next back Autor : Jan B. Hurych
Název : ZRCADLENÍ
Nejprve: Úvod.







ÚVOD.

Když jsem uvažoval, jaký dát této sbírce povídek podtitul, dlouho jsem se rozmýšlel. Výběr se zdál být nesourodý a přece mají všechny něco společného - jakousi čtvrtou dimenzi, realitu, jak se dnes nepřesně říká, "supernaturální".

Ten výraz se mi ale nehodil, přemýšlel jsem tedy o jiném. Co takhle "metafyzika"? I to slovo je dnes dost zprofanované: použil prý ho poprvé Aristoteles, ale v jiném slova smyslu. Později se dokonce zjistilo, že to ani nebyl on, jen nějaký "upravovatel" jeho díla v prvním století po Kristu, jenž tím chtěl označit, že se to týká věcí, které jsou v pořadí knihy až za fyzikou ( "meta" ta Fyzika, což byl právě název jiného Aristotelova díla :-). V knize se ovšem diskutuje jen studium, jeho předmět a způsoby studia. Tedy nic, co by naznačovalo dnešní význam slova "metafyzika", totiž spekulativní filozofii anebo - daleko častěji - něco "nadfyzického", třeba esoteriku, mystiku nebo dokonce theosofii. A tak jsem došel k názvu "meta-povídky", jakési povídky mezi nebem a zemí.

Najdete zd eov šem jen spisovatelskou fantazii, která může mít pochopitelně i více významů. Také žánry jsou tu různé: tak například "gotická" povídka, který obyčejně jedná o záhrobí či o duších, mystery zpravovává záhadné jevy a science fiction je vlastně obrácená stránka stejné mince, jakási meta-realita.

Snad ještě něco k jednotlivým povídkám, které předtím vyšly různě na Netu. "Zrcadlení" začalo zcela nevinně, ale příběh se brzo proměnil v opravdovou horror story, hlavně pro autora: šlo o to, jak totiž udržet příběh dostatečně věrohodný až do konce. Sám závěr mě napadl opravdu až tehdy, kdy už jsem si zoufal, že ho snad ani nenajdu :-). "Poslání" naopak mělo podnět ve skutečnosti a závěr se nabízel sám. "Johnny Angel" je zase spíše satira: každý z nás má totiž také nějaká ta "křídla" i "rohy".

Podobně i povídka "O zlém virusovi" není čistá sci-fi, proto jsem ji nazval "sci-fi pohádkou". Ač jsem si myslel, že ji každý pochopí jako celkem lehkou legraci, ozval se mi v Amberzinu jeden mladý matematik, který mi pracně vysvětlil, že dané heslo - což je mimochodem středověké zaklínadlo exorcistů - nemůže obsahovat dostatečně dlouhý kód, který by udělal to, co udělal :-). To jsem věděl také: začínal jsem totiž programovat v době, kdy můj kritik ještě ani nebyl na světě. Jedna věc mě ale překvapila: poznal jsem předtím hodně matematiků a všichni měli docela dobrý smysl pro humor.

"Robbie, Robbie" je pouhá fantazie, ale rozhodně stejně smutná, jako sama skutečnost. Nu a "Delfín" se opravdu zrodil z jedné příhody, ještě v Marinelandu, v Los Angeles. Procházel jsem se tam a jeden zvědavý delfín pořád vyskakoval nad hranu betonové nádrže, jen aby si mě mohl dobře prohlédnout. Napadlo mě, že mě tedy asi musel odněkud znát :-). "Únos" je ovšem pravá sci-fi a běda nám, kdyby se někdy stala relitou. Ale spíše se nám stane to, co popisuje poslední povídka "STYX,V.R.", kdy virtuální realita už přestává být virtuální.

Jan B. Hurych
V Kincardinu, 16 února 2004.