Autor :
©J.B.Hurych
Název :
LIBRI PROHIBITI aneb KNIHY ZAKÁZANÉ
Přišla s tím kdysi katolická církev a nebylo to ani tak dlouho po tom, co papežský nuncius prohlásil o husitských ženách, že umí bibli lépe než nějaký kněz. Umění číst s sebou ovšem přineslo i problém, co číst a co ne, protože toho "ne" už bylo hodně. vadilo. A tak když přišel Guttenberg se svým tiskem, začala vlastně i kulturní revoluce č. 1. Objevovaly se knihy, které nešly prelátům pod fousy: různá apokryfa, neznámá evangelia a například Giordano Bruno dokonce prohlašoval, že vesmír je nekonečný! No uznejte, že takhle už to dál nešlo: lidé by se začali ptát, kde je v tom nekonečnu vlastně to nebe či zda tam vůbec nějaké je . . .
I vydal papež Pavel VI roku 1559 seznam "knih zakázaných", tj. hříšných či dokonce ďábelských, nazvaný Index Librorum Prohibitorum. Nu nedivme se, to už byla i reformace v plném proudu a bylo třeba nastoupit do protiútoku. A ti vandalové pak knihy pálili a když mohli, posílali do horucího pekla hned i jejich majitele. A přesto ty knihy lidé schovávali a četli je, tajně a zarputile.
Podobná "autodafé" se pak opakovala v histori mnohokrát, i když už třeba ne AD MAIOREM DEI GLORIAM (tj. k větší slávě boží, heslo Jezuitů) - mocipáni se prostě báli tištěného slova. Později přišel na index právě i Giordano Bruno, Kepler, ta evangelia, co byla neuznávána římskou církví a samozřejmě i různí filozofové, třeba i jinak zbožný Descartes.
Ani protestanti nezaháleli, jen to dělali trochu rafinovaněji: král uděloval právo tisknout a to jen některým tiskařům a pochopitelně hned i nechal kontrolovat, co tisknou, měl totiž i právo jim povolení vzít. Nepomohlo to: holandští reelanti si stejně tiskli co, chtěli, tak například i knihy českých exulantů, Komenského a podobně. Už tehdy se také dostaly do rukou lidí pamflety, tedy první letáky. Ty se tiskly rychle a v množství, které ani nešlo spálit.
Moderní doba není výjimkou: knihy vesele ničili nacisté, ruští bolševici i čeští komunisti. Seznam knih jen změnil obsah a název na INDEX ZAKÁZANÝCH KNIH. Knihy "na indexu" Němci prostě pálili, zatíco u nás je komunisté posílali do stoupy nebo do sběren papíru, odkud je odvážliví spiklenci zachraňovali pro budoucnost. Knihy předválečné, které ani nemohly být ještě protistátní, to odnesly též. Stačilo, že autor byl cizinec. Jen pár se jich zachránilo v antikvariátech, které je tajně ze stoup vykupovaly a kde jsem je tehdy už jako student vesele lovil a skupoval. Nebylo to lehké, peněz jsem moc neměl a byla po nich značná poptávka. Dnes se prodávají dost draze, bohužel je už nemám, nemohl jsem je vzít s sebou - odcestoval jsem tehdy dost rychle a nalehko :-).
Jednou jsem dokonce v knihovně naší katedry objevil spis Tomáše Masaryka o Angličenovi Humovi, jehož filozofii Masaryk - tehdy, když to psal, byl ještě profesor filosofie - nadšeně zastával. Rudý knihomor se této knize nějak vyhnul, alespoň na katedře . Pokud chcete vědět, které knihy byly na indexu, doporučuji obsažnou českou webstránku LIBRI PROHIBITI.
Pak byly ovšem knihy, které se tiskly pokoutně a ilegálně, třeba známý samizdat nebo ve vydavatelství manželů Škvoreckých v Torontě. Jejich knihy se do Čech doslova pašovaly, spolu s jinými. Vzpomínám, jak jsme jednou s mámou poslouchali Hlas Ameriky, kde redaktoři - čeští manželé, na jméno si nevzpomenu - nabízeli kuchařskou knihu pro barbekjů - stačí si prý jen napsat. I udělal jsem to a jednoho rána se kniha objevila nenápadně v naší poštovní schránce. Že nepřišla poštou, je celkem jasné. Bárbekjú se ale u nás ještě neprodávalo, dělali jsme to tedy na plotně ve staniolu - a protože máma anglicky neuměla, asistoval jsem jí s knihou receptů v levé a slovníkem v pravé ruce :-) .
Jakmile začnou někde zakazovat knihy, je to zlé. Člověku je těžko pochopit, jak ubohý asi musí být ten státní aparát, když musí ničit knihy. Jenže myšlenky, co v nich jsou, už tak lehce zničit nejde. A o to vlastě jde: z těch právě má strach vládnoucí menažérie - a dokazuje to jen, že je v takových knihách opravdu síla. Sledujíce poslední vývoj, můžeme patrně něco podobného očekávat i z Bruselu - už teď zakazují lidem zasazovat semena, která nemají jejich požehnání. Byrokrati totiž umí jen zakazovat, ale ne tvořit. Touha nařizovat a zakazovat jsou vlastně jen dvě hlavy jedné saně. Je tedy jen otázkou, kdy se i ona zaměří na jí nepohodné knihy.
Pravda, na indexu byly knihy i na západě, většinou ale jen zv. nemorální či protináboženské, dále Zola, Darwin a podobně - na stránce Guttenberg jich najdete celou řadu. Kdysi zakazované, dnes jsou jen jakousi třešničkou na dortu a jejich kopie se prodávají v každém knihkupectví.
V některých státech je zakazováno publikování či dokonce i dovoz zakázaných knih a ty, co smějí být tištěny, jsou silně cenzurovány. U "Satanských veršů" dokonce vypsali odměnu za zabití autora.
Vtip je v tom, že zakazování jistých knih je vlastně i urážkou inteligence čtenářů, o svobodě slova ani nemluvě. Ale kdo hledá, najde - naštěstí je zde internet, kde můžete číst prakticky vše a o všem. Ono totiž při těch zákazech vůbec nejde o to, že by se lidé dozvěděli něco hrozně špatného - právě naopak, oni by se mohli dovědět pravdu o tom, co se jako dobré jen inzeruje, ale není . . .
Ulož tuto stránku
Vytiskni tuto stránku