E=NIGMA

Autor : ©J.B.Hurych
Název : PŘEČETLI JSME: VELKÝ ÚTĚK

PŘEČETLI JSME: VELKÝ ÚTĚK.
KNIHA: A Gallant Company (Muži Velkého Ütěku), Jonathan F. Vance, Pacific Military History, Canada, 2000)

Kdo z nás by neznal historii "velkého útěku" z vězeňského tábora Stalag Luft III u Saganu, asi 100km na sever od Liberce. Ano, bylo to 24-25 března 1944 a tehdy Němcům uteklo 79 spojeneckých letců-zajatců. Byl o tom i natočen film (The Great Escape) a hrál v něm Steve McQueen. Gestapo jich chytilo 68 a 50 z nich zavraždilo - bez soudu a zcela proti pravidlům nakládání s válečnými zajatci. Vraždu nařídil sám Hitler, ač ho Goering a Keitel přemlouvali, aby to nedělal. Šéf gestapa Himmler byl pověřen provedením rozkazu a jeho kamufláží, tj. veřejným prohlášením, že byli "zastřeleni na útěku". Méně už je známo, že se útěku zúčastnilo i několik Čechů . . .

Dřívější útěky ze Saganu.
Kanaďan Vance popisuje ve jmenované knize kromě osudů jiných uprchlíků také příběhy několika Čechů, kteří se útěku zúčastnili a na ty se teď v tomto článku soustředím. Většinu informace mám právě z uvedené knihy, jejíž autor věnoval několik let výzkumu historie "velkého útěku".

Čeněk (Checko) Chaloupka - se zúčastnil kopání podzemního tunelu. Sám se snažil utéct ještě s jinými už v roce 1941, přestrojen za německého vojáka, ale jednoho z jejich skupiny poznal voják z věže a bylo po útěku.

Jack Zafouk - utíkal v roce 1942 s Rogerem Bushnellem, opět ve vojenské uniformě, ale s civilními šaty pod ní. Dostali se až do Prahy, kde navštívili Jackova bratra. Schovávali se pak dlouho po bytech, ale než je podzemí mohlo propašovat do Jugoslávie, vypukla heydrichiáda a nějaký vrátný je udal. Rodina, kde se schovávali, byla zastřelena. Po tvrdém výslechu poslali Jacka do vojenského vězení v Colditzi a Rogera zpátky do Saganu.

Velký útěk.
Jak známo, útěk byl plánován tak, že byly určeny vždy dvojice uprchlíků, které se po opuštění tábora měli protloukat samostatně. Měli falešné papíry, většinou jako dělníci cizí národnosti, nasazení na nucenou práci v Německu. Jeden z páru byl vždy někdo, kdo se vyznal v okolí a jelikož jeden z hlavních směrů byl přes Čechy do Švýcarska - několik se už o to předtím pokusilo - není divu, že byli ve skupině uprchlíků i tři Češi.

1) Bedřich (Freddie) Dvořák - dostal přiděleného jako partnera Angličana Des Plunketta. Už od začátku ale měli problémy: podchod na nádraží v Saganu byl zablokován ruskými zajatci a tak se raději stáhli do lesa a později naskočili na vlak a dostali se až do Bad Reinerz. Tam se Des zapomněl a řekl na záchodě Freddiemu něco anglicky. Nevšiml si totiž, že je tam i nějaký wehrmachťák a tak museli honem utéct. Chtěli se pak dostat do Nového Hrádku, ale po těch špatných zkušenostech se rozhodli raději jít pěšky. Došli do Gamshubel a ptali se kolemjdoucího, kde je místní hostinec. Naštěstí to byl do Německa nasazený Čech a ten jim poradil a pomohl přejít přes hranice do Čech. Byli už 15 mil od Náchodu, když je zastavil český policajt. Zřejmě si domyslel, o koho jde, ale nakonec je nechal jít.

V Pardubicích navštívili Freddieho bytnou, ale ta s nimi nechtěla už nic mít: byla už předtím kvůli Freddiemu vyslýchána a to na velitelství gestapa, které bylo navíc přímo přes ulici. Jeli tedy do Kbel u Prahy, ale místní holič, který jim měl pomoci, byl zrovna na víkend pryč, Byl to ten, co předtím pomohl Johnovi Stowerovi na cestu do Švýcar - ale na neštěstí Johna zajistil v Německu vlakový revizor, John byl zatčen a poslán zpět do vězení. Odjeli tedy na dva dny do Kolína a přespali jednu noc v hotelu. Když se vrátili do Kbel, holič už byl doma a dal jim peníze, jídlo a potravinové lístky.

Na Velký pátek odjeli přeplněným vlakem do Tábora a v šest večer už byli v Domažlicích. Tam se nedohodli: Des chtěl jít hned přes hranice, ale Freddie, který byl opatrnější, navrhoval, aby odjeli kus zpět a zmátli pátračku, která je určitě bude hledat. Nakonec vyhrál Freddie a vrátili se do Klatov. Tam ale zastavil Dese policajt a protože ten neměl papír, který mu povoloval cestovat v té oblasti, zatkl je oba. Omylem je měli za parašutisty a odvezli je do Prahy. Tam je na Pankráci vyslýchali (jednou se tam dokonce viděli i s Ivou Tonderem, viz dále) a nakonec je převezli do Lipska, kde je "za zradu" odsoudili k smrti. na popravu je odvezli do vězení v Colditzi , ale ten byl - naštěstí pro ně - už 16 dubna osvobozen.

2) Arnošt (Wally) Valenta - pocházel z Moravy a už před válkou sloužil v československé armádě. V roce 1938 se vrátil na Slovensko a v ten samý den, kdy byly Čechy a Morava okupovány (15 března 1939) uprchl přes Tatry do Polska. Byl propašován do Čech jako vyzvědač, ale v srpnu 1939 se vrací a nastupuje do české legie v Polsku. Později jich bylo všech 850 zajato u Lvova Rusy, kteří tehdy ještě byli spojenci Němců. Až na jaře jim bylo dovoleno odjet přes Oděsu do Istanbulu, kde je zapsali do francouzské armády. V červnu 1940 byl Wally přidělen k francouzskému letectvu a později odešel do Anglie, kde byl přiřazen k české jednotce (byla to squadron, tj. letka, č. 311) jako radiový operátor.

V Saganu organizoval skupinu "expertů na Evropu", jejíž informace byly pro přípravu uprchlíků životně důležité. Navíc připravil kompletní jízdní řád vlaků, s časy i cenami. A také mapy, podle kterých se pak uprchlíci orientovali. Často se mu podařilo podplatit strážce a například od jednoho z nich získal za čokoládu kleště. Jako jeden z prvních uprchlíků také prolezl podzemním tunelem ven při "velkém útěku". Byl dán do týmu s Johny Marshallem a cestovali spolu vlakem do Mittelwaldu. Tam se rozhodli jít těch 80 mil na hranice Čech pěšky. V jedné vesnici je zastavili a Marshall dělal, že je Francouz. Naneštěstí jeden z Němců tam uměl plynně francouzsky a tak byli oba zatčeni. Jeho výslech byl obzvláště tvrdý. Valenta byl převezen do Gorlitze, a později byl s ostatními uprchlíky odvezen náklaďákem někam ven k Moravské Ostravě, kde byli všichni zastřeleni. Zajímavé je, že on sám už dávno předtím tušil, že se konce války nedočká.

3) Ivo Tonder - se narodil v Praze a sloužil u letectva na Slovensku. Byl v roce 1938 sestřelen maďarskou protiletadlovou obranou. Prostřelili mu nádrž s palivem, ale zachránil se. V listopadu 1939 utekl do Maďarska a schovával se v Komárnu. Byl vypovězen do Rakouska, ale odtamtud utekl a vrátil se znovu do Maďarska, aby později odjel do Jugoslávie a přes Turecko do Bejrútu, kde ho vzali jako seržanta do Cizinecké legie. Poslali ho přes Maroko do Francie, kde byl zatčen a zavřen kolaborantskou vládou do vězení jako uprchlík. Ve vězení onemocněl, byl převezen do jižní Francie a odtamtud pak znovu utekl, až se dostal do Liverpoolu. Tam byl přijat do českého letectva (squadron 312), ale při jednom letu (v červnu 1942) ho napadly čtyři německé Fokke-Wulfy. Jednoho z nich sestřelil, ale sám byl později zasažen a na cestě do Anglie začal hořet. Vyskočil padákem do moře a pět hodin vzdoroval v nafukovacím člunu vlnám, než ho sebrali Němci a poslali do Saganu. Měl tehdy za sebou vlastně už tři útěky.

Tentokrát se zase snažil s Des Plunkettem uprchnout schován ve vozíku pod odpadky - jenže váha odpadků byla tak veliká, že ani nemohli dýchat. S námahou se vyhrabali ven, ale naštěstí si jich nikdo nevšiml, i když to bylo ještě v táboře. Vlastně nměli ještě větší štěstí: vozík, ve kterém chtěli uprchnout, byl později zavezen do prostoru mezi ostnatým drátem a hlavním plotem - ven by se tedy stejně nedostali. Jindy se zase s Australanem Cornichem převlekli do polských uniforem a zamotali mezi ruské vězně na cestě z tábora. Stráž je ale poznala a bylo po útěku.

Také Ivo ze začátku pomáhl kopat tunel pro "velký útěk", ale později toho musel nechat, kvůli své klaustrofobii, a raději šil šaty a uniformy pro připravovaný útěk. Jednou mu strážce objevil nějaké parádně ušité šaty, ale nenahlásil to: šaty prostě zabavil a nechal si je. Při útěku také tahal za lano, kterým se přesouvaly vozíčky s uprchlíky tunelem. Ivovi byl přidělen jako partner při útěku Australan Johnny Stower, o kterém jsme tu už psali, jak předtím utíkal přes Prahu. Oba měli papíry jako cizí inženýři, pracující u firmy Fokke-Wulfe, kteří cestují na dovolenou do Mladé Boleslavi. Z vlaku vystoupili v Breslau a koupili si lístky do Liberce (tehdejšího Reichenbergu).

Ale co se nestalo - dostali lístky jinam a pokladní jim je nechtěla vyměnit. Navíc přímo za nimi stáll nějaký oficír od SS. Ivo nezaváhal a úmyslně špatnou němčinou ho požádal, zda aby jim nemohl pomoci lístky vyměnit. A opravdu: Němec jim pomohl a ještě úřednici vynadal. V Zittau je zastavila kontrola a policajt si všiml australanových modrých leteckých kalhot s proužkem, prohledal oba uprchlíky a našel u nich anglickou čokoládu. Zatkli je a po delším době poslali Johnyho zpět do Saganu a Iva do Colditze. To ho zachránilo - jinak by byl poslán do Zlína, kde by byl asi popraven s těmi ostatními.

Evakuace Saganu začala 27 ledna 1945 a vězňové byli hnáni na západ. Stovky vězňů přitom zemřely hladem a zimou. Druhého května byli konečně osvobozeni a konec války na sebe nenechal dlouho čekat. Daleko déle už trvalo, než byli vrahové padesáti uprchlíků zatčeni a odsouzeni. První soud byl v Hamburku, v červnu 1947. Obhájce gestapáků si hodně sliboval od svědectví velitele tábora v Saganu, Friedrich-Wilhelma von Lindeiner-Wildau. Ten ale na jeho provokační otázku, co by dělal on, kdyby dostal rozkaz k masové popravě vězňů, prohlásil, že by si raději prohnal hlavu kulkou z pistole. Čtrnáct vrahů bylo pověšeno, mezi nimi i šéf zlínského gestapa.V květnu 1968 se konal proces se zbytky obviněných - ti už ale dostali jen dva roky. Gestapáci z Breslau, kteří padli do rukou Sovětů, jimi nikdy nebyli soudu ani vydáni.
Celý příběh útěku se čte s napětím, podobně jako román Anny Seghersové "Sedmý kříž". Mezi padesáti zavražděnými byli také zde jmenovaní Roger Bushnell, Johny Stower a Arnošt Valenta. A co se stalo s druhými dvěma Čechy, kteří také utekli a byli chyceni?

Bedřich Dvořák se vrátil do Čech, kde zůstal i po únoru 1948, ale pak onemocněl a v roce 1973 zemřel. Ivo Tonder se nejprve také vrátil domů a koupil si dům blízko Mariánských lázní. V roce 1948 už ale zase utíkal s manželkou a dvěma dětmi přes hranice do Rakouska (to už byl přinejmenším jeho pátý útěk!). Na hranicích je ale chytili českoslovenští pohraničníci a všechny je uvěznili. Jeho manželku a děti po nějaké době komunisté sice propustili, ale Ivo byl zavřený až do roku 1949, kdy se mu po několika pokusech o útěk opět jeden podařil a to do Vídně. Tam se konečně v roce 1950 dostala i jeho manželka, ale děti jim vydali až v červnu 1951. Žili potom všichni v Anglii, kde měl Ivo textilní podnik a v roce 1995 zemřel.

Čeští letci, kteří se vrátili po válce domů a zůstali tam i po únoru 1948, byli, jak je známo, také uvězněni nebo alespoň persekvováni. Ušli tomu jen ti, kterým se podařil ještě jiný útěk, tentokrát z jejich vlastní země.

Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku )