Autor :
©J.B.Hurych
Název :
PRAŽSKÁ DEFENESTRACE.
PRAŽSKÁ DEFENESTRACE (recenze knihy).
KNIHA: On Leaving a Prague Window (od Davida Brierleyho, O padání z pražského okna, The Free Press, New York 2000)
O Davidovi Brierley je známo, že žil v
Kanadě, Anglii a teď se usadil někde ve Francii. A vsadil bych se, že také pobyl
nějakou dobu v Čechách. Brierleyho nový thriller "On Leaving a Prague
Window" to dosvědčuje nejen svým názvem, ale i detailními postřehy z českého
života.
Defenestrace.
Jak titul knihy naznačuje, někdo kdesi někde v Praze vypadl z okna. Ne,
nejedná se o Honzu Masaryka, i když o něm v knize také jednou padne zmínka.
Román se totiž odehrává v roce 1991 a jeho hrdina, kněz Alois Fulnek (ano,
Fulnek a ne Fullneck, jak bychom od anglicky píšícího autora asi očekávali) je
jakási česká varianta pátera z Chestertonovy "Nevinnosti otce Browna".
Fulnek má Brownovu krotkost a mírnost, i když ne už tu nevinnost, jak se to
vysvětlí v knize později.
V situaci, kde o jeho osudu rozhodují jeho
představení (víc neprozradím) ho zavádějí vzpomínky na minulost do místa, kde
studoval a byl později i zavřen - to když přeměnili seminář na vězení. Na
přilehlém hřbitově se Fulnek potkává s Milenou Přerovou, milenkou novináře
Václava Bodnára. Milena sem přišla hledat Václavův neoznačený hrob, případně i
stopy, které by vedly k vrahovi. Jak a hlavně proč chce Fulnek Heleně pomoci, to
je právě otázka, kterou si musí položit on sám.
Thriller.
Ale nemyslete si, že
vyřeší případ silou holmesovské logiky, jak to dělával už zmíněný Otec
Brown.
Thriller je přece podle definice kniha napětí a akce, a toho obojího
nalezneme v knize poměrně dost. A tak se Fulnek zaplétá do situací, ze kterých
ho sice nedostane pánbůh, ale zato všemocný autor. Přiznám se, že když jsem byl
nedávno v Čechách, žádná podobná dobrodružství jsem tam nezažil. Ovšem
připouštím, že jsem asi nebyl na správném místě ve správný čas . . .
Ale
přesto věřím, že po přečtení knihy může "paranoia nutit člověka, aby se stále ohlížel
za sebe", jak napsal o knize Sunday Telegraph. Také Observer
zařazuje knihu "na úroveň Le Carrého", zatímco New Yorker zase tvrdí, že
je to kniha "tough and witty", neboli drastická, ale vtipná. To poslední
mohu potvrdit. Stačí dodat, že autor zná - na cizince - české poměry až
překvapivě dobře. Svědčí o tom nejen narážky na korupci před i po sametové
revoluci, ale třeba i na lustraci. A hlavně zná Prahu: vodí nás po ní zcela
bravůrně a najednou si říkáte: vždyť on má pravdu, ono je to opravdu nalevo od
toho mostu . . .
Ze všeho nejraději má asi Malou Stranu: je to vidět i z
jeho předešlé knihy o Praze, nazvane "Czechmate" (narážka na
check-mate, což zní podobně a znamená to šach-mat, ale spíše se tím míní
něco jako "česká partnerka", která také v knize vystupuje). Některé pasáže v
knize zní familiárně (...říkej mi Alois, řekl, to stačí. Jméno Lojza ho totiž
naplňovalo hrůzou...) až legračně (...toto je socha svatého Františka.
Ptáci ho pořád ještě mají rádi - podívej, jaké má bílé vlasy...) či
ironicky (uniformy hradní stráže, za které by se nestyděla ani opera
buffa). Ale Brimley si umí dělat legraci i z Angličanů. Na večeři U Tří
Pštrosů prohlásí jeden z nich (rozuměj Angličanů, ne pštrosů), že je to
poprvé, co vůbec jí pštrosa - a je taktně upozorněn, že je to jen
kachna.
Co se jeví zpočátku jako odpočinková četba, se najednou bez
varování změní na docela napínavý román a po jedné (či dvou?) vraždách a
přiměřené dávce sexu konečně vyústí v překvapivý klimax se zcela logickým
závěrem. Což je vlastně úplně podle návodu na profesionální thriller. A
když autor na konec naznačuje, že dobrodružství otce Fulneka tímto nekončí,
myslím, že se na ta další můžeme docela těšit.
Knihu vydalo v roce 1995
nakladatelství Little, Brown &
Company (že by přece jen ten otec Brown?), vLondýně a Torontu). Na obálce knihy je (jak jinak?) fotografie Prahy, tak jak se asi jeví někomu při pádu z okna . . .
Ulož tuto stránku
Vytiskni tuto stránku