![]() |
Lokálka funí k
Železnému Brodu a listí stromů žloutne nesměle. Ptáci se zvolna řadí do průvodu. Je babí léto, babí, veselé . . . "Zasviť mi slunko zlaté", tak zpívali kdysi, "na poslední můj z vlasti krok". Jen ještě pohled přes okenní římsy a než se sejde s rokem rok - co říkám 'rok', ne, možná měsíc krátký. Já budu kdesi v chladném Albionu, však moje srdce poletí sem zpátky, by uslyšelo malebný zvuk zvonu, jak zase "zvolna táhne nad závějí a kdesi v dálce tiše zaniká". A moje rty jen v šepotu se chvějí a marně slané slzy polykám. Opouštím děvče mé i moji drahou zem, dvě velké lásky, co mi život dal. Už jenom vzpomínkou se zase vrátím sem - hodiny zastaví se a zas půjdou dál. Ty mlčíš. Oba totiž víme, že vidíme se možná naposled. A přesto všecko spolu ještě sníme, že tohle babí léto se nám vrátí zpět . . . |