![]() |
U pistolnických soubojů je zajímavá jedna věc: zodpovědný je ten, kdo první sáhne po zbrani, ale vyhrává většinou ten, kdo první vystřelí (pokud se strefí :-). Většinou je to ale totéž, to jen super-rychlí střelci tasí jako druzí a střílí první. Při těch malých vzdálenostech - zde to bylo pouze několik metrů - nešlo ani tak o přesnost, jako o rychlopalbu. Tom se navíc schovával za koně, snaže se vytáhnout z pouzdra na sedle svoji Winchestrovku: Z toho plyne, že u sebe pistoli zřejmě ani neměl: na tak krátkou vzdálenost pušku nepotřeboval. Že by vystřílel náboje z pistole, je nepravděpodobné: na sedm střelců (Ike byl beze zbraně) připadlo asi dvacet výstřelů, to je asi tři na jednoho! Každopádně ani Frank, ani Billy nebyli hned mrtvi a ač zraněni, stříleli zoufale dál. Po souboji se šerif Behan, který zatím přiběhl, také snažil hned Earpovce zatknout, což se mu nepovedlo, ale brzy na to se s nimi konalo soudní jednání (Ike na ně podal žalobu za zabití svého bratra). V novinách jsem četl i podivné zdůvodnění rozhodnutí soudu, jež Earpovce zbavil viny, sepsané samotným soudcem Spicerem, jinak ovšem též přítelem Wyatta Earpa - patrně věřil víc slovu policisty a byl rád, že se město desperádů zbavilo.
Na téma téhle bitky vytvořil Hollywood několik filmů, dva dokonce docela nedávno a také spisovatelé se pořád ještě předhání v hledání motivu souboje. Našli se i takoví, kteří tvrdí, že přepadení dostavníku se tehdy zúčastnil i Doc Holliday a možná i Earpovci v tom měli prsty - dva z nich přece předtím pracovali pro společnost Wells Fargo, které dostavník patřil a nějaký známý jim mohl dát tip. Desperádi prý o tom věděli a bylo je třeba umlčet. Tyto historky asi podporoval šerif Behan i jiní občané Tombstonu, neboť Earpovci nebyli v Tombstone nijak oblíbeni. Při pohřbu desperádů prý bylo slyšet výkřiky "Vrahové!" na adresu Earpovců.
To vše se mi zdá ale spíše jen spekulace - Earpovci měli za sebou už delší dobu službu na straně zákona: Wyatt si dokonce přinesl k soudu dobrozdání, podepsané padesáti občany z Dodge City a Virgil byl koneckonců U.S. maršál pod přísahou.
Nejpravděpodobnější se mi zdá vysvětlení, které se dá udělat z oněch tehdy ještě "čerstvých" zpráv z novin, když umíte číst mezi řádky. Ike a druzí "cowboys" se po vyzrazení jejich paktu o zaprodání jejich "pardnerů" museli asi před svou bandou nějak očistit ze zrady. Jediné, jak se to dalo provést, bylo vyhnat Earpovce z města, anebo ještě lépe, umlčet je navždy. Chybou desperádů bylo, že se tím nijak netajili a tím se celý jejich plán obrátil proti nim. Ať už byly důvody Earpovců jakékoliv, tím, že byli na souboj připraveni - a podle některých svědků dokonce souboj vyprovokovali - si zajistili výhru. I to, že přitom riskovali životy, se dá vysvětlit: desperádi totiž také neměli na vybranou, slovo "zrada" bylo tehdy označení velice ošklivé a tak to byl prostě boj kdo s koho.
Plni dojmů jsme se procházeli městečkem, které od té doby zažilo dva požáry a jednou se málem propadlo do země díky spodní vodě. Znovu ale ožilo, protože bylo - jak tvrdí místní reklama - "too tough to die", neboli příliš odolné na to, aby zahynulo. V saloonu u Big Nose Kate, někdejší milenky a snad i tajné manželky Doca Hollidaye, nám navrhl majitel, aby si Aťa stoupla za barpult, nechal ji umývat sklenice a na hlavu jí posadil fešný texaský stetson. A to vše jen proto, abych si to prosím mohl nafilmovat. Vůbec se tu o návštěvníky starají dobře, to jen hroby na Boothill naznačují, že tomu vždycky tak nebylo...
Krátce po soudu byl maršál Virgil přepaden a rána z brokovnice ho nadosmrti zmrzačila. Netrvalo dlouho a někdo zezadu zastřelil Morgana, když hrál v saloonu biliár. Wyatt sice zorganizoval posse, stíhačku na vrahy jeho bratra. Některé dostal, jako třeba Curly Billa a Stilwella, ale nakonec musel zmizet i on sám. Objevil se až v San Francisku, kde si, již ovdovělý, vzal za ženu Jossie - dívku, která kdysi tančila v Bird Cage. V Kaliforii se stal známým, i když ještě ne slavným. To se stalo až po jeho smrti, když vyšla kniha "Wyatt Earp: Frontier marshal", kterou sice diktoval ještě za živa (jak jinak?), ale v níž ho spisovatel Stuart Lake vyleštil tak, jak ho dnes prezentuje Hollywood. Zemřel až 48 let po slavném souboji v O.K. Corralu, ve věku 82 let, v Los Angeles.
Doc Holliday zemřel už v roce 1883 v Coloradu, ve věku 35 let, na souchotiny. Šerif Behan sloužil později jako správce věznice v Yumě, známé mezi kriminálníky jakožto Hell Hole, neboli "Díra do pekla". Později také působil jako vládní agent v Číně během Boxerského povstání. Ike Clanton se nepolepšil a byl v roce 1887 zabit při přestřelce s deputy marshalem.
Ed Schieffelin, který tedy odešel do Arizony hledat zlato s pouhými padesáti centy v kapse, ze svého nálezu značně zbohatl. Ale ani osobní parník, ani hotely v New Yorku a Chicagu, dokonce ani nádherná rezidence v San Francisku, kterou postavil pro svou ženu, to vše nemohlo uspokojit jeho vášeň. Vyrazil tedy opět za zlatem, tentokrát na Aljašku a později opět do rodného Oregonu, kde ho po nějaké době našli mrtvého v osamělé kabině v horách.
Na plotně byla ještě spálená jeho zálesácká večeře a na stole ležel váček se zlatem, které tam objevil, zlatem ze žíly, která byla zřejmě tak bohatá, jako kdysi ta v Tombstonu. Marně ale hledali kolem, už ji nikdy nenašli. Podle jeho přání ho pohřbili jen tak, v jeho prospektorských šatech, s krumpáčem a čutorou po boku. Převezli ho z Oregonu sem, tři míle od Tombstonu, tam, kde byl jeho první nález zlata. Nad jeho hrobem stojí prostý sloup ze žuly, dvacet stop vysoký a ve tvaru prospektorského claimu, kterým se označují naleziště zlatokopů.
Šťastný Ed tam tedy nakonec ten svůj tombstone přece jen našel.