bullet next back Autor : Jan B. Hurych
Název : ZKÁZA LODI EDMUND FITZGERALD
Kapitola: Nejslavnější pistolnický souboj v Arizoně (dokončení)   <11>




NEJSLAVNĚJŠÍ PISTOLNICKÝ SOUBOJ V ARIZONĚ (dokončení)


Nažehlení turisté v kovbojském
Vešli jsme do ohrady. Tak tady to bylo: na místě přestřelky stojí dnes ne zrovna realisticky vypadající figuríny střelců, z amplionu znějí výkřiky a výstřely. Lidé se u toho fotí a dělají pózy u panáků - chybí tu jen koně, u kterých tehdy stáli Tom a Frank. V posledním týdnu října se v městečku konají oslavy této události, tak zvané helldorado (slovní hříčka na "peklo" a "eldorádo") , při kterém se bitka opakuje se skutečnými herci, ale bohužel jen se slepými patronami .-).

Z O.K. Corralu se dostanete hned do ateliéru, který vlastnil fotograf Fly, kam tehdy hned ty umírající muže odnesli. Dnes už tam jsou jen jejich fotky a vůbec obrázky ze současnosti - tedy z té jejich. Nejvíc mě zaujala fotografie Eda Schieffelina - sedí tam na kameni, v ruce drží čutoru a o kolena má opřenou kulovnici, jako by odpočíval, než se znovu vydá na trail. Ostatní fotky, ať už desperádů nebo obránců zákona, mají jiný motiv: všichni se snaží vypadat až příliš vážně a výhrůžně. Muži, kteří tehdy naháněli všude hrůzu, vypadají dnes už spíše legračně.

Jdeme dál a narazíme (tedy ne doslova) na budovu místních novin "The Tombstone Epitaph", založených v roce 1880. Jinak řečeno, "Náhrobní Nápis", jistě vtipnější název než "Nugget", což byly konkurenční noviny, které dnes už neexistují. Epitaph stále ještě vychází a kromě dnešního čísla zde dostanete i věrnou kopii (z originální matrice) z října 1881, kterou vám natisknou před vašima očima a kde se popisuje nejen souboj, ale i soudní řízení, ke kterému pak s Earpovci došlo.

Četl jsem o tomhle souboji asi pět nebo kolik knih, tolik mě ta věc zajímala - od těch, co stranili Earpovcům i od těch, co byli proti nim. Ti první prohlašovali, že desperádové přišli do města Earpovce zabít, čili že to byla sebeobrana - ti druzí tvrdili ledacos, dokonce i to, že to byla od Earpovců jen obyčejná vražda. Kde je ale pravda? S chutí jsem se tedy začetl do těch autentických novin, přes sto let starých, a věřte, bylo to opravdu zajímavé čtení. Nejen to svědectví od soudu, ale i reklamy - v tom samém čísle totiž také inzeruje místní prodejna zbraní své skvělé a spolehlivé zboží . . .

Šerif Johnny Behan, který byl Wyattův nepřítel (nezapomeňme, že Wyatt chtěl dostat jeho místo), tehdy ještě před soubojem zastavil Earpovce na cestě do corralu (což je po česku jen prozaická "ohrada"), kde se Clantonovci sešli, s tvrzením, že už desperády odzbrojil. Čtyři "rozhněvaní muži" (ty tři zatím udělal Virgil cestou svými pomocníky), se tím nedali splést a vešli do corralu. Virgil vyzval muže, co tam byli, aby mu odevzdali své zbraně, jejichž nošení bylo ve městě beztak zakázáno a pak to začalo. Ike, který byl předtím odzbrojen Wyattem, mu to také hned připomněl, ale Frank a Bill začali střílet - tedy alespoň podle výpovědi Earpovců. Podle očitých svědků, kteří se celkem shodují, začal ale střílet Doc a Morgan, kteří také údajně už drželi připravené kolty v rukou.

Ty kolty v rukou, to se mi zdá pochopitelné, sotva bych asi někoho vyzýval k odevzdání zbraně a přitom měl svůj kolťák za pasem. Zbavoval bych se totiž výhody být rychlejší než ten druhý, kdyby tento hbitě sáhl po pistoli. Ovšem v takové situaci by žádný rozumný pistolník proti mě po pistoli nesahal, neboť by neměl šanci. Proč teda desperádi začali střílet, když Earpovci měli taseno, to mi není jasné - tak hloupí nebyli, aby neviděli, že nemají šanci - a kdyby byli bývali jen vyzváni, aby odevzdali zbraně, jistě by je raději odevzdali, než se nechat postřílet. Ovšem pokud začali Earpovci střílet první, pak už desperádům nezbývalo nic jiného než se bránit . . .


U pistolnických soubojů je zajímavá jedna věc: zodpovědný je ten, kdo první sáhne po zbrani, ale vyhrává většinou ten, kdo první vystřelí (pokud se strefí :-). Většinou je to ale totéž, to jen super-rychlí střelci tasí jako druzí a střílí první. Při těch malých vzdálenostech - zde to bylo pouze několik metrů - nešlo ani tak o přesnost, jako o rychlopalbu. Tom se navíc schovával za koně, snaže se vytáhnout z pouzdra na sedle svoji Winchestrovku: Z toho plyne, že u sebe pistoli zřejmě ani neměl: na tak krátkou vzdálenost pušku nepotřeboval. Že by vystřílel náboje z pistole, je nepravděpodobné: na sedm střelců (Ike byl beze zbraně) připadlo asi dvacet výstřelů, to je asi tři na jednoho! Každopádně ani Frank, ani Billy nebyli hned mrtvi a ač zraněni, stříleli zoufale dál. Po souboji se šerif Behan, který zatím přiběhl, také snažil hned Earpovce zatknout, což se mu nepovedlo, ale brzy na to se s nimi konalo soudní jednání (Ike na ně podal žalobu za zabití svého bratra). V novinách jsem četl i podivné zdůvodnění rozhodnutí soudu, jež Earpovce zbavil viny, sepsané samotným soudcem Spicerem, jinak ovšem též přítelem Wyatta Earpa - patrně věřil víc slovu policisty a byl rád, že se město desperádů zbavilo.

Na téma téhle bitky vytvořil Hollywood několik filmů, dva dokonce docela nedávno a také spisovatelé se pořád ještě předhání v hledání motivu souboje. Našli se i takoví, kteří tvrdí, že přepadení dostavníku se tehdy zúčastnil i Doc Holliday a možná i Earpovci v tom měli prsty - dva z nich přece předtím pracovali pro společnost Wells Fargo, které dostavník patřil a nějaký známý jim mohl dát tip. Desperádi prý o tom věděli a bylo je třeba umlčet. Tyto historky asi podporoval šerif Behan i jiní občané Tombstonu, neboť Earpovci nebyli v Tombstone nijak oblíbeni. Při pohřbu desperádů prý bylo slyšet výkřiky "Vrahové!" na adresu Earpovců.

To vše se mi zdá ale spíše jen spekulace - Earpovci měli za sebou už delší dobu službu na straně zákona: Wyatt si dokonce přinesl k soudu dobrozdání, podepsané padesáti občany z Dodge City a Virgil byl koneckonců U.S. maršál pod přísahou.

Nejpravděpodobnější se mi zdá vysvětlení, které se dá udělat z oněch tehdy ještě "čerstvých" zpráv z novin, když umíte číst mezi řádky. Ike a druzí "cowboys" se po vyzrazení jejich paktu o zaprodání jejich "pardnerů" museli asi před svou bandou nějak očistit ze zrady. Jediné, jak se to dalo provést, bylo vyhnat Earpovce z města, anebo ještě lépe, umlčet je navždy. Chybou desperádů bylo, že se tím nijak netajili a tím se celý jejich plán obrátil proti nim. Ať už byly důvody Earpovců jakékoliv, tím, že byli na souboj připraveni - a podle některých svědků dokonce souboj vyprovokovali - si zajistili výhru. I to, že přitom riskovali životy, se dá vysvětlit: desperádi totiž také neměli na vybranou, slovo "zrada" bylo tehdy označení velice ošklivé a tak to byl prostě boj kdo s koho.

Plni dojmů jsme se procházeli městečkem, které od té doby zažilo dva požáry a jednou se málem propadlo do země díky spodní vodě. Znovu ale ožilo, protože bylo - jak tvrdí místní reklama - "too tough to die", neboli příliš odolné na to, aby zahynulo. V saloonu u Big Nose Kate, někdejší milenky a snad i tajné manželky Doca Hollidaye, nám navrhl majitel, aby si Aťa stoupla za barpult, nechal ji umývat sklenice a na hlavu jí posadil fešný texaský stetson. A to vše jen proto, abych si to prosím mohl nafilmovat. Vůbec se tu o návštěvníky starají dobře, to jen hroby na Boothill naznačují, že tomu vždycky tak nebylo...


Krátce po soudu byl maršál Virgil přepaden a rána z brokovnice ho nadosmrti zmrzačila. Netrvalo dlouho a někdo zezadu zastřelil Morgana, když hrál v saloonu biliár. Wyatt sice zorganizoval posse, stíhačku na vrahy jeho bratra. Některé dostal, jako třeba Curly Billa a Stilwella, ale nakonec musel zmizet i on sám. Objevil se až v San Francisku, kde si, již ovdovělý, vzal za ženu Jossie - dívku, která kdysi tančila v Bird Cage. V Kaliforii se stal známým, i když ještě ne slavným. To se stalo až po jeho smrti, když vyšla kniha "Wyatt Earp: Frontier marshal", kterou sice diktoval ještě za živa (jak jinak?), ale v níž ho spisovatel Stuart Lake vyleštil tak, jak ho dnes prezentuje Hollywood. Zemřel až 48 let po slavném souboji v O.K. Corralu, ve věku 82 let, v Los Angeles.

Doc Holliday zemřel už v roce 1883 v Coloradu, ve věku 35 let, na souchotiny. Šerif Behan sloužil později jako správce věznice v Yumě, známé mezi kriminálníky jakožto Hell Hole, neboli "Díra do pekla". Později také působil jako vládní agent v Číně během Boxerského povstání. Ike Clanton se nepolepšil a byl v roce 1887 zabit při přestřelce s deputy marshalem.


Ed Schieffelin, který tedy odešel do Arizony hledat zlato s pouhými padesáti centy v kapse, ze svého nálezu značně zbohatl. Ale ani osobní parník, ani hotely v New Yorku a Chicagu, dokonce ani nádherná rezidence v San Francisku, kterou postavil pro svou ženu, to vše nemohlo uspokojit jeho vášeň. Vyrazil tedy opět za zlatem, tentokrát na Aljašku a později opět do rodného Oregonu, kde ho po nějaké době našli mrtvého v osamělé kabině v horách.

Na plotně byla ještě spálená jeho zálesácká večeře a na stole ležel váček se zlatem, které tam objevil, zlatem ze žíly, která byla zřejmě tak bohatá, jako kdysi ta v Tombstonu. Marně ale hledali kolem, už ji nikdy nenašli. Podle jeho přání ho pohřbili jen tak, v jeho prospektorských šatech, s krumpáčem a čutorou po boku. Převezli ho z Oregonu sem, tři míle od Tombstonu, tam, kde byl jeho první nález zlata. Nad jeho hrobem stojí prostý sloup ze žuly, dvacet stop vysoký a ve tvaru prospektorského claimu, kterým se označují naleziště zlatokopů.

Šťastný Ed tam tedy nakonec ten svůj tombstone přece jen našel.

(konec)