nikdo neobtěžoval. Ale přesto je pořád drželi na seznamu; co kdyby náhodou, že ano.

Po šesti měsících konečně šéf policie rozhodl, že to je asi vše, co mohou zjistit a řekl Philovi, aby připravil případ pro soud, to jest, že prokurátor obviní městského úředníka Pauluse, který měl dobrý důvod a navíc neměl alibi. Soustředili se také na pistoli, která se konečně našla, poněkud rezavá, kdesi v poli, ale bez otisků. Phil ji poslal do laboratoře a odpověď přišla druhý den faxem: ano, je to zbraň, která zabila Heroda. Teď šlo o to nějak spojit onu pistoli s Paulusem. A protože už ho jednou vyšetřovali, ale on pořád jen tvrdil, že je nevinen, zavřeli ho teď do vězení a znova ho vyslýchali, tentokrát důkladněji, doufajíce, že změkne.

Vyšetřovali ho dlouho, ale to se nemůžeme divit, když navíc ještě koktal. Nebylo vůbec těžké ho splést, ale bohužel to pokaždé vykládal jinak, takže se jeho prohlášení musela zahazovat a psát znova. To vše až do poslední verze, na které se pořád ještě nedal vybudovat případ pro soud.

Zatím byl viděn onen druhý malíř, Ignác Brock, jak odnáší nějaký balík, patrně obrazů, do svého auta. Někdo zavolal policii a ti ho zastavili za pomoci silničních bariér. Vytáhli ho z auta a obrazy se tam opravdu našly. Byl na místě zatčen a byla mu přečtena jeho práva, jako že si může vzít advokáta a podobně. Na stanici pak obrazy rozbalili a zjistili, že to byly originály, ale jeho vlastních obrazů. V té době to už ale bylo hlášeno v místním rozhlasu a také vyšlo zvláštní vydání místních novin, které ; z toho udělaly senzaci. A co víc: Brock pak soudil město za utrpěné škody, i když pak ovšem prodal obrazy za daleko větší cenu, než by dostal normálně. Ony "ukradené" obrazy se pak navíc staly středem zájmu různých sběratelů. Někteří lidé dokonce podezřívali Brocka samotného, že sám anon ymně zavolal policii, protože věděl, jak jsou hloupí.

Jeho soudní případ proti městu byl ovšem u soudu rozpuštěn, ale místní policie se už stala terčem smíchu a různých vtipů. Navíc vlastně vraha také ještě nechytili a každý věděl, že Paulus byl na to příliš prostomyslný. Jak se vůbec mohl stát městským úředníkem, nikdo vlastně nechápal. Ovšem na rozdíl od jeho zadrhávající řeči byl jeho psaný projev asi zcela normální a srozumitelný. Pak se ale občané našeho slavného města dali strhnout na druhou stranu: pozornost se soustředila na účetního Bromfielda, který, jak si možná ještě pamatujete, byl první podezřelý a který se v místní hospodě vytahoval, že ví, proč byl Herodes zabit. Řekl to pravděpodobně jen proto, aby získal pozornost posluchačů - někteří lidé se po pár pivech takto rozpovídají - ale šeptanda se toho chytla a nabalovala se jako sněhová koule, když se kutálí po svahu dolů. Příští den už si lidé šeptali, že řekl, že ví, kdo je vrah. Nemělo cenu, že to vše Bromfield popřel, zavolali si ho také k výslechu. Když se dostavil na policejní stanici a čekal na svého právníka, šéf policie ho pro jistotu požádal, aby podepsal prohlášení, co to tedy vlastně řekl.

Pravda, Bromfield měl alibi, teda na celý den, kdy se stala vražda. Nebyl dokonce ani ve městě, ale zase zde byli svědkové, kteří ho v té hospodě slyšeli, jak to říkal. TAk ho popletli, že to podepsal. V podepsaném prohlášení pak potvrdil, že byl opilý a že si ani nepamatuje, co řekl a že stejně nic o ničem neví. Nikdo mu ovšem nevěřil: někdo, kdo umí švindlovat na daních může lhát také o čemkoliv jiném. Pravděpodobně také musel zaplatit svému advokátovi pěknou sumu, aby ho z toho zmatku vysekal. Na druhé straně ho ale nikdo nepodezříval, že by byl nějakým komplicem skutečného vraha - tak mi to alespoň potvrdil sám Phil.

Pak se mi svěřil, že není zrovna moc spokojen s tím, jak se věc vyvíjí. Měl koneckonců na starosti vyšetřování celého případu a lidé si začali dělat legraci i z něho. Pravda, Phil se mi nikdy nejevil jako nějak zvlášť chytrý chlapík - už jste někdy viděli opravdu chytrého policajta? - ale věděl jsem, že má mezi ušima také šedou mozkovou hmotu a i zdravý selský rozum. Celý ten případ byl prostě nad jeho schopnosti, pomyslel jsem si. Koneckonců Sherlock Holmes to měl snadné, tam se vždy našly nějaké stopy. Ale v tomto případě? Pravda, pistole se našla, ale déšť otisky smyl umyl a ty ztracené obrazy se dokonce ani nenašly . . .

Ale zpět k Paulusovi. Nakonec ho ani nezatkli, k ničemu se celkem nepřiznal a zbytek se nedal dokázat. Motiv sice měl a co se týká alibi, tvrdil, že byl doma, že měl chřipku, ale nikdo mu to nemohl potvrdit. Ne, u doktora s tím nebyl, vzal si doma horký čaj s brandy a většinu dne prý prospal.

To vše jsem se také dozvěděl přímo od Phila; pravděpodobně chtěl, abych si myslel, že je jeho vyšetřování pořád na úrovni. Také si mi stěžoval, že ho boss nutí, aby vyšetřování předčasně ukončil, ale prokurátor, zkušený soudní lišák, všdšl, že nemají dost detailů - koneckonců to byla jen tak zvaná evidence nepřímá. Phil byl asi u konce s nápady, když jsem mu navrhl, ať jde ještě jednou skrze vyšetřovací složku: možná, že byl ještě někdo jiný, kdo Heroda nenáviděl? Ale to se mu nelíbilo a já chápal proč: všichni čtyři podezřelí zabrali většinu jeho času a navíc s minimálními výsledky. A to prosím měli alespoň motiv, takže byli těmi nejpravděpodobnějšími osobami, co ho mohli zabít! Pravda, slíbil, že se na to ještě podívá, ale moc mi za můj nápad neděkoval. A tady to máte: jeden se snaží druhému pomoci z bláta a jeho to ani nezajímá! Ne, opravdu na tomhle světě není žádná vděčnost . . .

Asi za týden nebo tak nějak mi přišel říct, že nikde žádná stopa není. Jistě, v tomhle městě žijí stovky lidí, kteří mohli mít dobrý důvod ublížit Herodovi, ale nevypadalo to, že by měli nějaký skutečný důvod, tedy důvod k zabití. Byl jsem překvapen, že už nic nenalezl, ale co jsem vlastně čekal? Přitom ale Phil vypadal poněkud zoufale. Čas mu utíkal a pořád ještě ani nemohl dát dohromady fakta k obžalobě Pauluse, jak to chtěl jeho šéf. Ovšem Paulus sám mu s tím nijak nepomohl a když na to tak myslím, tak se mu ani nedivím.

Pak jsem dostal skvělý nápad, teda alespoň jsem si to myslel. Co takhle ta ještě žijící Herodova žena? Měla nějaký důvod ho zabít? Na to se Phil chytil a skutečně se vydal ji vyhledat. Já byl zase překvapen, že na to nikdo nepomyslel předtím, teda přede mnou. Našli ji až ve Vancouveru, který za posledních dvě léta vůbec neopustila, což se dalo lehce dokázat: žila totiž v útulku pro přestárlé. Nepřineslo to tedy Philovi žádnou úlevu a já jsem byl zklamán. Jednak proto, že můj nápad nepracoval, jednak proto, že jsem ho poslal na lov a nebylo co lovit. Když jsem mu řekl, že jsem sorry, nebyl ani moc naštvaný - chápal, že jsem mu chtěl jen pomoci. Tak mi to alespoň sám řekl.

Pak jsem mu navrhl ještě něco: jelikož tam nebyly žádné stopy násilí, je možné, že vrah byl naopak Herodovým přítelem, alespoň se tak stavěl. Neměli bychom tedy hledat mezi jeho přáteli, místo mezi těmi, co byli vyloženě jeho nepřátelé? Phil se zasmál : "Dovedeš si představit, že Herodes měl opravdu nějaké přátele?" Přiznal jsem, že by to tak mohl být leda ďábel sám, a žádný takový tuším v našem městě nežije. Už proto ne, že máme v městě šest kostelů, jeden hezčí, než druhý. Ale nemůžeme vyloučit nějakého ďáblova učedníka: ta vražda na to opravdu vypadá. Co kdyby dokonce Herodes sepsal pakt s ďáblem! Phil se opět zasmál: " Ale neslyšel jsem, že když si pro někoho přijde ďábel, tak že mu přitom ustřelí půl hlavy!" Pak se naše diskuze obrátila k věcem nadpřirozeným, jako třeba podivným zmizením osob, ale s tím už vás nebudu unavovat, stejně jsme se o tom s Philem nikdy neshodli.

Pak jsem si ještě na něco vzpomněl a musel jsem se ho hned na to zeptat: "Kde našli tu pistoli a kdo ji vůbec našel?"
"Děti ji našli v poli a přinesli ji našemu konstáblovi," odpověděl Phil.
"Ale to nám také moc nepomůže," řekl jsem. "Žádné otisky ani stopa, kdo vlastně tu zbraň použil."
"Ano, ale alespoň to dokazuje, že to nebyla sebevražda," řekl logicky, až jsem se musel zasmát.
"Ale nemůžeš to nějak spojit s tím Paulusem? Koneckonců ho Herodes u soudu pěkně dostal. Takové věci se nezapomínají po celý život."
"Zkoušel jsem to," řekl, "ale jeho vyšetřování nás nikam nedovedlo. Navíc může opravdu říkat pravdu, víš, on opravdu mohl být celou tu dobu doma."

Phil měl pravdu. Asi týden po našem rozhovoru si stará paní Mac Caustic vzpomněla, že viděla Pauluse v den vraždy: odvedla ho domů a uložila do postele. Ne, žádná nemoc - byl prostě opilý a nechtěl to přiznat. Někde prý si koupil láhev brandy, napůl ji na ulici vypil a byl prý v takovém stavu, že by nerozeznal televizor od otvíráku na konzervy. Policie se snažila vyzvědět od staré paní důvod, proč přišla se svým svědectvím tak pozdě. Ten byl také prostý: vůbec netušila, že je Paulus podezřelý - odjela druhý den do Evropy, kde byla nějakou dobu u své dcery a včera se vrátila.

Phil se stával poněkud melancholický. Ztratil tak svého "nejlepšího" vraha a nebyl nikdo, kdo by ho nahradil, myslím toho podezřelého ne Phila. Pak se ale opět vynořil z obskurity onen majitel galerie, Neilson a to hned v novinách: prodal totiž zrovna starší Herodovy obrazy na pořádných pár tisíc dolarů. Téměř všechny ve stejné době, ale měl potvrzení, ž eje dostal od Heroda už dříve. Pojišťovna mu ovšem odmítla zaplatit za ukradené obrazy, které se ještě neobjevily a nebyl žádný důkaz, že skutečně existovaly. Namítnete, že přece musel existovat kontrakt, který podepsali oba: on i Herodes. Nu ano, ale nikdo je vlastně ještě neviděl dohotovené - co když je malíř nedomaloval? Zástupce pojišťovny viděl jen dva a tak se na pojišťovací smlouvu podepsal - ty ostatní prý byly jen rozdělané, ale Herodes slíbil, že je dodělá. Pravda, podepsat to neměl, ale když mu Neilson hned dal první splátku na pojištění, neměl to srdce a podškrábnul ten dokument, který teď dělal pojišťovně těžkou hlavu. Podmínkou také bylo, že až budou obrazy dodány do galerie, bude jejich vlastnictví přepsáno celé kupní smlouvou na majitele galerie- zatím to vlastně patřilo Herodovi. Jen jeden detail ještě chyběl: obrazy už nikdy dodány nebyly, protože Herodes byl zatím zabit.

Pak se vynořila další šeptanda; nebyla zcel opodstatněná, ale která šeptanda je? Pojišťovně bylo celkem jedno, komuby měli platit - oni prostě platit nijak nechtěli, zvláště za obrazy, z nichž většina možná ani neexistovala nebo nebyla dokončena. A tak vymysleli podezření, že Herodes byl s Neilsonem dohodnut, že nechají obrazy jako ukrást, aby se pak zázračně našly, čímž by se jejich cena na trhu značně zvýšila. Tomu ovšem neodpovídá to, že se obrazy vůbec nenašly, ale to se dalo čekat, když to bylo spojeno s vraždou. Víc nemuseli říkat a každý si domyslel, že měl Neilson něco společného s vraždou. Detektiv pojišťovny, jakýsi Boucheron, navštívil dokonce Phila a nadhodil otázku, která nám všem ostatním už vrtala už dávno hlavou: je možné, že by se Herodes najednou zdráhal pokračovat v podvodu a někdo - pochopitelně majitel galerie, ale to přímo neřekl - ho proto zastřelil?

Phil namítal, že Neilson měl poměrně vodotěsné alibi, ale Boucheron řekl, že se dá na takové věci najmout vrah. Dokonce to ani nemusel bít profesionální zabiják, snad měl jen Heroda postrašit. Jenže situace se nějak vyvinula, hromotluk zpanikařil a Heroda zabil!

"Ale jak chcete, abych mu to dokázal?" zeptal se ho Phil. Tato otázka mě také trápila: byl-li to opravdu profesionál, sotva by po sobě nechal nějaké důkazy a nebyl-li, měl by být už dávno odhalen. Hned jsem to s Philem diskutoval, ale daleko jsme se nedostali. Jediná možnost byla vyslýchat Neilsona, ale to, že se přece jen přizná, bylo dost nepravděpodobné: věděl přece, že žádný jiný důkaz nemají a on že má alibi.

Tak či tak, byla to přesto jediná možnost a tak ho předvolali. Přišel hned se svým právníkem a tak bylo Philovi jasné, že ho asi nechytí. Vyslýchaný byl ovšem na něj naštvaný, ale bylo vidět, že se snaží spolupracovat. Strávili s ním tři hodiny, ale nikam to nevedlo. Pak na to šel Phil rovnou: zeptal se ho, zda by mu vadilo, kdyby měl podstoupit test na detektoru lži. Defakto řekl "test na polygrafu", ale to je jen technický název pro tu samou věc. Zajímavé, napadlo mě, proč se té mašině neříká "detektor pravdy"? Asi proto, že pravda je nezajímá, oni hledají lháře. Takže když projdete bez chyby i přes všechny záludnosti testu, stejně vám nikdo nevěří, ne? A pak přišlo překvapení: navzdory tomu, že ho jeho právník varoval, Neilson s testem souhlasil. Asi si byl sebou zatraceně jistý, jestli se mě ptáte. A druhá bomba: on ten test absolvoval na výbornou, jinak řečeno prošel jím OK. I když to moc neznamenalo, zvýšilo to pochybnosti, zda má vůbec cenu ho přivést k soudu jen na základě nějaké šeptandy či narážek pojišťovny.

Pak se stalo něco, co dokázalo - alespoň částečně, že říkal pravdu. Ukradené obrazy se totiž konečně našly. Boucheron dostal anonymní telefonát - jak jinak? - že jsou ukryté v jedné osamělé stodole. Hon na vraha se ale opět beznadějně zastavil. Zatímco šéf policie pořád ještě přemýšlel, jak majitele galerie usvědčit, pojišťovna se zatím omluvila a jakékoliv narážky na podvod stáhla zpět. Bylo téměř jisté, že každý dobrý soudce by případ zamítl a Neilson by pak mohl ještě dohnat k soudu policii sám. Také cena obrazů vzrostla enormně: jednak, že malíř už nebyl naživu, ale hlavně proto, že byl zavražděn a že to byly nesporně jeho poslední obrazy.

Protože po sobě Herodes nezanechal žádnou poslední vůli, soud určil exekutorem jeho majetku právě očiětěného Nielsona, který to vzal, a to s velkým zadostiučiněním. Pravda, za dům se moc neobdrželo a peníze přišly obci, ale ještě zbývaly právě ony nalezené obrazy. Pojišťovna byla jen ráda, že nemusí platit a s prodejem obrazů si už Neilson poradil, zvláště proto, že mu je nakonec soud přiklepl, snad aby nesoudil obec za všechnu tu špatnou reklamu a podezření. Stejně už dva Herodovi zaplatil a tak dal jen symbolickou částku pro obec. A tak zbývala už jen jedna maličkost: pořád ještě neměli vraha a hlavně důkazy . . .

Podle eliminačního procesu už jim zbýval jen starý zloděj Bruno. Koneckonců u něj našli Herodův nůž a nedokázal vysvětlit, jak k němu přišel. Leda kdyby byla porota tak naivní a uvěřila, že ho opravdu našel na ulici. A navíc neměl alibi. Co se týká motivu - krádež, která se zvrhla ve vraždu - to vše se zdálo být dostačujícím důvodem. Ale jaká krádež? Jedině ony obrazy a ty se "zázračně" našly. "Ale to je jasné, " řekl šéf policie, "Bruno se prostě zalekl a vrátil je. Obojí byl ovšem nesmysl: Bruno se přece neměl čeho bát, když už bylo podezření na Neilsonovi a nález obrazů naopak Neilsona osvobodil od podezření. Pravda, náš zloděj nebyl zrovna nejchytřejší, ale jak mohl předem vědět, že právě obrazy byly v Herodově domě to nejcennější? Většinou kradl jen malé věci a navíc: jak mohl plánovat tak úspěšnou vraždu a ještě po sobě skvěle zahladit jakékoliv stopy?

Kromě toho bylo jasné, že by ho Herodes nepustil do domu, teda pokud ještě žil, že ano. On se vždy bál, že mu někdo něco ukradne a o Brunovi věděl každý, že je zloděj: však proto už několikrát seděl ve vězení. Každý v městě navíc věděl, že Herodes má často ve zvyku obviňovat lidi, že mu něco ukradli a děti, které mu občas přišly uzmout nějaké to jablko, proháněl po sadu s holí. Ovšem Bruno se mohl dostat do domu, když tam Herodes nebyl, schovat se a ohrožovat jej jeho vlastním nožem. Jak se mu podařilo sehnat pistoli a zastřelit ho? A to přímo do hlavy, protože jeho oběť ještě pořád seděla na židli v kuchyni? Ale policejní šéf se rozhodl, že Bruno je vrah a navzdory jeho námitkám, rozkázal Philovi, aby Bruna zatkl.

Dostali z něho jakés takés přiznání, alespoň pokud se týkalo onoho nože. Přiznal se, že při poslední oslavě založení města, kdy jsme všichni v ulicích pozorovali průvod alegorických vozů, vytáhl Herodovi nůž z kapsy, odkud čouhal, ale zároveň řekl, že jen proto, že se mu líbil, teda ten nůž. Přidejte k tomu pár let za krádež a vlastnictví nebezpečné zbraně. Ne, ne té pistole tu mu nemophli dokázat, ale páčidla na oddělávání talířů automobilových kol, které pak úspěšně prodával. Teď se jim hodilo, že jej u něj našli: konec tyče byl zamazán nějakou hmotou, kterou se přesně nepodařilo určit. Touto železnou tyčí pochopitelně Bruno nikdy nikoho ani neudeřil, a tak ji schovávali jen pro případ, kdyby se přece jen na ni našla stopa krve.

Prohledali také několik míst, o kterých věděli, že tam kdysi vegetoval přes noc, stejně jako letní chaty, o kterých se vědělo, že se do nich někdy vloupal. Ale ani tam neměli žádné štěstí. Spíše to potvrdilo to, že Bruno nikdy nemyslel dál než na příští večeři a plánování pro něj byla věc zcela neznámá. Phil souhlasil, že nemají dost, aby mohli dokázat vraždu, ale uznal, že když Bruno dokázal ukrást nůž, mohl stejně lehce ukrást i pistoli. Předem, pochopitelně. A co se týká obrazů, bylo jasné, že mu nemohlo ujít, jakou mají cenu - každý v městě o tom věděl. A někdo ho jednou i viděl spát v oné stodole, kde se obrazy našly. Nepřekvapilo by mě ani, kdyby onen "neznámý" informátor byl přece jen sám Neilson . . .

Konečně byl soud zahájen a svědkové byli jeden po druhém vyslechnuti. Neřekli celkem nic zajímavého, až na toho posledního. Byl to místní farmář, který dosvědčil, že viděl Bruna v poli, blízko oné stodoly, kde se našly ztracené obrazy. Moc to ale stejně nepomohlo, protože si nedovedl vzpomenout, který den ho tam viděl.

Ukradený nůž byl asi jediný důkaz, ale na druhé straně ani to moc neznamenalo, protože Herodes žádnou bodnou ránu neměl. Také neexistovalo spojení mezi Brunem a nalezenou pistolí, takže to vše dohromady znamenalo dost málo. Jak se dalo očekávat, také o pajcru na výměnu pneumatik se u soudu ani nemluvilo, nedalo se to s ničím spojit a bylo by to opravdu jen směšné.

Protože ani motiv k vraždě nebyl u Bruna nějak zvlášť silný, mohla to být jen krádež - rozhodně ti ostatní podezřelí měli lepší motiv - prokurátor se snažil uvést k důkazům pochybnou možnost, že Bruno byl nemanželský syn Heroda. Jak už to ale bývá u levobočků, k disposici byla jen šeptanda, ale ne fakta. Koneckonců ani z toho se nedal nějaký motiv udělat - Bruno by si tím doslova zabíjel svou nejlepší šanci něco po Herodovi podědit. A tak byl soudem osvobozen a případ byl uzavřen.

Lidé v našem městě tím ovšem nebyli vůbec překvapeni. Nikomu se už stejně nechtělo pokračovat v hledání: nikdo neměl Heroda rád a všeobecně se soudilo, že si to pravděpodobně zasloužil. Komu vlastně bude chybět, no ne? Lidé měli jiné věci na mysli; jiné, důležitější věci. Až na mne. Ne že by mi Herodes chyběl, ale vždycky jsem věřil, že spravedlnosti musí býti učiněno zadost. Také mě zajímalo vidět, jak se bude Phil po tom soudu tvářit a tak jsem ho šel navštívit.

Seděl na zápraží a popíjel pivo. Zdál se být hluboce ponořen do svých myšlenek, ale nezdál se být ani naštvaný, ani spokojený. Nabídl mi také láhev piva a já si sedl vedle něj, ale nevěděl jsem, jak vlastně začít. Konečně jsem vypálil první otázku: "Ty nejsi šťastný, že už je po tom?!

"Jistě, " řekl, "jsem velmi šťasten."
"Ale máš své pochyby," pokračoval jsem.
"Pochyby o čem? " zeptal se a čuměl do té lahve, jako by to byla ta nejdůležitější věc na světě.
"Když se ti to nelíbilo, tak proč jsi to teda nezastavil, než to vůbec došlo k soudu? Věděl jsi, že ho stejně nemohou odsoudit!"
"No jo, mohl jsem to zastavit, ale stálo by mě to moje místo. A oni by asi pokračovali i beze mne. Ale teď je to za námi, díky Bohu."
Cítil jsem, že něco přede mnou schovává a tak jsem pokračoval:" Neříkej mi, že jsi spokojen, že si vrah klidně běhá na svobodě?"
"A jak to víš, že si běhá na svobodě?" zeptal se.
"Ale jdi, a co ten anonymní informátor, který věděl, kde byly obrazy schované? On přece něco musel o tom případu vědět!"

Začal mi něco odpovídat, ale náhle před domem zastavilo auto a detektiv oné pojišťovny,  Boucheron,  z něho vyskočil a  běžel k Philovi. "Mohu s vámi mluvit? "  zeptal se ho už když mu podával ruku.
"Jistě", odpověděl mu Phil a já jsem zrovna chtěl odejít, když se návštěvník otočil ke mně a povídá: "Pojďte radši také s námi, budu potřebovat svědka." Tak jsem teda všichni tři vešli do domu a můj přítel nám dvěma nabídl whisky, teda tu nejlepší, Jack Daniels. Když jsme se usadili, detektiv vytáhl z kapsy obálku a podal a ji Philovi.

Ten ji otevřel, vytáhl z ní dopis a začal to číst. Tvářil se docela vážně a pak se detektiva zeptal: "Znáte obsah toho dopisu?"
"Ale ovšem,"  řekl Boucheron, "nalezl jsem jej uvnitř té role s obrazy a jelikož nebyl zalepen, tak jsem se podíval, co v něm stojí. Myslel jsem, že jde jen o seznam obrazů nebo co."
"Řekl jste o tom ještě někomu jinému? " zeptal se Phil.
"Nikomu," odpověděl detektiv s podivným úsměvem na jeho jinak nepříliš zajímavé tváři.
Už jsem to nevydržel a zeptal jsem se: " Co tam stojí? "
"Je to Herodova poslední vůle," vysvětloval mi Phil a chtěl ještě něco dodat, ale Boucheron ho zarazil gestem ruky a obrátil se na mne: "To už stačí, potřeboval jsme vás jenom jako svědka, že jsem tu obálku doručil."
"Ale ne, " řekl Phil, "já chci, abys tu zůstal."

"Jak si přejete," řekl Boucheron, "ale já vám musím ještě něco říci a to je jen pro vaše uši."
"Nemám žádná tajemství tady před přítelem, " řekl Phil a to mi bylo divné: nikdy předtím mě svým přítelem nenazval.
"OK, jak si přejete," pokračoval Boucheron. Jak jste si přečetl v poslední vůli, jste jediný právoplatný dědic starého Heroda."
"A to vás trápí?" zasmál se Phil. "Myslíte si snad, že já jsem ho zabil? Vždyť já ani nevěděl, že jsme dědicem! A proč bych ho potřeboval zabít? Rozhodně bych nemusel čekat na jeho smrt zase tak moc dlouho, byl už dost starý."
"Já vás z ničeho nepodezřívám," odpověděl detektiv. " Vidím, že jste o obsahu poslední vůle nevěděl. Je je psaná ručně a má jen Herodův podpis, ale jinak to je OK. A všiml jste si první věty, která je přeškrtnuta?"

"Ano, " přitakal Phil, "ale nemohl jsem ji vůbec přečíst, byla mockrát přeškrtnuta."
"Máte pravdu, ale já jsem to prohlížel pod zvětšovacím sklem a vsadil bych se, že tam stálo 'Protože se hodlám zabít ...,' a pokračuje to už nepřeškrtnutým 'a jsa soudné mysli, atd.' Zřejmě se chtěl asi zabít, ale pak si to rozmyslel a ten sebevražedný dopis dopsal jen jako poslední vůli."
Phil se znovu začetl a usoudil: "Myslím, že ne - já tam nic takového nevidím, to se asi mýlíte."
"Asi ano, ale řekněte sám: byla to tedy vražda nebo sebevražda?"
"Jak já to mohu vědět?" usmál se Phil. "Vrah se přece nenašel."
"Myslím, že to dobře víte," trval na svém Boucheron." Jinak byste se mně zeptal: 'Jak to mohla být sebevražda, když se pistole našla daleko v polích?'  Ba ne, já si myslím, že dobře víte, co to bylo."

"A to je vše?" vysmál se mu Phil do očí. "Zapomínáte, že já mám alibi."
"Myslíte ty hodinky? Už od začátku jsem si myslel, že to tam někdo narafičil - je snadné nařídit je na o dvě hodiny dříve, hodit je na zem a ještě na ně pro jistotu dupnout, aby se zastavily."
"Ale nemůžete to dokázat, že?" namítal Phil.
"Ano, ale také vás někdo viděl blízko domu. Pamatujete na tu paní, co vás vybrala z té řady podezřelých?"
"Jedna popletená stařenka. Prostě se mýlila," dodal Phil, ale ne už tak jistě.
"To sotva, jen zapomněla říci, že jste byl v uniformě. Ale na to se jí naštěstí pro vás nikdo už nezeptal, že, brali to vše jako hroznou legraci. Ale když to teď dáme vše dohromady, byl by z toho docela zajímavý soudní případ, co říkáte? Ale teď vážně: byla to sebevražda nebo ne?"

"Byla, " přiznal konečně Phil, " já prostě nechtěl, aby to tak vypadalo. Udělal jsem to tak, aby to vše vypadalo jako vražda."
"Také jsem si to myslel," souhlasil detektiv. "Vaše chyba ovšem byla, že jste se do té role obrazů vůbec nepodíval. Jakmile jsem si uvědomil, že by to mohla být sebevražda, začalo se mi to všechno dávat pěkně dohromady. Ano, musel jste to být právě vy, kdo měl možnost zařídit, aby to nevypadalo jako sebevražda. To jste ovšem ještě nevěděl, že jste jediným dědicem. Proč jste vlastně nechtěl, aby se vědělo, že to byla sebevražda? Proč?"
"I kdybych věděl, že jsem jeho dědicem, udělal bych to stejně a tu vůli bych zničil!"prohlásil zcela klidně Phil.
"To jste tedy generózní, zahodit takové dědictví! Ale pořád jste mi ještě neřekl, proč jste to tak zamaskoval."
"To je dlouhá historie, " namítl Phil.

Detektiv ukázal na mne. "Tady váš přítel má jistě dost času a já též. Abych řekl pravdu, já potřebuji tu story znát, musím ještě udělat jedno rozhodnutí."

"Tak dobře, " souhlasil Phil. "Stalo se to před mnoha lety. Herodes jednou chytil mého mladšího bratra Tommyho, jak mu trhal v sadu jablka. Přivedl ho k nám a vyhrožoval naší matce, že na nás zavolá policii a že to ještě navíc oznámí ve škole, a že určitě Tommyho ze školy vyhodí jako zloděje. Naše máma byla vdova, která se o nás dva starala, jak mohla a byla to velmi počestná a hrdá žena. Když Herodes odešel, vyhubovala Tommymu, ale pak si uvědomila, že by byl Herodes opravdu schopný udělat to, co řekl a že by tím mohl opravdu zničit chlapci budoucnost.

Ještě ten samý večer se vydala k Herodovi, poprosit ho, aby na hocha nežaloval. Herodes byl perverzně potěšen, když viděl, jak pláče a jak ho odprošuje, ale do očí se jí jen vysmál - prý žebroní zbytečně, už je pozdě. A vysvětlil jí, že by on by nikdy na Tommyho nežaloval, že jí jen chtěl tím ponížit. A jestli si vzpomíná, jak jí jednou nabídnul sňatek a ona ho, hrdá, odmítla? Teď že vidí, o co přišla: je jen chudá vdova a ještě má dva parchanty na starosti. A jsou to jistě stejní lumpové, jako byl jejich táta! Matka se vrátila domů ponížená, ale radostná, že Herodes Tommyho neudá. Ale Tommy nebyl nikde k nalezení. Sebrala ještě mě a šli jsme ho hledat, dlouho do noci. našli sjme ho nakonec na kolejích - počkal si na vlak, co tam jede po desáte hodině a skočil v zoufalství pod něj."

"Moje matka si dávala vinu až do konce svého života," pokračoval Phil, " ale oba jsme dobře věděli, že za to všecko může jen Herodes. Abychom ochránili Tommyho památku, nikdy jsme nikomu neřekli pravou příčinu, proč skočil pod vlak, takže si všichni mysleli, že to byla nehoda. Moje matka umřela za rok na to - ale když jsem jí u úmrtního lože prohlásil, že jednou Heroda zabiju, musel jsem jí slíbit, že to neudělám. Mě pak odvezli daleko, do jednoho sirotčince a teprve později, jsem se sem do města zase vrátil. Ne, já ho nezabil, slovo, co jsem dal mé matce jsem dodržel, i když to bylo zatraceně těžké, to mi věřte."

"Ten večer, kdy se Herodes zabil, jsem byl na obchůzce. Uslyšel jsem výstřel a vběhl do jeho domu. Našel jsem ho sedícího u stolu. Střelil se do hlavy. Před ním na stole ležela pistole a jeho dopis na rozloučenou - ne ten v té roli obrazů, ještě jiný. Přečetl jsem si ho a byl jsem v šoku: on skutečně dostal špatné svědomí. Omlouval se všem a prosil za odpuštění. V dopise se zmiňoval o Tommym, o mé matce i o mně a že doufá, že najdu ve svém srdci dostatek soucitu, abych mu odpustil. Byl nemocný a věděl, že umírá - doktor mu to řekl - a tak to raději chtěl skončit dřív. Nemohl jsem tomu uvěřit: ten bastard se vlastně zabil jen proto, aby unikl bolestem, ale pokrytecky to přehrál na to, jako kdyby na poslední chvíli litoval všechnu špatnost, kterou lidem udělal. Já jsem mu ten náhlý nápor svědomí vůbec nevěřil, ale jiní tomuuvěřit mohli. Přitom nám všem třem zničil život. Cítil jsem, že by nebylo spravedlivé, aby zemřel vlastní rukou. Kde je jeho trest, kde je odplata? A ještě měl tu drzost chtít, abych mu odpustil? Cítil jsem se oklamán; podle všech lidských měřítek si zasloužil, aby také trochu trpěl. S tím už se ale nedalo nic dělat - a pak jsem dostal ten hloupý nápad."

"Vzal sem jeho dopis i s pistolí a strčil do kapsy. Pak jsem si uvědomil, že by to vypadalo podezřele, kdyby byl zabit a nic nikdo neukradl - chtělo to také nějaký motiv. Tak jsem vzal tu roli s obrazy a rozhodl jsem se, že ji někde schovám. Později ji jistě někdo najde, ale to mě netrápilo - stejně jsem si ji nechtěl ukrást pro sebe. Také mi napadlo, že až budou hledat vraha, že bych mohl býti podezřelý. Udělal jsem si tedy alibi s těmi hodinkami - aby to vypadalo tak, že smrt nastala o dvě hodiny dříve, kdy jsem byl ještě na policejní stanici a kde mě skoro každý viděl. Vsedl jsem opět do auta a odjel do polí, kde jsem nejprve otřel otisky z pistole a zahodil ji do bahna. Roli s obrazy jsem uschoval v blízké stodole. Ani ve snu mě nenapadlo, že bude v roli ještě jeden dopis, ta jeho poslední vůle."

"Proč jste mi ale volal kvůli těm obrazům? To jste přece nemusel!"  zeptal se Boucheron.
Abych pomohl tomu majiteli galerie," přiznal se Phil. "Nechtěl jsem, aby někdo trpěl nevinně. Jakmile ho začali podezřívat, bylo jasné, že ho může zachránit jenom nález těch obrazů. Věřte mi, že jsem udělal vše, aby nikdo nebyl odsouzen nevinně."
"To je otázka názoru," vmísil jsem se do řeči. Co kdyby například soud uznal Bruna, že je vinen?"
"Neuznal by ho," ujistil mě. "Ale kdyby to udělali, použil bych to poslední, co mi zbývalo. Použil bych ten dopis, kde se Herodes přiznává k sebevraždě - stále ho totiž ještě mám - a poslal bych to anonymně šéfovi policie. I když vím, že by pak podezřívali mně a vše by se vyzradilo. Ovšem můj trest by byl jen za to, že jsem, jak se říká,  'bránil spravedlnosti v průběhu". Ale jaké spravedlnosti, když to nebyla vražda?  Hořce se zasmál.

"A proč jste to tedy neposlal ještě před soudem?" zeptal se detektiv.
"Čekal jsem, jestli to bude potřeba - nechtěl jsem se přece vydat v nebezpečí, že se to na mně prozradí."
"To chápu, " přitakal Boucheron. "A těch trestů by b ylo víc: přišel byste o místo, a kromě toho, co jste uvedl, jste ještě vlastně nainstaloval falešnou vraždu, uzmul obrazy, dělal si legraci ze soudního systému, atd.atd. Pár let by za to bylo. Ale ne za vraždu, to ne. Nechal jsem si zjistit rukopis té vůle, včetně té věty o sebevraždě - napsal ji a přeškrtal opravdu sám Herodes, to se ukázalo po ultrafialovým světlem. Udělal to asi, když se rozhodl, že napíše dokumenty dva a že na to vysvětlení a odprošování potřebuje víc místa."
Poslouchal jsem detektiva a pak jsem přidal i něco ze svého: "A co trest za to, že způsobil pár lidem pěkné nepříjemnosti? Ten nedostane? "

K mému velikému překvapení se mnou ale detektiv nesouhlasil: "Myslím, že ne. Podívejte, pojišťovna je velmi šťastna, že se obrazy našly a nemusí platit pojistku. Ušetřilo jim to hodně peněz. A tomu, kdo tu pojistku předčasně od pojišťovny podepsal, tomu jste dokonce zachránil jeho job, jinak by ho určitě vyhodili. Bruno je jistě šťastný, že nedostal doživotí a ostatní podezřelí nebyli dokonce ani zatčeni. Ale co to dědictví, přijmete ho? " obrátil se na Phila.

"Tuto otázku jsem si zodpověděl už před chvílí, když jsem četl tu poslední vůli. Měla to být vlastně kompenzace za všechny jeho hříchy, chtěl si prostě koupit moje odpuštění. A ani ten dopis na rozloučenou nemyslel upřímně: Nevěřil na dobrotu, chtěl si mně prostě koupit.  Ano, musel bych mu nejprve odpustit, abych přijal jeho peníze a to ten darebák věděl. Navíc už ani nerozdával ze svého - do hrobu si to stejně nemohl vzít. Ne, při drahé památce Tommyho a mé matky, rozhodně ty jeho špinavé peníze nepřijmu."

"To je skutečně šlechetné gesto, " řekl Boucheron a v jeho hlase nebyla ani stopa ironie. "Málokdo by odmítl takové velké peníze. To ovšem znamená, že by pak pojišťovna mohla dostat uhrazeny i výdaje na hledání obrazů a to přímo z Herodovy pozůstalosti. A tím je můj honorář za tenhle případ zajištěn," zasmál se uspokojeně. "Také majitel galerie bude jistě šťastný, má totiž jistý nárok i na ostatní obrazy, dal na ně menší zálohu, o kterou určitě nepřijde. Navíc teď vydělá hodně na těch ostatních, co ještě v galerii má. Také vaše město má nějak víc turistů, než před tou vraždou - sebevražda by sem nikoho tak nelákala.  Ne, nemyslím, že jste někomu obzvlášť ublížil, kromě sobě. Ale řekněte mi: dala vám ta šaráda nějaké uspokojení?"

"Vůbec ne, " přiznal se Phil. " Brzo jsem si uvědomil, jakou jsem vlastně udělal hloupost. A co víc: Herodovi to jen pomohlo. Dokonce ho pohřbili v posvěcené zemi; jako sebevrah by se tam nedostal. A navíc jsem stále prožíval strach - ne o sebe, ale o ty podezřelé. Netušil jsem, že měl Herodes tolik nepřátel. Ale já prostě nemohl jít zpět, jakmile jsem to jednou udělal. Především bych musel vysvětlit, jakou nám provedl špatnost a přiznat, že mu Tommy kradl jablka. To mi matka kladla na srdce, že se nesmí nikdy prozradit. I když, pravda, Tommy byl tehdy ještě jen dítě. Navíc se obávám, že by s tím vším, co jsem udělal, vůbec nesouhlasila. Nebyla vůbec mstivá, ta naše zlatá máma. Ale co bude teď?" obrátil se na detektiva.

Ten jakoby tu otázku očekával, řekl zcela klidně: "To je čistě na vás. Co mě se týká, já jsem vám jen dal tenhle dopis, o kterém ví jen tady váš přítel a já pochopitelně ani netuším, co v něm je. Co si s ním uděláte, to je vaše věc. Pokud se jej rozhodnete zničit, jsem ochoten na něj také zapomenout, pokud váš přítel tady - ukázal na mě - je téhož názoru."

Podíval jsem se na Phila a viděl jsem v jeho očích zoufalou otázku. Kývl jsem tedy hlavou a detektiv pokračoval: "Můžete tak ztratit pěkný balík peněz, ale to není moje věc. Zveřejníte-li ho, nezapomeňte, že jsem vám ho dal jen jakožto policejnímu vyšetřovateli a vůbec nevím, co v něm bylo. Ale upřímně řečeno, nevidím k tomu žádný důvod. Tomu starému darebákovi to už nepomůže a myslím, že jsou horší věci, než jedna nevyřešená sebevražda . . ."