Autor : ©J.B.Hurych
Název : ČTENÍ V RŮZNÝCH PODMÍNKÁCH.




Poznámka: Toto je jedna kapitola z knihy UMÍME DOBŘE ČÍST?, která je ke stažení zdarma z naší knihovny.


Čtení nemusí být vždy namáhavé - ani mentálně, ani fyzicky - když si vytvoříme pokud možno ideální podmínky. Říkám "pokud možno", protože zcela možno to asi není. Většinou máme jen reálné podmínky, které jsou nám částečně dané a musíme z nich udělat to nejlepší, co jde. Jde o to, že čteme-li ve "fyzickém" pohodlí, udržíme si také lépe pozornost a tím bude naše čtení méně namáhavé. Pak načerpáme z textu co nejvíc informace a - to už asi také tušíte - lépe si ji zapamatujeme.

ČTENÍ V RŮZNÝCH PODMÍNKÁCH.

Ideální podmínky

Jaké jsou vlastně ty ideální podmínky? Prakticky stejné, jako pro studium - ono totiž čtení, ať už to chceme nebo ne, také určité studium je. Najdeme si tedy pohodlnou židli a tichý kout, nejlépe u stolu. Nejen že se nám pak lépe píší poznámky, ale můžeme si na stůl rozložit knihu, poznámkový sešit a případně i jiné věci, které potřebujeme, tužky či kávu :-). Nejlépe je číst vsedě, oči asi ve vzdálenosti 30 cm od knihy (někteří autoři uvádějí až 45 cm, ale to jistě závisí na velikosti písma), stůl ve výši 70-80 cm, židle pohodlná, prostředí tiché, osvětlení dobré; prostě určité pohodlí zaručeno, ale ne tak, abyste usnuli!

Okolí má být tiché, ale mírná hudba, pokud nás neruší, může naopak prospět naší koncentraci. Je to takový "šum v pozadí" (background noise), který sice nevnímáme, ale který nám odruší zvuky jiné. Jsou ovšem šumy (nebo spíše kravály), které naopak ruší. Jako student jsem si při čtení často pískal - bydleli jsme v rušném činžáku - ale nedoporučuji to, těžko tomu pak člověk v práci odvyká :-). Pokud se nemůžeme soustředit, ať už kvůli hluku, nemoci, rozčilení, stressu či jen "plné hlavě problémů", necháme si čtení studijní či odborné literatury na jindy - raději zkusme beletrii, humor či detektivku, zda nás z toho stavu dostane.

Reálné podmínky.

Asi se ptáte, zda je možno takové ideální podmínky vytvořit - většinou ne, ale to neznamená, že nejsou důležité a že se jim nemáme co nejvíc přiblížit. Každá nepříjemnost totiž vyrušuje a rozptyluje - v případě, že se ke čtení navíc ještě nutíme, dává nám jen nové důvody, "abychom toho nechali". Snad nejideálnější podmínky jsou v univerzitních knihovnách a zkoušel jsem také hřbitovy: je tam sice božský klid, ale o půlnoci tam moc straší :-). Někdo raději studuje v noci, jiný ne. O psaní poznámek si promluvíme později, zde snad jen to, že by nás to psaní také nemělo příliš rozptylovat. Stačí pero, které najednou nepíše a už je po koncentraci (nejen inkoustu, ale i té naší :-).

Měl jsem známého, který si dělal poznámky na magnetofon. Zkoušel jsem to, ale zvuk motorku a převodů, navíc s častým spínáním a vypínáním, tzv. "ON-OFF", mě vždy nějak rušil sled myšlenek. A to nepočítám zvuk mého vlastního hlasu! Mělo to ale výhodu, že jsem se nemusel dívat při zapisování na papír, tj. odvracet oči od knihy. Při psaní poznámek je totiž často nepříjemné, když pak ztratíme místo, kde jsme četli. Proto není výhodné napsat poznámku, když jsme ještě nedokončili čtení odstavce nebo stránky. Daleko nejlepší je ale používat při čtení jen podtrhávání, tj. zvýraznění fixem (highlighting) a poznámky zapsat až po dokončení kapitoly - je jich pak daleko méně a jsou lépe organizované a podstatnější. Ovšem když mě napadne něco zajímavého, co není v knize, napíši to hned tužkou na okraj knihy; jinak  to snadno zapomenu.

Hluk.

Ale vraťme se k těm podmínkám: nejvíc nás asi ruší hluk kolem nás. Poslední dvě léta na univerzitě jsem si už vydělával a musil jsem chodit do práce. Nedostatek času byl můj hlavní problém a tak jsem studoval všude možně: v tramvaji, v bistru, u zubaře (ne ale v křesle :-), u vody i na kopci nad nádražím. Mohu říci, že jsem si tak zvykl na různé zvuky kolem mne, že už jsem je ani nevnímal - většinou to byl jen déšť nebo zima, které mi připomněly, že se situace změnila. Pokud takové špatné podmínky máte a nemůžete si je nějak upravit, musíte si prostě na ně  zvyknout. A hlavně se nesmíme pro každou maličkost nerozčilovat - to je nejhorší nepřítel soustředění: adrenalin :-).

Ale i když si najdete klidné místo, nepřátelé vašeho soustředění jsou všude: sousedka v čekárně u lékaře, hezká dívka v tramvaji, dokonce i profesoři. Jak je to možné? Nu už jste někdy studovali matematiku na přednášce o biologii a někdo vás od tabule oslovil? Ovšem to trochu přeháním - to nedělejte:  nemáte pak nic ani z toho, ani z onoho. Také v noci je sice klid, ale zase vás to okrádá o spánek a když čtete dlouho do noci, těžko se pak po skončení usilovného čtení usíná. Mozek je totiž příliš rozběhnutý - a jako onen líný mnich, je prostě líný přestat :-).

Držet při čtení knihu dlouho v ruce je nejen nepohodlné: nemůžete psát poznámky a za chvíli vás bolí nejen ruka, ale i celé tělo. Dělat přestávky pro odpočinek je také velmi důležité: odpočine si jen fyziologie, ale i duch. Při čtení třeba v čekárně u zubaře si ale nemůžete naplánovat, kdy vás někdo vyruší nebo kdy vás zavolají. Jistě,  dáte do knihy záložku, ale stránku musíte pak většinou číst celou znova. Používal jsem takové čtení spíše pro scanning či skimming (viz Příloha), tedy techniky, které nejsou namáhavé na mozek ani na paměť. Někdy nám hodně pomůže ke soustředění, je-li daná kapitola zajímavá - tento zájem si ovšem můžete vybudovat i sami: pokud je čtení nudné, změňte úlohy: snažte se číst knihu jako kritik a hledejte, co vše je tam zbytečné či nelogické. To vám zájem alespoň na čas zase vytvoří. Hlavně se ale musíte odreagovat od okolí - i když vám to asi nepůjde jako tomu středověkému matematikovi. Ten který měl být upálen jako kacíř a ještě cestou na popraviště řešil jakýsi teorém - jeho jediný strach byl, že ho nedořeší včas :-).

Odreagování.

Opravdu, odreagování se člověk může naučit a dokážeme pak při čtení ignorovat vše; snad jen kromě hasičů, když prorážejí okno do naší místnosti, když hoří. Ale vážně: udělejte si pokus a nahrajte si na magnetofon rozhovor s někým známým (s jeho či jejím svolením) v rušné místnosti. A pak si to přehrajte - budete překvapeni, kolik zvuků kolem sebe jste neslyšeli. Lidská adaptace je úžasná: my prostě neslyšíme to, co nechceme slyšet, teda vůbec ne jako třeba mikrofon! Jenže ten výběr si dělá podvědomě sám náš mozek. My to musíme dělat tak, že se hluboko ponoříme do čtení a dáme svým uším dovolenou.

I když si nemůžeme často vybírat to, co čteme - zvláště jsme-li studenti - můžeme si přesto vybrat kde a kdy to chceme číst. Dá se to dokonce i plánovat a poznáte, že ty akustické podmínky nejsou tak zlé: později, ať už v zaměstnání či rodině plné dětí, to budete mít daleko horší. A přece to lidé dělají a studují dál, i v takových poměrech. Ti pak čtou i v dopravních prostředcích (pokud je neřídí :-), během pracovní přestávky, u oběda a nějakého nudného mítinku.  Přesto si i oni musí udělat předem pravidelnou "čtecí" dobu a snažit se ji dodržovat, protože ztracený čas, na rozdíl od promarněné příležitosti, se už nikdy nevrací.

Koncentrace.

Jak si později ukážeme, soustředění je pro čtení asi tak důležité, jako pro automobil kola. Můžete své auto vyzdobit nejmodernějším zařízením, bez kol vám nepojede a nepojede :-). I soustředění, koncentrace - stejně jako ignorování prostředí - se dá naučit, dokonce ty dvě věci spolu souvisí. . Nejprve k tomu ovšem musíme mít motivaci a udržovat si kázeň silou, ale později se nám to stane zvykem a pak už to vůbec není tak těžké. Dokonce pak zjistíte, že ač jste byli plně soustředěni na četbu, neuniklo vám ani mnoho z toho, co se dělo kolem. Vy jste si to prostě odfiltrovali a zasunuli ty vjemy někam jinam, kde nepřekážely. A když vás někdo vyruší, najdete pak okamžitě zase hned řádek, kde jste přestali číst. Nebo pokračujete v řešení problému, aniž byste ztratili ze své krátkodobé paměti vše, co jste předtím dělali. Při čtení totiž pracuje hlavně naše krátkodobá paměť - a její nevýhody už jistě vytušíte z jejího názvu.

Přestávky při čtení jsou nutné - ale neměli bychom jen odpočívat: můžeme se zvednout, projít se, sníst malý zákusek a podobně. Zakouřit si? To nevím, už patnáct let nekouřím a taky jsem bez toho neumřel :-)). Nejde ovšem jen o odpočinek a změnu režimu atd. - ne, děláme to i pro naši krátkodobou paměť. Přestávkami jí totiž pomáháme přesunout data do té dlouhodobé paměti, odkud je pak můžeme čerpat. Bez přestávek není na tento "úklid" čas a výsledek je bídný. Z toho, co jsme předtím přečetli, se pak hodně vytratí do éteru. Lepší jsou proto přestávky kratší, ale časté.

Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku