E=NIGMA

Autor : ©J.B.Hurych
Název : UČEBNICE A SKRIPTA .

Toto je jedna kapitola z knihy "UMÍME DOBŘE ČÍST?", ke stažení zdarma z naší knihovny KNIHY OFF-LINE (ve sloupci vlevo).

UČEBNICE A SKRIPTA .
Do této kategorie patří učebnice všeho druhu: skripta, manuály, návody, příručky, brožury a "hand-outy" - tj. rozdávané texty - k seminářům. Jde všeobecně o prezentování určité učební látky a to systematicky, s rozborem a vysvětlením, případně i s příklady a zkušebními otázkami na procvičení (na konci knihy či za každou kapitolou). Více o "učení se" najdete v mé knize "UMÍME SE UČIT?", vydané v naší edici.

Pravý problém vlastně začíná tehdy, když se snažíme jako studenti učebnici použít. Jistě tam nemůže být vše, ale musí tam být to hlavní, co od ní čekáme. A to je, že - právě díky učebnici - chceme porozumět určité látce. Učebnice je tedy jen nástroj, ale samotné učení musíme dodat my, učedníci, pardon, čtenáři učebnic. Viděl jsem učebnice, kde se autoři snažili navíc ještě "poradit" čtenáři, jak učebnici číst, ale ruku na srdce: dobrá učebnice by nás měla vést sama, bez návodu a špatné učebnici zase ani dobrý návod nepomůže. To platí hlavně pro skripta, kde většina autorů-odborníků bohužel nemá větší pedagogické vzdělání a i jinak dobrá kniha může být opravdu nemožnou učebnicí. Jak asi psát učebnice, to jsem už naznačil v knize "UMÍME PSÁT?".

Autoři.
Všeobecně platí, že autor dobré učebnice jistě rozumí i odborné stránce věci :-). Opačně to ovšem neplatí: i dobrý odborník může napsat špatnou učebnici. Forma učebnic může být různá, ale obsah učebnic má vždy dostatečně pokrývat látku a může i přesahovat do oblastí, které jsou důležité pro pochopení knihy. Kvalita či užitečnost učebnice se často posuzuje - většinou ale mylně - podle počtu stránek, protože často platí, že "méně by bylo více".

Princip učení a hlavně zapamatování spočívá v tom, že hledáme to podstatné a látku si zároveň jaksi "zahušťujeme". Čím více z té práce pro nás udělá autor - například už jen grafickým či jiným zpracováním, vhodnými nadpisy či sepsáním různých "shrnutí", tím víc ušetří práci nám. Nehledejte ovšem nějaký kouzelný návod, jak učebnice - myslím konkrétně - psát. Sám jsem pár učebnic, skript, manuálů a textů pro semináře napsal a ještě větší počet jsem jich přečetl, ale jediné, co jsem poznal je, že opravdu není možno autorovi předem svazovat ruce různými pravidly. Autor, který má čerpat ze svých zkušeností, musí také dobře rozumět látce, který se kdysi on sám musel naučit. On předem ví, která je látka obtížná a také než napíše kapitolu, přemýšlí, který z možných způsobů vysvětlování je asi ten nejlepší. Autor prosté odborné literatury (tedy ne učebnice) se tím nezdržuje: jemu stačí napsat důkazy, že to je tak a ne jinak. Vysvětlování, to už je ta vyšší hladina, kterou musí autor hledat právě v učitelské praxi.

Autor může být odborníkem, ale třeba zrovna nemá "psací talent" nebo dostatečné pedagogické zkušenosti. Zrovna tak někteří profesoři sice umí přednášet, ale neumí psát. Přesto si jich vážím pro jejich odborné kvalifikace, pochopitelně. Ovšem napsat opravdu kvalitní učebnici je, skoro bych řekl, "talent". Je na ni totiž mnoho požadavků, které není snadné splnit, aniž by se ublížilo něčemu jinému: například stručnosti. Opravdový soudce je nakonec stejně jen sám student a má na to snadné měřítko: jen kniha, které porozumí, tj. která mu opravdu \" pomáhá něco se naučit", je u něj "dobrá učebnice". Ano, tajemství dobrých učebnic je v jejich procesu vysvětlování látky: učíme se totiž právě tím, že věci porozumíme. Kdyby se místo slovního vysvětlení například použila jen série rovnic, nebylo by to všem čtenářům hned jasné, například by už nevěděli, které proč jsou přitom určité proměnné považovány za konstantní. Ovšem formalistické "vysvětlování" daleko nevede: nepovzbudí totiž studenta k samostatnému myšlení.

Jak číst a studovat učebnice.
Už jsem napsal, že princip čtení spočívá v tom, že už při něm hledáme to podstatné a látku si zároveň jaksi "zahušťujeme". Opakuji totu znova, protože často zapomínáme, že nejde o to přečíst vše a vše si hned zapamatovat - to bychom měli v hlavě spíše zmatek. Potřebujeme pochopit hlavně principy, závislosti a často i různé triky (nu říkejme jim raději "secrets of trade" , tj. tajemné techniky v daném oboru :-). Ostatní věci jsou jen detaily, které si můžeme sami odvodit nebo v případě potřeby prostě lehce doplnit.

Také není jistě třeba podotýkat, že dobré pochopení látky vede i k lepšímu zapamatování a to se nám právě dobře hodí u zkoušky. Už v knize o učení jsem zdůraznil, že teprve když se sami snažíme někomu něco vysvětlit, uvidíme, jak dalece tomu sami rozumíme. Detailní program čtení jsem popsal už vlastně v knize UMÍME DOBŘE ČÍST?, kapitole "Jak číst". Nazval jsme to "3D čtení", kde se pamatuje i na opakování a utužení látky v paměti. O psaní poznámek si zase povíme v jiné kapitole.

Studování je ovšem něco trochu jiného než jen pokročilé čtení: tam potřebujeme ještě specielní studijní metody (viz naše kniha "UMÍME SE UČIT?") a to nejen k pochopení látky, ale i k zapamatování toho, co se bude zkoušet. Dobrá paměť je tam jistě nutná, hodně věcí neodvodíme ze základů jen pomocí logiky :-). Co dodat? Rozhodně neklaďte meze vašemu osobnímu přístupu k věci. Vy sami víte, co vám vyhovuje nejlépe - a pokud to nevíte, tak si to raději zjistěte :-). Rovněž tak zde pomůže i vaše inspirace a vynalézavost: schémátka, obrázky a mentální mapy (viz naše kniha "UMÍME SE UČIT?") jsou podivuhodné pomůcky, které nám mohou hodně pomoci už při čtení a ještě více při opakování.

Tipy pro čtení skript.
Nejméně účinný způsob je číst skripta jako nějaký román, tj. postupně, od začátku do konce, tj. přesně v pořadí stránek a pořád se stejnou rychlostí. Pravda, učebnice mají být psány tak, že pokračují od jednoduššího ke složitějšímu, ale i u nich zjistíme, že určité partie už známe odjinud a můžeme je přejet rychleji. Navíc je tam hodně věcí, které jsou vlastně jen jakási vycpávka - to víte, i autor musí žít a platí se mu od stránky :-). Skripta si tedy přečteme nejprve rychle, bez ohledu na detaily a pak si hned sestavíme plán, jak je prostudovat, nejlépe zase si udělat mentální mapu, ale navíc i s časovými termíny. Pozor, důležité pasáže bývají obvykle ty nejtěžší k pochopení a na nich se zkoušející právě nejvíce vyžívají :-).

Jak poznáte, které to jsou? Jen praxí. Už před lety jsem to vysvětloval jednomu studentovi, načež mi řekl: "Vám se to mluví, vy už to znáte!" Měl ovšem pravdu, je to vlastně jakýsi začarovaných kruh. Ale nikdo vám nezakazuje, abyste se také s někým předem poradili, ne?

Už při čtení se hlavně snažíme textům porozumět, což nám pomůže si je lépe zapamatovat. To se zdá samozřejmé, ale ne vždy jsme schopni vše na první čtení pochopit. Nejlépe to poznáme, když si hned klademe různé otázky. Nepochopení hned napoprvé je normální zjev - otázkou je, zda se zastavit a studovat to, dokud tomu neporozumíme, nebo jento místo označit a jít dál. Druhá metoda je pro kontinuitu asi lepší - koneckonců stejně se budeme muset vracet víckrát a získat co nejdříve celkový přehled má svůj vlastní prospěch. Ovšem někdy pak třeba později nepochopíme něco jiného. Naše paměť si ovšem sama vybírá, co se jí k zapamatování líbí, co si chce zapamatovat, ale na to nelze příliš spoléhat - spíše naopak. Už Freud přece říkal, že zapomínáme, protože chceme zapomenout.

V podstatě máme dva možné postupy čtení textů a jejich prostudování:

1) Knihu sice poznáme, až když si ji přečteme, jenže máme tu výhodu, že si ji můžeme nejprve "předčíst". Pak teprve začneme knihu číst hlouběji a studovat jen ta místa, která uznáme za vhodná a důležitá pro náš účel ( zda je to jen pro info nebo pro zkoušku :-). U skript to je rěžké odhadnout - tam musíme číst všea naučit se co nejvíc - ale nemusíme to studovat ve stránkovém pořadí a do stejné hloubky. Výhodou předběžného "předčtení" je úspora času a lepší prostudování látky, vyhneme-li se ovšem nebezpečí, že něco důležitého podceníme .

2) Jiná možnost je zase studovat skripta jako celek , ne jen rozkouskované porce, které se pak těžko spojují. To nás ale zase svádí, abychom každou část přežvykovali stejnou dobu, ať je to podstatné či nepodstatné. Toto "učení vcelku" nemusí být stoprocentně podrobné, hlavně nám pomůže lépe pochopit "obsah" - detaily lze pak doplnit později, případně je vynechat, když jsou nepodstatné. Jinými slovy, dělat to asi tak, jako když sestavujeme mentální mapy.

Jde vůbec tyto dvě téměř opačné metody sloučit? Domnívám se, že ano: protože se přednášky konají v časovém sledu podle obsahu skript, je metoda 2) vhodnější při pravidelném poslechu přednášek během roku (samotnou lekci už ale můžeme studovat metodou 1). Ta je také výhodnější, když nechodíme na přednášky a studujeme jen podle knihy. Konečně pro obojí druh studia použijeme metodu 1) výhodně před zkouškami, když už skripta trochu známe a musíme se soustředit hlavně na ty těžké pasáže.

Ještě se snad zmíním o dvou způsobech studia: receptivní a expresivní. Receptivní studium prostě hltá fakta postupně a pasivně, zatímco expresivní studium se je snaží vybírat a hned aktivně vyjádřit jejich význam, např. vysvětlit to jiným - a tím ještě víc i sobě. Už jako asistent na univerzitě jsem přišel na to, že s každým vysvětlování studentům jsem se zase o trochu víc naučil i já sám, když už nic jiného, tak alespoň něčemu v pedagogice :-). Proto neuznávám strach některých lidí, kteří se bojí podělit o své vědomosti, protože by tím udělali někoho stejně chytrým, jako jsou sami. Tím, že něco někomu vysvětlují, jsou už zase o nějaký ten krok před ním.

Čím se liší učebnice od ostatní literatury?
Odpověď je jednoduchá: především metodikou. Postupuje totiž od jednoduššího ke složitějšímu a uvedenou informaci nejen podává systematicky, ale i vysvětluje. A to je rozhodně víc než u knihy, která je určena jen kovaným odborníkům. Autor se nesmí bát klást si otázku, zda tomu čtenáři rozumí a stejně tak se nesmí bát odpovědi, že je už na začátku někde ztratil. To je u odborné knihy normální, jedná-li se o ne-experta, ale u učebnice si to autor - a obzvláště student - nemůže dovolit. Je tisíc způsobů, jak něco vysvětlit špatně, ale často existuje jen jeden, jak to vysvětlit dobře.

Nejvhodnější pro čtení skript jsou dvě metody: scanning a skimming (viz kapitola "Metody, atd."). Také tato kniha je psána jako učebnice, ale číst ji můžete v jakém pořadí chcete - také doporučuji si ji prolistovat předem.

Texty k seminářům.
Tyto tzv. hand-outs (doslova: to co vám dají do ruky) jsou většinou buď zkrácené přednášky nebo jen kompletní kopie pozitivů pro projekci na stěnu. Pokud máte jen texty z té druhé kategorie, máte smůlu - bez slovního doprovodu jsou často nepochopitelné. Zato obrázky a grafy většinou nepotřebují vysvětlování (alespoň by neměly potřebovat, pokud jdou řádně označeny :-). Někdy jsou tyto texty tak dobré, že se dají svázat do knihy, většinou jim k tomu ale hodně chybí. Pokud je dostanete před seminářem, neváhejte si do nich psát poznámky během semináře, jinak budete po čase hádat, "co tím chtěl básník říci".

Vzpomínám, jak mi jednou můj sekční šéf dal dotazník - byla to domácí úloha k jeho semináři o efektivnosti. Byly tam úkoly, které mě například žádaly, abych opsal delší část jedné stánky na další list. Odmítl jsme to udělat a napsal jsem tam poznámku, že autoři semináře by měli vědět, že je to neefektivní úkon. Můj šéf se naštval, že je to subordinace, ale já trval na svém :-). Nu nechal to tak, neměl čas mě přesvědčovat. Když se vrátil ze semináře, omluvil se mi. Test měl vlastně zkoušet, jak kdo umí své zaměstnance cvičit v efektivnosti a protože to žádný z přítomných šéfů v odpovědích svých zaměstnanců neměl, byl můj šéf jediný z nich, který za to zaskóroval kladné body. Začal se jim prý nejprve omlouvat za mou neposlušnost, ale ujistili ho, že je to OK, že byl test sestaven jako chyták a že jsem prošel (a tím i on) zkouškou dobře. Byl za to povýšen a já zase dostal - na jeho doporučení - jeho místo. Takže u seminářů pozor, tam mají často ještě skrytou agendu (rozuměj úmysl, účel). Já ji měl ostatně také - nenávidím totiž zbytečnou práci. A co víc: ten jejich seminář jsem já už stejně nepotřeboval :-).

Manuály a návody.
Ty čteme většinou úplně doslova - jsou tam totiž i důležitá bezpečnostní pravidla, a často i zvláštní operační příkazy, bez nichž přístroj či stroj nebude pracovat. V poslední době se také vyrojilo mnoho návodů k počítačům či programům, psaných většinou jen odborníky či programátory, kteří ; zapomínají, že mnoho věcí rozhodně nebude čtenáři jasné. Jistě jste zažili takové "neproniknutelné" a tím i nepoužitelné manuály. V takovém případě máme dvě možnosti: buď si to přečíst jinde nebo to vyzkoušet sami (a pak případně i napsat lepší manuál :-). Návody jsou vlastně velice úzce zaměřené "učebnice" a zkouška se koná ve "skutečném čase a prostředí". A zkoušejícím je skutečnost sama. Kolik lidí si už díky nepochopení zničilo počítač nebo alespoň omylem vymazalo disk? Právě proto, aby se to nestalo, mají manuály svoje důležité místo a každý z nás by jich měl mít ve své knihovně pár, myslím těch dobrých, ale to už nechám na vás . . .

Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku