Autor :Jan B. Hurych Název : Fort Walsh Kapitola:Fort Walsh. <9>
FORT WALSH (poprvé otištěno v Neviditelném Psovi)
Model původní pevnosti
Vraceli jsem se tehdy domů za cesty po Státech a měli jsme za sebou několik tisíc kilometrů,
vlastně bych měl správně říci "měla", neboť to všechno za mne odřídila
At'a, moje lepší polovice, manželka a manažerka - to vše prosím v jedné osobě.
Já ten okruh absolvoval spíše jako navigátor, rodinný kinematograf a
pozorovatel (t.j. dával jsem si pozor na ústa, abych nenarazil).
A je typické, že po projetí západní části Kanady jsme objevili ten
"nejdivočejší západ" vlastně zase v Saskatchewanu. Nedaleko
místa, kde se stýkají hranice Montany, Alberty a Saskatchewanu, leží
pevnost NWMP (Northwest Mounted Police, tehdy nově založené
Severozápadni Kanadské Jízdní Policie, předchůdkyně dnešní RCMP), nazvaná Fort Walsh.
Je to jedna z jejich prvních pevností NWMP na západě a sloužila převážně -věřte si nebo ne - pro ochranu Indiánů.
Nese jméno James Walshe, superintendanta NWMP, který sám o sobě
představuje celou jednu kapitolu v historii mounties, jak se jim tu
lidově říká. V té době totiž sídlil nedaleko v siouxské vesnici proslulý
Sitting Bull ( Hunkpapa). Ano, to už měl za sebou bitvu u Little Big
Hornu v Montaně, kde pobil (doslova a do jednoho) kavaleristy George
Armstronga Custera, včetně George samotného. Ale o tom už bylo napsáno
mnoho knih...
Sitting Bull měl tudíž docela dobrý důvod, aby nechal Little Big Horn daleko za
sebou - včetně U.S. kavalerie, která se vydala po jeho stopě. Nebyl sám,
měl s sebou své siouxské bojovníky kmene Lakota a přidali se i jiní,
celkem asi pět tisíc. V květnu 1877 odešli do Kanady, a jak už to bývá,
brzo došlo k problemům s místním obyvatelstvem. A tehdy se náš Jim Walsh
k nim vydal docela sám a dal Siouxům
ultimatum: jestli se totiž nebudou chovat, bude se Queen Mother (rozuměj
královna Viktorie) velice zlobit. Přesněji řečeno, nebyl vlastně tak docela sám, měl s sebou ještě armádního stopaře, scouta - neplést prosím se skautíky, t.zv. boyscouts - ale ten by mu proti všem těm Siouxům asi moc nepomohl.
A teď si to představte: Siouxové, kteří byli svou krutostí známi jako
postrach západu (a to nejen bělochů, ale i jiných indiánských kmenů) z toho byli tak překvapeni, že je ani nenapadlo, že Jim, jako každý dobrý hráč pokeru, třeba jen tak blafuje. Faktem bylo, že by se sice Viktorka zlobila, ale jemu samotnému by už tak asi mohla poslat jen na věnec. Ať už ale blafoval nebo ne, odvaha to od něj byla a ta na statečné Siouxy
vždycky platila. A tak ho (a jeho scouta) ani nemučili, ani nezabili, ale ještě je oba propustili ve zdraví zpět. A aby mu alespoň něco dali na cestu, tak mu ještě slíbili, že už ho nebudou zlobit. Asi to tak i mínili, protože si hned také zažádali o azyl v Kanadě - a jestli jste někdy jednali s kanadskými emigračními úředníky, jistě víte, že ti nerozumějí vůbec žádné legraci.
Zde se přímo vnucuje srovnání Walshe s Custerem: vždyť v obou případech
šlo o ty samé Siouxy a o odvahu (možná až bravado), kterou my dnes už
těžko pochopíme. Ale taková tehdy byla doba. Zbývá snad dodat jen to,
že také kanadská politika byla jiná, než americká: pár stovek mauntíků zde dokázalo udržet v klidu větší teritorii než celá U.S. kavalerie s několika tisíci vojáky.
Kanadská vláda J. MacDonalda ovšem měla dost problémů se svými kmeny a tak by
bývala nejradši poslala Sitting Bulla zpět, ale to by zase mohlo znamenat válku. A tak se handrkovali, až Siouxové zatím vylovili i toho posledního buvola, co se tam před nimi marně skrýval. Kanaďané jim sice nabídli, že je naučí, jak se pěstuje obilí (jako to dělali, i když někdy dost pod tlakem, s místnimi Indiány), ale na to byl Sitting Bull jaksi moc konzervativní.
"Naši otcové a otcové otců našich otců," řekl, " se vždycky živili jenom lovem bůvolů..." A tak se po čtyřech letech pobytu v Saskatchewanu a po marném pokusu zapojit do svého odboje také místní Cree a Blackfoots, nakonec dohodli s vládou Spojených států a odešli do předem určených rezervací v Severní Dakotě.
Renovovaný whisky trading post
Osamělá Fort Walsh leží v roztomilém údolí uprostřed Cyppress Hills, asi
50 km od nejbližšího městečka. Toto údolí se ale uprostřed tuhé zimy
muselo jevit obyvatelům asi vším jiným, jen ne "roztomilým" a navíc tam
každý policista musel odsloužit nejméně tři roky. Ukáží vám tam také jejich
ubikace, koňské stáje, vězení i maličký hřbitůvek. Hned vedle stojí
whisky trading post, kde američtí - ne kanadští! - obchodníci vyměňovali s Indiány
kožešiny za alkohol a zbraně, podle hesla "byznys je byznys". V hlavní budově pak
můžete vidět zažloutlé fotografie policistů, jejich velitelů i scoutů (o
nejznámějším, Jerry Pottsovi, se také povídá mnoho zajímavých historek). A před
budovou stojí sousoší, připominající známé setkání Walshe se Sitting
Bullem.
Po odchodu Siouxů se také cesty těch dvou rozcházejí. Bull odchází k
buffalo-billovskému cirkusu, zvaném Wild West Show, na jejímž turné se
pak ještě jednou vrátí do Kanady, ovšem jen do té východní. Obecenstvo ho tam vítá
jako hrdinu a největší atrakcí této show jsou ovšem bitky Billových kovbojů s
Bullovými indiány. Oba se dokonce nechají spolu vyfotografovat a
naváží přátelství na život. Po roce ale neklidný Sitting Bull opět od show odchází do Dakoty, kde také nachází svou smrt.
Také major Walsh po nějakém čase opouští jízdní policii a vrhne se zpět do civilního života. Vrací se domů do Ontaria, kde se stává úspěšným byznysmenem . . .