E=NIGMA

Autor : ©J.B.Hurych
Název : PROCES ZVANÝ ČTENÍ.

Poznámka: Toto je jedna kapitola z knihy UMÍME DOBŘE ČÍST?, která je ke stažení zdarma z naší knihovny.

PROCES ZVANÝ ČTENÍ.
Čtení je část přenosu informace, tj. komunikace tzv. psané či tištěné a to pochopitelně na papíře nebo jinak a i obrazovce. Jeho první část, psaní , jsme vlastně už rozebrali v knize "UMÍME PSÁT?" a když přeskočíme oblast samotného přenosu a uložení textu (ať už ve formě knihy, časopisu, CD-čka, počítačové paměti, e-knihy či internetové stránky) dostáváme se konečně k jeho "přijímací" straně, ke čtenáři, ke čtení.

A hned na začátku si řekněme jednu těžce získanou pravdu: čtení je stejně důležité jako psaní a často i stejně obtížné. Přesto to bývá ta nejvíc podceňovaná a zanedbávaná aktivita, takže se nezřídka - mně se ten archaický výraz tak líbí! - stane, že se informace u čtenáře zkreslí, rozředí anebo se k němu vůbec nedostane. Příčin této ztráty je několik, ale o tom si řekneme více v dalších kapitolách. Pro nás je důležité si uvědomit, že naše čtení jde ještě značně zdokonalit a to je také předmětem této knihy.

Písmo.
Je zajímavé, že i když se u člověka vývojem objevila artikulovaná řeč (která zase zpětně ovlivnila jeho vývoj, míněno ten mentální :-), museli si lidé na vynález písma ještě hodně dlouho počkat. Je to o to zajímavější, že potřebu psát měl člověk jistě už od začátku, nejen aby podpořil svou paměť, ale hlavně aby také něco sdělil těm druhým - pokud jim to nemohl říci osobně. Když nepočítáme obrázky na stěnách jeskyň, první písmo byly asi čárky, kterými si lovci počítali úlovek - tak asi vznikly i římské číslovky. Teprve pak přišly individuelní znaky pro různé předměty a z nich se pak vyvinulo konzistentní písmo, nejprve tedy obrázkové a pak to naše, písmenové.

Prvním opravdovým vynálezem bylo ovšem použití jednotlivého písmena jako zápis jednotlivého zvukového elementu, nu a když Guttenberg vynalezl tiskařský lis, spustil tak lavinu informační revoluce, které nás, zvláště v době Internetu, zaplavuje víc a víc. Touha dostat co nejvíc informace v co nekratší době nás posedla natolik, že silně protěžuje kvantitu na úkor kvality. Jen občas si uvědomíme, že jsme něco udělali špatně, například jsme-li studenti u zkoušky nebo když kupujeme dům a nepřečteme si pořádně celou smlouvu :-). Písmo také může sloužit nejen k přenosu informace, ale i ke zkreslování dat. Nemyslím tím hned politiky nebo statistiky (ti druzí ať mi prominou); častěji je to zkreslení celkem neúmyslné, ale výsledek je bohužel stejně zkázonosný.

Chyby při čtení.
Ale vraťme se ke čtecímu procesu, abychom si ukázali, které jeho části jsou opravdu kritické a kde je přenos informace nejvíc zranitelný. Chyby sice mohou vzniknout i u autorů - a není jich málo - ale těmi jsme se už zabývali v knize "UMÍME PSÁT?" a vrátíme se k nim ještě v kapitole "Jak číst mezi řádky". Zde nás ale hlavně budou zajímat chyby, které děláme my čtenáři, snad právě proto, že škola nás sice naučí číst písmena, ale pak už nás nechá každého svému osudu :-).

Proces čtení začíná u našeho zraku; zvláštní případy, jako např. "naslouchání četbě", ovšem vyjímaje. Naše oko, obdivuhodný orgán - a když už jsme u toho, také nejvíc zneužívaný - je vlastně snímací kamera, která převádí paprsky, odražené od stránky, na elektrické impulsy, které se pak zase ve zrakové části mozku převádějí na virtuální obraz, který pak jaksi "vidíme". Oko je velmi složitý orgán a sám Darwin přiznal, že neví přesně, jak se mohl vůbec sám vyvinout. Jeho citlivost je taková, že jsme schopni vidět i jeden foton! Dobrý zrak je pro čtení podmínkou nutnou a tak se nedivme, že nás hodně musí používat ke čtení brýle, které by jinak na normální vidění ani nepotřebovali. Jakkoliv je oko dokonalé, dnešní optika ho v mnohém předčí, především rychlostí snímání, větší citlivostí a nakonec i v přesnosti (oko samo totiž umí zvětšovat obraz předmět jen přiblížením se k němu :-). Důležitost zraku si většinou uvědomíme, až když je nějak narušen či poškozen (oční čočka, oční kapalina, oční nerv). Mnoho bylo napsáno o tom, jak čtení škodí zraku, ale ještě jsem nenašel knihu, která by předvedla důkazy s experimenty, že tomu tak skutečně je a i lékaři se na tom neshdnou. Čtení samo o sobě asi nevadí tolik jako třeba špatné osvětlení, přetěžování zraku či pobývání v zakouřené místnosti.

Přenos obrazu.
Další stadium je přenos informace nervy do mozku, do tzv. centra zraku, kde dochází ke zpracování informace na virtuální obraz. Tento "video-počítač" kombinuje signály z pravého i levého oka a dokonce zaplní (zalátuje :-) i místa, která nevidíme, např. díky tzv. slepé skvrně. Tato kombinace je také příčinou různých optických klamů a poškození této části mozku může vést i k zvláštním zrakovým vadám (domnívám se, že právě zde je příčina barvosleposti, neboť barvoslepí mají často také podobné posunutí spektra i pro akustické signály, tedy sluch).

Pro nás je důležité, že vlastně "vidíme" jen konvertovaný obraz a jeho kvalita je dána nejen okem, ale i celým systémem, který obraz zpracovává. Proto nás neudiví, že při otřesu mozku může člověk ztratit zrak, ačkoliv je jeho oko nepoškozeno - naštěstí je to v hodně případech jen dočasné. Oči se ovšem dají trénovat a o takovém tréninku si povíme v této knize. Dlouhá četba ovšem unaví nejen očí, ale i čtenáře. Proto je také správné "dávkování četby" v zájmu každého čtenáře, ale chcete-li vědět kolik a jak, na to se raději zeptejte očního lékaře; ti to ví lépe (i když se jejich názory různí :-)).

Na obrazu takto "promítnutém" pak náš mozek rozpoznává písmo, tisk či obrázky, podobně jako třeba počítačový program, který nám v obchodě prodávají ke skaneru (pro tzv. text recognition). Ten pak dokáže převést znaky písmen přímo na elektrické signály kódu ASCII, jinak řečeno kódy jednotlivých písmen abecedy. Tuto schopnost rozpoznávat písmena v nás vlastně naprogramuje škola. V naší knize ale nepůjde o rozpoznávání písmen, budeme se tu hlavně zajímat o text jakožto nositele myšlenky či ideje a to ve formě psané či tištěné.

Ulož tuto stránku Vytiskni tuto stránku