Už v roce 1940 se v USA k třídění používaly IBM mašiny, ovšem pořád ještě pracující s kartami a mechanickými třídičkami, které v žádném případě ještě nemohly být kvalifikovány jako počítače. V té době už se také ale rozdělila armádní dešifrovací centra na dvě: centrální ve Washingtonu, t.zv.OP-20-G  a Rochefortova skupina v Homolulu na Havaji. A tehdy také začal jejich vzájemný boj - Washington si vždy usurpoval právo rozhodovat co z vyluštěnými zprávami  a jak uvidíme dále, nejen to.

Díky tomu také málem skončila bitva o Midway fiaskem americké strany. Rochefort byl totiž přesvědčen, že Japonci táhnou s onou flotilou na Midway, ostrov, na který už dávno měli zálusk. Jak už jméno naznačuje, leží ostrov asi na půl cestě mezi Amerikou a  Japonskem, a také i mezi Havají a Japonskem, i když blíže k Havaji. Taktika Japonců měla postup na dvě etapy: první část konvoje s letadlovými loďmi  měla vybombardovat ostrov a druhá vlna tam pak měla vysadit japonskou svou námořní pěchotu, to vše ještě než na to přijdou Američané. Umínění byrokrati ve  Washingtonu ale prohlásili, že  cílem japonské flotily jsou Sumatra nebo Java. Naštěstí byl hlavní velitel námořnictva, admirál Nimitz, přesvědčen o správnosti Rochefortovy hypotézy a vypravil se s konvojem k Midway. Velitel OP-20-G Redman pak najednou začal tvrdit že prý ne, že Japonci rozhodně chtějí napadnout Havaj, a že  jen dělají klamné manévry. Pochopitelně kód místa útoku (AF) byl znám, ale místo samo ne.

Japonci dali do toho vše, aby si zaručili úspěch.: 250 letadel, 11 bitevních lodí, 8 letadlových lodí a 23 křižníků. Několik  tisíc vojáků by se pak vysadilo na ostrov, zatímco mnohem větší armáda čekala "v závětří". Navíc tam ještě 20 japonských ponorek hlídalo boky konvoje, aby mohlo informovat o pohybu Američanů. A tehdy Rochefort vymyslel trik: spojovacím kabelem - pod vodou, aby to nebylo odposloucháno - vyzval operátora na Midwayi, aby radiem zažádal o zásobu vody, neboť se jim (údajně) na ostrově rozbila vodárna. Havaj pak vyslala rádiem ujištění, že už je voda na cestě. Radostní Japonci to zaslechli a předali dál, přičemž  pro ostrov Midway, použili kód, který souhlasil  s kódem pro místo útoku, AF. Teď už nebylo pochyby.

Pozorovací služba Japonců ovšem nebyla nejlepší. V 7,30 sice oznámilo jejich pozorovací letadlo blížící se americké lodi, ale pilot je indentifikoval  jako křižníky a trvalo téměř další hodinu, než pilot přidal "...a možná doprovázené letadlovými nosiči". To Nagumu (ne, nebyl na gumu , poznámka j.h..:-) zalarmovalo a nařídil opět letadla přezbrojit torpédy. Jenže v té době se už vracela letadla z útoku na ostrov, která bylo nutno nechat přistát, doplnit benzin a znovu odstartovat, což si vyžádalo další, tentokrát ale katastrofální zdržení.

Americký admirál Spruance, když se dozvěděl, kde se japonská flotila nachází, si ovšem vypočítal, že by to trvalo ještě pár hodin, než by mohl odstartovat letecký útok na ni. Rozhodl se tedy riskovat: nečekal a odstartoval jej hned. Navíc odhadl dobře zmatenou situaci na palubě japonských letadlových lodí. První vlna amerických letadel byla sice téměř zdevastováno 50 japonskými stihačkami Zero, které hájily  flotilu (ze 41 amerických letadel se vrátila zpět jen 4). Jenže pak se nepozorovaně k Japoncům přiblížily bombardéry z  Yorktonu a  Enterprise.

Od té doby se datuje vojenský sestup Japonska, které pak muselo jen usilovně bojovat, aby si udrželo ony malé ostrůvky,   ve svém držení a k dalšímu záběru teritorií už pak nedošlo. Jednalo se tedy o vítězství, kde hrálo dešifrování informace stejně důležitou úlohu jako ostatní složky armády a námořnictva, ne-li ještě větší  - když uvážíme, jak málo lidí na to stačilo. Bylo to i stoprocentní vítězství americké tajné služby nad japonskou. Admirál Nimitz okamžitě doporučil Rocheforta na vyznamenání, ale konkurenční skupina ve Washingtonu, kterou vedl Redman, se proti tomu hystericky postavila.  Pravda, Washington rozluštil  o 40 procent více telegramů, ale správný závěr o místě útoku udělal jen Rochefort. Přesto si Redman chtěl přivlastnit zásluhy na celé vítězství jen sám a proti vyznamenání bojoval vší silou. K této podrazové politice zneužil i svého bratra, který měl velkou funkci u námořnictva   a tak Rochefort medaili prostě nedostal - prý jen plnil svou povinnost. Dva jeho spolupracovníci, Dyer a Holmes dostali medaile až po válce a Rochefort konečně také - ale až devět let po jeho smrti., v roce 1985.