![]() |
Jak noc se nocí setkala, my oba již jsme byli z ní. Jen plachta píseň zpívala, píseň mých břehů, píseň loučení . . . Nás oba v mládí dálka lákala, vábivá dálka, modravá a šedá, a vůně její v duši vnikala, jak každému, kdo dobrodružství hledá. My tisíckrát se znovu vraceli k té věčné touze tajných útěků, tisíckrát staré modly káceli, tisíckrát braly nás zas do vleku. Nakonec už jen malá víra zbyla, že se nám splní vytoužený sen, že jednou přece uprchnem', má milá. Jednou, jen jednou. Jednou přece jen! |