Málokdo z vás si asi ještě pamatuje, že jsme se o Jurunovi ve škole vůbec neučili. A také jak byste mohli: jako u jiných slavných objevitelů, kolem Jurunových zeměpisných objevů se brzo rozhostilo spiknutí ticha, později i trapnosti.
Když přišel roku 1959 Američan Rulf Floondersen s prohlášením, že to byl Viking Jurun, kdo objevil Ameriku (teda pouze tu Severní), někteří historikové se smáli, zatímco ti druzí plakali - vztekem. Už je přece delší dobu známo, že ji objevil Kolumbus, říkali ti první. Ti druzí naopak tvrdili, že teda ano, objevil ji Viking, ale jmenoval se Leif Ericsson, byl syn Rudého Erika a dva že ji objevit nemohli.
Pravda, první ji sice viděl - ale ještě neobjevil - ze své lodi už Bjarni Herjólfsson, který později tuto loď (i s návodem k použití, včetně mapy) prodal Leifovi. Leif si tehdy do Ameriky jen tak odskočil a moc si liboval jak jsou místní Indiáni přívětiví. Zřejmě ho táhli z párty do párty, kde se asi také hodně pilo, hlavně asi víno, protože Leif tu zemi pak nazval Vinland. Nebylo ale jisté, zda to, co tehdy Leif vlastně pil, bylo vůbec víno a tak tu zemi pozdější mořeplavci raději nazvali New Foundland, tedy "zemí znovunalezenou". Jak název naznačuje, tušili už tehdy, že ji tam už někdo předtím asi ztratil. Později, když se toho chytli i archeologové, tak tam na jednom místě u pobřeží opravdu našli zakopané prázdné flašky od vína, takže se tím Leifovo prvenství potvrdilo - Bjarni byl abstinent. Liefův otec Erik se tehdy vydal za synem, protože se tento dlouho nevracel, ale spletl si směr a místo ve Vinlandu skončil ve Finlandu, odkud se zase radši vrátil domů do Vikinglandu.
Když tedy americký občan Rulf Floondersenprvně prohlásil, že Jurun do USA přišel ještě před Leifem, nedostávalo se mu ještě důkazů, ač je usilovně sháněl. Kola dějin zatím mlela dál a rozjela na padrť jeho mnohé jiné hypotézy, tak např. že severní pól objevil Marko Polo, ale na Juruna si Rulf nenechal šáhnout. Má na něm totiž osobní zájem: tvrdí, že on je jeho praprapra.....vnuk. Na to ovšem má jen jediný dokument: starou rodinnou ságu, ještě z doby, kdy se Nový York jmenoval Nový Amsterdam a boty se tam tedy ještě nešily, ale vyřezávaly jako doma v Holandsku, ručně. Kniha je psána v runách a je vázaná v sobí kůži, takže vypadá poněkud chlupatě. Mluví se v ní o tom, že Jurun měl pod levou lopatkou (myšlena ta na zádech) otcovské znaménko. A jistě jste už uhodli - ano, Rulf ho také má. Rovněž podobizna z rukopisu (viz obr. nahoře) ukazuje, že se Rulf Jurunovi opravdu hodně podobá, dokonce i těmi rohy.
Bylo to na konci prvého milénia, kdy vikingské lodi - drakary - brázdily skoro celý svět. Podle jednoho jugoslávského hoteliéra dokonce i brázdy na náhorní planině Nazca v Peru byly vytvořeny Vikingskými loděmi - a to, uznáte, nebylo vůbec lehké, když si uvědomíme, že tam prší velmi málo a jiná voda tam není. Většina historiků už dnes souhlasí, že Ameriku objevili Vikingové, jen si nechtějí přiznat, že to byl král Jurun Hrdý a ne nějaký Leif. Bohužel ani lístek z New-Yorkského Metra, který našel Rulf ve své staré sáze založený, nemůže být pokládán za dostatečný důkaz. Rulf se ovšem domnívá, že pokud se mu podaří prokázat, že je Jurunův potomek, bude konečný důkaz už snadný - jak jinak se jejich rodina mohla dostat do Ameriky, ne?
Navštívili jsme ho v jeho domě v Tenessee, na pozemku, který nazval Jurunland. Je to po vzoru Elvisova Gracelandu, jen hlavní budova se podobá spíše převrženému člunu. Rulf je totiž obdivovatel Elvise, kterému se také kdysi říkalo "king". Uvítal nás ve vikingském národním kroji, šitém u nejlepšího krejčího v Chattanooze, na hlavě měl svou přílbici, kterou prý nesundá, ani když jde spát. Jeho dům byl vlastně postaven podle této přilbice - všechny místnosti totiž mají zvýšené stropy.
Pochopitelně, že se nás snažil přesvědčit o zásluhách svého praděda. To se mu sice nepodařilo, protože stará story o Leifovi v nás byla příliš dobře zakořeněna, ale přesto dokázal některé ty kořeny alespoň nakopnout. Pak nás pohostil opravdu po vikingsku: sobí hamburgur (on mu říkal jurun-bugger), bramborové placky a mátový čaj, vařený v kotlíku vyrobeném z čisté, přírodní mědi. Rulf totiž věří jen v přírodní, zdravou stravu. Ale - řekl nám - jak vidíte, jíst se dá nejen zdravě, ale i chutně. Udivilo nás, že on, poslední žijící vikingský princ, nám to vše uvařil sám. Ale i to se vysvětlilo: jeho žena Ulrike von Czunikow se s ním po dvacetiletém manželství rozvedla. U soudu mu hlavně uškodily ty rohy na přílbě, přesněji řečeno, jen ten levý: Ulrike totiž prohlásila, že ji v noci pořád píchal.
Na svou přilbu-rohatku ale Rulf nedá dopustit. Je prý v jeho rodině od nepaměti a tvrdí, že je to skutečná přilbice Jurunova. Pravda, jeden i druhý roh se musely několikrát vyměnit, protože se časem ulomily, a také helmice je už jen z plastiku nová, ale jinak je ta přilba zcela originální, řekl.
Rulf má trojí občanství: americké, dále má ještě prošlé občanství ze staré, vikingské vlasti a je čestným občanem známého předměstí města Chattanoogy, Choo-Choo. Na návrat na trůn nepomýšlí. Ani nemůže, je už členem řádu rozvedených zednářů a ti odmítají královské tituly. Jde mu prý jen o pravdu v historii. Na rozloučenou nám řekl: "Já proti Leifovi nic nemám, dej mu pánbu věčnou slávu, ale ne tady na zemi. Ta patří Jurunovi, ten tu byl první a jak říkáme my Američané: být druhým je jako být nikdo."