E=NIGMA

Autor : ©J.B.Hurych
Název : KOČOVNÍCI SEVERU

KOČOVNÍCI SEVERU
KNIHA: KOČOVNÍCI SEVERU (NOMADS OF THE NORTH, James Oliver Curwood) - recenze

J.O. Curwood (čti "karvůd",1878 - 1927) dnes už méně známý, byl autor dobrodružných příběhů, které, ač rozený Američan, čerpal z kanadského severu. Později psal i scénáře k holywoodským filmům, které byly ve své době velmi populární, stejně jako jeho knihy - jednu dobu prý byl nejlépe placený autor vůbec. I když jeho knihy se vyznačovaly prostým, ne příliš komplikovaným dějem (ale zato napětím a právě proto byly tak populární a vhodné pro zfilmování), jeho styl a popis přírody, ve které dlouho žil, je unikátní a nenajdeme je v takové míře ani v Jackovi Londonovi (1876 - 1916), který byl mimochodem také ve své době velmi populární, nejen pro své příběhy ze zlatého Klondajku, ale i ze života tamní zvěře i saňových psů . . .

Můj táta si, už jako tremp, zakládal knihovnu, kde měl knihy, které tehdy on a jeho kamarádi tak rádi četli. Byl tam nejen už zde jmenovaný Jack London, ale i Thompson Setona a i J.O.Curwood. Knihy vydával už nevím kdo - ty od Setona měly obaly v tvrdé zeleno-bílé látce, ty od Curwooda v oranžovo-bílé, zatímco London vycházel ještě v rozřezaných sešitech; později je dal táta ručně svízat u knihaře. Podle toho jsem je už jako kluk poznával a hodně četl. Od Curwooda mě tehdy zaujala právě kniha "Kočovníci severu".

To jsem tehdy ještě netušil, že se jednou přestěhuju do Toronta a budu najednou blízko místům, kde žili oba, Seton i Curwood. První žil přímo s rodiči v Torontě, když se kdysi když se přestěhovali z Anglie do Kanady. Často utíkal do blízkého - tehdy ještě hodně divokého - údolí řeky Donu (Don River Valley), kde si postavil už jako kluk chatu a hrál si tam na Robinsona, později na Indiána, ale hlavně kreslil divokou zvěř.

Tak to také popisuje ve své knize Dva divoši ( TWO LITTLE INDIANS). Později hodně cestoval, studoval přírodu a napsal celou řadu knih, z nichž některé byly i zfilmovány. Jak všichni víme, také pomáhal založit skautskou organizaci ve Státech, ale sám neměl US občanství, tak se odtrhl a založil v Kanadě hnutí Woodcrafters, něco jako "outdoorsmen", lidé žijící v přírodě, nebo zálesáci či "přátelé lesní moudrosti". Zatímco Baden-Powelovi skauti byli vychováváni spíše vojensky (v tradici "scouts", používaných americkou kavalérií), "woodcrafters" si osvojovali znalosti indiánů a přežití v divočině. Za to i za jiné zásluhy byl Seton dekorován Řádem Kanady. Později si v Novém Mexiku postavil zámek. kde také v roce 1946 zemřel.

To druhé místo je kus dál, v sousedním Michiganu, ve městě Owosso, kde se narodil Curwood . Stal se reportérem novin v Detroitu a když mu bylo dvacet, už měl našetřeno dost peněz, aby mohl zajet na dálný sever, kde žil a lovil zvěř. Nejprve na Aljašce, na Yukonu, později v území tzv. "Rupert's Land" (Země Prince Ruperta, tj. povodí řek, které se vlévají do Hudsonského zálivu). Táhlo se přeš tři kanadské provincie (Ontario, Manitoba a Saskatchewan), na které bylo později rozděleno (1869).

Bylo to území, které kdysi anglický král Karel II, věnoval svému bratranci Rupertovi, když tento založil dnešní Hudson Bay Company (1670). Rupert se narodil v Praze, českému královi Fridrichu Falckému a jeho manželce Elizabeth, viz moje kniha POSLEDNÍ PRINC).

Knih napsal Curwood celkem asi třicet - říkám asi, protože jsem našel nejméně jednu, kterou ani Wikipedie nejmenuje ("Isobel"). I filmů, natočených podle jeho knih či scénářů, bylo "asi" osmnáct.

Většina jeho knih se odehrává na kanadském severu, kde žil nejprve jako náruživý lovec, ale později se z něj stal upřímný ochránce přírody. Curwood to sám vyjadřuje v knize Král medvědů ( THE GRIZZLY KING): "Největším vzrušením je nezabíjet je (rozuměj zvířata), ale nechat je žít." Curwoon zemřel ve 49 letech na Floridě, když jej kousl jedovatý pavouk a je pohřben - nu kde jinde než v Owasse.

Tím se podobá jiné známé osobnosti: indiánský náčelník Šedá Sova (už jsem tu o něm kdysi psal) byl také původně lovcem bobrů a teprve jeho žena Anahareo ho podnítila, aby veřejně ochraňoval tehdy už vymírající bobry . Dělal přednášky a poučoval veřejnost - až teprve po jeho smrti se zjistilo, že to byl čistokrevný Brit z Anglie :-) .
Ta záchrana bobrů se mu mimochodem podařila dokonale - nedaleko nás, v rezervaci u Huronu, je jich už požehnaně a staví si tam hráze, které regulérně zaplavují údolí jejich malých říček.

Knihu KOČOVNÍCI SEVERU (Nomads of the North) jsem četl poprvé jako kluk a už tehdy mě zaujala. Našel jsem pak o ní zmínku ještě několikrát a nakonec viděl i film "Nikki, the wild dog of the North" (1961, Disney), který je podstatně lepší než ten úplně první (co se jmenuje jako kniha a je z roku 1920) - i když se příliš přesně nedrží knihy. Je už místy upraven pro dnešní dobu: tak například starou nedvědici, matku Neewy, nezabije lovec (jak je to v knize), ale starý grizzly. Přírodní záběry a zachycení chování obou zvířat je ale ve filmu opravdu mistrovské a vyrovnají se jejich popisu v knize. Film najdete zdarma na YouTube, zatímco knihu sil můžete přečíst anglicky na serveru Gutenberg, ale také vyšla ( s mnoha jinými od Curwooda, jak jsme se dozvěděl) nejméně jednou i v češtině (a to nepočítám to předválečné vydání :-)

Příběh je to celkem na první pohled prostý, ale musíte se do něj začíst, abyste pochopili autorovo mistrovství a znalosti severské přírody. Dvě mláďata, Miki (štěně, smišenina několika ras) a Neewa (medvídě), jsou k sobě připoutáni lanem. Lovec Challoner, jinak též zaměstnanec Hudson Bay Company, totiž předtím zastřelil Neewovu matku a chce je odvést oba jako dar své snoubence. Při cestě kanoí se mláďata poperou, vypadnou z lodi a tak se nechtěně stanou "nomády Severu". Z nehody se sice dostanou oba živí, ale lano je i nadále osudově spojuje dohromady.

Cestují pak divočinou a je zajímavé, jak živě dokázal Curwood zdůraznit rozlišnosti pudů a chování obou zvířat. Jejich společné cestování není ale jen k jejich nevýhodě (např. psovi se dělá po medvědí potravě zle), ale někdy naopak jeden zachrání druhému život, díky svým lepším schopnostem. Tak například pod vodopádem působí štěně jako kotva, zatímco chlupaté medvídě jej drží jako bóje nad hladinou. Nebudu zde popisovat děj a jeho zápletky - kniha se rozhodně lépe čte než vypravuje . . .

Marně jsem hledal na mapě vodopád, kde se obě mláďata vyklopila - bylo to na řece někde u Jackson Knee a Shamawattou, jak píše autor. Jackson Knee jsem nenašel a v Ontariu sice teče Shamawatta River, ale jinde se autor zmiňuje o "Shamawatta coutry", což je krajina kolem dnes už stejnojmenného městečka ve vedlejšěí Manitobě. Tomu také odpovídá jinde jmenovaná York Factory u Hudsonského zálivu, u které ústí řeka Hayes River, která Shamawattou protéká. Podle vyprávění se v knize jedná o malou řeku, položenou víc nahoru proti proudu (zde tedy na jih, řeky tam tekou na sever), ale její jméno jsem už na mapě nenašel. York factory byl vůbec první trading post (obchodní stanice) firmy Hudson Bay Company, která tam měla fort od roku 1684 a byla tam až do roku 1957, tedy ještě v Curwoodově době. V knize "KAZAN" nalezneme zmínku o Severním Battlefordu v Saskatchewanu, což už je pěkně daleko na západ, patrně jako autorovu vzpomínku. na místa, kde všude byl (na našich cestách jsme také v Severním Battlefordu prošmejdili místní pevnost i blízký Cut Knife, pověstné bojiště z doby rebélie).

Také si můžeme všimnout, že jména zvířat v knize používá autor čistě indiánská, u protagonistů sice jména vlastní, zatímco u druhých zvířat jen druhová, třeba zajíc je tam Zajíc (Wapoos s velkým "W"). To slovo znám, je v jazyce národa Cree (viz moje napolo indiánská pohádka "Wapooswayan" v SEKCI HUMOR). Na severu ovšem žijí též indiáni kmene Ojibwa ( v USA si říkají Chippewa), jejichž jedna rezervace je blízko u nás u Huronu.

Také Curwood si začal stavět zámek, ale přímo v Michiganu, v rodném Owassu. Dnes je tam jeho muzeum.

Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku )