next back Autor : Jan B. Hurych
Název : ZOUFALÁ KRAJINA

Kapitola: 12. BALADA O CROMWELLOVI.


Balada o Cromwellovi.


Přitáhli vojáci cikánku - zběha,
ona prý pro krále dělala špeha.
Ptali se Cromwella, co dělat mají.
"Nejprve zjistíme, co bába tají,"

rozhodl Oliver. Proces byl krátký:
nalezli dopis. Nesla ho zpátky,
odněkud - kamsi. Neřekla více.
Rozsudek dozněl, pohasla svíce.

S koně se k cikánce generál sklání,
ptá se jí, nemá-li poslední přání.
"Jediné, o co chci, vojáku, žádat,"
povídá, "z ruky ti budoucnost hádat."

Diví se generál poslední prosbě,
on prý se vysměje osudu hrozbě.
Před babu usedne, odloží zbraň
a pak jí ochotně nastaví dlaň.

"Havrana vidím, jak na lešení sedí,
na mrtvé tělo upřeně hledí,
i kata vidím a ještě dál,
v pozadí - ano, v pozadí král..."

Umlkla stařena. V nastalém tichu
Cromwell se nemůže ubránit smíchu.
"Sám ďábel tu tvoji historku psal:
krákora - krakorec - krvavec - král!

Ještě než pošlu tě cikánko k čertu,
ujišťuji tě, že's podlehla žertu.
Nejsem to já, s kým si popravčí hrál,
ta tvoje mrtvola - to je sám král!"

Smějí se vojáci, smějí se mušketýři,
však jeho pistole už na srdce jí míří
a ranou jedinou stařenu k zemi skolí.
Však divná její slova spát mu nedovolí,

plán vymýšlí a obelstít chce osud.
Jak to, že na to vlastně nepomyslil dosud?
Jedno je jasné: bude-li král žít,
prokletá věštba krev mu bude pít.

Svolali tribunál, přivedli krále,
rozsudek dohodli a podepsali dále,
aby kat králi hlavu mečem sťal.
Krákora - krakorec - krvavec - král!

Sešel se parlament a hlas se nese sálem:
"Nemáme už vládce, ty buď naším králem!"
Zarazí se Cromwell - králem nechce být,
kletba by se mohla ještě vyplnit!

Usnesli se tedy, usnesli se sborem,
když nechce být králem, bude Protektorem.
A tak vládl dále, vládl rukou silnou
a nakonec zemřel smrtí nenásilnou.

Na smrtelném loži vzpomněl si však znova
na starou cikánku a na její slova.
Zachechtal se ještě, než ho schvátil kašel:
"Vidíš bábo: já jsem jinou smrtí zašel!"

Však po čase válek přichází čas orat:
nepřežil ho ani jeho Protektorát.
Unaveni diktaturou vzpomněli si náhle,
že nebylo špatné poslouchat jen krále.

Pojednou všem jasná Cromwellova vina -
a tak zvolí králem Stuartovce syna.
Vrátil se jim domů, vítaly ho davy
a dobrý král Karel uváženě praví:

"Mír a klid v Anglii nadevše mi drahý.
Odpouštím vám všem a potrestám jen vrahy
mého otce, jemuž jsem to slíbil.
Já si exekuce nikdy neoblíbil."

Nejdřív popravili, rozčtvrtili živé
a pak došlo na ty, co umřeli dříve.
Z hrobky vytáhli též Cromwellovo tělo.
Trubky zněly, v bubny bili, burácelo dělo.

Na provaze visí a rachotí hnáty.
Zase je padouchem, kdo byl jednou svatý.
Na trámu se havran k duté lebce sklání
a jen mrtvý chápe jeho skřehotání:

"Cikánka ti četla, co ve hvězdách psáno -
nikdo se nevyhne tomu, co je dáno.
Nejvíc se zasměje, kdo naposled se smál:
Krákora - krakorec -
Cromwell - a král!"