Autor :
Jan B. Hurych
Název :
ZKÁZA LODI EDMUND FITZGERALD
Kapitola:
Folkfest Saskatoon. <3>
FOLKFEST SASKATOON
 |
Indiánské pow-wow |
Musel jsem si na něj koupit passport, teda pas, ale ne ten kanadský; tenhle slouží jen jako vstupenka, a to hned do všech 20 či více pavilonů, kde vám ho příslušní "ambassadoři" orazítkuji - jedna stránka, jeden pavilon, podle té či oné země. Folkfest je totiž každoroční festival hudby, zpěvu, tance a národních jídel, který se koná na mnoha místech v Kanadě, ovšem pod různými jmény. Většinou je to v půli srpna, někdy i celý týden, což je ale pořád ještě málo, jak jsem se sám přesvědčil.
Kanaďané tak vzpomínají na své předky, na svůj původ. A opravdu sem přišli odevšad, posuďte sami: je tu pavilón asijsko-pacifický, skotský, filipínský, židovský, maďarský, ukrajinský (hned dva - karpatský a kyjevský), americký (Louisina a Kreole), indický, australský a Nového Zeelandu ( jinak řečeno aussies a kiwis), pakistánský, řecký a ty ostatní. Jako třeba hispanijský, ale ten zahrnuje všechny národy, co mluví a tančí španělsky, např. Argentinu, Chile, Mexico, Brazilii (tam se ovšem mluví portugalsky), čili vlastně celou Střední a Jižní Ameriku.
No a pak je zde ještě pavilón indiánský, ale ti sem odnikud nepřišli, a jestli ano, tak už hrozně dávno. Úmyslně používám zastaralý titul "Indiáni", ne, že bych byl líný ten nový, dlouhý (Příslušníci Prvních Národů.., atd.) vypisovat, ale raději používám přímo názvy těch kterých národů či kmenů. To máte tak: když sem přišli běloši, dávali je všecky dohromady a přitom mezi nimi byly rozdíly jako třeba mezi Italy a Němci - a větší rozdíl si ani neumím představit :-). Oni sami si nikdy vlastně nějak "společně" před příchodem bělochů ani neříkali a také jejich historie dokazuje, že spolu vesele bojovali i dříve, bez bělošského přispění. Toho pochopitelně zneužívali obojí, Angličané i Francouzi, a když se konečně "Indiáni" spojili, bylo už pro ně pozdě.
Mají tu navíc společný pavilón s Métis, národem míšenců, který má také svou bohatou kulturu a je na ni patřičně hrdý. A tak se zde tančí pow-wow tance i tanec s kruhy ( jeden z kmene Cree jich měl 21, a různě je symetricky skládal po všech periferiích svého těla, to vše pochopitelně během tance). Métis zase tančí jejich jigs, ty jsou podobné jako square dances, ale značně rychlé - děvčatům se nožky v černých kotníčkových botkách jen kmitaly - a to za zvuků kytary a fiddles, pardon, houslí.
 |
Mládež |
Filipínci mě zase uchvátili svými tanci s bambusovými tyčemi, jejichž hlavním účelem je zřejmě vyhnout se poranění kotníku. Do tance tu hrajíi skotské dudy, ukrajinské bandury, Louisianský Dixieland, Klezmer Band (hraje tradicionální yiddish), australský rock (tím nemyslím tu jejich velkou skálu) i tyrolácká oompapa (čti umpapa). Tam také uslyšíte i jódl, ale pozor, může to být i ten kowbojský z Alberty. Vůbec tu zpívá každý "jak mu zobák narost" a obecenstvo se rádo přidá. To už tak člověku nedá, i když třeba zrovna nezná slova. A což teprve tance, tam už si můžete improvizovat ostošest! Ti ostatní, kteří nemají na tanec nadání nebo figuru (včetně autora), se potěší pojídáním různých národních jídel, kterých je tu na jednoho vůbec hrozně moc. Při konzumaci se ovšem sleduje i cvrkot na scéně a věřte, že maďarský guláš chutná ještě lépe, můžete-li své oči potěšit pohledem na děvuchy v červených čižmách, oddupávajicích czardas.
Pro ty, kdo mají silné nervy - a hlavně žaludek - jsem tu sestavil všenárodní jídelníček (země si už jistě doplníte sami):
aperitiv - ten se většinou vynechá, zato se pije pořád a hodně
kuře - teriayaki, kari či adobo
fajitas nebo tamales, tachos či nachos, souvlaki
shrimp (on barbie), chapli kabob, haggis
falafel, schnitzel, open face sandwich (tj. obložený chlebíček)
hamburger z buvolího masa
jídla dimsum i kantonská kuchyně
falafel, bratwurst, kobasa (to není překlep), kjottkaker
blintzes, dougnuts, lefse, dort Pavlova (ne, není z Ruska ani Ukrajiny, ale z Australie)
Pít se může marguearita, ovocný punch, všechny druhy piv, sangria či ouzo (řidiči to poslední jen neoficielně :-).
Pak se nedivte, že jsem nevěděl, zda jsem byl unavený z toho ochutnávání či z věčného běhání s kamerou. Pamatuje se tu i na děti : jsou zde závody ve stříhání ovcí, petting zoo (kde si mohou pohladit různou exotickou zvířenu), jinde zas bušit holí do piñaty (zavěšený paňáca, ze kterého pak padají bonbony - údajně to prý má představovat odhánění hříchu a pokušení!). Samozřejmě, že je tu také plno věcí na prodej. Mladých lidi je tu kolem plno, ale i penzisté tu vesele hopkají do speciálních autobusů (které jsou, máte-li pas, zadarmo). To proto, aby to všechno stihli, neboť pavilony jsou rozházené celém městě.
Jedním slovem, byla to taková cesta kolem světa za pár dní. A to všechno tu dělají dobrovolníci, to jest zadarmo. Když jsem konečně usedl za stůl u bavoráků a dal si německé pivo, najednou vám mě to napadlo: vždyť oni tady oslavují ještě něco jiného - oslavují tu moudrost svých předků, kteří si tu nejen zachovali svoji kulturu, ale také dokázali nechat tam, odkud přišli, ten zastaralý, zbytečný nacionalizmus, rasizmus či revolucionizmus. Protože sem přišli žít jako sousedi, jako lidi.