Občan města Lince,
Na skladě měl šunky
Obchod se mu dařil,
Jednou když prodával
klika dveří cvakla,
Byla z místní školy
Usmála se na něj,
Zasmál se Swobotka,
Polil dívku, polil,
Dupne nožkou prudce,
Řezník se rozkřikl,
Zatímco náš řezník
Max se na ně vrhnul,
Ještě vyběh z krámu,
Potom rozporcoval
Ještě mu neztuhl
V novinách potomkům
Slyšte lidé zlatí
o mordu velikém,
co byl v Linci spáchán
Swobotkou řezníkem.
řezník Max Swobotka,
výstavní měl obchod,
jak dokládá fotka.
i různé salámy,
prodával kotlety,
zubil se na dámy.
všecko ho těšilo
a když ovar vařil,
do zpěvu mu bylo.
služce od primasa -
zrovna vysekával
z libového masa -
dvéře zprudka letí
a do krámu vešla,
slečna s řadou dětí.
tahle sešlost velká,
s celou třídou přišla
slečna učitelka.
očka jí jen hrála.
Linecký věneček
že prý by si přála.
že se panna mýlí:
linecké věnečky
má jen pekař Bílý.
červený ruměnec,
když jí místo toho
nabíd' buřtů věnec.
hodí kadeř s čela,
opakuje znova,
věneček že chtěla.
dívka rozdurdila,
a tak se rozprávka
v hádku proměnila.
křičí jako divý,
zástup školních dítek
špekáčky se živí.
jenže v tom byl háček:
v ruce pořád držel
na maso sekáček.
Porubal je všechny.
Slečna je však brání
a tak si vyzkoušel
sekerku i na ní.
zasyčel jak krajta,
na kusy rozsekal
z Lince policajta.
ještě další čtyry
a posledním sekem
spáchal harakiri.
ukrutný škleb v tváři
a už tady byli
z Vídně novináři.
hrůza se zachová.
Od té doby zvou se
"média masová".